Kovářov, Předbořice a Kostelec nad Vltavou

Kostel v Předbořicích je zasvěcen svatým apoštolům Filipu a Jakubovi. Jako farní je připomínán již roku 1365. Jde o raně gotickou stavbu.

Věž

Byla přistavěna až roku 1812. Je čtyřhranná, přikrytá stanovou střechou. Dříve byla dřevěná a stávala opodál, byly v ní umístěny zvony, které po dostavbě byly přeneseny do nové věže. Věžní hodiny byly pořízeny roku 1909 nákladem 348 korun.

Loď

je dlouhá 11 metrů, 6,8 m široká a 5,7 m vysoká. Zakrytá je plochým dřevěným stropem omítnutým na rákos. Podbití je provedeno přímo na vazné trámy krovu. Osvětlena je nepravidelně rozloženými třemi okny. Pozoruhodný je vstupní portál z jižní strany, který je lemován kamenným ostěním s bohatým profilováním. Triumfální oblouk rozdělující loď od presbytáře je 4,2 metrů široký a vysoký 5 metrů, síla zdi je téměř 1 m. 

Presbytář

má rozměry 5.3×4.7 m a nepřiléhá k lodi v přímce, ale je mírně k jižní straně skosen. Síla zdi v lodi i presbytáři činí 1,2 metru. Osvětlen je dvěma bočními okny novodobého tvaru. Okno za oltářem si jako jediné zachovalo původní podobu. Na půdě, v místě štítové zdi oddělující presbytář od lodi se zachovalo krásné gotické okénko s hrotitým obloukem, které má šířku 0,78 m a výšku 1,6 m.

Náhrobky

Jsou vloženy v podlaze kostela, mají značně setřelé nápisy, přičemž ten na jižní straně je překryt novodobou úpravou.  Na náhrobku před sakristií je náhrobní deska o velikosti 80×180 cm se znakovým štítkem uprostřed a otřelým nápisem, z něhož lze rozluštit jen:

. . . ENI GILGI ZAHRADESKI Z W | LCZI HORI |
      A POCHOVAN LETA P. MDL . . .

Protější náhrobek má tento nápis: Leta Páně MDXLVI Adam Zahrádecký umřel. Dnes překryt novodobou úpravou.

Zvony

Oba zvony původně visely v dřevěné věži stojící mimo kostel. Při stavbě věže roku 1812 byly oba zvony sejmuty a přeneseny do věže nové. Zde byla v horním patře vyrobena dubová zvonová stolice, přičemž se zachovalo jméno tesařského mistra, kterým byl Jakub Chanovský.

Větší (sv. Václav) má průměr 82 cm a výšku 76 cm, ladění c2. Ulit roku 1515. U koruny je tento nápis:

Anno MCCCCCXV. En ego campana nunquam pronuntio vana, ignem vel festum, bellum aut funus honestum. Qui me fecit magister Bartholomeus nomen habet, in nova civitate Pragensi, sit laus Deo. (Léta 1515. Hle, já zvon nikdy marnosti nehlásám, požár neb svátek, válku neb počestný pohřeb. Kdož mě udělal, mistr Bartoloměj jméno má, na Novém městě pražském, buď Bohu chvála!).

Na plášti je pak hrubě provedený reliéf sv. Václava.

Menší má průměr 61 cm a výšku 54 cm, ladění e2. Ulit byl roku 1678. U koruny je renesančním písmem vyvedený nápis tohto znění:

ANNO 1678: GOS MICH NICALAVS LÖW IN PRAG
(Léta 1678, Mikuláš Löw starší v Praze)

Na plášti pak je nápis S. PHILIPI V. IACOBI (Sv. Filipa a Jakuba). Za první světové války byl tento zvon rekvírován a měl být použit pro válečné účely. Po válce však byl jakožto neupotřebený znovu navrácen a zavěšen na své původní místo. Prvně se s ním zvonilo o masopustní neděli roku 1919.

Sanktusová věžička

byla postavena roku 1891 a je v ní umístěn malý zvonek.

Varhany

jsou z roku 1852 a byly pořízeny nákladem 600 zlatých. Postavila je firma F. Jüstl z Českého Krumlova.

Mobiliář

je novodobý. Hlavní oltář je dílem řezbáře M. Neubauera z Jindřichova Hradce a byl postaven roku 1891. Na oltářním obraze jsou vyobrazeni apoštolové Filip a Jakub. Z téže dílny pochází i kazatelna, nyní zohyzděná novodobou úpravou. Původní oltář sv. Jana Křtitele postavený roku 1923 firmou V. Mráz, řezbáře z Prahy, byl při novodobých úpravách zničen a nahrazen novodobou stavbou svatostánku s křížem. Byl pořízen nákladem paní Kateřiny Smetanové z Předbořic č. 23.

Křížová cesta byla posvěcena roku 1896 farářem Františkem Palečkem.

U kostela stojí misijní kříž, který pochází z roku 1987, jenž nahrazuje původní z roku 1928, který byl již ve špatném stavu.

Fotografie:

První písemná zmínka o Kovářovu je z roku 1220, kdy na zdejší tvrzi sídlil vladyka Budilov z Kovářova. Od roku 1461 patřil Kovářov Janu z Rožmberka, krátce byl i majetkem krále. Od roku 1592 náležel Kovářov pánům na Zvíkově a Orlíku – Švamberkům a od roku 1622 Eggenbergům.

Po vymření tohoto rodu připadl Kovářov Schwarzenbergům. Jak nám ukazuje historie, je však Kovářov mnohem starší. Zdejší krajina byla dle archeologických poznatků osídlena již v 9. století. Na osídlení měla vliv i blízkost řeky Vltavy, jíž mnohá dnešní města i vesnice a samozřejmě i Kovářov může děkovat za svůj vznik a rozvoj, Vltava totiž tvořila důležitou přirozenou vodní cestu mezi jižní a střední částí naší země. Největší rozkvět Kovářova je datován do 17. a 18. století a z této doby také pochází většina kulturních památek. Kolem roku 1860 se kovářovský orlický dvůr parceloval, a tak si někteří hospodáři parcely koupili. Pozemkovou reformou r. 1919 si pachtované pozemky a pozemky panské vykoupili a tím závislost na Orlíku skončila. Páni z Orlíka byli patrony kovářovské školy. Měli právo dosazovat na školu učitele podle svého výběru a povinnost vybavovat školu potřebným zařízením, palivem apod. Drželi rovněž právo patrona kovářovského kostela, který byl farním již od roku 1220.

Kovářovu se rozhodně nevyhýbalo světové dění. Víme že, i když v malém, zapůsobila zde doba husitská. Za třicetileté války celá tato oblast značně trpěla průtahy armád a v následujícím století v letech 1771-72 zdecimovala tuto oblast epidemie moru, která zapříčinila úmrtí 2180 obyvatel kovářovské osady z celkového počtu 3096. Tyto rány však obyvatele Kovářova nesrazily. Svou vesnici znovu budovali. Je zajímavé, kolik domů a staveb z této doby nese na kamenech či zdech rok svého budování.

Zeměpisnou polohu Kovářova určují souřadnice: 49⁰ 31^´ 7^´´ severní šířky a 14⁰ 16^´ 43^´´  východní délky. Obec se rozkládá na území geomorfologického okrsku Kovářovské vrchoviny, která má nadmořskou výšku 450–550 m, v oblasti Středočeské pahorkatiny. Zdejší oblast je výjimečná z hlediska geologického má členitou krajinu se spoustou lesních porostů  a pahorků s pozoruhodnými skalními útvary či balvany rozmanitých tvarů, velké množství rybníků i malých rybníčků, které významně ovlivňují druhovou pestrost rostlin a živočichů.

Neméně zajímavá je i lidová architektura, která ukazuje v jednotlivých osadách historicky cenné stavby. Velký význam má Kovářovsko z hlediska národopisu, patří do oblasti Kozácka (Táborska – Milevska).

Nejstarší památkou v Kovářově je gotický kostel Všech svatých z roku 1220 a předbořický raně gotický kostel sv. Filipa a Jakuba pocházející z konce 13. století. Architektonicky zajímavou je budova staré barokní fary z roku 1739 s mansardovou střechou, typickou pro stavby tohoto druhu na orlickém panství. Mezi nejvýznamnější památky patří  pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého a sousoší Kalvárie, této státem chráněné památce z roku 1732 vévodí kamenný kříž po jehož stranách stojí barokní pískovcové sochy Panny Marie a sv. Jana v životní velikosti. Obě tyto památky pocházejí z dílny sochaře Brokoffa.

V roce 1886 byla zřízena silnice z Milevska do Zahořan, což otevřelo zdejší chudý kraj světu. V této době hledalo mnoho občanů z kovářovské farnosti svůj nový domov za mořem. Bylo pro ně velké plus, že dovedli číst a psát, což jim velmi usnadňovalo nový život mezi mnohými negramotnými přistěhovalci.

Podle různých písemných zmínek byla v Kovářově škola již dávno před rokem 1700, její vnik je však zahalen rouškou času.

Současný školní areál je tvořen původní budovou Masarykovy měšťanské školy z r. 1930, kde je nyní 1. stupeň ZŠ, školní družina, informační centrum a kanceláře, dále tělocvičnou z r. 1981 a v roce 1984 byl dostavěn pavilon učeben pro 2. stupeň, pavilon dílen a další důležitá součást školy a to školní jídelna s kuchyní.

Fotografie:

Kostel Všech svatých v Kovářově byl určitě zbudován brzy po vzniku obce. Stavba pochází z konce 13. století. Jako farní je připomínaný již roku 1356. Jedná se o stavbu západovýchodní orientace z lomového kamene podélného uspořádání.

Věž

přiléhá k průčelí na západní straně, vystavěna byla roku 1712. Přikryta je schodovitou střechou. Spodní prostor v přízemí věže má rozměry 3,2 x 2,7m a síla zdiva je 1,5m. Zaklenut je křížovou klenbou bez žeber. V tomto prostoru je umístěná do zdi zasazená kropenka románské formy ozdobená zevně soustředným rýhováním.

Loď

je obdélníková o délce 14,4m a šířce 9,8m, zakryta prkenným stropem s omítkou na které je vymalován novodobý motiv. Výška stropu od podlahy činí 7 m. Vítězný oblouk, který dělí loď od presbytáře je lomený, výšky 6m a rozpětí 5,75m o síle zdi 1,4m. Okna jsou tři po každé straně, nepravidelně rozložená. Vstupní portál v jižní straně lodi je tvořen hrubým žulovým pažením. Špaleta tvoří pravoúhlý ústupek, profilovaný prutem a je tvarována do špice. Tympanon portálu je zakryt později dostavěnou vstupní předsíní.

Presbytář

je ukončen třemi stranami osmiúhelníku, zaklenutý kamenem a má rozměry 6,9 x 7m. Klenba je vysoká 8,4m, směrem k lodi valená, dále pak do kamenných žeber. Žebra jsou ploše seříznuta a zasazena do jehlancových nosníků přeložených prostou čtyřhrannou deskou. Kruhový svorník je ozdoben mírně vypuklou růžicí čtyř okrouhlých listů. Klenba presbytáře obsahuje několik tzv. ozvučnicových nádob, které slouží ke zlepšení akustických vlastností prostoru. Jeden její otvor je patrný hned nad hlavním oltářem. Zvenčí je presbytář podepřen kamennými opěráky bez ústupků. Síla zdiva presbytáře činí 1,5m. Okenní otvory jsou čtyři, původní páté okno bylo v novější době zazděno.

Sakristie

je přistavěna k severní stěně presbytáře, o rozměrech 3,5x6,2 m a je zaklenutá vysokou valenou klenbou. Portálek, který spojuje presbytář se sakristií má hrotité ostění ozdobené na vnější straně oblounem, který je nasazený na šikmo seříznuté hrany.

Mobiliář

je až na kazatelnu novodobý. Kazatelna sama je z konce 18. století konkávního tvaru, ozdobená zlacenými rokokovými motivy.

Náhrobky

které se nacházejí v podlaze kostela jsou žulové, vesměs již s nečitelnými nápisy.

Zvony

Velký zvon o průměru 112cm a výšce 108 cm s uchy ozdobenými řadou oblých nýtů. U koruny je dvouřádkový nápis:

ANNO DOMINI 1548 ISTA CAMPANA FVSA EST AD LAVDEM DEI
OMNIPOTENTIS ET BEATE MARIE
VIRGINIS ET SNACTI IOHANNIS PER ME MAGISTRVM STANISLAVM
CIVEM NOVE CIVITATE PRAGENSI

(Léta Páně 1548 byl odlit tento zvon ke chvále Boha všemohoucího a blahoslavené Marie Panny a svatého Jana mnou mistrem Stanislavem, občanem Nového města pražského.)

Mezi řádky je vložena větvička akantových listů; pod nápisem pak je pěkný renesanční motiv (větvové proplétání dokola). Na plášti zvonu jsou pak na protilehlých stranách 18 cm vysoké reliéfy postav sv. Ludmily a Panny Marie s Děťátkem. Na dřevěném jhu je letopočet 1703.

Další dva zvony jsou novodobé, odlité pražským zvonařem Manouškem nejsou zdařilé.

Sanktusník byl přelíván roku 1758 u pražského zvonaře Jana Henna. Měl po jedné straně sv. Floriána a na druhé straně sv. Donáta klanějící se Nejsv. Trojici.

Fotografie:

Další fotografie na výšku:

Kostelec nad Vltavou patří k velké rodině Kostelců, kterých je v České republice více než dvacet. Krajina mezi hrady Orlíkem a Zvíkovem se nazývala Vltavský újezd a zprvu patřila českým panovníkům. Se založením břevnovského kláštera roku 993 sv. Vojtěchem, došlo i k jeho nadání právě těmito pozemky na pravém břehu Vltavy. Řeholníci pak zde, jak se zde říkalo „U zeleného lesa“, založili na vystouplém návrší farní kostel, kolem něhož záhy vznikla i vesnice. Podle kostela dostala vesnice název „Kostelec“. Duchovní správu zde zajišťovali břevnovští řeholníci a proto zde bylo zřízeno i proboštství. Kostel se jako farní připomíná poprvé roku 1350. Dle majetkových soupisů z roku 1393 a 1404 byly značně bohaté.

Nejstarší záznamy o samotné obci pocházejí z roku 1341. Tehdy jak ves s kostelem i okolím patřily do majetku břevnovského kláštera. Majitelé se pak střídali, až ves přešla roku 1406 ke královskému hradu Orlík a patronátní právo měl nad ním král Václav II. V roce 1436 král Zikmund všechen tento majetek zastavil Janu a Václavu Zmrzlíkovi ze Svojšína na Orlíku. Když Václav Zmrzlík ze Svojšína prodal velkou část svého zboží 2. února 1514 panu Kryštofovi ze Švamberka, postoupil mu i zástavní právo na Kostelec, dvůr i ves s poddanským právem a také vesnice Zahrádka, Jickovice, Žebrákov, Radvánov, Slavoňov jak ves tak i dvůr, Zábrodí u Přílepova, Předíčko, Kraštice a další. Jeho synové Jindřich, Jan, Bohuslav, Ratmír, Václav a Zdeněk 10 října 1534 dokoupili práva k tomuto majetku od opata břevnovského kIáštera Jakuba za 500 kop grošů. Po nich drželi panství knížata z Eggenberku. Dědictvím pak přešlo na knížata ze Schwarzenbergu.

Za třicetileté války plenila místní krajinu švédská vojska generála Torstensona. Pluky loupily, plenily a vypalovaly vsi a kostely. Kostelecká fara zanikla roku 1623 a kostel připadl ke Kovářovu jakožto filiální. V tomto mezidobí si lze udělat představu o stavu duchovní správy z toho, že sem některý duchovní přijížděl z Mirovic sotva jednou za čtvrt roku.

Roku 1760 začal do Kostelce dojíždět kněz i učitel z Kovářova. Zásluhou knížete Josefa Schwarzenberga byl v Kostelci 1. ledna 1762 zřízen špitál, což byl jakýsi ústav pro chudé a práce neschopné a k němu byl ustanoven kaplan a špitální kantor. Povinností kantora bylo hrát při mši na varhany a modlit se za obyvatele špitálu. Prvním špitálním kaplanem byl Jan Ferbert. Prvním kantorem pak byl Jan František Chmel, který byl dosazen 17. února 1762. Již v tom roce začal dobrovolně vyučovat děti z Kostelce a okolí. Působil zde šest let a pak si vyměnil své místo s Jakubem Uhrem ze Záhoří. Po jeho smrti se Chmel do Kostelce opět vrací a svůj úřad zde vykonával až do roku 1791, kdy se uchýlil na odpočinek do špitálu a školu po něm převzal jeho syn Jan Eugen Chmel. V současnosti je špitál obnoven jakožto expozice, ve které můžete shlédnout jak se zde žilo, přečíst si historii jeho vzniku a pravidla, která tam obyvatelé museli zachovávat. Stránky jemu věnované jsou zde.

Roku 1787, byl kostel povýšen na farní a k němu vystavěna fara.

Kostelecká škola

Zbudování budov fary a špitálu v letech 1760-62 byly spojeny také se založením školy roku 1787. Přiděleny k této škole byly obce Kostelec, Přílepov, Zahrádka, Sobědraž a Kostelecké Břehy. Všechny tři budovy tvoří tedy jeden celek a na návrh Josefa Schwarzenberga je založil farář a biskupský vikář ve Zbonicích Jan Adam Svoboda.

Dochoval se seznam žáků nedělní opakovací školy z roku 1816. Takové vyučování se konalo určitě již před rokem 1796. První učitel s učitelským vzděláním, Jan Mařík z Neveklova, nastoupil roku 1833. Vyučoval zde až 200 dětí. Tohoto počtu škola dosáhla roku 1838, proto se kostelecký konšel Matěj Racek dožadoval na Orlíku rozšíření školy na dvoutřídní. Této žádosti nebylo vyhověno. V roce 1856 se o tuto věc jednalo podruhé, až nakonec k 1. lednu 1859 byla druhá třída otevřena. Podučitelem se stal Jan Holub z Vladyčína, vysloužilý četník. Roku 1864 jej pak vystřídal Eustach B. Hora z Těchniče, který měl vystudovaný dvouletý učitelský ústav v Příbrami. Roku 1876 byla škola přestavěna. Od 1. ledna 1881 se začaly vyučovat ženské ruční práce; tuto výuku konala manželka řídícího učitele Hory, Marie Horová. Když počet dětí vzrostl na 563 a Sobědraž se domáhala zřízení vlastní školy, byla roku 1885 zřízena třetí třída. Na přízemní budovu bylo pak roku 1887 přistavěno další patro, kde byly zřízeny další tři třídy. V přízemí pak byla zřízena další učebna pro případ rozšíření. Učitel Eustach Hora zde působil celkem 41 let. Možná nás udiví vysoký počet navštěvujících žáků. Ale ne všechny děti docházely na výuku pravidelně, nýbrž měly úlevy od ledna do října k tomu, aby mohly pomáhat s pracemi na polích, při pasení hus a dobytka.

Roku 1919 byla zřízena škola v Sobědraži. Kostelecká škola byla nakonec zavřena pro nedostatek dětí roku 1978. Od té doby děti dojíždějí do nedalekého Kovářova.

Kostel Narození Panny Marie je raně gotická stavba z let 1270–1280, z okruhu stavební činnosti milevského kláštera. Připomínán jako farní je již roku 1341 a i s proboštstvím je zmiňován jako pradávný majetek benediktinů z Břevnovského kláštera, kteří jej patrně sami založili. Budova kostela je orientována západovýchodním směrem a je vystavěna z lomového kamene v podobě poněkud nepravidelného latinského kříže. Stylem se jeví jako přechodný ze slohu románského do gotického.

Věž

V západním průčelí je tvořena mohutným hranolem na lichoběžníkové základně, která zaujímá celou šíři budovy. Původně ke kostelu patřila pouze spodní dvě patra, která dosahují výšku zdiva kostelní lodi, zbytek k vrcholu byl nejspíše dřevěný. Později byla tato dřevěná stavba nahrazena zděným patrem a to roku 1763, jak tomu nasvědčuje i chronogram nad hlavním vchodem:

AVE GRATIA PLENA
SANCTA VIRGO AC DEI MATER

(Buď zdráva plná milosti, svatá Panno a Matko Boží).
(V+I+L+C+V+I+C+D+I+M = 5+1+50+100+5+1+100+500+1+1000 = 1763)

Obě spodní patra věže byla původně přístupná pouze zevnitř budovy a otevřena velikým půlkruhovým obloukem. Nyní jsou tyto oblouky přezděny a v západní stěně kostela je proražen poměrně násilně vkomponovaný vchod a přístup do vyšších pater a na kůr je proražen do severního zdiva věže. Síla věžního zdiva činí 1,62 m.

Chrámová loď

je podélného tvaru, pokrytá plochým stropem s dřevěným podbitím, omítnutý na rákosovou rohož. V 18. století byly po obou stranách lodě přistavěny oratoře, přičemž boční stěny hlavní lodě byly prolomeny z každé strany obloukovými otvory, z nichž pak jsou do lodi vysazeny obloukovitě prohnuté podlahy oratoří, zapažené dubovým zábradlím z dubových profilovaných sloupků. Touto přestavbou vzala za své původní okna a proto byla v přístavbě oratoří zřízena nová okna, která byla pak později i ve spodním patře doplněna okny kulatými. Tím získal kostelík dojem trojlodní stavby, avšak ztratil velkou část své původní krásy. Délka lodi činí 9,9 m, šířka 6 m a výška 7 m.

Příčná loď

je dlouhá 13 metrů a široká pouze 3 metry. Je zaklenuta třemi poli křížové klenby s profilovanými žebry. Výška klenby činí v bočních kaplích 6,6 m. a v hlavní lodi 6,7 m.

Klenbová pole jsou od sebe oddělena neprofilovanými pásy o šířce 0,5 m a odděluje jak prostor jednotlivých klenebních pásů, tak i prostor příčné lodě a hlavní lodě a příčné lodě a presbytáře.

Před oltářem sv. Anny je v zemi mramorová deska s nápisem tohoto znění:

IOANNES FERBERT PRESBITER ECCLESIASTICUS ET FVNDATVS PROTOCAPELLANVS AD HOSPITALE KOSTELECENSE OBIIT ANNO MDCCLXXV DIE XVI MARTII.
(Jan Ferbert, kněz církve a první ustanovený kaplan u kosteleckého špitálu, zemřel roku 1775 dne 16. března).

Okna v příčné lodi jsou nepůvodní, proražená až později, původní okna byla polokruhovitá a jsou zazděná v prostoru za dnešními bočními oltáři sv. Jana Nepomuckého a sv. Anny.

Presbytář

je čtvercového tvaru, z východní strany na něj přisedá závěr o třech stranách osmiúhelníka. Je zaklenutý podobně jako příčná loď elegantní žebrovou klenbou. Žebra jsou profilovaná, ploše seříznutá a ozdobená žlábkem. Svorníky jsou okrouhlé, mísovitě prohloubené. Jak na nich, tak na žebrech byly objeveny mnohonásobné přemalby. Patky žebrům schází, vyjma těch, které se rozbíhají do třech stran ve středu presbytáře. Zde je zhotovena na každé straně krásná profilovaná konzole. Okna v presbytáři byla v pozdější době zvětšena upravena do nepůvodního tvaru. Zvenku je presbytář v rozích opřen do ústupkových opěráků. Opěráky jsou kryty žulovými deskami, dva z nich nesou kamenný trojúhelníkovitý štítek. Na jižní straně presbytáře se ve stěně nachází sedile, završená segmentem. Za oltářem se dochovaly dvě gotické fresky z doby před rokem 1350, jejichž tématem je Zesnutí Panny Marie a Strom Jesse.

Hlavní oltář

je velmi zdobný, rokokového stylu. Dva vznášející se andělé nesou rozpjatý postříbřený baldachýn, který je shora spjat prohýbanou římsou. Baldachýn pak tvoří dílem měděné a zlacené pozadí stříbřené skříňce se sochou Madony, která stojí na svatostánku obkládaném tepaným plechem. Ke svatostánku jsou zboku přisazeny tvarované lavičky pro svícny. Nad skříňkou Madony se pak vznáší socha Boha Otce. Po stranách oltáře stojí sochy asi sv. Filipa a Jakuba a po obou stranách pak jsou vytvarovány branky, jimiž se vchází do sakristie. Skříňku, svatostánek a svícnové lavičky zhotovil roku 1766 za 240 zlatých pasíř Zikmund Ehrlich z Příbrami.

Soška Madony je pozdně gotická, zhotovená z lipového dřeva, výšky 0.67m s Ježíškem na pravici, zahalená dřevěnou drapérií. V současné době je nahrazena sochou Panny Marie Lurdské.

Boční oltáře

na evangelní straně sv. Anny a na epištolní sv. Jana Nepomuckého pocházejí ze stejné dílny jako hlavní oltář. Jsou rámového typu, opět z druhé pol. 18. století. Na nízkém stupni je umístěna tumbovitá menza s kartuší. Na desku menzy pak nasedá predela s plochým retabulem, neseným dvěma anděly. Oltářní obraz sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého jsou malovány olejem na plátně. Oltářní obraz sv. Anny maloval Quido Mánes, byl restaurován roku 1973. Ve vrcholu oltáře se vznášejí andílci a čtyři hlavičky, v jejichž středu je Boží oko (sv. Anna) resp. jazyk (sv. Jan Nepomucký). Oltáře jsou v současnosti demontovány a prodělávají restaurování.

Kazatelna

je konkávního tvaru, zdobená rokokovými rámečky andílky a obrazem Rozsévače. Je zřejmě staršího data než oltáře.

Zvony

jsou ve věži tři. Největší bronzový má 1,02 m v průměru a 1 m na výšku. Při koruně je vlys 5 cm široký složený z obdélníkových obrazců, které se opakují a znázorňují příběh marnotratného syna. Pod tím je obruba svislých akantových listů. Na plášti je podélný rámec 26x49 cm v němž je reliéf Panny Marie Bolestné a minuskový nápis tohoto znění:

S dovolením vysoce urozeného Pána pana Jana Jiřího z Schwamberka na Ronspergce a ja-| kožto kolátora fary a kostela Blahoslavené Panny | Marie v Kostelci a milovníka pravdy Páně | Kristovy a též pravého náboženství křesťanského, tento zvon slovutný Brikcí zvonař z Cimperku v Novém | městě Pražském pro potřebu církevní Pánům osadním: | náležejícím k vejš jmenovanému kostelu nákladem | – jejich jest udělal. Léta Páně 1596.

Pod nápisem je pak oválná medaile na níž je podobizna Brikcího a nápisem:

BRICCIUS ÆRIS FUNDITOR A STANNIMONTE (Brikcí, slévač kovů z Cimperka).

Při okraji je pak okrouhlá mince o průměru 8cm s vyobrazením osoby Spravedlnosti a Trpělivosti. Na protější straně pak jsou dva znaky: Švamberků a Felzovský. a nad nimi dva nápisy:

JAN GIRZY. PAN Z SSWAN-
BERGKA NA RONSSPERG-
CZE, BORV, A WORLIKV, E~
GEHO MILOSTI CYSARZE
RZYMSKEHO RADA

ALZBETA SSWAMBERG-
KOWA, SWOBODNA PANI
ROZENA Z FELSU NA
RONSSPERGKCZE, BO-
RU A WORLIKU

Na okraji jsou symboly čtyř evangelistů. Na bocích zvonového pláště pak jsou dvě a dvě postavy apoštolů Šimona a Judy a Jakuba a Filipa.

Druhý zvon, který byl spolu s umíráčkem rekvírován za první světové války roku 1916, měl 91cm v průměru a 85 cm výšky s uchy v podobě vousatých hlav. Při koruně byl vlys květů a listů vyrůstajících z orlích postav. Na plášti pak v rokokovém orámování postava Bolestné Matky. Na obrubě stál letopočet 1799. Na protější straně pak ve věnečku znak zvonu a nápis: JOS. PERNER IN BUDWEIS.

Po první světové válce byly roku 1919 místo původního menšího zvonu a umíráčku pořízeny dva železné a to za faráře Josefa Hrocha ze sbírky vykonané mezi osadníky. Na věž byly zavěšeny 1. prosince 1919. Jsou to zvony Josef o váze 300 kg a Maria 600 kg těžký. Nemají žádné ozdoby jsou na nich jen jejich jména. Náklad na pořízení činil 5 839 Kč.

Fotografie

Socha sv. Jana Nepomuckého

je před vchodem na hřbitov. Stojí na kamenném římsovaném hranolu, ohrazena kamenným zábradlím. Chronogramy na podstavci udávají za dobu vzniku rok 1722.

Budova bývalé fary

byla vystavěna v letech 1739–1740. Tvoří ji rozložitá hranolovitá stavba, zakrytá pěknou mansardovou střechou. Okna zdobeny profilovanými římsami. V horním patře je místnost zdobená ornamentální malbou na omítce z roku 1763. Zde také stála zeleně polévaná rokoková kamna.

Kalvárie

u bývalé fary pochází z roku 1732. U kamenného kříže stojí pískovcové sochy Panny Marie a sv. Jana v životní velikosti.