Neděle

Vánoční čas nastával, zvony chrámů zvonily, a zvonila i fara v Kovářově. Obyvatelé nejrůznějších koutů České republiky, zejména Brna, Olomouce, Prahy a kovářovského okolí, se sjeli, aby oslavili radostnou vánoční událost a zároveň se spolu trochu povyrazili.

Fara byla oděna do barevných světýlek, v obýváku se pyšně tyčil vánoční stromek, všude to vonělo cukrovím – zkrátka vánoční idylka, jak se patří. Po srdečném vítání každého s každým a koštování laskominek nastal zlatý hřeb večera v podobě tajuplného předávání dárečků. Rozbalovalo se ve velkém, vidět byly takové skvosty jako plakát Marilyn Monroe, kachnička do vany, panák určený k operování či velká Nutella. Po vánočním juchání následovala chvilka usebrání, modlitba a písnička Mou cestu v rukou máš a Ježíš, přítel hříšných, za lahodného doprovodu cella, kytar a kachonu, kteréžto hudební těleso nás těšilo celé čtyři dny. A pak už jen hledání si místa na spaní a hádání se o polštářky. V dobrém, samozřejmě. Vždyť jsme tak rádi byli po dlouhé době zase všichni pohromadě!

Pondělí

Prvním dnem, který jsme na PřeBoMilu strávili kompletně (tedy až na Aničku Jarolímkovou a Páju Krejčovou, které nás opustily již po obědě), bylo pondělí. Hned zrána někteří využili možnosti drsného do-probuzení se na mrazivém vzduchu při vycházkové modlitbě růžence, ovšem všichni jsme se sešli až na snídani. Po ní jsme si ještě odskočili do kostela zdvojnásobit počet účastníků mše svaté a pak už nás čekal dopolední program. Tentokrát téměř pro každého z nás znamenal něco jiného, neboť: část zejména pánského osazenstva se pokoušela prostřednictvím bojového umění provozovaného na zahradě před farou staré skříně přeměnit v palivo, některé dámy podobným způsobem, ovšem v kuchyni, bojovaly s vykostěním kuřete při přípravě oběda (a povedlo se: měli jsme výbornou gulášovku a kuřecí maso s rýží!) a někteří vyvažovali tyto fyzické aktivity aktivitami duševními při studiu.

Oběd jsme pak (až na otce Řehoře, který odjel) trávili při siestě, možno říci hudební, protože všechny hudební nástroje dostaly při našem jamování zabrat. A nejen to: zjistili jsme například, že Matěj hraje na cello, což ani on sám do té doby nevěděl, nebo že je možné na tento nástroj, který se těšil snad největší oblibě, hrát i obráceně, s prohozenými rolemi rukou.

Vynalezli bychom toho jistě ještě více, kdybychom nebyli přerušeni příchodem našich prvních hostů – kapitalistického básníka, oficiálního olympijského básníka, extremisty, intelektuála, komunisty, kapitalisty, pravdoláskaře, kavárenského povaleče, nepřizpůsobivého společenského parazita, antiumělce, sémiotického teroristy a dobrovolného hasiče – všech v osobě Klementa Václava Lakatoše. Spolu jsme velmi zajímavě diskutovali o umění a jeho roli ve společnosti, o tom, jakou roli v Klementově počínání hraje Bůh, umyli jsme pár slov a zkusili si zažít Klementův vynález – tělocvičnou báseň.

To ovšem nebylo vše: čekal nás ještě host druhý, oproti všem předešlým hostům neméně zajímavý – malíř, kytarista a příležitostný zedník Shindy. Promítnul nám a okomentoval fotky některých svých obrazů a pohovořil o tom, jak při svém tvoření i ve svém životě obecně vnímá Boha, což v nečekané chvíle pestře prokládal písničkami či mírně orientálním brnkáním na mandolínu. Načež stejně nečekaně odjel.

S našimi prvními hosty jsme povečeřeli a po zakoupení jejich knihy (LAKATOŠ, K. V.: Kapitalistické básně. Petr Štengl, Praha, 2012, ISBN 978-80-87563-05-2.) a rozloučení jsme již jen vstřebávali dojmy z návštěv a diskusí, někteří hraním společenských her, jiní rozhovory a dalšími diskusemi, a postupně se odebírali přes koupelnu do spacáků.

Úterý

V úterý ráno se udál první a jediný úraz na Vánočním PřeBoMilu, Dáda nešťastně stoupla a kotník bolel. Samozřejmě se do toho ihned vložil Vojta, povolal do akce mraženou zeleninu a kotníku už dále natékat zakázal. Po snídani nás trojka Bětka, Jenda a Dáda nenechala ani chvilku lenošit. Pravidla hry Selfie challenge byla jednoduchá. Los určil dvojice, v každé byl alespoň jeden smártfoun a každá dostala papír s činnostmi, místy či lidmi v Kovářově a okolí, se kterými se musíme vyfotit metodou selfie. Fotka se Shindym, s traktorem, jedoucím autem, s č.p. 80, s Vietnamcem, s Vánočním stromkem, na poli, s jídelním lístkem, na tribuně… to byla brnkačka. Horší úkol byl vyfotit se s hrobem rodiny Šafránkovy z Kovářova, který neexistuje. Každý se s tím ale popral, jak uměl, a dá se říct, že všichni jsme úkol s více či méně odřenýma ušima splnili. Hlavní roli hrál samozřejmě čas. Největšími favority závodu byli od první chvíle Vašek a Matěj, kteří také doběhli na faru jako první. O titul nejlepší fotka se popraly dvojice Martin&Vojta a Anička&Bětka – při tajném hlasování vyšlo najevo, že vítězkami se staly dámy a jejich „Pozvánka na Vaťákový ples“. Martin&Vojta nemuseli být smutní, protože donesli nejkytkovatější kytičku, která voněla, byla svázaná, a to si podle dojatého Jendy zasloužilo Fidorku.

Museli jsme ale začít včas vařit a dopadlo to výborně, polívka se nepřipálila a těstoviny s masem a omáčkou všem chutnaly. Po obědě si toho moc nepamatuju, vytuhla jsem na gauči a k mým uším doléhala směsice cella, Activity, her Jendy a Martina a zvuků umývání nádobí. Městské nohy si holt musely odpočinout, protože už ve dvě hodiny se zase vyráželo ven na klasickou Vánoční procházku. Trošku jsme si ji proti obvyklé trase zkrátili, ale kolotoč v Hostíně jsme si neodpustili a čas strávený u něj myslím zabral snad polovinu procházky.

Večera jsme se nemohli dočkat, měli jsme si totiž pustit Tři bratry, a tak se taky stalo, a venku jsme zapálili prskavky. Pak už jenom modlitba, PřeBoMilácké popovídáníčko a spánek…

Středa

Ve středu jsme se loučili ve velkém. Vlastně nejprve jsme vyšli na ranní růženec, který byl ozvláštněn jednou podstatnou věcí. Poprvé v historii PřeBoMilu se jednalo o růženec povinný, tudíž účast byla více než hojná. Návrat na faru se nesl v příjemné duchu jemného ranního mrazíku a vidiny tepla a bezpečí fary.

Po občerstvení duchovním se o slovo hlásilo občerstvení tělesné, kterého jsme si samozřejmě dopřáli do syta. Potom už se fara obrátila vzhůru nohama, aby se za pár hodinek vrátila do stavu, ve kterém jsme na ní před třemi dny nesměle zaťukali.

Poděkování naší milé Bětušce se ale pro změnu podařilo, stejně jako vynikající obídeček. A až poté jsme se loučili ve velkém. Jako první v modrém vozidle odjeli: Martin Zapletal, Barbora Otrubová, Anna Otrubová a Vojtěch Otruba. Jako druhá s tatínkem odjela: Daniela Procházková. Jako třetí s tatínkem odjela: Lidumila Rozhoňová. Jako čtvrtí s tatínkem odjeli: Jan Pecka, Alžběta Pecková, Tereza Jirsová, Matěj Jirsa, Dominik Jirsa. Jako pátý na simsonu odjel: Pavel Soukup. Jako šestí a poslední ve stříbrném vozidle odjeli: Petr Wudi, Václav Wudi, Markéta Wudiová. Toť vše. Takový tedy byl náš krásný dvacátý čtvrtý PřeBoMil.

Sepsala Terezka, Bára, Anička a Jenda