Minule jsme se seznámili s kostelem, co děláme při příchodu do něj, a také jsme si vyzkoušeli, jak se chodí ke zpovědi, kde je zpovědnice a jak poznáme, že je tam kněz přítomen, abychom se vyzpovídali. V této části si vysvětlíme, jak se připravujeme ke svátosti smíření.

Říkali jsme si, že ke zpovědi máme chodit pravidelně, abychom se naučili znát sami sebe a abychom stále přijímali Boží posilu a jeho uzdravení do našich srdcí. Proto ke zpovědi chodíme i tehdy, když nemáme těžké hříchy, ale jen lehké. Těžké hříchy si velmi dobře pamatujeme, protože jsme je udělali svobodně a dobře jsme věděli, že děláme špatnou věc. S lehkými hříchy je to jinak. Dopouštíme se jich z nepozornosti nebo třeba ze strachu, pod vlivem vášní, zlosti, a tak dále. Proto je třeba si na ně vzpomínat, uvědomit si je, protože ani takové hříchy se Pánu Bohu nelíbí. Tomuto vzpomínání a uvědomování si svých hříchů říkáme zpytování svědomí.

Zpytování svědomí začínáme vždy modlitbou. To, zdali něco na sobě poznáme, totiž závisí nejen na naší dobré paměti, ale také je to Boží dar, když nám On dovolí poznat sám sebe. Proto se dříve, než se vůbec do něčeho takového pustíme, nejdříve pomodlíme modlitbu, ve které poprosíme Pána Boha, Pána Ježíše nebo Ducha Svatého, aby nám pomohl se dobře poznat a daroval nám také opravdovou hlubokou lítost nad hříchy. Takovou modlitbu se můžeme pomodlit buď vlastními slovy nebo se takovou modlitbu můžeme pomodlit z modlitební knížky.

Pak už následuje zpytování svědomí. Podle Desatera se ptáme, jak jsme jednali, co dobrého jsme zvládli a co jsme neudělali nebo přímo porušili… Tak procházíme celé desatero a také hlavní hříchy a je nejlepší, když si to, na co přijdeme, poznamenáme na kousek papíru, abychom ve zpovědnici nemuseli myslet na to, že jsme na něco zapomněli nebo něco vynechali. Když ve zpovědi něco zapomeneme, tak to není takové neštěstí, jako když něco úmyslně neřekneme. Pokud bychom tak ve zpovědi zatajili nějaký těžký hřích, pak by taková zpověď nebyla platná a příště bychom se museli vyznat jak z toho hříchu, který jsme zatajili, tak i z toho, že jsme to ve zpovědi úmyslně zatajili a pak ze všech těžkých hříchů, které jsme při této nepovedené zpovědi již vyznávali.

Nakonec poprosíme Pána Boha za odpuštění. Projevíme tím lítost nad tím, že jsme tyto hříchy udělali a umíníme si, že se jich už nebudeme dopouštět a že se z nich co nejdříve vyznám knězi ve zpovědnici, aby mi udělil odpuštění hříchů.