Videoposelství Svatého otce účastníkům setkání „Františkova ekonomie“, Assisi 19.-21. listopadu 2020.

Katecheze Svatého otce při generální audienci 18. listopadu v knihovně Apoštolského paláce

Společnost nikdy nemůže být plně křesťanská, neboť křesťané sami nejsou plně křesťanští. Není tomu však tak, že by křesťané ze západu mizeli. Vždycky byli menšinou v konfliktu se svým okolím, to platí o minulosti stejně jako o přítomnosti – říká francouzský filosof a letošní laureát Ratzingerovy ceny Jean-Luc Marion. Zamýšlí se také nad bizarností současné situace, v níž se  - jak říká - exportují nemocniční problémy do veřejného prostoru a lidem se tvrdí, že jsou podezřelí.

V této předposlední neděli liturgického roku nám evangelium podává známé podobenství o hřivnách (srov. Mt 25,14-30). Je součástí Ježíšovy promluvy o posledních časech, po níž bezprostředně následuje Jeho umučení, smrt a zmrtvýchvstání.

Homilie papeže Františka na Světový den chudých 15. listopadu, baz. sv. Petra.

Komentář italského misionáře a novináře pro deník Ossservatore Romano

Pokračujeme v katechezích o modlitbě. Kdosi mi řekl: „Příliš mluvíte o modlitbě. To není nutné.“ Ano, je to nutné. Pokud se totiž nemodlíme, nebudeme mít sílu dál žít. Modlitba je kyslík života. Modlitbou na sebe stahujeme pozornost Ducha svatého, který nás neustále nese dál. Proto mluvím tolik o modlitbě.

Promluva před modlitbou Anděl Páně, náměstí sv. Petra

Říká se, že vyspělost civilizace lze posoudit podle toho, jak se chová ke svým nejkřehčím a nejslabším členům. A mohlo by se tedy dokonce zdát, že dnešní prazvláštní historický moment, kdy se celá společnost podřizuje drakonickým opatřením ve jménu ochrany několika ohrožených procent obyvatelstva, je jakousi zkouškou dospělosti. Jak už to ale  bývá, stáčí jen malé odhlédnutí od omletých sloganů k realitě, a objeví se zcela jiný obraz.

Homilie papeže Františka při zádušní mši za kardinály a biskupy zesnulé v minulém roce, Vatikánská bazilika, 5.11.2020

Katecheze Svatého otce při generální audienci v knihovně Apoštolského paláce

Hudební interpretační klíč k encyklice Fratelli tutti

Stejně jako v září, tak i v říjnu jsme se s dětmi věnovali podzimní přírodě. Poznávali jsme druhy jabloní v naší zahradě a ochutnávali jejich plody, konkrétně jsme měli vzorky jabloní Julie, Vanda, Šampion a Kosztel. Učili jsme se básničku Kutálení od Františka Hrubína a zpívali písničku Koulelo se koulelo červené jablíčko. Od paní Šťastné jsme dostali krabici pravých amerických marshmallounů, které jsme si na zahradě opekli. Udělali jsme si několik školkových brigád, kdy jsme vozili dřevo do sklepa, takže v zimě nezmrzneme!
Oslavili jsme Františkův svátek a také Pannu Marii růžencovou. K Panně Marii jsme se pomodlili růženec. Děti dávaly jednotlivá kolečka ke každému Zdrávasu.

Z pohádek jsme si vyprávěli tu O Šípkové Růžence. Upekli jsme si společně dort, který jsme druhý den na svačinu snědli. Předtím jsme ovšem sfoukli šestnáct svíček na počest šestnáctých Růženčiných narozenin. Každý z dětí portrétoval svoji Šípkovou Růženku ozdobenou náhrdelníkem ze sušených šípků.

Na příští rok jsme si každý zasadil tulipány a narcisy a budeme očekávat až u štítku s naším jménem na jaře rozkvetou.

Posledním tématem byla písnička Já do lesa nepojedu. S ukázkou jehličnatých stromů smrčku, borovičky, jedličky a kůry z jednotlivých stromů. K doplnění jsme si zahráli tématické pexeso s lesními stromy. Na nástěnku si děti vymalovaly současného lesního dělníka. A úplně na závěr jsme oslavili padesáté narozeniny sestry Anny.

Fotografie z našeho měsíce října naleznete v naší galerii.

                                                                                                                                                                                                                         s. Anna, s. Pavlína a školkáčci

V září jsme se s dětmi věnovali písničkám Vlaštovičko leť, Pod naším okýnkem a Rostou tam dvě růže. K písni o vlaštovce se děti učily dělat linky podle pravítka a na ně malovaly jednoduché vlaštovky. K písni Pod naším okýnkem si každý namaloval svůj domeček a u něho strom. Děti používaly vodovky. Poznávali jsme společně také druhy ovocných stromů – jabloň, hrušeň, švestka a ořech. Venku jsme voskovkami dělali zajímavou aktivitu – otisky stromů. Určitě jste si všimli, že nejrůznější stromy mají i všelijak tvarovanou kůru. Vzali jsme proto voskovky a jejich podlouhlou stranou jsme jezdili po papíře připevněném na kůře stromu, která se tak na papír krásně otiskla.

Ve dvou programech jsme se věnovali i podzimní sklizni – nejprve ovoce, poté zelenina. Ovoce jsme probírali i ve světovém jazyce angličtina. Nejlépe jdou dětem slovíčka banán, jablko a pomeranč, tedy banana, apple a orange. Děti programem provedl křeček, ježek a myška. Ve výtvarné výchově jsme pak tvořili z kousků barevného papíru hrušku nebo jablko.

Naučili jsme se společně básničku Školky čas.
Šli jsme na výlet ke kapličce, po cestě jsme si užili dovádění na kamenech a balících siláže. U kapličky si každé z dětí vyzkoušelo odemknutí zámku velkým klíčem. Byl to zážitek!

Využili jsme pěkného počasí a vydali se pěšky do Kovářova k naší paní kuchařce na oběd a pak i na zmrzlinu. Autobusem jsme přijeli zpátky do školky.

Společně jsme slavili Matouškův svátek a Románkovy 6. narozeniny.

Na svátek svatého Jeronýma bylo na pořadu dne aktuální téma Bible. Ukázali jsme si, jak se původně psala Bible na svitky. Počítali jsme kolik má Starý a Nový Zákon knih, četli jsme si namátkou vybrané texty a v obrázkové Bibli prohlédli některé ilustrace.

Tak takové bylo naše září. Fotografie naleznete v naší galerii.

                                                                                                                                                                                                                    s. Anna, s. Pavlína a školkáčci

Dnešní slavností Všech svatých nás církev vybízí zamyslet se nad velkou nadějí, která je založena na Kristově zmrtvýchvstání. Kristus byl vzkříšen a také my budeme s Ním. Světci a blahoslavení jsou nejspolehlivějšími svědky křesťanské naděje, neboť prožili svůj život v plnosti, mezi radostmi i bolestmi, uskutečňováním blahoslavenství, která vyhlásil Ježíš a znějí v dnešní liturgii (srov. Mt 5,1-12a). Evangelní blahoslavenství jsou totiž cestou svatosti. Zastavím se nyní u dvou z nich, tedy u druhého a třetího blahoslavenství.

Zamyšlení nad verši Thomase Stearnse Eliota.  Where is the wisdom we have lost in knowledge? Where is the knowledge we have lost in information? - Kde je moudrost ztracená ve znalosti, kde je znalost ztracené v údajích? (T. S. Eliot)

Vatikán. Tichý hlas, provázený úsměvem, říká: „Dobrý den, buďte vítán….” – takto mne ve vatikánských komnatách přijímá Svatý otec, který se uvolil odpovědět na otázky, jež otřásají církví, dělají starosti kardinálům, sužují věřící a rozdělují církevní zaměstnance na ty, kteří mu pějí hosana anebo ho kritizují podle toho, do jaké farnosti patří - začíná svoji reportáž z rozhovoru Gian Marco Chiocci z italské agentury Adnkronos. 

V našem cyklu katechezí o modlitbě jsme prošli Starý zákon a nyní přistupujeme k Ježíši, který se modlí. Svoje veřejné poslání zahájil křtem v řece Jordán. Této události přikládají evangelisté svorně zásadní důležitost. Vyprávějí o tom, jak byl veškerý lid usebrán v modlitbě , a upřesňují, že zřejmým znakem tohoto shromáždění bylo pokání (srov. Mk 1,5; Mt 3,8). Lid přicházel k Janovi, aby přijal křest na odpuštění hříchů, což je výraz kajícnosti a obrácení.

List Svatého otce kardinálu Parolinovi

V dnešním evangeliu (srov. Mt 22,34-40) se jeden znalec Zákona ptá Ježíše »které přikázání je v Zákoně největší« (v.36), to znamená hlavní z celého Božího Zákona. Ježíš odpoví jednoduše: »Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí« (v.37). A hned dodává: »Druhé je podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe« (v.39).