Od nejnovějších...

Po loňské bezvadné zkušenosti s táborem v Bernarticích bylo jasné, že i letos tábor budeme pořádat. Již před Vánocemi jsme začali přemýšlet nad tím, jaké bude jeho hlavní téma, jaká myšlenka ho povede a bude mu dávat jednotu.

Tábor 2012V modlitbě jsme to předložili Pánu a sestru Kateřinu napadlo, že vzhledem k tomu, že rok 2012 je v rámci tříletého období příprav na oslavu příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu věnován svátosti biřmování, tak by bylo dobré se zaměřit tímto směrem, tedy na dary Ducha Svatého. Tyto dary jsou jako klíče k plnému životu s Bohem a představují pro nás velikou pomoc na cestě následování. Výborně, téma by bylo, teď ještě, kde tábor uspořádat? Pod stany si netroufáme a zároveň máme dojem, že k tomu by bylo nutné více organizátorů, takže je jasné, že budeme opět na faře, ale na které?

Hned po Novém roce jsme vyhlíželi, které místo by bylo jednak volná a také vhodné. Oko nám padlo na Slivici u Milína, vzhledem k tomu, že není daleko a také má pro pořádání takových akcí ty nejlepší podmínky. Zarezervovali jsme si tedy termín hned zkraje prázdnin a pomalu jsme začali tvořit program. V něm své pevné místo musí mít modlitba, něco pro poučení, sport, soutěže a nějaká činnost rozvíjející tvořivost. Důležitou věcí bylo to, že matka Edita byla svolná a uvolnila na náš tábor sestry Kateřinu i Pavlínu, za což všichni děkujeme!

Den D nastal 1. července, program tábora začal o půl páté. Jednotlivé dny pak máme rozepsané ve zvláštních článcích:

1. den – dar moudrosti.
2. den – dar umění.
3. den – dar rady.
4. den – dar rozumu.
5. den – dar síly.
6. den – dar zbožnosti.
7. den – dar bázně Boží.

Videa z tábora najdete zde.

Tábor je již za námi, je tu čas reflexe, poučení, zhodnocení a hlavně děkování. První dík patří vždy našemu Pánu. On je na počátku každého dobrého daru, tedy i našeho tábora, toho že jsme ho mohli organizovat, že jsme se ho mohli zúčastnit, že vše proběhlo tak krásně. Moc děkujeme! Pak také děkuji sestrám Kateřině a Pavlíně, které se hodně napracovaly nejen při přípravách, ale i v průběhu tábora. Jen Pán Bůh vidí všechny námahy a oběti, On také určitě dobrým oplatí. Pak všem účastníkům, kteří vytvořili bezvadnou partu a dokázali se navzájem podržet v těžkých chvílích a byli pozorní jeden vůči druhému. Každý sem přinesl něco svého, dohromady z toho byla fajn parta, je dobře, že existuje. Pak také nesmíme opomenout všechny ty, kteří nám vyřešili mnoho starostí po krupobití, jednak Nuslovým, ale i ostatním, kteří pro mě zůstali bezjmení, také Pán Bůh zaplať! Určitě se těšíme na budoucnost. Těšíme se na ni, protože víme, že ten, který nás provází, je dobrý a bude nás provázet i nadále. I to je pro nás dar, za který jsme vděční!

Příští akce, která nás čeká, je Celostátní setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou. Už se těšíme!

sepsal o. Řehoř.

 

V tomto článku si můžete prohlédnout videa, která se nám v průběhu tábora ve Slivici podařilo natočit:

Z cesty na památník Vojna, hra Bomba:

 

Hra Polní nemocnice, přesun nemocných:

 

Hra vedoucích:

 

 

 

Sedmý den jsme zahajovali snídaní, protože se spalo až do osmi kvůli předcházející noční hře. Přesto to pro většinu bylo málo, vzhledem k tomu, že poslední noc většinou využili na popovídání…

Po snídani pak následovala pokladovka. V lese bylo po vyznačené trase roztroušeno několik tvarů, které bylo nutno sesbírat a na konci trasy pak sloužily jako klíč do zámku, kterým se pak soutěžící dostal k pokladu. Všichni to zvládli, jen v ojedinělých případech se museli soutěžící vracet, protože nějaký tvar nenašli či ho při cestě k cíli ztratili…

Vstup do fotogaleriePak jsme se sešli k společnému tématu, věnovanému daru bázně před Bohem. Dozvěděli jsme se, že se nejedná o strach z Boha, ale o obavu z toho, abychom jeho lásku něčím nezranili… Hned pak následovala závěrečná bilance. V ní mohl každý přehlédnout uplynulý týden a sám před sebou, před Bohem a ostatními se zamyslet, kam ho tento týden posunul, co v něm odkryl, čím ho obohatil. Někteří se vyjádřili i tak, že jim bude tato bilance docházet až později, proto se těším, že některé reflexe si ještě řekneme…

Vstup do fotogalerie Po bilanci jsme se naposledy sešli v kapli ke mši svaté a po ní byl oběd a závěrečné vyhodnocení týmů. První místo obsadili Smetáčci, následovaní Pé-plechovkami a ty následoval tým Minimální trvanlivosti. Všem gratulujeme, byli jste skvělí. Po obědě jsme se začínali rozjíždět. Někde se uronila slza, loučení bylo smutné… Hned pak večer začala čilá aktivita na facebooku, která vydržela řadu dní. Super!

Vstup do fotogalerie My realizátoři jsme pak setrvali na faře k závěrečnému úklidu a předání. Odjížděli jsme pak kolem půl šesté večer. Děkujeme za tuto možnost, prožít na tomto kouzelném místě pěkné dny. Co říkáte, neuděláme zde nějaký PřeBoMil? Třeba v zimě, či jindy?

Myslím, že se všichni už těšíme na další víkendovku PřeBoMilu, kterou jsme zatím předběžně naplánovali na konec září 27.–30. září.

sepsal o. Řehoř.


Šestý den tábora začal netradičně. Budíček byl ve znamení další hry – Polní nemocnice. Všichni byli vytaženi ze spacáků křikem, že se událo bombardování, že jsme všichni nemocnice, ať se všichni shromáždí na chodbě a tam dostanou další pokyny.

Vstup do fotogalerieTy pokyny byly vlastně jen losováním, co kdo dostal za úraz či nemoc. Byly tu ještě tři ošetřovatelé a jeden lékař. Nemoci a úrazy: siamská dvojčata, upadená ruka, vypadený jazyk, ekzém, zimnice, upadená noha, upadené obě ruce… Všichni se patřičně vymódili (můžete se mrknout do fotogalerie) a šlo se na snídani. Tam si museli jedni druhým pomáhat, protože najíst se bez rukou nešlo moc dobře. Pak po snídani byl zadán přesun polní nemocnice na určité místo. Zde bylo také nutné si pomáhat. Ukázalo se, že jsme skvělá skupina, která si pomoci dokáže.

Vstup do fotogalerie Následovala katecheze na téma zbožnosti. Opět jsme si charakteristiky tohoto daru napsali na klíč, který jsme pak přinesli na mši svatou do kaple.

Mše svatá byla posunuta o půl hodiny déle, z důvodu smažení sýru, který jsme pak měli na oběd...

Vstup do fotogalerie Po obědě toužili všichni jít na koupání, zlákáni zkušeností včerejší party. A tak se šlo. Návrat byl stanovený do půl páté, protože tehdy nás v kostele čekal netradiční růženec. Skládali jsme ho z kuliček na zemi kostela a každý si na jednu kuličku (Zdrávas Maria) mohl napsat úmysl, na který chce tuto modlitbu obětovat. Všichni si tuto formu modlitby při bilanci pochvalovali…

Vstup do fotogalerie Po večeři následovala bilance a pak: dlouho očekávaná noční hra: Hledání svatého Grálu. Hra byla inspirována legendární zprávou, která nás zpravuje o zachování kalicha Pána Ježíše z Poslední večeře – grálu – který byl dlouhá staletí střídavě vyhledáván různými věhlasnými bojovníky, např. anglickým králem Artušem. V lese poblíž Slivice byla nachystána cesta označená svíčkami a šipkami, kterou bylo nutno absolvovat. Např. první disciplína dávala za úkol objevit heslo v lahvích s pavouky, červy a žábami, toto heslo si zapamatovat a donést ho až na závěr hry. Pak byl úkol projít jedovatou pavučinou, plnit různé logické úkoly, projít bludištěm bez dotknutí se jedovatých stěn či projít bez otevření očí chodbou Medúz za pomoci Ariadniny nitě. Na konci cesty pak čekal soutěžící moudrý mnich, který měl pro každého moudrou radu do života. A samozřejmě i svatý Grál. Po této hře se šlo hned spát.

sepsal o. Řehoř.

 

Ve čtvrtek jsme zahájili den hned mší svatou. Byl to den věnovaný daru síly. Po mši svaté jsme měli snídani a po ní se připravili na cestu. Byl slunečný a teplý den, my jsme se v něm vydali směrem na Lešetice, kde je zachován komunistický lágr na nepohodlné lidi – památník Vojna.

Vstup do fotogalerieCestou jsme si zahráli dvě hry. První spočívala v tom, že hráč měl nenápadně umístit kolíček někam na oblečení někoho jiného. Prohrával ten, kdo kolíček měl v cíli… Druhá hra spočívala v tom, že na daný povel se všichni do sedmi sekund museli schovat v lese nebo podél cesty tak, aby nebyl vidět. Koho hledající uviděl prvního, hledal v dalším kole.

Vstup do fotogalerie Takto jsme došli k památníku Vojna. Koupili jsme si vstupenky a nechali se provést lágrem. Nejdříve jsme si ho prohlédli shora a poslechli si výklad o jeho uspořádání, denním režimu jak se sem člověk vůbec dostal. Zajímavé bylo, že k tomu vůbec nemuselo dojít soudním rozhodnutím, ale třeba i na základě posudku jakési lidové komise. Pak jsme vyzkoušeli pobyt v nízkém betonovém bunkru, což byla skupinová korekce. Dozorci tu měli vy zvyku zavírat až 35 lidí na max. 5 hodin, protože v tomto prostoru chyběl vzduch. Následoval barák, který sloužil jako kulturní dům a pak marodka. Podmínky na ní byly primitivní a lékaře dělal někdo z vězňů, lhostejno jaké specializace. Tak se mohlo stát, že se o celý tábor staral zubař. Odtud jsme se přesunuli do baráku, kde byli již ubytováni sami vězni. Jako poslední jsme navštívili barák dozorců, ve kterém byla nainstalována expozice, věnovaná vězeňství a obětem komunistické zvůle, zejména v padesátých letech.

Vstup do fotogalerie Z tohoto baráku jsme si hned vyšli odpočinout na trávu. Snědli svačinu a vraceli se domů na Slivici. Tam nás již čekal otec Mikuláš s manžely Vackovými. Dal si u nás oběd, po něm jsme návštěvě zazpívali některé písně z Taizé. K obědu nám sestra Pavlína udělala vepřo-knedlo-zelo. Bylo vynikající a tímto jí za ně děkujeme! Po obědě pak zájemci odešli do Ostrova na koupaliště. Tím udělali předběžný průzkum pro partu následujícího dne. Ostatní zůstali doma a bavili se např. tvořením, odpočinkem a sportem. Po návratu pak byla zajímavé hra: Puding. Byly čtyři stanoviště, kde byl umístěn hrnec pudingu hlídaný kuchařem. Koho chytil při ujídání, tomu zabavil lžici a dostal od něj úkol, po jehož splnění mu byla lžíce vrácena. Nakonec byla vyhlášena anarchie, která znamenala, že se už nehlídá a každý mohl jíst, kde se mu zlíbilo…

Vstup do fotogalerie Pak jsme si zahráli některé hry na ověření síly. Jednak to bylo přetahování lanem, při němž se vystřídaly všechny týmy, a pak skákání přes rotující lano. Vše bylo bodované.

Po večeři následovala bilance a krátká katecheze na téma daru síly. Den jsme pak zakončili společným táborákem. Někteří vytrvalci u něj vydrželi do pozdní noci, ale většina šla spát včas.

sepsal o. Řehoř.

 

Čtvrtý den jsme začali opět růžencem. Ale protože bylo nepříznivé počasí, šli jsme se ho pomodlit do kostela. Tam od pondělka byla vyndaná okna, protože je bylo třeba natřít, takže jsme v kostele byli na čerstvém vzduchu.

Vstup do fotogalerieNásledovala snídaně a po ní pak téma dne, totiž krátká katecheze na téma rozumu. Pak jsme si po verších přečetli příběh z knihy proroka Daniela o Zuzaně. Ten jsme pak rozdělili na tři části a každou část jsme přidělili jinému týmu, který se tento text pokusil zpracovat formou bibliodramatu. To je forma hry, ve které se snažíme pod vedením Božího slova co nejvíce ztotožnit s biblickými postavami a prožít tak s nimi příběh, který se četl. Cílem je tedy uvědomit si co nejvíce věrným způsobem, co postavy biblického příběhu prožívaly a jak se cítily. Je to zase jiná metoda, jak se pokusit biblický text přisvojit.

Vstup do fotogalerie Poté pak následovala mše svatá v kapli. Byl zrovna svátek sv. Prokopa. Po obědě pak se dala většina do hraní kopané. Úmyslně píši kopané a ne fotbal, protože na malém prostoru hřiště se zúčastnilo velké množství hráčů a hra tím dostala nezaměnitelný charakter, zkrátka: bylo to skutečné maso!

Vstup do fotogalerie Od 14 hodin byly na programu workshopy. Bylo možno tvořit smaltováním klíčů, křížků či dokonce koňských hlav či jsme se pokusili vytvářet nějaké výrobky z hlíny… Vznikly zajímavé a i pěkné výrobky, jak se můžete podívat v naší fotogalerii.

Od půl páté se pak soutěžilo v disciplínách zaměřených na rozum a znalosti. Týmy dostaly za úkol nasbírat co nejvíce známých rostlin, ověřily si znalosti vlajek, luštily kvíz či si vyzkoušely, nakolik znají naše ptáky. Úrovní znalostí jsme byli velmi příjemně překvapeni!

Vstup do fotogalerie Po večeři se pak dohrával turnaj v přehazované z pondělka, ve kterém nakonec zvítězili Pé-plechovky, následované Smetáčky a na konci se pak umístil tým Minimální trvanlivosti. Po oslavě pak následovala bilance a spánek.

sepsal o. Řehoř.


Třetí den se nesl ve znamení likvidace následků nočního dobrodružství, ale také byl věnován daru Ducha Svatého, daru rady. Začali jsme den mší svatou v kapli, pak následovala snídaně a pak jsme natahovali provazy a věšeli prádlo.

Vstup do fotogalerieTo už s námi byla i sestra Pavlína. Pak jsme se dlouho rozhodovali, co dál. Počasí se netvářilo zvláště přívětivě, ale přece jsme se rozhodli pokračovat v programu a absolvovat cestu na Makovou horu. Tam nás totiž ten den čekal bratr Anděl, původně jsme tam také měli mít mši svatou.

Nicméně, mši svatou jsme neměli, ale pouť měli. O cestě nemohu napsat nic bližšího, protože jsem na ní nebyl. (pokud by se někdo našel, kdo by chtěl toto bílé místo zaplnit, tak nechť tak učiní v komentáři pod článkem, děkuji). Na Vstup do fotogalerie Makové už jsme se sešli. Posvačili řízky a nechali se pozvat do svatyně. Tam jsme se nejdříve pomodlili litanie k Panně Marii za všechny postižené krupobitím a následně si vyslechli velice zajímavý výklad bratra Anděla, který nás nechal také nahlédnout do nebe (svého příbytku). Po průzkumu kůru, kde Pája vyzkoušela místní varhany a věží jsme se pak rozloučili a dostali požehnání na cestu. Zpáteční cesta se pak odehrála pomocí kyvadlové dopravy mé a sestry Pavlíny, protože již pršelo.

Vstup do fotogalerie Po příchodu na faru jsme zjistili, že naše veliká starost, totiž rozbité střechy, se řeší. Nuslovi a jiní dobří mužové pilně jako včelky opravili střechu na kostele, na faře a na stodole, vzhledem k jejímu stavu natáhli plachty. Mezitím nás bavila jejich Eliška, která uměla bezvadně recitovat a vůbec se nestyděla. Odměnili jsme ji potleskem.

Vstup do fotogalerie Večerní bilance pak byla spojena s tématem povolání. Při ní nám vypnuli elektřinu, proto jsme měli možnost navodit tajemnou atmosféru pomocí svíček do tvaru kříže. A pak jsme již se připravovali ke spánku a před tím jsme si ještě zazpívali s velikou chutí čtyřhlasy. Bylo to super.

sepsal otec Řehoř.

Druhý den jsme zahájili podle programu ráno v 7 hodin modlitbou růžence. Na cestě nás provázelo sluníčko a mokrá tráva z deště předešlého dne. V 8 pak byla snídaně a pak jsme se v devět hodin sešli v klubovně na biblické soutěže a kvízy.

Vstup do fotogalerieDen byl totiž věnován daru umění, přičemž dar umění nás především vede k poznání Hospodina, Pána Ježíše. Proto jsme si mohli v testech ověřit, jak na tom jsme. Na závěr si pak jednotlivé týmy vybraly úryvek, který pak zpracují formou představení pro všechny. Pak už následovala mše svatá v kapli a oběd, který nám uvařila paní Pecková. Bylo to výtečné kuře s bramborami. Přijely se za námi také podívat Anička a Dorotka, takže to bylo o pěkné setkání navíc. Po obědě pak byla volná zábava, většinou vyplněná sportováním, a od dvou hodin se mohlo tvořit. Někteří se dali spolu se sestrou Kateřinou do smaltování křížků a klíčů, přičemž vznikly opravdu pěkné výrobky. Již během odpoledne se týmy začaly vytrácet a postupně se zabývaly přípravou zadaných úkolů.

Vstup do fotogalerieOd půl páté pak nastala prezentace jejich práce. První chtěly začít Minimální trvanlivost. Jejich představení se odehrálo na hřišti, přičemž i využili otevřeného okna v druhém patře fary, odkud mluvila Pája coby anděl Gabriel. Velice se nám líbily použité rekvizity, kostým sv. Jana Křtitele v podání Vojty, opravdický křest u Jordánu a také vyrovnávání stezek. Družstvo bylo odměněno zaslouženým potleskem.

Vstup do fotogalerieNásledovali Smetáčci. Ty nás zavedli k ohništi a tam jsme mohli sledovat bitvu Izraelitů s Amalečany. Chvíle bitvy byla vtipně zaplněna komerčními pauzami, kde jsme viděli i reklamu na střešní krytinu. Smetáčci neužívali přímého čtení z Bible a tak byla divákovi dána příležitost, aby on sám se snažil přijít na to, o čem ta scéna je. Velmi se nám líbil také souboj Marky s Bětkou. Nakonec vše dobře dopadlo, Izraelité zvítězili a Smetáčci sklidili zasloužený aplaus.

Vstup do fotogaleriePoslední pak vystoupilo družstvo Pé-plechovek. Ti měli za úkol předvést to, jak Mojžíš pod horou Chorebem roztříštil kamenné desky, které předtím Hospodin popsal textem Desatera. Pěkný byl Mojžíšův výstup na horu v podání Honzy a Mirkova role Hospodina. To, že na hoře Chorebu dal Hospodin vybrat Mojžíšovi, zdali chce kávu raději turka nebo rozpustnou, bylo zajímavé rozvedení toho, co v Bibli nemáme. Zlaté tele vyrobené z plastových brýlí také nevypadalo vůbec špatně. Opět si potlesk zasloužili po právu.

Po večeři pak následovala bilance a po ní pak turnaj mezi družstvy v přehazované. Ten se, bohužel, nedohrál, protože k nám přišla od jihozápadu Vstup do fotogaleriebouřka s velikými kroupami, které rozbily totálně střechu na stodole, kde byla naše jídelna a také na faře a kostele. Spacáky, osobní věci a vše, co měly holky pod střechou, bylo promáčené. Ještě že kluci byli natolik obětaví a ochotní, že holkám pomohli, ochotně jim nabídli své spacáky a deky a pomohli se stěhováním na faru do prostor klubovny, která se od té doby stala ložnicí. Všem vám díky! I vaší zásluhou jsme tuto závažnou událost překonali v pohodě. Na faře jsme vše rozmočené rozvěsili k uschnutí a pak se pomalu uložili ke spánku. Ještě jedna bouřka přišla v noci o půl druhé a trvala do dvou, ale už se nestalo nic vážného, jen to, že nám opět vyplavila jídelnu.

sepsal o. Řehoř.

10. června 2012 jsme oslavili slavnost Těla a Krve Páně. Při této slavnosti máme v Předbořicích a v Kovářově průvod obcí, letos v Kovářově navíc devět dětí poprvé přistoupilo k přijetí eucharistie. Byl to tedy den plný slávy.

Vstup do fotogalerieV Předbořicích šlo vše jako obvykle, po mši svaté jsme vyšli na cestu po jednotlivých oltářích, které postavili laskaví věřící z našich řad. Při něm nás doprovázelo mnoho družiček, některé byly tak malé, že s nimi musely jít i jejich maminky. Cestou nám sice začalo kapat, ale více se nerozpršelo, takže jsme mohli průvod šťastně dokončit.

Vstup do fotogalerieV Kovářově jsme pak plánovali také průvod, navíc zde však devět dětí přistoupilo poprvé ke svátosti eucharistie. Byl to pro ně jistě zážitek, který si budou dlouho pamatovat, přejeme jim, aby se jim toto první svaté přijímání stalo dalším krokem na cestě za Pánem Ježíšem.

Po mši svaté jsme chtěli jako obvykle vyrazit na průvod obcí, ale déšť již tak zesílil, že by to nebylo rozumné. Proto jsme uspořádali adoraci v kostele. I tak jsme rádi oslavili ten veliký dar, kterým eucharistie pro nás je.

Sepsal Řehoř J. Žáček.

(kliknutím na kterýkoliv obrázek vstoupíte do fotogalerie)  

Každý rok se snažíme s rodinami kolem Školky v Předbořicích vyrazit na nějaký výlet. Tento rok jsme se rozhodli podívat do Římova, Rožmberku a Vyššího Brodu. Vyjeli jsme v 7 ráno

z Předbořic autobusem pana Kotašky z Branice. Již ve čtvrt na deset jsme byli v Římově, protože jak podotkl pan Kotaška, jeho autobus je sice stará bába, ale chodí dobře... Smile Tam jsme tajně doufali, že se dostaneme k prohlídce místního kostela a poutního areálu, ale P. Vstup do fotogalerieKoňařík nám vysvětlil, že bez výkladu by to pro nás nemělo stejně význam, takže jsme odešli do okolí Římova obejít v terénu roztroušené kapličky a modlili jsme se křížovou cestu. Každé zastavení dostal někdo jiný. Kapličky sice netvoří křížovou cestu, ale spíše jsou po vzoru jeruzalémských svatých míst Kristova utrpení rozmístěny tak, jak je to ve svaté zemi. Zde si tedy poutník může jít ve stopách Ježíšových a rozjímat u jednotlivých zastaveních nad jednotlivými tajemstvími jeho cesty utrpení. Proto se těmto kapličkám říká Passio Christi (Utrpení Kristovo).

Vstup do fotogalerieVe čtvrt na dvanáct jsme již byli připraveni k prohlídce. P. Tomáš Koňařík se nás ujal a velmi zevrubným a zaníceným způsobem nás přesvědčoval, že Římov je po Jeruzalému druhým nejdůležitějším poutním místem na světě. Historie tohoto místa se začla psát roku 1628, kdy se zde jezuitovi P. Janu Gurremu zjevil Pán Ježíš a Maria a sdělují mu, že na tomto místě chce Bůh spasit svůj lid. Blíže si o historii poutního místa můžete přečíst na stránkách farnosti. Postupně jsme navštívili ambity, kostelík a také loretánský domeček. Prohlídka trvala až do půl druhé. Proto jsme se rozhodli, že v Římově i poobědváme. Teprve pak jsme se vydali na další cestu.

Vstup do fotogalerieNaším dalším cílem byl hrad Rožmberk. Toto sídlo stejnojmenného rodu je situováno na vysokém kopci a pro dobyvatele určitě představoval těžký oříšek. My jsme vystoupali až na hradní nádvoří, ale vzhledem k časové tísni jsme se již prohlídky interiérů vzdali. Před nástupem do autobusu jsme si dali zmrzlinu a pak odjeli do Vyššího Brodu, kde jsme byli asi za čtvrt hodiny.

Vstup do fotogalerieUjal se nás zde místní převor P. Justin Berka a průvodkyně Hana. Ta nám ukázala výstavu soch, galerii a knihovnu. Pak nás čekala mše svatá v kapli sv. Anny. Kostel jsme vidět nemohli, protože je v současnosti rekonstruován. Asi v půl sedmé jsme se vydali na cestu zpět. Cesta nám uběhla opravdu velmi rychle a za necelé dvě hodiny nás autobus dopravil zpátky. Jsme vděční za vše, co jsme mohli vidět a zažít a určitě nás povzbuzuje k pořádání dalších podobných výletů.

sepsal Řehoř J. Žáček

(kliknutím na kterýkoliv obrázek se Vám otevře fotogalerie)

 

Stránky