Chěl bych pozvat všechny, a to zejména Přebomiláky, na celostátní setkání mládeže, které se koná ve dnech 14. až 19. srpna ve Žďáře nad Sázavou. Věková skupina je
přibližně +/- 14-30 let, ale nebude vadit, když to bude trošku i kolem této hranice. Protože je výhodné se přihlásit do konce května, tak bych rád, kdybychom už nějaké přihlášky dali dohromady co nejdříve. Vytvořím pro Přebomiláky i událost na Facebooku. Nechte si to projít hlavou, a pak napište, případně se rovnou přihlašte na stránce věnované této akci, kde si také můžete přečíst všechny potřebné podrobnosti. Do komentáře pod článek můžete i napsat případné dotazy a připomínky.
Řehoř.
|
Zveme vás na letní tábor Klíče k plnosti do Slivice, který se bude konat v termínu od 1. do 7. července, to je od neděle do soboty prvního prázdninového týdne. Příjezd na faru během odpoledne, nejpozději do 16 hodin, kdy začínáme program, konec v sobotu po poledni. Do Milína (sousední vesnice) lze dojet autobusem, odtud vás pak můžeme vyzvednout autem.
O vaření se postará vedení týmu, pokud však máte doma přebytek ovoce, zeleniny či jiných surovin budou vděčně přijaty. Na faře jsou k dispozici matrace, spát se bude ve spacácích. Doporučený účastnický příspěvek na celý týden je 1000 Kč. Tato finanční částka se nemá stát překážkou účasti, lze se individuálně dohodnout i na jiné částce podle vašich možností.
Plánujeme skončit mší svatou, takže pokud by se rodiče, kteří si v ten de přijedou pro své dítě, chtěli této mše zúčastnit, budou přivítáni...
Táborový tým je složen z otce Řehoře, sester Kateřiny a Pavlíny.
Informační dokument se seznamem doporučených věcí.
Přihláška je ke stažení zde.
Kdo se zúčastní |
Kdo se nezúčastní |
Pavel Soukup Pája Krejčová Markéta Dvořáková Martina Soukupová Míša Soukupová Vojta Otruba Bára Otrubová Petr Wudi Marky Wudiová Vašek Wudi Anička Otrubová Jirka Soukup Bětka Pecková Adéla Kubíčková Dáda Procházková Míra Procházka Honza Pecka Maruška Soukupová Anička Jarolímková Jakub Fořt Pepa Fořt |
Pavla Bartošová Anežka Balabánová Hanka Dvořáková Katka Balabánová Pavla Balabánová |
otec Řehoř, sestra Kateřina a sestra Pavlína
|
Na první květen, oslavu svátku práce, jsme měli svolanou brigádu na dřevo. Bylo třeba dokončit probírku lesa poblíž Jalovčí a dále zpracovat hromady dřeva z minulé brigády,
které ležely na zahradě. V 8 hodin jsme odjížděli do lesa, kde bylo třeba porazit několi náletových lip, borovic a dalších nemocných stromů. V lese jsme byli asi do jedenácté hodiny, pak jsme přijeli do školky, kde již bylo množství pracovníků, kteří zpracovávali uložené dřevo na hromadách. To, co bylo mokré, bylo třeba uložit do hranic na vyschnutí, proto jsme uspořádali řetěz a jednotlivé kusy si podávali. Pak následoval vynikající oběd a stejně vynikající posezení a popovídání. Po obědě jsme ještě pracovali ještě zhruba do druhé hodiny, pak jsme si nechali panem Honzou Peckou nabrousit pily a rozjeli se domů. Bohu díky za vše, co se nám podařilo udělat!
Řehoř J. Žáček.
Kliknutím na obrázek se dostanete do fotogalerie.
|
Naše setkání začalo v pátek 27 dubna. První přijela na faru v Kovářově Pája Krejčová, která ač původně neměla přijet, tak nakonec mohla. Chvilku musela čekat, ale pak přijela Hanka Dvořáková
a pak Soukupovi, Pavel a Michalka, Marťa se k nám přidala až v sobotu ráno. Myslím, že také přijela Bětka, ale to si nejsem jistý. V 18 hodin byla mše svatá a po ní pak večeře. Na cestě ze mše se k nám přidala Terka a Bára Vlnová. Po večeři přišli Wudiovi.
O půl deváté jsme pak měli biblickou práci na téma Emauzských učedníků. Nejdříve jsme si uvědomili, že na věci, na lidi a události se můžeme dívat z různých úhlů. Mohli jsme si v kruhu přesednout a vyzkoušet si to… Ale důležité je si také uvědomit, že jsou tu druzí lidé, kteří nám takový pohled „z jiného úhlu“ mohou zprostředkovat. Míša se postavila do středu a my jsme se mohli přesvědčit, že ze svého místa jí nikdo z nás nevidí zcela. Když se však podělíme o své vjemy, obraz se nám složí a přiblížíme se pravdě. Stejně tak se dá dívat z různých úhlů i na naše těžkosti (ty jsme si připomenuli pomocí velkého kamenu). Názorně nám to připomenul příběh Emauzských učedníků. I ti viděli smrt Pána Ježíše jen jako tragédii, která se dotýkala i jich, protože oni v něj složili svou naději a ta jim s Ježíšem umřela. Ale Ježíš se k nim na cestě připojil a na základě Písma jim otevřel oči pro druhý pohled na svou smrt, totiž na to, že ona není krachem, ale naopak obrovskou výhrou. Protože smrt neměla mít poslední slovo, po ní následovalo vzkříšení. V domě, kdy Ježíš lámal chléb, se jim otevřeli oči víry, a oni ho poznali. Ježíš jim sice v tu chvíli zmizel, ale zůstal v jejich srdcích a také v rozlomeném chlebě, který jim zanechal jako památku na svou smrt a vzkříšení. Připomenuli jsme si, že i my se v každé mši svaté takto s Ježíšem setkáváme a on nám chce otvírat oči pro „jiný pohled“ na to, co prožíváme…
Po biblické práci následovala bilance. Reflektovali jsme při ní, proč jsme přijeli, jaká jsou naše očekávání, co si s sebou přinášíme… Po ní pak byly hry: tichá pošta, na detektiva, s židlemi atd… Já už jsem pak šel spát, takže dál už nevím…
V sobotu jsme začali den růžencem. Šli jsme na Záluží a obdivovali při něm i rozkvetlé stromy. Po růženci následovala mše svatá, které se s námi zúčastnila i s. Kateřina. Po snídani jsme se pustili o půl desáté do práce. Byla brigáda na zahradě. Bylo třeba zrušit kus plotu a odtahat větve ke garáži. Ale pak jsem přišel na to, že dělat z těchto větví palivové dříví by bylo naprosto neefektivní, bylo by to příliš mnoho práce, tak jsem poprosil o přetahání větší zase zpět k ohništi… Větve jsme spálili, ač byla již docela vysoká teplota. Bohužel naši vatru odnesl i jeden stromek, doufám, že se z toho vzpamatuje a zase obrazí... Všichni se již těšili na oběd, který v podání paní Peckové znamenal výbornou drůbeží polévku a pečená kuřata s bramborem. Všichni jsme si tedy pochutnali a nabrali sil na to, co následovalo odpoledne...
Po odpočinku jsme pak vyrazili asi v půl třetí. Byla připravená hra, která se zakládala na příběhu jednoho trosečníka, který při pohybu krajinou zanechával za sebou pokladničky. Naším úkolem je bylo objevit a vyplnit úkoly v nich obsažené. Rozdělili jsme se na dvě družstva, každé družstvo dostalo GPS přístroj, ve kterém byly již uloženy pozice pokladniček. Asi ve vzdálenosti 150m od cíle se mohlo začít s hledáním. Za nález pokladničky bylo 5 bodů a za správně zodpovězenou otázku v ní, bylo dalších 5 bodů. První pokladnička byla za mlýnem směrem na Hostín, další na Machově, další u jezera na louce a pak další u paty Koňského vrchu. Nahoře na Koňském vrchu byla další, ale tam už jsme udělali přestávku na svačinu, protože už jsme byli zničení z toho horka, které ten den vládlo. Dali jsme si chleba s paštikou případně i s hermelínem a vydali se na cestu dál. Tady se k nám přidali i Jenda Pecků, který pak šel další cestu s námi. Další pokladnička byla u Pelech a poslední pak na nás čekala za Radvánovem v lese. Poslední osmou už jsme vzdali, protože už to bylo moc daleko. Proto jsme zamířili na Radvánov a nejkratší cestou po silnici došli na faru. Hned jsme si šli dát zmrzlinu, protože si jí každý plným právem zasloužil. Ušli jsme asi 15 km, takže i jako vzpruha přišla vhod. Pana hostinského jsme při nabírání porcí zmrzliny trošku uvedli do nesnází, když jsme se zeptali, jak chutná ta dinosaurová zmrzlina. Načež on se nám snažil vysvětlovat, že je to prostě smetanová zmrzlina ve které jsou figurky dinosaurů atd. Vtom někdo z nás poznamenal, že chutná po dinosaurech a problém byl vyřešený.
Po příchodu na faru jsme měli sílu tak na večeři a bilanci. Pak už se jen hrály hry, následoval spánek.
V neděli byl program volný. Většina vstala na mši svatou. Po ní následovala volná zábava, kterou většina strávila na schodech před farou… Oběd nám vařila paní Wudiová a byl vynikající: rýže, maso a omáčka. Nadchl nás.
Po obědě jsme udělali společné foto, protože Terka už musela jít. Dopoledne odešly Káťa s Bárou a po mši i Hanka.
Odpoledne jsme pouklízeli faru, zametli, vytřeli a porovnali věci. Pak odjeli Peckovi. Šli jsme na zmrzlinu, načež Wudiovi pokračovali cestou domů a pro Soukupovi pak přijela maminka.
Tím skončil osmý PřeBoMil… Těšíme se již na letní tábor. Všem chci poděkovat za účast, ale také za nasazení ve společném programu, trpělivost a ochotu při práci a hlavně za odvahu a nasazení, se kterou jste nesli sobotní pochod v úmorném horku. Určitě budeme všichni dlouho vzpomínat!
Sepsal o. Řehoř.
P. S.: Když dáte pod článek „lajka“, budu velice rád. Ještě šťastnější budu, když pod článek přidáte komentář, co se vám líbilo, co naopak ne, když dáte nějakou reakci na to, co jsem napsal, případně pokud vás něco napadne co byste chtěli příště atd…
Kliknutím na obrázky se dostanete do příšlušné fotogalerie.
|
A je tu další pozvánka na setkání na faře v Kovářově. Uskuteční se od pátku 27. dubna od 15 hodin do neděle 29. dubna, do odpoledne. Hlavním tématem je Ježíš.
On je vítězem nad smrtí a hříchem. On vstal z mrtvých, to slavíme v této velikonoční době. On je náš Pán a Přítel. Víme o něm dost? Nikdo neví dost, proto se budeme zabývat jen jím.
Setkání je opět jen víkendové, proto bude program zhuštěný. Ale jako obvykle:
Pátek 27. dubna 15 hod. – příjezd, ubytování 18 hod. – mše svatá v kostele 19 hod. – večeře 20 hod. – první biblická práce (zkušenost Emauz)
Sobota 28. dubna 6.30 – ranní růženec, směr Záluží 7.30 – mše svatá 8.00 – snídaně 10.00 – další biblická práce nebo brigáda 12.00 – oběd 14.00 – odpolední program (hra v přírodě nebo doma podle počasí) 18.00 – večeře 19.00 – večerní program (zřejmě bude tvoření)
Neděle 29. dubna 6.30 – oblíbený ranní růženec 8.00 – snídaně 9.30 – mše svatá, po ní volný program 12.00 – společný oběd pak focení, povídání, úklid a někdy odpoledne rozjezd domů.
Na faře to už znáte. Takže si vezměte věci podle potřeby a taky podle počasí. Počítejte se sebotním pobytem venku, sice doufám, že už ne v trní, ale něco na ven neuškodí. Kdo cvičíte na kytaru, bude vítána a také zpěv a další pomůcky pro zábavu (např. společenské hry). Poplatek na den je pořád stejný, 50 korun.
Těším se na viděnou a prosím o brzké reakce, kdo přijede a kdo ne...
Řehoř.
Kdo přijede |
Kdo nepřijede |
Marťa Soukupová Míša Soukupová Petr Wudi Vašek Wudi Marky Wudiová Maruška Soukupová Káťa Kotápišová Honza Pecka (od soboty) Bětka Pecková Pavel Soukup Terka Kahounová Bára Vlnová Hanka Dvořáková
|
Katka Balabánová Bára Otrubová Vojta Otruba Jirka Soukup Verča Fořtová Anička Otrubová
|
|
V pondělí 9. dubna jsme v našem kostele Narození Panny Marie v Kostelci nad Vltavou přivítali pana Jaroslava Tůmu a pana Josefa Somra na koncertu, který se uskutečnil u příležitosti otevření sezóny v místním obecním muzeu.
Zároveň byla tato akce načasovaná do velikonočního oktávu, tedy do oslavy Pánova vzkříšení. Ve 14 hodin začal program, který byl velice poutavý. Hudba a mluvené slovo tvořily jeden celek, který se dotkl témat estetiky, kultury, etiky. V podání pana Josefa Somra jsme si vyslechli úvahy Alberta Shweitzera, Jana Jakuba Ryby a Petra Lotara. Pan Jaroslav Tůma interpretoval skladby Johana Philippa Kriegra, Františka Xavera Brixiho, Johanna Sebastiana Bacha a dalších, jak se můžete dočíst níže v programu. Za krásný koncert děkujeme a těšíme se, že je začátkem dalších koncertů, které se v Kostelci budou dále odehrávat.
Řehoř J. Žáček
Kliknutím na fotografii se dostanete do fotogalerie, kterou můžete prohlížet po stisknutí odkazu start slideshow. V prohlížeči Chrome a Internet Exlorer (7, 8 a 9) si můžete nainstalovat doplněk cooliris, který vám umožní galerii procházet v efektních 3D zobrazení.
Program:
Johann Philipp Krieger (1649-1725): Toccata a fuga in a Petr Lotar: Schweitzerovo poselství jako životní melodie Antonio de Cabecon (1510-1566): Differencias sobre la Pavana Italianana Albert Schweitzer a Jakub Jan Ryba: O současném světě Jan Zach (1699-1773): Fuga a moll Jakub Jan Ryba: O hudbě Johann Kaspar Kerll (1627-1693): Ciaccona in d Albert Schweitzer: Co je kultura? Josef Seger (1716-1782): Preludium a fuga D dur Jakub Jan Ryba: O působení hudby František Xaver Brixi (1732-1771): Seykorka Albert Schweitzer: O moderním člověku Johann Sebastian Bach (1685-1750): Fuga a moll Albert Schweitzer: O etice Jaroslav Tůma (1956): Improvizace na témata Jakuba Jana Ryby
|
Na Bílou sobotu trvá církev na modlitbách u Kristova hrobu a uvažuje o jeho umučení a smti a také o jeho sestoupení mezi mrtvé. Čeká v modlitbě a postu jeho vzkříšení.
Tento den se neslaví žádné liturgické obřady. Velmi se však doporučuje, aby se spolu s lidem konaly modlitby ranních chval a modlitby se čtením.
V kostele se může vystavit k uctění obraz Krista ukřižovaného nebo odpočívajícího v hrobě či sestoupivšího mezi mrtvé anebo obraz Pannny Marie bolestné. Zásadně se neslaví mše svatá a svaté přijímání je možné donášet jen těm, kteří jsou zaopatřováni, jakožto pokrm na cestu z tohoto světa do věčnosti (viatikum). Má se odmítnout slavení svatby i jiných svátostí, krom svátosti smíření a pomazání nemocných.
|
Velký pátek je dnem, kdy církev uctívá Kristovu smrt. Odjakživa je to den smutku a přísného postu. Už v nejstarší době se Ježíšova slova o době, kdy se učedníci postí, protože jim byl odňat ženich
(Mt 9,15; Mk 2,20; Lk 5,34n), vztahovala na dny Kristovy smrti a jeho spočinutí v hrobě. Tento smuteční půst byl hned od počátku velice přísný: nesmělo se nic jíst ani pít. Křesťané tak museli strávit 40 hodin nebo dokonce celé dva dny bez jídla a pití. Potvrzení tohoto pojetí nám poskytuje Hippolyt, když jako výjimku pro nemocné a těhotné dovoluje v pátek chléb a vodu. Takový půst je doložen od 2. století. S ohledem na tuto úctyhodnou tradici je pochopitelné, že i dnešní církev takový půst drží. Smyslem je solidarizovat se s Tím, který za nás pokládá svůj život na kříži a také je takový půst projevem smutku nad Jeho smrtí.
První křesťanská staletí neměla žádnou liturgii Velkého pátku. Z roku kolem 400 je dosvědčeno, že se křesťané v Jeruzalémě shromažďují na místě Golgoty, aby tam dopoledne uctívali Kristův kříž, který nalezla císařovna Helena roku 320 a také, že v časné odpoledne pak mají bohoslužbu slova se čtením pašijí. V ostatních církvích na Západě se zprvu vystačilo jen s bohoslužbou slova, přičemž důležité místo v ní zaujímalo právě předčítání pašijí. Tam, kde místní církve vlastnily relikvii svatého kříže, jako např. v Římě ve 4. Století, se velmi záhy zrodil obřad uctívání svatého kříže. Tuto bohoslužbu uctívání pak uzavírala slavnostní modlitba věřících (přímluvy), které pak byly doplněny v 7. století i přijímáním eucharistie. Takovouto bohoslužbu převzali Frankové a dotvořili ji směrem k větší dramatičnosti. Během středověku pak byl rozvinut obřad přijímání eucharistie do té míry, že se podobal slavení mše svaté, ovšem bez rozhodující části proměňování chleba a vína (mše předposvěcených darů). Postupným ústupem od přijímání eucharistie všemi věřícími, se nakonec z obřadu přijímání stalo přijímání pouze kněze, slavícího obřady, přičemž přijímání jiných účastníků bylo zakázáno. Obřady byly do dnešní podoby upraveny reformou Pia XII. roku 1955, kdy se Velkopáteční obřady skládají z bohoslužby slova, uctívání kříže a přijímání eucharistie a to všemi zúčastněnými. Jako čas konání této bohoslužby je doporučena hodina Kristovy smrti, tj. třetí hodina odpoledne.
Bohoslužba se slaví v červené barvě, barvě mučedníků, kteří v Kristu mají před očima svůj předobraz a vzor. Bohoslužba slova začíná tím, že kněz a jeho doprovod se ukloní zcela obnaženému oltář a padnou na tvář a chvíli setrvají v tiché modlitbě. Je to gesto hluboké pokory a poníženosti před Boží tváří. Dále se pokračuje modlitbou a prvním čtením, které tvoří čtvrtá píseň o Hospodinově služebníka (Iz 52,13-53,12), která odjakživa byla církví chápána jako líčení Kristova vykupitelského utrpení. Na toto čtení odpovídá žalm 31, který je výrazem nářku, ale hlavně důvěry ve věrného Boha. Druhé čtení je chvalozpěvem na velekněze, který byl vyvýšen, který se všem, kdo ho poslouchají, stal původcem věčné spásy (Žid 4,14-16; 5,7-9). Navazují pašije podle svatého Jana, které se mají přednést stejným způsobem jako na Květnou neděli. Následují velké přímluvy, které jsou původní starokřesťanskou formou modlitby, jež se udržela až do našich dní. Jedná se o deset proseb ve struktuře: 1. za církev, 2. za ty, kdo vládnou, 3. za ty, které tísní různé těžkosti a 4. za všechny lidi a spásu světa. Forma přednesu je taková, že kněz nejdříve pronáší nebo zpívá výzvu k modlitbě a po chvíli tiché modlitby pronese oraci.
Následuje uctívání kříže, kříž se nejdříve slavnostně vystaví buď pozdvihnutím nebo přinesením v průvodu se třemi zastaveními. Pokaždé se pronáší zvolání: Hle kříž, na kterém umřel Spasitel světa a shromáždění věřící odpovídají: klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a poklekají. K následnému uctívání kříže přistupují věřící a vzdávají mu hold pokleknutím, políbením nebo jiným vhodným způsobem. Mezitím se zpívají velmi staré a ctihodné zpěvy k uctívání kříže.
Poslední částí je přijímání eucharistie, která byla pro tuto příležitost proměněna předešlého dne při mši na Zelený čtvrtek. Po uctívání kříže se pokryje oltář plátnem, umístí se na něj svíce a misál. Eucharistie se přinese z místa uchovávání (Getsemanská zahrada) a modlí se Otčenáš s embolismem a zvoláním lidu. Pak přijímá kněz a věřící eucharistii. Zbylé hostie se odnesou zpátky, odkud byla přinesena. Po chvíli tiché modlitby pak následuje závěrečná modlitba a modlitba žehnací, v níž se jmenuje jedním dechem smrt a zmrtvýchvstání a vyprošuje se lidu odpuštění a útěcha, růst ve víře a věčná spása. Po této modlitbě se všichni v tichosti rozejdou.
|
V sobotu 31. března jsme se zúčastnili Diecézního setkání mládeže v Českých Budějovicích. Sešli jsme se před klášterem v Milevsku hned v 7 hodin ráno, odkud také odjížděl autobus směr České Budějovice.
Cestou jsme udělali jednu přestávku na benzínce před Hlubokou nad Vltavou a před devátou už jsme byli v Budějovicích. Tady program začínal katechezí otce biskupa Jiřího na téma Radujte se, opakuji Vám, radujte se... Potom jsme se přesunuli do budovy Biskupského gymnázia, kde program pokračoval v kroužcích. Na výběr bylo asi 10 témat, např. Najdu v Bibli spásu? Ikony. Křesťan a politika, byla i skupinka pro 15-leté a méně. Pak byl v poledne oběd a po obědě následovala další práce ve skupinkách. Některá témata se zopakovala, za což jsme byli rádi, protože někdy jsme se rozhodovali mezi dvěma skupinkami a bylo dobré, když jsme tu druhou mohli navštívit odpoledne. Pak jsme se opět přesunuli do kostela k Piaristům, kde byl odpolední program a hlavně mše svatá se všemi biskupy a kněžími. Okolo 16.30 pak setkání končilo, ale to my jsme už tou dobou ujížděli v autobuse směr Milevsko...
sepsal otec Řehoř.
|
Evangelium Mk 11,1-10
Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betánii u Olivové hory, poslal Ježíš dva ze svých učedníků napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko,
na kterém ještě neseděl žádný člověk. Odvažte ho a přiveďte. A kdyby se vás někdo zeptal: 'Co to děláte?', řekněte: 'Pán ho potřebuje, a hned ho sem zase pošle nazpátek.'“
Učedníci odešli a nalezli oslátko uvázané u dveří venku na rozcestí a odvázali ho. Někteří z těch, kteří tam stáli, se jich ptali: „Co to děláte, že to oslátko odvazujete?“ Odpověděli jim tak, jak to řekl Ježíš, a oni je nechali.
Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. Mnoho lidí prostíralo na cestu pláště, jiní zase větvičky, které nařezali na polích. Ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Požehnané království našeho otce Davida, které přichází! Hosana na výsostech!“
Tento text jsme hned na počátku identifikovali jako vyprávění a následně jsme si ho rozdělili na 3 části:
- Úvod vyprávění a Ježíšova instrukce ohledně oslátka
- Učedníci odvazují oslátko a naplnění Ježíšovy předpovědi
- Ježíšův slavnostní průvod
Text jsme si pak obvyklým způsobem rozebrali a vysvětlili si k němu několik důležitých skutečností, předně to, že Ježíš svým činem symbolicky ukazuje na své království, které přichází zavést. Zatímco jiní králové obvykle při své intronizaci demonstrovali svoji moc, Ježíš naopak demonstuje svoji pokoru a pokojnost své vlády. Prostředky, kterými hodlá prosadit svou vládu jsou jiné, než světské, totiž láska a mírnost. Takový způsob vjezdu již anticipuje i to, jak Ježíš v Jeruzalémě zemře, stane se totiž obětí intrik a hry o moc, přičemž pravá moc je moc lásky a pokory. To nebylo v té době nic neznámého, vždyť již v knize proroka Zachariáše, ve 12. kapitole najdeme předpověděno to, co se nyní naplňuje.
Dále nás zaujalo Ježíšovo předvědění, které odkazuje na tajemství jeho Osoby. Ježíš učedníkům doslova předpoví, co se stane a skutečně se tak stane. Dále je zvláštní, že oslátko je uvázané venku před vchodem na rozcestí. I v těchto charakteristikách můžeme tušit, že tato událost bude jakousi křižovatkou Ježíšova života, od níž dostane nový směr jeho putování.
V Kovářově jsme se rozhodli postavit scénu Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma. Postavička Ježíše sedí na oslíku a kolem jásá dav s ratolestmi v rukou, na cestě jsou prostřeny pláště. Kam Ježíš vjíždí je chrám v Jeruzalémě, což se dočteme u jiných evangelistů. Ten je charakterizován symbolicky dvěma sloupy, které stojí na látce červené barvy, což je symbolická barva krve obětí, které se zde přinášejí, ale i Ježíš přijíždí do Jeruzaléma přinést oběť svého vlastního života.
V Předbořicích jsme se rozhodli stavět prostřední část úryvku. Dva učedníci poslaní Ježíšem zde odvazují oslíka. Zajímavá je skutečnost, že oslík je uvázán u dveří na rozcestí, že vesničané dovolují výpůjčku oslíka. Nejsou však lhostejní k jeho „uloupení“, zajímá je, proč ho odvazují.
Zobrazili jsme rozcestí ve vesnici i cestu po níž jde Ježíš a na níž možná čeká na návrat učedníků. V obrazu je využitá symbolika barev – červená je cesta do Jeruzaléma, vědomé přitakání k bolesti, utrpení, smrti. Písková barva je cesta všední. Z ní je možné na cestu oběti dojít a připojit se k Ježíšovi nebo též z cesty oběti sejít a vydat se po ní. K rozcestí vedou tři cesty. Jedna z nich je široká - jako kontrast k úzké cestě následování Ježíše.
V časové následnosti Ježíše při cestě na oslátku budou doprovázet lidé s ratolestmi. Ty jsou, jako náznak budoucího, přednaznačeny na cestě do Jeruzaléma.
|