|
Takže, jak jsme se s dětmi domluvili, už mají na webu svou vlastní sekci, kde jim budou postupně přibývat články k přípravě na první svaté přijímání. Jde v podstatě o to samé, co jsme si říkali vždycky při osobním setkání, ale je to tu na jednom místě, aby se k tomu mohly znovu vrátit a případně si doplnit to, co zapomněly. Kdyby byly nějaké připomínky, pište je do komentářů pod článkem. Děkuji, Řehoř. |
|
V sobotu 15. května pořádalo Sdružení Rodina tradiční pouť. Tentokrát do Brna. Program pouti se během cesty stále vyvíjel. Odjeli jsme z Předbořic po 7.00. Prvním cílem na naší pouti byl poutní kostel Narození Panny Marie na Vranově u Brna. Podle legendy se zde roku 1240 zjevila Panna Maria jednomu moravskému šlechtici Vilémovi, který (stižen oční vadou) zabloudil v hlubokém lese. Když se v úzkosti modlil k Matce Boží a prosil o záchranu, zjevila se mezi dvěma duby Svatá Panna a nejenže mu ukázala cestu, ale i uzdravila jeho oči. Soška Panny Marie v podobě, v jaké se zjevila, měla zůstat po zázraku mezi duby; Vilém pak nechal na místě postavit dřevěný kostelík, v němž sošku umístil. Místo rychle dosáhlo věhlasu, proto zde byl postaven zděný gotický kostel. Ani ten však poutníkům nedostačoval, proto roku 1630 majitelé panství, knížata z Lichtenštejnu, nechali vystavět kostel nový včetně klášterního komplexu paulánů. Gotická plastika Panny Marie je jednou z nejvzácnějších památek tohoto druhu na Moravě. Je naprosto mimořádná i svým provedením – nejde o klasickou Madonu s Ježíškem, ale Svatá Panna je vyobrazena bez dítěte jako mladá dívka líbezné tváře, v postoji pokorné modlitby, s ne zcela sepjatýma rukama.
Další zastávkou byl kostel sester klarisek v Soběšicích. Na vrátnici měla službu s. Immaculáta, která nám ráda odemkla kostel a zůstala chvilku s námi. Řekla nám něco o sv. Františku, o svaté Kláře, o hábitu, o provaze, kterým byla přepásána. Vysvětlila poutníkům, že se nazývá cingulum a františkáni ho nosí po vzoru svatého Františka se třemi uzly připomínajícími sliby: čistotu, chudobu a poslušnost. My jsme zase prosili o modlitbu, aby nám navzdory předpovědi počasí nepršelo a abychom mohli jít také do Zoo. Následující den sestra Kateřina otevřela počítač a zde našla zprávu: „Déšť, který měl na Moravu přijít v sobotu a především v neděli se lehce »zdržel« na jihu. Český hydrometeorologický ústav v neděli varoval, že silně pršet bude především v neděli a na začátku týdne.“ Opravdu nám počasí přálo, sestřičky se dobře modlily Třetí naší zastávkou byl klášter na Grohově, kde jsme měli zamluvený oběd ve školní jídelně. Všichni jsme měli veliký hlad. Prázdné talíře svědčily o tom, že paní kuchařky uvařily dobře a že nám opravdu chutnalo. Po obědě jsme udělaly takovou malou prohlídku klášterního komplexu i se zahradou. A před třetí hodinou jsme konečně vyjeli směrem na Bystrc do Zoologické zahrady. Tam nás čekalo několik lákadel, například vláček, prolézačky, skluzavky, houpačky nebo i trampolína a zmrzlina). Děti většinou všem připraveným pokušením podlehly, takže zvířata pro mnohé nebyla tím nejsilnějším dojmem, který si z návštěvy Zoo odnášely Sepsaly sestry Pavlína a Kateřina |
|
Česká biskupská konference se rozhodla aktivně zapojit do budování dobré společnosti tím, že vyzývá věřící k aktivní modlitbě za náš národ a jeho představitele. V době předvolební kampaně jde o vysoce důležitou věc. K tomu nám posílá předseda České biskupské konference Mosn. Jan Graubner krátký dopis tohoto znění: Drazí bratři a sestry, Proto Vás všechny jako předseda České biskupské konference vyzývám a prosím, abyste se zapojili pravidelnou modlitbou, kterou vám předkládáme, za náš národ a jeho představitele. V dějinách spásy se mnohokrát ukázalo, že právě vnější a společenské problémy často způsobené odklonem od Boha, které tlačily lid, bylyl impulsem k novému obrácení, věrnějšímu přilnutí k Bohu a k modlitbám plných důvěry, které Bůh vyslyšel. Bůh je připraven i dnes nás vyslyšet. Všem, kteří přijmou tuto výzvu, upřímně děkuji a každému ze srdce žehnám. + Mons. Jan Graubner Text modlitby: Všemohoucí, věčný Bože, nbsp; |
Putováním ostatků svaté Anežky České po františkánských řeholních komunitáchv Předbořicích ve dnech 26.–28. února 2010 Loni jsme oslavili 20. výročí Anežčina svatořečení a roku 2011 oslavíme 800 let od jejího narození. Nynější putování relikviáře po františkánských komunitách má symbolický význam.
V pátek 26. 2. 2010 nám naše spolusestry z Velkého Újezda u Moravských Budějovic předaly ostatky sv. Anežky České. Měly jsme velkou radost, že přijely i starší sestry a těšíme se na další troufalce, z řad našich dříve narozených spolusester, které se za námi vydají sem do Jižních Čech. Hned na pátou hodinu byla princezna Anežka ohlášena v Lašovicích. Program spočíval ve dvou krátkých zamyšleních zakončených litaniemi a potom jsem zahrála píseň 836: Radostnou píseň boží lid, dnes o Anežce zpívá. Na konci mše svaté udělil otec Nepomuk ostatky požehnání. Za dvě hodiny tj. v 1900 začala v Předbořicích adorace. Celou adoraci provázela píseň Učiň mě Pane nástrojem na jejíž jednotlivé sloky s. Kateřina připravila různá zamyšlení ze života sv. Anežky s tím, že se pokaždé dostala k Pánu Ježíši. S materiálem pro tyto úvahy nám pomohly dva texty novén, které jsme měly k dispozici. Novéna od paní Marie Holkové a novéna z dopisu Jana Pavla II. panu kardinálu Tomáškovi. Po adoraci a požehnání opět zazněla píseň 836, litanie a požehnání ostatky. Pak jsme se přesunuly na faru, kde otec Řehoř měl připravený výklad 1. žalmu a několik informací o původu ostatků sv. Anežky české. V sobotu 27. února byla v 9 hodin v Kovářově mše sv., na níž měla s. Kateřina z Brna přeposlaný text k obětnímu průvodu. Naše škola Církevní střední zdravotnická má za patronku sv. Anežku a na její svátek, připravují nějaká oživení i při liturgii. Nesly jsme svíci, královskou korunu, cihlu, „řeholní oděv“, obvazový materiál, růži a chleba s vínem.
V sobotu nás navštívily sestry z Lomce. Byla tu matka Klára, s. Veronika a s. Františka. Zúčastnily se ranní mše sv. v Kovářově i odpoledního programu ve školce. Připravily jsme pro ně oběd a každá jsme se jim chvilku věnovaly. Snad se jim u nás líbilo Neděle ve farním kostele byla pro sv. Anežku takovou reprízou, protože obětní průvod i vše ostatní bylo stejné jako v Kovářově. V neděli odpoledne pak sv. Anežka od nás putovala do další naší komunity na Žernůvce u Tišnova. napsala S. Pavlína O uctívání ostatků se vedly dlouhé diskuze a mnozí lidé, i v církvi samotné, tuto praxi odsuzují. Jak to tedy je? Je lidské uchovávat to, co nám po sobě zanechal nějaký milý člověk, který od nás odešel. Tak se např. často uchovávají nedotčeny pracovny slavných lidí, tak při sobě často nosíme nějakou upomínku na milovaného člověka. Proč by nám všechny tyto prastaré projevy příchylnosti neměly také pomáhat k tomu, aby se naše myšlenky pozdvihovaly k Bohu? Proto se také uchovává a má v úctě to, co zůstalo po svatých. Nazývá se to ostatky, relikvie. Jsou-li nám všechny tyto předměty pomocí k modlitbě, připomínají-li nám Boha a jeho milost, která se mocně projevila v takto uctívaných světcích, pak není tak důležité, zda u nějaké relikvie máme nevývratnou jistotu o její pravosti. V podstatě přece nejde o nějaký kus látky nebo úlomek kosti, nýbrž o uctívanou osobu jakožto vzor víry, a nakonec o Boha, kterého ve svatých uctíváme. Fatym – internetová knihovna Naše víra |
|
27. 3. ráno nasedáme u sousedů do auta přesně v 7.00 a za dvě minuty přistupuje Bára Mošanská a potom v zahrádce Martina Soukupová. Standa Frýdl řídí babiččina „Ferdu“ směr České Budějovice, kde po hodině a půl trvajícím cestování přistáváme kolem půl deváté. Krátké seznámení s budovou BiGy (biskupského gymnázia), registrace a přesuneme se do katedrály sv. Mikuláše. Tady už v 9 hodin začíná program. Na úvod je krátké představení se v podobě otázek, na které odpovídáme různě: tleskáním = tleskačka, syčením = syčáci, dupáním = dupák. Otázky jsou spíš na zmapování situace z kolika vikariátů a kolik lidiček přijelo, jak jsou asi věkově staří atd., apod. Po katechezi otce biskupa Posáda se přemísťujeme zpět do budovy BiGy, kde jsou připraveny různé skupinky. Nabídka je pestrá a není jednoduché zvolit. Dopolední skupinky My dvě se sestrou Kateřinou zůstáváme hned u vchodu, kde ve třídě 1. C je skupinka nazvaná: Jaký je náš Bůh?- Mons. Jiří Paďour. Jaký Bůh je a jaký naopak není? Jak vnímal dobrotu Boha vyvolený národ Izraele? A jak z této zkušenosti můžeme čerpat my? Jak se změnil pohled na Boha příchodem jeho Syna?... V jídelně dostáváme oběd, kterým jsme obě překvapené, protože počítáme s gulášem, těstovinami nebo jiným podobným jednodušším jídlem, ale držte se: je řízek s bramborovým salátem. Po obědě je opět výběr: 11. P. Jindřich Šrajer – Víra, naděje, láska tváří v tvář utrpení a bolesti Mě lákalo hned několik témat, ale nakonec zvítězila cesta do Santiaga de Compostela. Nebudu vás, čtenáře unavovat popisem, bylo to pěkné a zde se můžete podívat, co vy sami budete potřebovat na cestu. Bára s Martinou navštívily výtvarnou skupinku, kde si obě vyrobily z korálků pěkné náušnice. Standa měl odpoledne program daný. Byl jedním z přednášejících. Jeho téma Jak žít s Písmem sv. také nalákalo dost mladých lidí. Ve tři hodiny společná mše sv. v katedrále ukončila celodenní program. Cestou domů jsme se všichni shodli, že příští rok JEDEME ZNOVU!!!! Nechcete se k nám přidat? Zde si můžete přečíst poselství Sv. otce Benedikta k světovému setkání mládeže. |
.
