V neděli 19. října jsme slavili ve farnosti velikou slavnost – sedm z nás přijalo svátost křesťanské dospělosti. Na tento okamžik se připravovali více než rok a naše společné úsilí vyvrcholilo těmito krásnými okamžiky, které se nám všem jistě vtisknou hluboko do srdcí.

Celebrantem a udělovatelem této svátosti byl otec biskup Pavel Posád, který se tohoto úkolu ujal v době sedisvakance v naší českobudějovické diecézi. Pro připomenutí těchto okamžiků Vám zde nabízíme pár fotografií za jejichž pořízení a sdílení tímto děkuji Aničce Kahounové.

Řehoř J. Žáček.

27. 9. Soško s otcem Böhmem. Přišlo 17 dětí. Odpoledne se rozdělily se dvou týmů – Zuřiví medvědi a Sokoli. Otec měl pro ně připravené 4 disciplíny.

(Pátou zahrabávání se do písku jsem vzhledem k předchozímu vydatnému dešti nedoporučila.) Za prvé si děti mohly vyzkoušet postavení přístřešku v extrémních podmínkách, pouze z pláštěnky „pončo“.  Následovala zdravověda – první pomoc. Ve třetí disciplíně jsme si všichni zastříleli a výsledek střelby rozhodl, že vyhrálo družstvo Sokolů. Pak musel otec odjet do Chrástu na poutní mši místo otce Nepomuka a tak nám předal navázaná lana a další disciplínu sjíždění po laně ze stromu jsme absolvovali již bez něho.

S. Pavlína

Toto víkendové setkání čekali mnozí z nás s napětím. Už dopředu jsme věděli, že bude mít co do činění s kurzem animátorů, že budeme mít návštěvu, která se výrazným způsobem bude podílet na přípravě programu. Navíc byla akce plánována pro celý písecký vikariát, takže se dalo očekávat, že se nás na kovářovské faře bude mačkat nejméně třicet. Tušili jsme, že vše bude asi probíhat jinak, než jsme tomu byli doposud zvyklí.

Nevím, jak na tom byli ostatní, ale moje nejistoty se začaly rozplývat hned v pátek na večerní mši, kterou jsme víkendové setkání zahajovali. Sešli jsme se na ní v celkem obvyklé sestavě, přibyly jen čtyři nové tváře v podobě Janči, Jendy a otců Romana a Petra, takže zasvitla naděje, že to s nedostatkem místa na faře nebude přece jen tak žhavé. Navíc když jsme se pak před večeří všichni vzájemně představili a během večeře a následujících her trochu blíže poznali, zjistili jsme, že společně strávený víkend bude mít určitě co do sebe.

Při prvním povídání jsme uvažovali nad tím, kdo vlastně jsme a kdo je Bůh. Otec Roman si posloužil známým obrazem Návrat marnotratného syna od Rembrandta, na němž je jedna ruka otce – Boha – vyobrazena jako ženská a druhá jako mužská. To má symbolizovat, že Bůh je zároveň jako otec (tedy náročný) i jako matka (tedy ten, kdo ochraňuje, opatruje). Zároveň je to někdo, kdo nás povolává do vztahu. Tyto dvě skutečnosti se staly východiskem celého setkání. Den jsme završili společnou modlitbou.

V sobotu jsme si dopřáli o něco více spánku než obvykle – vstávali jsme až o půl osmé. Po snídani a modlitbě nám otec Řehoř přiblížil, jaké různé karikatury Boha (nebo zavádějící představy o Bohu) si člověk někdy vytváří. A ty mohou být různé – přísný Bůh, který nám nic neodpustí, nebo naopak Bůh „pohodář“, u něhož všechno „projde“, Bůh zastaralý, který nám nerozumí, Bůh, který stvořil svět, ale už se o něj dále nezajímá a je kdesi daleko, a další. Zároveň jsme se ale seznámili s úryvky z Bible, které nám říkají o Bohu něco jiného – že je Bůh dobrý, milující, milosrdný, ale také svým způsobem Bůh náročný, který nám důvěřuje, a proto nám svěřuje někdy obtížné úkoly.

Honza se nás snažil přimět k tak trochu jinému pohledu na hřích, než jsme možná byli zvyklí. Hřích totiž není jen nějaký „špatný skutek“, ale především životní postoj, kdy se stavíme proti Bohu a odmítáme jej, myslíme si, že „bez Boha to bude lepší“. Je to podobné jako na nějaké cestě. Víme, kde je cíl a kudy bychom k němu měli dojít. Najednou se nám ale zdá, že víme o lepší cestě, a opouštíme cestu dosavadní. Naše domnění je ale mylné – námi zvolená cesta vede někam úplně jinam a jdeme zcela mimo původní cíl. Uvědomění si vlastní chyby a obrácení se pak podobá opětovnému nasměrování naší cesty k cíli – k Bohu. Za vzor jsme si vzali podobenství o marnotratném synu. Ten si myslel, že mimo domov bez otce mu bude líp. Odešel, ale záhy zjistil, že je na špatné cestě. Když si svůj omyl uvědomil, vydal se znovu správným směrem – ke svému otci. Zamýšleli jsme se i nad postavou otce – Boha. Stojí za povšimnutí, že otec je postava, která jedná (objal, políbil, vystrojil hostinu apod.). A stejně tak jedná i Bůh. Čeká jen na naši lítost a obrácení.

Po vynikajícím obědě a snad všemi uvítané siestě jsme si dopřáli skvělou hru. Ve skupinkách bylo třeba napsat SMS zprávu o 160 znacích do čtverečkové sítě. Každé písmeno a znak měly svoji „bodovou dotaci“. Pak jsme běhali k dalšímu, totožnému listu papíru, na který jsme museli zprávu přepsat, každý přepisoval znaky, které měl určeny. Hodnotil se pak jednak bodový zisk za písmena (za každá chybně přepsaný znak se body ubíraly) a jednak rychlost.

Následovala další úvaha vedená otcem Romanem, tentokrát o modlitbě, která pak měla pokračování ještě po mši a po večeři. Přemýšleli jsme, jaké různé druhy a formy modlitby máme a co vlastně modlitba je. I zde nám otec Roman nabídl možná trochu nový pohled – že modlitba není vlastně nic jiného než „aktivovaný vztah s Bohem“. Tedy naše obrácení se k Bohu ve všech situacích našeho života – v radosti, ve smutku, v nejistotě, v bolesti apod. Zde nám může být velkým pomocníkem třeba Bible, zvláště kniha Žalmů, které zachycují rozpoložení člověka právě v nejrůznějších životních situacích.

Kolem deváté hodiny jsme se sešli v kostele k adoraci, která měla poměrně nezvyklou podobu. Znovu jsme si připomněli různé karikatury Boha, kterých se chceme vzdát – to bylo symbolizováno položením kamene před oltář. Na druhou stranu zapálená svíce symbolizovala pravý opak karikatury, tedy představu o Bohu, kterou nám nabízí Písmo a kterou se snažíme přijmout za vlastní. Následovala chvíle, kdy jsme mohli vyslovit své chvály, díky a prosby, a pak každý z nás dostal osobní požehnání od jednoho z otců a také kartičku se dvěma biblickými citáty, na které jsme se v úvahách během dne zvlášť zaměřovali (odkazy... Iz 43, Iz 49).

Prvním důležitým bodem neděle byla společná ranní modlitba a pak o půl desáté svatováclavská mše. Podobně jako během soboty i v neděli po mši odjelo několik lidí (včetně našich hostu ze Ktiše), takže nás na faře zbylo poměrně málo. I tak jsme ale společnými silami zvládli úklid. Před obědem jsme se sešli k závěrečné bilanci a reflexi. Názory se občas různily – někomu nahuštěný a možná trochu náročný program vyhovoval, někdo by uvítal víc přestávek a volného času a nějaké oživení „přednášek“. Na jedné věci jsme se (alespoň my, kteří jsme zbyli) přece jen shodli. Totiž že uplynulý víkend jsme nejen nepromarnili, ale dokonce smysluplně využili a načerpali jsme v něm nové zkušenosti, nápady a podněty pro rozvíjení svého vztahu k Bohu. A to byl, myslím, hlavní účel víkendu Christ Life.

Závěrem patří dík všem, kteří se nějakým způsobem podíleli na přípravě programu – otcům Řehořovi, Romanovi a Petrovi, Janče a Jendovi. Děkujeme i paní Němečkové za to, že za nás na sebe vzala starost o sobotní a nedělní oběd a umožnila nám tak intenzivněji se účastnit programu. A Bohu vděčíme za to, že jsme se vůbec mohli opět ve zdraví sejít a společně vytvářet něco krásného a smysluplného.

Sepsal Vojta

Další schůze farní ekonomické rady proběhla dne 3. října 2014 na faře v Kovářově. Jednání bylo zahájeno v 19 hodin a vedl jej Řehoř J. Žáček. Přítomni byli: paní Ludmila Zajíčková, paní Marie Robová, pan Jaroslav Kahoun, pan Jiří Soukup, pan František Krejčí a pan Luboš Bolek. Z jednání se omluvil pan Petr Marešovský. K jednání byly připraveny následující body:

1. Aktuální stav financí. Jako farnost máme k dispozici 81 tis. Kč. V nejbližší době nás čekají tyto platby: 100 tis. druhá platba za fasádu na kostele v Předbořicích, dále 13 tis. příspěvek na provoz Řeholního domu. Dále příspěvek obci Kovářov za hlídání kostela v Předbořicích Obecní policií, který činí 6 tis. Kč ročně.
2. Na příjmové stránce máme výhledově přislíbeno od obce Kovářov 30 tis. na fasádu kostela v Předbořicích, což musí schálit zastupitelstvo na své schůzi a po odeslání vyúčtování grantu Jihočeskému kraji nám bude posláno 30 tis. S ohledem na tok financí tedy administrátor farnosti vyjednal s Biskupstvím překlenovací půjčku 50 tis. Kč, kterou splatíme do 15. prosince.
3. Je třeba ještě utratit 40 tis. a doložit to Obci Kovářov, což je dar schválený zastupitelstvem obce na opravu střechy fary.
4. V uplynulém období bylo za farní peníze pořízeno:
   1. Matrace a dataprojektor pro práci s mládeží: financováno z grantu JČ kraje 20 tis. + 9 tis. z vlastních zdrojů.
   2. Soubor katechetických materiálů pro první sv. přijímání a další aktivity 5 900 Kč. Financováno z vlastních zdrojů.
   3. Odsavač par do kuchyně: náklady asi 7 tis. včetně instalace, z vlastních zdrojů.
   4. Průmyslový vysavač do sklepa a kotelny: 9 tis. Financováno z vlastních zdrojů.
   5. Reproduktory: využití na setkání mladých a rodin: 5 tis. Financováno z vlastních zdrojů.
   6. Vše činí celkem: 36 tis. Tyto výdaje vzala farní rada na vědomí bez připomínek. Jedná se o věci, které slouží k práci s lidmi a to je naše priorita i za tu cenu, že se pozdrží rekonstrukce střechy fary. Farní rada doporučila ještě oslovení sponzorů, kteří by nám pomohli nést náklady s rekonstrukcí, o což se v následujícím období pokusíme.
5. Biřmování bude za dva týdny, 19. října. Bude to významná událost, návštěva biskupa ve farnosti. Pohoštění budeme dělat z vlastních zdrojů na faře…
6. Administátor farnosti seznámil farní radu s žádostí manželů Stiborových z Milevska o odkoupení stodoly v jejich dvoře, která je z poloviny v majetku farnosti. Protože zde nemá farnost žádný zájem a chce vyjít vstříc žadatelům v jejich snaze o opravu této nemovitosti, prodej schválila. Záležitost bude probíhat v součinnosti v Biskupstvím. Což jinak ani nelze.

Pan doktor Kahoun vyslovil požadavek na opravu měchu varhan v Kovářovském kostele, který je protržený. Administrátor farnosti přislíbil, že kontaktuje vhodného varhanáře, aby byl měch dán do pořádku.

Tím jsme všechny body k jednání vyčerpali. Příští jednání farní rady jsme předběžně domluvili na 27. března 2015. Schůze byla ukončena v19:45.

Zapsal Řehoř J. Žáček, administrátor farnosti

V září slavíme v kapličkách poutě. Nejdříve je to pouť v Pechově Lhotě, kde slavíme Narození Panny Marie. Tradičně pak chodíme nad vesnici ke kapličce Na vinici. Letos tato pouť proběhla 6. září. Následuje pouť ve Vepicích, kde je kaplička zasvěcení Povýšení sv. Kříže. Letos jsme tuto pouť slavili 13. září. Pak následuje posvícení v Radvánově, které jsme letos slavili 20. září.

Ten den poznamenala průtrž mračen spojená s bouřkou, která napáchala v okolí škody, zaplavila silnice a některé domy. Nakonec jsme však mši svatou se zpožděním slavili. Poslední poutí je pak Dobrošov, kde je kaplička zasvěcená sv. Václavu. Letos jsme ji konali o týden později, 4. října. Ale výjimečnou událostí byl křest Ondry Kortana, z Dobrošova. Nabízím vám k prohlédnutí několik fotografií z těchto událostí.

Řehoř J. Žáček.

Dne 6. září se uskutečnila ve školce v Předbořicích (Domov svaté Zdislavy) akce 3v1, přičemž již šlo o čtvrtý ročník. Letos bylo téma v indiánském duchu. Děti si tvořily a malovaly čelenky, nechaly si pomalovat obličej na indiánský způsob, mohly se projet kánoí na rybníce či na hřbetě koně. Dále byla možnost si zastřílet z luku, prolézat překážky, plnit úkoly nebo šplhat po lanech.

Každoročně, tedy i letos, byl na zahradě nafouknut skákací hrad, který byl celou dobu v obležení. Během celého odpoledne pak byl otevřen dobročinný bazar a na závěr pak jsme zhlédli představení divadla herce Antonína Novotného, který nám zahrál loutkovou pohádku Kvaka Žbluňk. Počasí nám přálo, tak se celá akce vydařila.

Sepsal Řehoř

Celý příběh našeho tábora začal již v prosinci, kdy jsem začal hledat vhodné místo na uspořádání našeho letního tábora. Proč tak brzy? Důvod je prozaický: ta nejpěknější místa jsou obvykle obsazená nejdřív. Proto jsem se po dotazu u Romana Dvořáka dozvěděl, že je velice pěkná fara v Nové Cerekvi poblíž Pelhřimova. Tu jsme si zarezervovali, ale protože již byl volný poslední termín od pondělí 18. srpna, a my chtěli tábor opět na deset dní jako loni, tak nám zbyl jediný možný termín na tomto místě, totiž pondělí 18. srpna s koncem ve středu 27. srpna.

Důležitou věcí je také téma, které bude tábor propojovat, bude mu dávat charakter a náplň. Po dlouhém hledání a modlitbách jsem se nakonec rozhodl použít jako téma motiv z knihy Julese Verna Cesta kolem světa za 80 dní. Každý den tábora bude věnován jedné zemi a my se pokusíme symbolicky navštívit každý den jednu zemi. Seznam zemí uvádím níže zároveň s odkazy na články o nich.

Protože organizovat tábor je neuvěřitelné množství práce, nebylo představitelné, aby to dělal jeden člověk a navíc naše společenství je tak nadané a obdarované, že by byla velká škoda, kdyby se o to jedinec také pokoušel. Zároveň s tím, jak každý mohl uplatnit své dary ve službě společenství, vznikl program rozmanitý nejen činností, ale i charakterem podle to, co kdo dělal. Proto jsme si rozdělili úlohy a dopadlo to následovně:

Anička Otrubová si vzala na starost vyhledat na každý den typická jídla té země, vyzkoušela si je uvařit doma, a pak byla na táboře ta, která to vše koordinovala a uskutečňovala. A povedlo se jí to na jedničku.

Vojta Otruba si vzal na starosti hudbu. To znamenalo vybrat písně k bohoslužbám, k doprovodu programu, zpěv žalmů. V tom mu na táboře zdatně sekundoval Dominik, který nám sloužil hrou na varhany. Zejména píseň Učiň mě, Pane, nástrojem… byla častokrát závěrem mše svaté. Děkuji.

Hry pak organizovali Bára s Martinem. To znamenalo tyto hry podle programu najít, nastudovat, vyrobit pomůcky, na táboře je pak realizovat. Za vše moc díky, protože to bylo skvělé a pestré.

Tvoření si vzala na starosti Maruška s pomocnicí Míšou. Tyto činnosti naplňovaly časté volné chvíle a zejména pletení nárámků z gumiček, které je dnes tak populární, naplnily mnohé chvíle zájemců. Díky.

Sportování pak bylo v režii Jendy. Za což mu děkuji. Nejčastěji se hrál fotbal, no jak by ne, když jsme měli bezvadné hřiště přímo na dvoře.

Sestry Pavlína a Anna pak ovládly kuchyni. Jim patří veliký díky nejen za všechna jídla, bez nichž bychom nebyli tak spokojení, ale také i za jiné služby: sestra Pavlína vedla účetnictví, které pak předala Báře, a sestra Anna byla zdravotníkem. Jim patří další velký dík za to, že hospodařily tak úsporně, že jsme výrazně ušetřili.

A nyní již k jednotlivých dnům tábora:

1. den: Velká Británie.
2. den: Itálie.
3. den: Egypt.
4. den: Indie.
5. den: Austrálie.
6. den: Čína.
7. den: Japonsko.
8. den: Mexiko.
9. den: USA.
10. den: Velká Británie.

Jak vidno, program byl bohatý a naše zážitky také. Letošním táborem nás provázelo téma svátosti smíření. V několika pokračujících zamyšleních jsme se dotkli tématu pokání, smíření a také i několika biblických úryvků, která nám pomohla pochopit hloubku Božího milosrdenství. Doufám, že tak jako pro mě, byl letošní tábor povzbuzením i pro všechny ty, kdo se ho zúčastnili.

Sepsal Řehoř

Poslední den tábora byl oficiální budíček stanoven na 7 hodin. Mnozí se však probudili o dost dřív, aby se rozloučili s Terezkou, která v 7 hodin odjížděla autobusem do Prahy na schůzi skauta. To ráno nás přivítalo deštivé počasí, jež vydrželo v průběhu skoro celého dopoledne.

V půl osmé byla mše svatá s ranním slovem. Na 27. srpen připadala památka sv. Moniky, přesto bylo ranní slovo na téma sv. Tomáše Mora, jakožto světce Anglie, kam jsme se desátý den tábora vrátili – do hlavního města Londýn – a z něhož jsme první den odcestovali.

Po mši svaté následovala snídaně a po ní umytí nádobí. Asi v devět hodin pak následovalo představení Velké Británie, které jsem vedl já. A po tomto představení pak následovala poslední bilance. V ní jsme tábor zhodnotili, kdo chtěl, mohl říct, co na něj zapůsobilo, co ho obohatilo, co naopak se mu nelíbilo a nepříjemně jej překvapilo… Protože nás celý tábor provázely úvahy na téma svátosti smíření, dostal každý účastník na závěr YouCat, který se věnuje právě této svátosti a který jako na zavolanou právě nedávno vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Pak už jsme se pustili do vyklízení a úklidu fary. Všechna zavazadla jsme soustředili na jednom místě, rozdělili si pracovní skupiny, které se věnovaly úklidu sociálů, dále jídelny, pokojů, vytření podkroví a všech místností a chodeb. Práce to bylo neuvěřitelné množství, nejvíce zabrat nám dalo likvidování zásob vařených jídel a zásob. Chtěli jsme, aby po nás far zůstala v lepším stavu, než jsme ji přebírali. Snad se nám to povedlo.

Po obědě se již naše společenství začalo rozdělovat: pro některé přijeli autem rodiče, mnozí odjeli vlakem z Nové Cerekve směr Tábor a Milevsko.

V 15 hodin jsme se sešli na faře s paní Hánovou, které jsme předali klíče, jež po nás také faru zkontrolovala, a po této kontrole jsme nasedli s Matějem a Dominikem do auta a odjeli směrem na Tábor, kde jsem je vyložil u vlakového nádraží. Cestou jsme si pěkně popovídali a už jsme lehce nadhodili téma, zdali by nešel udělat příští tábor někde v malebné přírodě blízko Prahy. Asi o půl páté jsem dorazil do Milevska, a tím tábor 2014 uzavřel svou historii.

Bohu díky za vše dobré, za ochranu, protože jsme neměli žádný vážný úraz a vše proběhlo více méně podle plánu. Myslím, že mohu říct, že i všichni zúčastnění se nasadili pro společenství podle svých sil a dovedností. Za to tedy díky i jim, tedy asi vám, kdo tyto řádky čtete.

Sepsal Řehoř