Duchovní správci farnosti Kovářov

P. Jan Šimon Diviš, farář v Kovářově v letech 1697 -  + 12. 1. 1732, který r. 1722 pořídil vlastním nákladem sochu sv.  Jana Nepomuckého na návsi v Kovářově poblíž vchodu na hřbitov.  R. 1732 bylo postaveno sousoší Kalvarie na vršku vedle  fary. Obě tato díla jsou od sochaře Brokoffa.  

P. Antonín Augustus Bláha,* 5.6. 1752, syn Vojtěcha Bláhy, pekařského  mistra, měšťana a radního v Netolicích, uveden v  katalogu r. 1803.

P. Josef Paustka, od r. 1814

P. Jan Kalbatsch, * 9. 5. 1780, na kněze vysvěcen  24. 9. 1805, v r. 1814 byl kaplanem v Miroticích, v r.  1821 lokalistou v Těchonicích, od r. 1824 farářem v  Kovářově.

P. Antonín Kypta, * 10. 2. 1810 v Miroticích,  syyn Václava Kypty, učitele v Milevsku a Ludmily roz.  Procházkové z Mirotic. Na kněze byl vysvěcen 25. 3.  1836, od 3. 12. 1852 byl farářem v Kovářově až do smrti  19. 11. 1884.

P. Jan Fořt (Forst), * 25. 8. 1834, otec Jan Fořt, domkář  z Oslova č. 34, syn Jana Fořta, domkáře z Vusího a  Marie, matka Barbora, dcera Matouše Rybáka, chalupníka  z Oslova a Markéty Němcové dcery sedláka z Vlastce. Na  kněze byl vysvěcen 20. 5. 1859, od 7. 3. 1884 do 24. 9.  1893 byl farářem v Kovářově a od 28. 6. 1897 farářem v  Mirovicích.

 P. František Bodlák, * 18. 5. 1842, otec Václav,  syn Vavřince Bodláka, sedláka z Komárova a Veroniky roz.  Suchanové z Komárova č. 1, matka Anna, dcera Václava  Váni, sedláka z Klečat č. 13 a Veroniky roz. Kublové ze  Zálší. Byl vysvěcen na kněze 24. 7. 1870, farářem v  Kovářově byl od 6. 2. 1894 až do své smrti 9. 4. 1902.

P. František Xav. Paleček, * 29. 10. 1859, syn  Antonína Palečka, měšťana z Miličína č. 51 (syna  Antonína Palečka, krejčího z Neustupova a Veroniky roz.  Chytré z Miličína) a Anny roz. Slabé z Petrovic. Na  kněze vysvěcen 20. 6. 1884, od 1. 6. 1894 byl  rezidenciálním kaplanem v Předbořicích, od 21. 7. 1902 až do smrti 16. 1. 1926 farářem v Kovářově. 25. 7. 1921 byl jmenován čestným kanovníkem.

P. František Prinz, * 24. 1. 1884 v Petříkově, syn Jana Prinze z  Petříkova 17 a Marie Voříškové z Holzspar č. 138 u Nových Hradů. Na  kněze vysvěcen 28. 6. 1907. Od 1. 6. 1913 byl expositou  v Předbořicích, od 1. 7. 1926 farářem v Kovářově až do  smrti 14. 2. 1948.

P. Bedřich Basilius Lang, benediktin, výpomocný  duchovní - administrátor, * 27. 10. 1909 v Praze, na  kněze vysvěcen 22. 9. 1934.

P. František Kubát, * 1. 10. 1916 v Praze, na  kněze vysvěcen 1. 5. 1940, od 1. 12. 1948 do 30. 4. 1952  administrátor v Kovářově, pak v Žihobcích a Plánici. V  roce 1969 odešel do důchodu a 4. 10. 1970 zemřel v  Charitním domově pro kněze v Senohrabech.

P. Štěpán Koželuha, * 15. 12. 1913 ve Vídni, na  kněze vysvěcen 29. 6. 1946, administrátor v Kovářově od  1. 5. 1952 do 25. 9. 1952, pak onemocněl. V roce 1957  odešel do olomoucké arcidiecéze. Zemřel 7. 7. 1960 v  Pivíně.

P. Václav Skala, * 25. 9. 1910 v Písku ,Pražské předměstí 1. Otec Viktorin Václav Skala, syn Antonína Skaly, c.k. akcesisty u kraj, soudu v Táboře 162 a Johany roz. Dominogové z Tábora, Matka Anna Magdalena, dcera Václava Kurce barvíře Pražské předměstí 1 v Písku a Marie Brabcové z Písku.. Na kněze vysvěcen  22. 12. 1935 v Římě v Nepomucenu od kardinála Karla Kašpara,arcibiskupa Pražského. Administrátor v Kovářově od 1. 10.  1952 do 31. 12. 1991. Zemřel 29. 4. 1992 v Charitním  domově pro kněze v Moravci. 

Od roku 1992 spravují kovářovskou farnost , premonstráti z Milevského kláštera

P. Metoděj Zdeněk Kozubík OPraem., * 1. 11. 1951 v Kyjově, na kněze vysvěcen 25. června 1978, administrátorem farnosti v letech 1992 až 1994.  

P. Quirin  Ján Barník OPraem., * 19. 9. 1965 v Levoči, na kněze vysvěcen 19. 6. 1993, administrátorem farnosti byl v letech 1994 až 2002

P. Bruno Ivan Pištej OPraem., * 1972, na kněze vysvěcen 28. 6. 2002, administrátorem farnosti v letech 2002 do 31. 5. 2006

P. Řehoř Jiří Žáček OPraem., * 17. 12. 1972 v Jihlavě, na kněze vysvěcen 28. 6. 2002, administrátorem farnosti od 1. 6. 2006 dosud

Kaplani v Kovářově

P. Josef Köppel, kaplan od 18. 8. 1811

P. Josef Wozabule, * 7. 8. 1818 ve Volyni, syn Matěje Wozabule měšťana a tkalce z Volyně, matka, Voršila dcera Jana Augusta, měšťana z Volině a Voršily Krásové též z Volině,  na  kněze vysvěcen 8. 8. 1844, kaplanem v Kovářově od 7. 2.  1846 do 4. 6. 1847. Od r. 1865 byl farářem v Cetorazi.č.7.  Mrtvicí raněn u oltáře, po mši svaté mezi ex horton klekl a zemřel 31. 3. 1867., ( IN 18)

P. Václav Pevný, * 29. 8. 1839 v Čimicích, na  kněze vysvěcen 2. 8. 1863, kaplanem v Kovářově od 4. 8.  1865 do 27. 8. 1871. Od r. 1885 byl farářem ve Starém  Sedle, zemřel 18. 5. 1893.

P. Josef Hroch, * 10. 10. 1870, syn Františka Hrocha, sedláka z Předbořic 1 a Františky Nohejlové ze Zduchovic 1, na kněze vysvěcen 16. 7. 1893. Od 11. 6. 1895 do 4.  3. 1898 byl kaplanem v Kovářově a od 1. 10. 1913 byl  farářem v Kostelci n. Vlt. a Květově Zemřel 5. 7. 1926 v  Předbořicích.

P. Josef Jan Brčák, * 27. 4. 1875 ve Voníkově, syn Františka Brčáka sedláka,  Voníkova 4 a Anny dcery, Jana Bláhy sedláka z Pamětic 19.  Na  kněze vysvěcen 3. 10. 1897, kaplanem v Kovářově byl od  5. 3. 1898 do 31. 1. 1899. Od r. 1907 byl farářem v  Častrově. Zemřel 23. 7. 1914.

P. Václav Řepa, * 16. 11. 1872 v Netolicích, syn Vojtěch Řepy mlynáře a  měšťana z Netotíc 250 a Marie, dcery Antonína Pořádka chalupníka z Krtel 19,  na  kněze vysvěcen 21. 7. 1895. Od 1. 2. 1899 kaplanem v  Kovářově, od 10. 4. do 20. 7. 1902 byl administrátorem  farnosti Kovářov. Od 1. 8. 1933 byl děkanem a kanovníkem  v Č. Budějovicích. 23. 11. 1933 byl jmenován biskupem.  Zemřel 9. 6. 1948 v Českých Budějovicích.

Zpracoval pan Jiří Jiroušek

Narodil se 29. září 1859 v Miličíně jako prvorozený z osmi dětí Antonína a Anny Palečkových. Do školy začal chodit v 5 letech. Učil se velmi dobře, měl zároveň i velké hudební nadání, měl krásný hlas.

Později studoval na gymnáziu v Táboře, s vyznamenáním. Po maturitě mu radili studovat filosofii. A s tímto plánem také odjížděl do Prahy na studia. Ale v nitru se už rodil jiný plán — před odjezdem do Prahy se šel pomodlit do kaple na Kalvárii u Miličína a v Praze se modlil také v Loretě, aby dostal vnuknutí, co dělat a jak se rozhodnout…

Nečekaně se vrátil domů do Miličína, přičemž v tu chvíli pracoval otec na poli. Oznámil mu, že si zvolil dráhu kněze. Nikdo ho k tomu nevedl, nikdo ho nenutil. Vstoupil do kněžského semináře v Českých Budějovicích, stále studoval s výborným prospěchem.

Roku 1884 byl vysvěcen na kněze a stal se kooperátorem ve Starém Sedle v mirovickém okrese. Zde byl jen několik měsíců, byl přeložen do Mirovic. Zde založil spolek křesťanských matek a dívek. Vyhledával osadníky po osadách a konával s nimi duchovní cvičení. Byl v kostele častokrát do pozdní noci. Kázával v poutním kostele na Makové a tato kázání si získávala široký věhlas. Byl štíhlý, hubený, asketický. V roce 1887, po smrti tamějšího faráře Rozsypala se stal administrátorem. Téhož roku se tam přestěhoval nový farář, P. Ignác Paták. U něho byl tedy nadále kaplanem. Tam se staly známé jeho katecheze a promluvy, které horlivě konával jak při mších, tak při odpoledních požehnáních. Také se uplatnilo jeho učitelské nadání.

V roce 1893 byl ustanoven adminitrátorem v Kovářově, následujícího roku administrátorem v Kostelci a téhož roku rezidenciálním kaplanem v Předbořicích.

V Kovářově byl ustanoven farářem roku 1902, kde pobýval až do své smrti. Byla to nejdříve rebelantská vesnice a kostel byl prázdný. Zakrátko však nestačil. P. Paleček zde zavedl společné modlitby při mši sv., modlitby růžence, III. řád, Mariánskou družinu mužů. Pořádal procesí na Makovou horu a na Svatou Horu do Příbrami. Této pouti se účastnilo 700 lidí, z nichž 400 bylo mužů. Na vánoce a v postě zpovídával celé dni i noci. Jeho tři místa byly: zpovědnice, oltář, škola. Málokdy snídal. V kostele zorganizoval zpěv. Dovedl pro něj získat muže, protože měl velké hudební nadání. V době postní bylo obvyklé, že do Kovářova putovalo mnoho lidí se vyzpovídat a poslouchat jeho kázání. Nebylo nic výjimečného, že v tyto dny přijalo eucharistii až 3 000 osob.

Vynikal štědrostí, zejména vůči chudým, kterým neodmítl dávat, i když věděl, že s jeho darem nebude naloženo dobře. Nerozlišoval pohřby na slavné a chudé, pro každého dával to nejlepší.

Své farníky znal jako znalý psycholog, protože měl o ně zájem. Ve vystupování byl jemný a taktní, byl respektovaný i u svých odpůrců.

V roce 1921 zde byla biskupská vizitace. Tehdy přistoupilo ke sv. přijímání tolik mužů, že biskup Šimon Bárta byl tím počtem tak vyveden z míry, že prohlásil, že něco podobného na svých vizitacích ještě neviděl. A tehdy jej jmenoval čestným kanovníkem.

Otec P. Palečka zemřel 21. ledna 1903 po záchvatu mrtvice. 12. dubna 1922 pak jeho matka a téhož roku 26. prosince i jeho sestra Marie. Úspory po své sestře (1000 Kč) věnoval ve prospěch kněžského dorostu v Českých Budějovicích. Předpověděl si, že se dožije ještě tak tří, čtyř let…

V červnu 1925 P. Paleček onemocněl. Přes lékařův zákaz jakékoliv práce P. Paleček pokračoval v činnosti, vypomáhal při biřmování v Klučenicích. V srpnu 1925 se jeho zdravotní stav zlepšil. Nechtěl si připustit žádný dispens, aby mohl sloužit mši sv. v domě. 12. září 1925 byl naposledy v kostele. Dne 18. prosince jej postihl záchvat, upadl do bezvědomí. Od začátku prosince přijímal Tělo Páně každý den až do své smrti. Zemřel v sobotu 16. ledna 1926 v půl dvanácté dopoledne. Pohřeb se konal 19. ledna 1926, na poslední cestě ho doprovázel poslanec J. Krejčí a 160 hasičů.

Při mobilizaci 1914 zpovídal rukující vojáky celé odpoledne i v noci do rána do 7 hodin. Jakmile vyzpovídal skupinu, podával Tělo Páně.

Měl i své nepřátele. Když přišel do Kovářova, hodili mu večer kámen do okna. Dostával výhružné dopisy, vyhrožovali mu smrtí, bude-li lákat lidi do kostela. Ukradli mu v noci všechny slepice, kradli mu ovoce ze zahrady, ačkoliv všechno rozdal.

Čeněk Holas se narodil 10. února 1855 v Hostíně. Studoval na písecké reálce a pak na technice v Praze. Pak se věnoval studiu hudby a tělesné výchovy. Podnikl několik cest do ciziny, především do Ruska, kde strávil delší čas a naučil se rusky. Pak působil jako profesor na reálce v Praze na Malé Straně, přičemž se horlivě věnoval sbírání českých národních písní.

V letech 1908–1910 vydával postupně své stěžejní dílo České národní písně a tance o šesti svazcích, které doplňuje Erbenovu sbírku. Zemřel 8. února 1939 v Písku a je zde pochován na lesním hřbitově. Více si můžete přečíst zde.

Socha sv. Jana Nepomuckého

je před vchodem na hřbitov. Stojí na kamenném římsovaném hranolu, ohrazena kamenným zábradlím. Chronogramy na podstavci udávají za dobu vzniku rok 1722.

Budova bývalé fary

byla vystavěna v letech 1739–1740. Tvoří ji rozložitá hranolovitá stavba, zakrytá pěknou mansardovou střechou. Okna zdobeny profilovanými římsami. V horním patře je místnost zdobená ornamentální malbou na omítce z roku 1763. Zde také stála zeleně polévaná rokoková kamna.

Kalvárie

u bývalé fary pochází z roku 1732. U kamenného kříže stojí pískovcové sochy Panny Marie a sv. Jana v životní velikosti.

Radvánov leží 3 km severozápadně od Kovářova na silnici k Lašovicům, Milešovu a Krásné Hoře. Patříval do majetku panství Orlíku. O Radvánovu máme zmínky z roku 1404, kdy patřil do panství Břevnovského kláštera.

Dále se připomíná roku 1519 ve smlouvě, kterou pan Václav Zmrzlík ze Svojšína prodal Orlík s řadou vesnic panu Kryštofu ze Švamberka a zároveň mu s tím postoupil Radvánov a jiné vsi, které měl v zástavě od císaře Zikmunda. V držení Švamberků pak zůstal Radvánov do bitvy na Bílé hoře. Ve druhé polovině 19. Stol. byl spojen s Předbořicemi, dnes spadá pod obec Kovářov.

Na návsi stojí kaple zasvěcená Panně Marii Růžencové. Její stavba spadá do roku 1913, vysvětil ji P. František Paleček z Kovářova.Vystavěna je v gotizujícím stylu. V oltáři jsou vloženy ostatky sv. Honoráta a sv. Simplicie. Zvony, které byly z kapičky zrekvírovány za druhé světové války, byly nahrazeny roku 1950 ze sbírky místních obyvatel. Kaplička byla opravena roku 1968, přičemž byla přistavěna věžička.

Roku 1869 zde žilo 393 obyvatel, dnes jen 87 a 58 popisných čísel.