Slavoňov je těsně spojen s Vescem. Býval zde zámek, který je dnes zbořen, dále dvůr, pivovar a lihovar. Dvůr a pivovar patřily ještě v první polovině 20. stol. soukromému majiteli, lihovar pak lihovarnickému družstvu.

Stával zde dvůr, který byl poplatný Kovářovu. Zámeček byl jednoposchoďový, zastřešený mansardovou střechou. Přízemí bylo klenuté s napodobením žeber z malty. Pocházel z druhé pol. 16. stol. z doby po roku 1560. Stal se obětí družstevního hospodaření. Barokní sýpka a bývalý pivovar a lihovar dosud stojí. Dominantu Slavoňova tvoří vysoký komín bývalého pivovaru a lihovaru.

Blízkou u silnice stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1730. Je zhotovená z pískovce a zřejmě pochází z dílny Ferdinanda Brokoffa. Byla restaurována roku 1998.

Kotýřina bývala známá také pod jménem Kotejřina, Chotěřina a Chotěřín. Leží mezi dvěma starými rybníky, Sadnicí a Kroupovákem. Na tomto místě bývala tvrz, vystavěná na vyvýšeném místě nad potokem. Na místě této původní tvrze dnes stojí jiná zástavba. U tvrze býval rybníček, který tvořil součást jejího opevnění.

Svým původem je Kotýřina velice starou obcí. Již roku 1291 se mezi zemskými soudci jmenuje jistý Budilov z Kotěřína. Roku 1324 pak Svojše z Kotěřína dal svůj majetek v Kotýřině, ve Vesci a Vepicích a dvůr ve Březí synovi své sestry, Marinovi z Počápel a jeho dědicům. Tři selské grunty v Záluží a selský grunt v Slavoňově dal Budilovi z Chotěřiny a jeho dědicům. Roku 1362 se připomíná Předbor Chotěřiny. Roku 1365 a 1368 se připomíná Bruno z Chotěřiny, patron na Kovářově, který byl Předborovým synem. Ten měl krom něho ještě syny Buzka, Mikuláše a Ježka, Chvala a Předbora. Jiným patronem kostela byl Přibík z Chotěřiny roku 1389. V roce 1407 poskytl Martin z Kotýřiny prostředky nezbytné ke zřízení kaplanství při kovářovském kostele. Měl ve vlastnictví Kotýřinu společně s Benešem a Hynkem. Roku 1429 je znám jistý Petřík z Kotýřiny, který byl tehdy ručitelem při sjednávání míru mezi Zmrzlíky a Oldřichem z Rožmberka.

Roku 1474 prodal pan Racek z Kočova ves Kotýřinu s poplužním dvorem, pachtovní statky v Kovářově, Vesci a ve Slavoňově za 310 kop grošů purkrabí zvíkovskému, panu Smilovi Hodějovskému z Hodějova, což byla tvrz nedaleko Volyně. Smil pak zemřel roku 1475. Zůstalo po něm pět synů. Nejstarší byl Rous, který vynikl statečností ve vojenských službách: bojoval proti uherskému králi Matyášovi v Uhrách. Po otcově smrti se pak vrátil domů a ujal se dědictví. Byl katolického vyznání a nechtěl, aby se v Kovářově konaly jiné bohoslužby než katolické. Tím si proti sobě popudil utrakvisty. Když dne 14. Června 1502 nesl ráno na pole lidem snídani, byl v lese Chotině za rybníkem přepaden a zabit. Pochován byl pak ve hrobce svého otce u kovářovského kostela. Smil měl se svou manželkou Annou Korkyňovou z Drachkova syny Jana a Smila a dceru. Protože nejstaršímu Janovi bylo teprve šest let, ujal se správy majetku bratr zemřelého, Přech, který jej pak předal svému bratrovi Mikuláši a zemřel 19. února 1519 v Kotýřině jako stařec stižený šílenstvím.

V tomto období zatím zmíněný Jan Hodějovský z Hodějova byl na studiích v Nise ve Slezsku, později ve Svidnici a Míšni. Ve věku 24 let se vrací zpět na svou rodnou tvrz. Protože byl prvorozeným synem (narozeným 6. ledna 1496), hospodařil na svém rodném statku podle všeho od roku 1519. V roce 1530 se žení s Reginou z Vratišova. Účastnil se veřejného života, a když mu bylo 41 let, roku 1537, je povolán do Prahy ke službě místosudího království českého. Tento úřad zastával se velikým úspěchem po osmnáct let. V roce 1528 prodal jeho bratr Smil část statku v Kotýřině a Slavoňově, které mu Jan předtím odkázal jako dědictví, a to panu Krištofovi ze Švamberka. Jan Hodějovský byl štědrým mecenášem spisovatelů a básníků, kteří psali v českém jazyce, jako např. Hájek z Libočan, a vedl je k tomu, aby psali více česky, nežli latinsky. U něho na Kotýřině se scházel kroužek českých spisovatelů, kteří se od 15. května 1542 směli psát „z Chotýřiny“. Byli to: Matouš Kolín (Collinus), Jan Šentygar (Dumentus), Jan Racek (Roderich) a Traján. Kotýřinu tehdy obzvláště opěvoval v jedné latinské básni nadaný Janův příbuzný, pan Bohuslav Hodějovský z Hodějova.

Jan Hodějovský, jako zemský místosudí, měl se zvíkovským purkrabím spory o patronaci fary v Kovářově a o vlastnická práva ke Kotýřině a mimoto měl též neshody s Janem a Václavem Hruškovými na Kovářově, kteří jej dokonce ohrožovali na životě. Proto roku 1541, v pondělí po předbořické pouti, prodal chotěřínskou tvrz, poplužní dvůr, ves i slavoňovský dvůr s rybníky manželce Jana Hrušky z Trkova (nebo též ze Strkova) na Kovářově. Koupil si následně tvrz a statek Borotín, později pak Řepici u Strakonic, kam se následně natrvalo odstěhoval a kde také dne 11. února 1566 zemřel ve věku 70 let. Jeho rodová větev, přestože byl čtyřikrát ženatý, vymřela již jeho dcerou Alenou, manželkou Mikuláše Dýma ze Stříteže. Jiná větev, po jeho bratranci, držela až do bitvy na Bílé Hoře Milevsko.

Václav Hruška zdědil pak statek Kotýřinu po své manželce a po jeho smrti pak jeho syna Jan mladší Hruška ji prodal roku 1568 Zikmundovi Kafuňkovi z Chlumu a na Hůrce. Roku 1584 pak Kotýřina přešla prodejem Janu Jiřímu a Janu Vilémovi ze Švamberka. Při dělení téhož roku pak Kotýřina připadla do panství orlického. Od té doby náležela Švamberkům a měla své další osudy společné s Kovářovem. Roku 1727 se dostala do držení Shwarzenberků, v jejichž držení zůstala až do zrušení poddanství roku 1848.

K této vsi náleží samota Kroupov, ke je mlýn, který roku 1727 koupil orlický kníže Adam Frant. V okolí je množství rozesetých balvanů, které tvoří zalesněné ostrůvky. 14. srpna 1938 bala na statku rolníka Vlny, který stojí na místě původní kotýřinské tvrze, na památku Jana Hodějovského odhalena pamětní deska s tímto textem: Zde na tvrzi Chotěřínské se narodil slavný humanista Jan Hodějovský z Hodějova (1496–1566), místosudí království Českého a později pán na Řepici, štědrý podporovatel humanistického básnictví. Věnovali rodáci z kovářovského okolí r. 1938.

Na návsti v Kotýřině stojí kaplička zasvěcená sv. Janu Nepomuckému. Byla postavena roku 1906 na soukromém pozemku pana Josefa Kotašky, malíře, který ji uvnitř také vyzdobil malbami. Roku 1907 byl pak v ní pověšen zvonek. V devadesátých letech byla kaplička opravena. Stavba se nese v novorománském slohu. Ve spodní části věžičky je okénko, ve kterém je umístěna soška Matky Boží. Boční stěny kaple jsou uvnitř zdobeny krásnými nástěnnými malbami. V závěru kapličky je umístěn dřevěný vyřezávaný zlacený oltřář, jehož štít zdobí motiv Božího oka, oltářní obraz od Sylvy Zbořila představuje sv. Jana Nepomuckého.

Roku 1848 měla Kotýřina 138 obyvatel, 1940 pak 124 obyvatel.

Další fotografie:

Obec Vesec se dříve jmenovala Vestec. Zde stávala dříve tvrz, kde sídlili vladykové z Vesce. Zmínka o této tvrzi pochází z roku 1223, kdy zde sídlil Purchard z Vesce.

Roku 1260 patřil statek Ratiboři z Vesce. Počátkem 14. století zde sídlil Dominik z Vesce, jeho manželka se jmenovala Svata. V letech 1364–1389 zde hospodařil jejich syn Mareš z Vesce, zvaný také Martin, který roku 1364 prodal pole u Kovářova opatovi milevského kláštera. V roce 1383 měl v držení díl pole patřící ke kostelu v Kovářově a v té době také vychovával dceru Burkharda z Kovářova, Annu. V roce 1456 je zmínka o Janu Smetanovi z Vesce. V té době se ves dělila na dolní a horní, kde také byla tvrz se dvorem. Roku 1463 pak používal Mikuláš Barchanec z Vesce jako pečetidla znamení psa. Roku 1485 byla v majetku Vaňka a Oldřicha z Vesce ves Voltýřov. Koncem 15. století se pak Vesec dostal do majteku statku kovářovského. Tvrz nebyla obývána a postupně pustla a s ní i přilehlý dvůr, až tyto stavby beze zbytku zanikly. Roku 1616 pak vesnice přešla do majetku Orlíka. Ještě v roce 1940 se připomíná, že výstavné budovy hospodářství Smetany a Habarta ukazují na to, že jim jako stavivo posloužila rozpadlá tvrz, což nebylo nic neobvyklého. V roce 1848 měla vesnice 168 obyvatel, v roce 1930 pak 152. K roku 2001 zde žilo 79 obyvatel.

Na návsi stojí kaplička sv. Jana Nepomuckého se zvoničkou v její horní části. Byla postavena v letech 1857–1858, dodnes se uchovala žádost k povolení stavby na okresním úřadu. Stavba byla postavena v pseudorománském stylu, tak jak bylo tehdy běžné. Opravena byla v devadesátých letech 20. století. V současnosti se obnovuje starobylý kamenný kříž, který je umístěn před kapličkou.

První zmínka o ní je z roku 1421, kdy byla králem Zikmundem zastavena Matějovi Brusovi z Kovářova. Později, roku 1461 byla prodána Janu z Rožmberka a tím přešla do orlického panství. Později Jindřich ze Švamberka postoupil tuto vesnici roku 1569 milevskému klášteru.

V jeho vlastnictví však nezůstala dlouho, protože roku 1584 opět připadla do orlického panství, v držení tehdy pana Jana Viléma ze Švamberka. Obec měla v roce 1940 376 obyvatel a 68 popisných čísel.

Na území Pechovy Lhoty se nachází celkem čtyři kapličky. na návsi kaple Narození Panny Marie, na vrchu „Na vinicích“ pak dvojitá kaple zasvěcená Panně Marii Lurdské a Svatým andělům strážným a konečně v plotě u Matušků se nachází kaple sv. Jana Nepomuckého, kterou zbudoval pan Ladislav Štván v roce 1946.

Kaple Narození Panny Marie

Kaple Narození Panny Marie je vystavěna na místě původní barokní kapličky z roku 1788 zasvěcené sv. Janu Nepomuckému. Tato původní kaple byla malých rozměrů (půdorys 4×4 m), vysoká 5 metrů a zastřešená slámou. V roce 1923 byl stav této kapličky již tak špatný, že se obecní zastupitelstvo rozhodlo postavit novou, na realizaci tohoto plánu však chyběly peníze. Ty byly získány o rok později peněžní sbírkou, která vynesla 9 420 korun. Stará kaple byla tedy zbořena a v jejím sousedství byla postavena kaple nová. Stavba byla zahájena 4. dubna 1926 a dokončena 23. září 1927, vysvěcena pak 25. září 1927.

Kaple je postavena v novogotickém stylu, což byl běžný stavební styl 19. a počátku 20. století, který byl určitým pokusem návratu k sakrálnímu stavebnímu stylu, který byl velmi oceňován pro svoji duchovnost.

Kaple byla poprvé opravena roku 1969, kdy byla nabílena a kříž před kaplí vyspraven. Další oprava pak byla provedena v roce 2006 k 80. výročí stavby a stému výročí posvěcení kapličky „Na vinici“.

Na vrcholu věžičky je umístěn kovový kříž z původní barokní kaple a taktéž původní zvon z roku 1889, který byl pořízen jako náhrada původního zvonu, který praskl.

Na čelní stěně u vchodu je mramorová deska se jmény padlých občanů v první světové válce. Pod touto deskou je v podezdívce zabudován podstavec, na kterém v původní kapli stávala socha Jana Nepomuckého; je na něm vyryt letopočet 1788, což je pravděpodobně datum založení původní kaple. K tomuto letopočtu je připsán rok 1926, jako rok založení kaple nové.

Oltář v kapli je vyroben ze dvou druhů dřeva v novogotickém stylu, oltářní obraz představuje Pannu Marii s Ježíškem.

Kaple Na vinici

Dvojitá kaple „Na vinici“ zasvěcená Panně Marii Lurdské a Svatým andělům strážným stojí na místě, kde se dříve měla pěstovat vinná réva.

Kapli zde postavil místní krejčí Čeněk Zítek v souvislosti s velikým požárem, který vypukl v Pechově Lhotě dne 19. května roku 1906. Tehdy do domu č. p. 31 uhodil blesk a dům následně vyhořel, avšak plameny se začaly šířit i na okolní domy.

Jmenovaný Čeněk Zítek si tehdy klekl na návsi na kolena a prosel Pannu Marii a anděly strážné o pomoc a slíbil postavit kapličku na památku Božího zásahu. Jakmile vyslovil svoji modlitbu, spustil se tak hustý déšť, že požár byl uhašen.

Na likvidace tohoto požáru se podílelo 18 hasičských sborů z okolí.

Čeněk Zítek pak postavil kapličku z milodarů obyvatel obce. Byla vysvěcena 2. září 1906 a při té příležitosti se obyvatelé zavázali, že sem budou dvakrát ročně putovat procesí – druhou neděli v říjnu a neděli po 19. květnu.

Čeněk Zítek pak po dobu svého života kapličku udržoval v pořádku, v roce 1907 k ni přistavěl zezadu druhou kapličku (výklenek) připomínající jeskyni Panny Marie Lurdské a před kapli nechal zhotovit cementové sousoší Kalvárie, které však bylo rozbito za druhé světové války.

Kaple pak byla ze sbírky občanů opravena roku 1969 a pak na náklady Obecního úřadu v Hrejkovicích roku 2008.

Necelý kilometr jižně od Dobrošova leží vesnice Klisinec. Patříval Předborovi z Radešína, který získal několik vsí, jež původně patřívali milevskému klášteru, od své tety Machny z Kovářova.

Roku 1461 je prodal Rožmberkům a podržel si obce Klisín, Klisinec a Jetětice, které mu zapsal císař Zikmund, ale roku 1463 je prodává rovněž, Janovi z Rožmberka. Jestliže hrazanská rychta patřívala do orlického panství, Klisinec patříval hraběnkám z Petrovic. Poslední majitelé už jen lesů byly hraběnka Odona Zhorská a baronka Dohalská. V roce 1964 byl pak Klisinec připojen do svazku obcí Hrazany a tento stav trvá dodnes. V roce 1930 zde žilo 133 obyvatel, dnes 63.

Fotografie:

Další fotografie na výšku: