Aktuality

Naše setkání začalo ve čtvrtek 6. února. První na faru do Kovářova přijeli Bára a Martin asi v půl páté. Krásné bylo, jak Martin vystoupil za autobusu s kvádrem přehozeným přes ruku – hotový elegán!

Vstup do fotogaleriePak přijel Marek, Bětka a Jenda – a to bylo vlastně všechno. Takže jsme první dva dny měli společenství v šesti. Také to mělo něco do sebe… Hned po večeři jsme se pustili do sledování filmu a tím bylo Apollo 13 – příběh, který zfilmoval skutečnou událost, která se stala v rozmezí 11.–17. dubna roku 1970. Astronauti, kteří letěli v nesmírně křehké lodi na expedici na Měsíc, měli přistát na planině Fra Mauro. Bohužel v průběhu letu došlo k nečekané explozi a tím se ocitli v naprosto extrémní situaci ohrožení života. Celý film ukazuje nesmírné vzepjetí celého týmu při záchraně astronautů. Film ukazuje, jak daleko je schopen člověk ve své touze po poznání, dobrodružství a – v první příčině vlastně – po lásce, dojít… Po skončení filmu jsme si udělali společnou krátkou bilanci a pak už jsme jen povídali a hráli hezké křesťanské písničky na kytary.

Druhý den jsme skoro v plném počtu zahájili růžencem… Pak následovala snídaně, společné povídání a hlavně příprava oběda, který měli na starosti Bára a Martin. Vařila se vynikající pórková polévka a hlavně palačinky s džemem a šlehačkou. Vstup do fotogaleriePečení palačinek nebylo vůbec jednoduché, Martin se do toho pustil celým srdcem a nakonec vykouzlil slušnou hromádku… Byly vynikající, děkujeme! A ta polévka… Jedna báseň! Po obědě pak jsme jeli do Zahořan pomoci připravit sál na večerní ples. Když jsme tam přijeli, tak se ukázalo, že práce na nás už moc nezbylo, tak jsme jen pomohli s malou tombolou. Večer od 20 hodin už jsme se sešli na plese. Bylo to vynikající, skvělá zábava, možnost si s mnoha lidmi popovídat, zatančit si a zasmát se. Plesová sezóna je super. A taky tombola, mnozí jsme si odnesli zajímavé ceny a některé, které nás překvapily a pro které stále hledáme využití J… Tím pádem jsme šli spát až v pozdní noci.

Další den začínal z plesového důvodu až dosti pozdě. Ráno růženec nebyl v programu. Byla mše svatá, ale na té jsem byl také sám. No a pak už jsme si užili individuální snídani a pak se jedna skupina holek (Dáda, Bětka, Terka a Marky) dala do vaření, zatímco my ostatní jsme si povídali a četli z knihy Crash test, aneb srážka s Boží láskou. A to už následoval oběd. Holky nám uvařily ovarovou polévku a pak krůtí rolky s brambory. To byla dobrota! Až nás to zlákalo si dát půl hodiny spací Vstup do fotogaleriepauzy. Nádobí se však mezitím samo neumylo, zato samo zaschlo, tak byla o to větší práce s umytím. Ale protože nejsme žádná ořezávátka, tak i tuto zkoušku jsme zvládli… Odpoledne jsme šli hrát hru, kterou si připravila skvělým způsobem Bára. Jmenovala se Aku-Aku a byli jsme při ní rozděleni na dvě skupiny. Ve fotogalerii vidíme, kdo je ta první skupina, která vyhrála… Následovala večeře ve formě párků a pak už bylo zamyšlení ve formě filmu Exit316 na téma láska. Dále pak jsme shlédli film Příběh Antwona Fischera. Byl to krásný příběh. Večerní bilance pak zakončila den a nebylo překvapení, že se nekonaly žádné dlouhé noční diskuse. Úplně všichni šli spát…

Další den jsme začali růžencem, kterého se zúčastnilo překvapivé množství účastníků. A pak už jsem se v průběhu všech mší těšil na překvapení kluků (Marek, Jenda a Míra) a to: ovarová polévka s domácími nudlemi naklepávanými paličkou a banánové knedlíky s pudingovou polevou a banánový koktejl. To byla taková Vstup do fotogaleriedobrota, že jsem těch knedlíků snědl celých 12 plus jeden prémiový s tajnou náplní. Je vidět, že dorůstáme do takového kuchařského umu, že si už troufneme i na složitá jídla… Po obědě nás čekala povinnost uvést faru do krásného uklizeného stavu. Ukázalo se, že tuto dovednost zvládáme až tak dobře, že nám zbylo hodně času na super srandičky a zábavu. A pak už jsme se začali rozjíždět, a než jsem se naděl, tak jsem zůstal sám. Na závěr jsem udělal fotku krásného západu slunce jako příslib dalšího setkání, které nás čeká na začátku května. Těším se a věřím, že i celá naše parta!

Sepsal Řehoř.

Videa budou ještě následovat...


A je to opět tady: další setkání naší skupiny PřeBoMil bude od čtvrtka 6. února do neděle 9. února, na našem obvyklém místě: fara Kovářov. Tématem, které nás bude doprovázet je Touha po lásce.

Lidská touha po lásce a dobrodružstvíMinule jsme se zamýšleli nad pátým přikázáním Desatera, dnes je na řadě již šesté. Myslím, že toto téma je tak hluboké a tak široké, že nám na jediné setkání nevystačí a budeme ho muset rozložit do několika setkání.

Program:

Čtvrtek 6. února
18.00 zahájení společnou večeří (pokud bude moct někdo být na faře již odpoledne a počká na příchozí, tak se může začít již odpoledne)

20.00 společný program (bude upřesněn)
22.00 společná vstupní bilance

Pátek 7. února
7.00 ranní růženec s romantickou procházkou a popovídáním cestou zpět

8.00 snídaně
9.30 společný program
12.00 oběd
14.00 odjezd do Zahořan, příprava sálu na ples
18.00 možnost mše svaté v Kovářově
20.00 ples v Zahořanech

Sobota 8. února
snídaně asi individuálně, jak kdo bude schopen vstát

8.00 mše svatá
9.00 společné zahájení dne slovem na den
pak společné tvoření (zde bychom mohli dohonit ty hrnky, co se nám nepovedly minule)
12.00 oběd
14. 00 odpolední program podle počasí buď venku (hra) nebo vevnitř
18.00 večeře
20.00 večerní program
22.00 závěrečná bilance dne

Neděle 9. února
6.30 ranní růženec pro odvážné, vytrvalé a zbožné

9.30 mše svatá
12.00 oběd
pak společný úklid a dání do pořádku fary a sebe samých
pak individuální rozjezd domů

Co si vzít s sebou:
obvyklé věci, krom toho nám tu přibyl ples, takže i na něj je třeba se připravit nějakým slušivým oblečkem, dále určitě hudební nástroje, něco teplého na spaní a pobyt venku, něco na psaní, příspěvek na den 50 korun. Pokud mě něco dalšího napadne, tak to sem přidám.

Těším se na setkání Řehoř.

Na počátku byl Řehoř. Přebomil byl moc fajn, venku bylo krásně, ještě, že nebyl sníh. První dva dny byly nejlepší. Stromy táhly do boje…

Vstup do fotogalerieCelý Přebomil se dotýkal témata života, což dokazoval mimo jiné i fakt, že účelem všech her (kromě Kunovjanky) bylo někoho „zabít.“ – Při hraní vlkodlaků: "Neřeknu vám svoji obhajobu, ale svoji závěť. Zabte Standu!" I Matěj našel kuřecí srdce, bohužel už nejevilo známky života. Nuže, budiž to výzvou pro příští Přebomil: vymyslet hru, jejímž účelem bude „se narodit“. A prostor před záchodem v prvním patře by se měl jmenovat Sardinkistán.

Jinak jsme skvělí, no uznejte sami, ve kterém společenství umí skoro každý hrát na kytaru? Zkrátka: „Kytary, housle, ukulele, pro naše uši zněly skvěle“. Měli jsme skvěle sehrané také týmy vařičů a umývačů nádobí. Voda, voda, šuměla! Tiskovka však skončila naprostým fiaskem a téměř celý kádr umývačů se proto rozhodl finálový zápas kontumovat a ukončit kariéru. No jo, s obědem jsou někdy trable, ale když se povede, hned se tvářím vesele.

Vstup do fotogalerieHolky byly bezvadné kuchařky! Občas jsme se obávali, že jídla bude nedostatek. Ale nakonec ho bylo dostatek. Zejména čočky bylo tolik, že jsme volali: "hrnečku dost!" (Protože kostní morek je výživný.) Navíc někteří jedinci podkrojovali máslo, ale Vašnosta nás zachránil: "Atentát!" zakřičel a hodil papírovou kouli po prezidentovi.

Tématický film o eutanázii Hlas moře v nás zanechal rozličné dojmy: Pro někoho byla Rosa jednoznačně nejsympatičtější postavou, jiného přiváděla k šílenství, kdykoliv se objevila na plátně...

Vstup do fotogalerie„Kluci padaj málem hlady, hned jsou tu a hned zas tady. K večeři se hádají, o párky se tahají.“ Tak velkého počtu lidí namačkaných na jedné malé faře byste se taky lekli, ale protože se celé 4 dny nesly ve výborném duchu (ale i kritika je někdy namístě) a dveře od fary se daly i za posledními příchozími zavřít, aniž by kdokoli přetékal z oken ven, můžeme prohlásit, že celý Vánoční Přebomil by se dal nazvat slovem Kunjovanka.

Musíme ale najít menší prostory na naší "KUNJOVANKU" a vtěsnat tam víc lidí. Po trojím absolvování Kunjovanky totiž propadám v každé místnosti zoufalému pocitu, že je prostorově zcela nevyužitá.

Vstávat je někdy mučení, ale lepší než to učení. Na růženec se vydáme, zážitky pak celý život máme. Tak třeba: Ani na tomto Přebomilu nechyběla vynikající bábovka pana Krejčího. I žalm nám byl vyprávěn. Ale noční povídání, to nemůže nic nahradit, vždyť jsme spolu jenom málo, to můžeme Vám prozradit.

Vstup do fotogalerieZ vycházky to bolí nohy, ale hned se hodím do pohody. Cajk. Nové hry a povídání, to je prima při snídani. Přebomil má každý rád, hned je s každým kamarád. Těším se vždy velice, jak na nové střevíce.

„Tak si tady čtu ty věty a zdá se mi, že článek o Přebomilu se ponese v poněkud absurdním duchu…“ Hlavně zamkněte ty dveře!

Zapsal: Každý, jednou nebo dvěma větama.


Pár vět v normálním jazyce:

Vstup do fotogalerieVánoční Přebomil proběhl ve dnech 27. – 30. prosince 2013. Sešlo se nás 25. Ústředními tématy byly otázky potratu a euthanázie. O obou problémech jsme shlédli tematické filmy a vedli diskuse. O euthanázii si dokonce přijel povídat Vojta Frýdl s Lenkou. Každý den jsme také měli možnost navštívit ranní růženec a mši svatou. Vše bylo doplněno mnoha hříčkami (za zmínku stojí „Atentát na prezidenta“ nebo „Shazování lahví s tenisákama na hlavě“) Jako obvykle jsme vykonali procházku a hodně jsme si povídali. Přivezli jsme z domova mnoho hudebních nástrojů, tak jsme na ně často hráli. Velmi nás potěšilo, že jsme vymysleli svojí vlastní hru Kunjovanka. I když jsme nedělali všechno, co bylo v plánu (třeba malování hrnečků), byli jsme spokojení, radostní a v samé veselosti často dost bezprostřední a spontánní (viz článek výše).

Těchto pár normálních vět sepsal Matěj.

Aby se to video moc neprotahovalo, tak dříve než se naučím střihat v Pinnacle Studiu, tak sem dávám odkaz na surová videa, i tak to je hezké... :-)

Naše další setkání se bude konat mezi letošními Vánocemi a Novým rokem opět na faře v Kovářově od 27. prosince po poledni do 30. prosince odpoledne. Tématem setkání bude další zamyšlení nad tématy 5. přikázání, darem života.

Stvoření Adama Tentokrát se budeme zabývat tématy počátku a konce lidského žití. Mezi tím však bude spousta času na vzájemná setkání, povídání, zamýšlení, tvoření a hry. Termín je již na spadnutí, proto sledujte pozorně buď tento článek nebo naši diskusi na facebookové skupině.

Program:

Pátek 27. prosince
Příjezd po obědě, zhruba od 13 hod., příprava fary, nákup a setkání
17.00 mše svatá v kostele v Kovářově
18.00 večeře
Večer motivační film a diskuse, pak bilance

Sobota 28. prosince
7.00 růženec (za nenarozené děti)
8.00 mše svatá v kostele, pak snídaně
9.30 dopolední program -- zamyšlení na téma ochrany nenarozeného života, vaření
12.00 oběd
odpolední program hra a tvoření (malování a střih videí)
18.00 večeře
večerní program

Neděle 29. prosince
6.30 růženec
9.30 mše svatá (Svátek Svaté Rodiny)
dopolední program, vaření
12.00 oběd
od 13.30 odpolední procházka Hostín-Řenkov-Vladyčín-Samoty a zpět
18.00 večeře
Motivační film -- zajišťují Vojtěch a Lenka

Pondělí 30. prosince
7.00 ranní růženec
8.00 snídaně
dopolední program s hosty na téma Eutanázie
12.00 oběd
odpolední program, na závěr pak společný úklid, plánování akcí na jaro
Navečer rozjezd domů

S sebou si vezměte: určitě teplé oblečení na spaní a na ven, něco na práci při úklidu a vaření, věci na psaní, Žďárské zpěvníky, pokud je máte, hudební nástroje (!), další obvyklé věci, příspěvek je opět 50 korun na osobu a den.

Těším se na viděnou, Řehoř.

 

Setkání začalo v podstatě až mší svatou večer v Kovářově, 4. října. Po ní jsme počkali na všechny příchozí a hned nasedali do aut a jeli na Večer mladých do Mirovic.

Tam už nás očekávala parta místních mladých s Jendou Mikešem, místním knězem, v čele a také Honzou Liškou z DCM v Budějovicích. Na programu bylo nejdřív opékání špekáčků. U ohně bylo dost těsno, protože večer se opravdu ochladilo. Vstup do fotogalerieTakže jsme se tam moc nezdržovali a hned, jak to šlo, jsme se přesunuli dovnitř na faru. Tam nás čekal teplý čaj, vyhřátý sál a další program: jednak přednáška místní Báry o popáleninách, omrzlinách a otravách, a pak lehké zamyšlení Jendy Mikeše na téma víry. To už také mezi nás dorazili Wudiovi, kteří přijeli z tanečních, a připojili se k programu… Následoval program Honzy Lišky – dokument o Světových dnech mládeže v Riu a hry, nejdříve „Pimpalampimpim“, pak něco jako „Člověče nezlob se“, akorát se nehrálo s figurkami na hracím poli, ale s lidmi na židlích… Večer se chýlil ke konci a my jsme pak odjeli po dlouhém rozloučení na faru, kde jsme se v nejkratším možném čase snažili uložit ke spánku.

Druhý den ráno jsme začali tradičním růžencem, akorát netradičně vevnitř. Modlili jsme se kolem rozsvícené svíčky a modlitbu obětovali za všechny trýzněné, oběti války, zneužívané a zabité. Po snídani pak následovalo dopolední zamyšlení na téma Vstup do fotogaleriepátého přikázání: Nezabiješ! Pracovali jsme jednak s pomocí různých příběhů, ale hlavně s Biblí. Abychom měli oběd, bylo třeba se dát do práce. Vojtěch byl vedoucím přípravy jídla, ale byli jsme tam v podstatě všichni a uvařili výbornou gulášovou polévku, opekli kuře a připravili rýži. Myslím, že nebyl nikdo, komu by to nechutnalo… Po obědě pak ve dvě hodiny byla brigáda na zahradě. Při ní jsme porovnali nějaké věci, posekali trávu a udělali pořádek s železným šrotem. Během toho se zažila spousta legrace, jak se dá vidět na fotkách. O půl páté pak bylo nutné vyrazit na mši svatou do kapličky v Radvánově. Šli jsme pěšky a během dvaceti minut jsme tam byli. Po mši svaté pak bylo na programu slavnostní zasazení lípy, protože kaplička byla před sto lety posvěcena a tento stromek je památkou na toto jubileum. Mimoto byla k tomuto výročí kaplička krásně zrenovována. Následovalo společné foto, a už jsme se vydali zpět na faru. Po večeři jsme si prohlédli Vstup do fotogalerieprezentaci o tom, že pro člověka není normální zabíjet druhé a pro vojáky to je vždycky velké trauma. Prezentaci připravil kaplan americké armády, Dave Grossman. Pak padl návrh promítat nějaké fotografie ze starších PřeBoMilů, a tak jsme asi hodinku prohlíželi a vzpomínali. Následovala bilance a uzavření dne.

Neděle byla zvláštní v tom, že já jsem jel hned v sedm ráno do Kunštátu na Moravě, kde měl Vojta Otruba biřmování a já mu byl za kmotra… Zbytek pak zůstal pod Vstup do fotogalerievedením Vojtěcha na faře. Pokud jsem dobře zaslechl, tak v devět bylo modlení růžence v kostele, pak mše svatá následovaná přípravou oběda a obědem… Já mezitím ujížděl do Kunštátu, protože času moc na cestu nebylo, a skutečně po třech hodinách jsem dorazil na místo, kde jsme se s radostí shledali s Vojtou, Aničkou a Bárou a jejich maminkou. Hned jsme udělali společné foto. Mše svatá byla velmi slavností a účast lidí byla opravdu veliká, však biřmovanců bylo, pokud mě paměť neklame, šedesát čtyři! Po mši svaté jsme šli na oběd k babičce a pěkně si popovídali. Ale všechno jednou končí, tedy i toto setkání a celý 14. PřeBoMil. Na faru jsem si pro věci přijel až někdy kolem půl deváté večer, a to už byla fara prázdná, ale uklizená a bude čekat spolu s námi na další setkání…

Sepsal otec Řehoř.

Tady se ještě zjeví dvě videa, hned jak je zpracuji a nahraji na YouTube...


Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Aktuality