Zvu vás na čtrnácté setkání PřeBoMil-u na faru v Kovářově ve dnech od 4. do 6. října. Toto setkání bude netradiční, protože se jeho začátek bude odehrávat v Mirovicích, kde prožijeme večer mladých píseckého vikariátu.

Zbytek pak bude opět na naší faře. Budeme pokračovat v tématech Desatera a to konkrétně se zamyslíme nad pátým přikázáním.

Prosím o brzké přihlašování, protože musím zajistit odvoz do Mirovic a zpět. A jak už jsme zvyklí, tak další podrobnosti budu sem doplňovat...

Program:

Pátek 4. října:
odpoledne příjezd na faru
18.00 mše svatá v Kovářově
19.00 odjezd do Mirovic na Večer mladých, večeře z vlastních zásob, snad něco dostaneme i v Mirovicích
23.00 odjezd zpět a co nejdříve spánek

Sobota 5. října
7.00 růženec
7.45 snídaně
8.30 úklid
9.00 dopolední zamyšlení nad tématem
12.00 oběd
14.00 odpolední brigáda
16.15 odchod do Radvánova
17.00 mše svatá v kapličce v Radvánově
20.00 večerní program na téma setkání
21.30 bilance
22.30 večerka

Neděle 6. října
6,30 ranní růženec
snídaně volně
9.30 mše svatá
12.00 oběd
odpoledne úklid fary a pak rozjezd domů

V neděli jedu na biřmování Vojtovi. Jsem schopný vzít s sebou asi 3 lidi, návrat plánuji někdy pozdě odpoledne.

Co si vzít s sebou:
teplé věci na spaní, na ven a něco na práci, hygienické potřeby, na den příspěvek 50 korun na jídlo, krom pátku, tj. za celé setkání 100 korun.

Letošní tábor jsme začali připravovat, jako obvykle, dost dopředu. Nejdůležitější věcí je vždy volba hlavní myšlenky, která nás bude doprovázet a která také určí to, co na táboře budeme dělat. Bylo množství myšlenek, které nás napadalo, až jedna se ukázala být jako definitivní, a totiž: tábor budeme mít přeci ve stejném termínu, ve kterém se bude konat Celosvětové setkání mládeže v Rio de Janeiro

(23. – 28. července), a proto jsme si řekli, že bychom se tématem připojili k této významné události pro mladé lidi na celém světě. Motto CSM bylo: Jděte, získejte za učedníky všechny národy… (Mt 28,19). Papež Benedikt XVI. vydal k tomuto setkání také list, který měl celkem osm kapitol, což dává možnost inspirace na osm dní, a když připočítáme den na příjezd a odjezd, tak jsme na čísle deseti dnů, který by tábor mohl trvat. Bylo to o hodně víc, než jsme kdy dělali, ale mělo to i další výhodu, a to, že takto delší termín dává možnost více se poznat a více věcí zažít, protože na program je opravdu o hodně více času.

Další volbou bylo místo. Musím se přiznat, že už si přesně nepamatuji okolnosti, které mě vedly k volbě Kestřan, ale pamatuji si, že vždy při vikariátních setkáních se mi tam líbilo a také vím, že od časů, kdy zde byl farářem P. Roman Dvořák, je fara na pobyt mládeže uzpůsobená…

Pak už nastalo období několika měsíců na přípravu témat a tentokrát byli do přípravy více zapojeni i ti, kteří dříve byli jen účastníky. Některé hry a v organizaci tábora pomáhali Anička a Bára a také Petr. Letos jsme na tábor pozvali i Vojtěcha Frýdla a také i Václava Schustera, kteří se ukázali být velikou oporou a skvěle zapadli do kolektivu. Děkujeme! Samozřejmě své stálé místo mají mezi námi i sestry – Kateřina, která zejména pomohla s tvořením, zdravotnickou pomocí a mnoha „neviditelnými“ pracemi při úklidu, programu a také s přípravou témat, a rovněž sestra Pavlína, která nám prokázala neocenitelnou službu v kuchyni, bez čehož by žádný tábor nebyl nijak myslitelný. Navíc jí byla po celý tábor svěřena pokladna a tuto službu také odvedla skvělým způsobem, opět děkuji.

1. den – 24. července (středa) – příjezd

2. den – 25. července (čtvrtek) – Naléhavá výzva…

3. den – 26. července (pátek) – Staňte se Kristovými učedníky!

4. den – 27. července (sobota) – Jděte ke všem národům!

5. den – 28. července (neděle) – Jděte!

6. den – 29. července (pondělí) – Získejte učedníky!

7. den – 30. července (úterý) – Pevní ve víře...

8. den – 31. července (středa) – S celou církví...

9. den – 1. srpna (čtvrtek) – Tady jsem, Pane...

10. den – 2. srpna (pátek) – Závěr tábora

Na tábor nám zůstaly již jen vzpomínky. Ale jsem vděčný a věřím, že mluvím za všechny, za všechno to, co jsme společně mohli prožít a to nám dává také zároveň i důvěru do budoucna, že se něco podobného podaří i příště při dalších setkáních...

Sepsal otec Řehoř.

Poslední den začal, jak jinak, než růžencem. Po něm byla mše svatá a o půl desáté pak vyhlášení výsledků celotáborového bodování. První skončili modří, následováni červenými, pak byli zelení a poslední pak skončili žlutí. Pro ty byla velká rána bodová ztráta za rozbití hrníčků, minus deset bodů. Jinak by vůbec poslední nemuseli být… Tábor pak uzavřela společná závěrečná bilance a poděkování…

Pak následovalo uklízení, mytí, přenášení stolů a likvidace všeho, co jsme si tak pracně a složitě pro život na faře vytvořili. Ale je fakt, že nikde na tomto světě nemáme svůj definitivní domov a tak musíme brát i každé loučení, i loučení s Kestřanami. V šest hodin jsme pak definitivně předali klíče otci Tomášovi, kterému také vyslovujeme veliký dík za půjčení a všemožnou podporu.

Těšíme se na další tábory a setkání, Bohu díky!

Video:

Závěrečný průchod kestřanskou farou...

Den jsme zahájili růžencem a mší svatou. Po ní pak se skoro všichni přesunuli do obchodu, kde proběhla napínavá záležitost. Po včerejším losování padlo na Páju, že si má koupit nějakou drobnost a údivem zareagovat na cenu, přičemž ostatní za zpěvu „kámen, nůžky, papír“ vypochodovali z obchodu. Prodavačka skutečně byla mírně v šoku a pochopila, že byla obětí jisté hry… Na faru pak jsme šli od obchodu pozpátku a zjistili, že nohy rostou chodidly dopředu proto, aby se nám lépe chodilo vpřed. Po snídani pak následovala společná práce na téma Povolání. Každá skupina dostala jiný biblický příběh a měla odpovědět na otázky, které pomohly k ujasnění, co to je povolání, jaké jsou jeho znaky atd.

Následoval oběd, polední pauza a pak asi ve dvě jsme se vydali do kestřanské tvrze na prohlídku. Ujal se nás tam pan průvodce, který nám vše velmi zajímavě ukázal a okomentoval a dokonce mám pocit, že nás vzal i do míst, kam běžně návštěvníky nevodí, totiž do vinného sklípku. Zbylé sklepy pak jsme si mohli prohlédnout sami, což jsme opět využili k zajímavé činnosti – zpěvu v nádherných zaklenutých sklepech. Vše je natočeno na videu… Kestřany měly tu zvláštnost, že v bezprostřední blízkosti stály dokonce tři tvrze. Jednu jsme viděli, druhá je soukromá a neprovádí se tam, třetí zanikla a neví se, kde byla… Zajímavá historie. Po prohlídce přišla vhod zmrzlina z místního obchodu a zbytek odpoledne byl volný, dalo se tvořit, psát vzkazy do obálek či sportovat.

Po večeři pak následoval film na skoro tři hodiny – Velké ticho. Je to dokumentární film o kartouze Grand Chartre u Grenoblu a ukazuje velice působivým stylem takový vhled do života kartuziánských mnichů. Pro většinu byl film příliš dlouhý a málo se v něm mluvilo. Ale při bilanci ho nikdo nehodnotil negativně. Možná až nadejde čas, si ho pak každý může prohlédnout sám v soukromí… Den pak ukončila společná bilance.

Videa:

Momentky dne...

Zpívání v kestřanském podzemí místní tvrze...

Na rozdíl od původního plánu jet na mši svatou a strávit dopoledne ve Štěkni jsme se nakonec rozhodli den uspořádat tak, jak jsme byli zvyklí, tedy začít ranním růžencem a snídaní. Následovalo dopolední zamyšlení na téma Konflikt, součást života, a po něm pak před polednem byla mše svatá. Během ní nás začal shánět Honza Mudruňka, voják z táborské základny Brigády rychlého nasazení, se kterým jsme měli domluveny lanové aktivity, ale až na čtvrtek. Vinou asi špatné domluvy nebo špatného pochopení přijel o den dříve. Ale ukázalo se, že to vůbec nevadilo… Po obědě pak s ním odešel Václav ke kestřanskému mostu připravovat lana na odpolední program. Vše bylo hotovo asi ve tři čtvrtě na dvě a my jsme o půl třetí vyšli na místo. Zde nás čekala čtyři lana zavěšená z mostu, kde bylo možno vyzkoušet slaňování, pak síť, po které se dalo vylézt nahoru a o kus dál lano zavěšené z mostu do vody, kde se dalo slanit do lodě, která na místo šikovně přijela. Každý měl příležitost si jednotlivá stanoviště vyzkoušet. To nám zabralo skoro celé odpoledne. Na závěr pak byla vyhlášená soutěž na čas, kde jednotlivá družstva se slanila pod most, jeden utíkal vylézt na síť a následně slaňovat do loďky, přičemž zbylí utíkali ke člunu, připlavali pod lano a zbývající člen pak loď jistil lanem, popřípadě je mohl lanem z vody vytáhnout. První se umístili žlutí, následováni červenými, pak zelenými a nakonec modrými. Byla to legrace. Po ukončení této činnosti jsme vyzvali místní přihlížející mládež k fotbalovému zápasu. Kluci sestavili tým, holky fandily a sestra Kateřina ošetřovala zraněného hráče z místního týmu. Zápas skončil našim vítězstvím, ale jak se říká: „sláva vítězům, čest poraženým“. Kluci se s námi skamarádili a druhý den přišli večer na chvilku na film. Po výborné večeři pak následoval film: Nedotknutelní.

Závěr dne pak tvořila již klasicky bilance a pak spánek.