„Kdo chce jít, musí mít proč“

Den začal modlitbou růžence v 6.30, které se zúčastnilo množství zájemců. Ráno bylo mlhavé a na mnohé mlha působila tajemným dojmem,

což také pak ve večerní bilanci bylo zmíněno. Šli jsme se modlit po cestě na Zámecký rybník. Ten den mše svatá nezačínala úplně přesně, než jsme se sešli, bylo skoro tři čtvrtě na osm…

Dopolední program byl věnován tématu Nanebevzetí Panny Marie. Otec Řehoř měl připravenou biblickou práci s biblickými postavičkami. Nejdříve jsme se společně zamýšleli nad tím, co je nebe, kam byla Panna Maria vzata. Odpovědi jsme psali na proužky papíru. Objevili jsme, že nebe je místo nebo stav prožívání absolutního štěstí. Uvědomili jsme si, že něco takového je možné jen v Bohu. A Bůh je všude, proto i nebe je nám na dosah. Pak jsme se ptali, co je to štěstí? Přišli jsme na to, že štěstí prožíváme např. tehdy, když prožíváme lásku, štěstí je také, když se něco povede, také když nás někdo za něco pochválí, za štěstí můžeme označit také uzdravení… Pak jsme se začali zabývat tím, kde to všechno v životě Panny Marie všechno začalo. Nanebevzetí Panny Marie je totiž jedním z důsledků její největší výsady – Božího mateřství. Zabývali jsme se tedy textem Zvěstování z Lukášova evangelia. Nejdůležitějším okamžikem byla Mariina slova ať se mi stane podle tvého slova! Co všechno tato slova v Mariině životě znamenala? Procházeli jsme si postupně Mariin život a pokoušeli jsme si uvědomovat, jakou podobu toto staň se mi nabývalo. Maria postupně musela Bohu odevzdávat své představy, svá rozhodování, svou bolest, dokonce i své vlastní mateřství, když poznala, že její dítě je dítětem nejen jejím, ale i nebeského Otce, který má s ním své vlastní plány, jimž vždycky v plnosti nerozuměla. Proto se musela učit odevzdávat i své porozumění Božím plánům … Scénu zvěstování jsme měli připravenou pomocí biblických postaviček a to, na co jsme přišli, jsme psali na proužky papíru a pokládali kolem scény. Pak jsme se vrátili k tématu nanebevzetí a pokusili se toto tajemství víry znázornit pomocí biblických postaviček. Hlavní myšlenkou bylo to, že Maria je vzata do tajemství života samotné Boží Trojice a korunována Boží slávou. To jsme si představili jako prožitek absolutní lásky a znázornili jako vzájemné objetí Panny Marie a Ježíše. Kolem postaviček jsme položili proužky papíru, které jsme vytvořili na začátku práce, a které označovaly to, z čeho se skládá nebeské štěstí. Mohli jsme si uvědomit, že k tomuto štěstí vedla v Mariině životě cesta přes ona rozličná odevzdání, která musela s Ježíšem postupně prodělávat…

Odpolední program byl původně plánován jinak, ale protože hustě pršelo, tak se otec Řehoř se sestrou Kateřinou dohodli, že přehodí program čtvrtečního odpoledne s pondělním. Na pořadu byly závislosti. To jsou vlastně věci, které nám brání – nebo nás přinejmenším brzdí – na cestě k našemu cíli. Každá skupina dostala jednu závislost, kterou pak měla formou scénky znázornit pro ostatní, a ti měli uhádnout, o kterou závislost se jedná. Hra byla bodovaná, proto se každý tým musel maximálně snažit… Bodováno bylo podle kritérií: zajímavost zpracování, věrnost tématu, využití týmu a splnění časového limitu. Jak to dopadlo?

Gumítci dostali za úkol závislost na internetu. Jako porotcům se nám velice líbilo, že tým projevil velikou starost o závislého kamaráda, scénka zdůraznila důležité hodnoty jako kamarádství, starostlivost jako výraz lásky, společnou komunikaci… Při zpracování si tým zvolil těžší cestu – nevyužil rekvizity, ale pantomimickým způsobem je pouze naznačil. Celý tým byl ve hře plně využit, obzvláště kladně jsme hodnotili herecký výkon Petra jako závisláka na internetu (že by vlastní zkušenost? … ). Po zásluze tedy získali 20 bodů.

Kecky měli zpracovat závislost na počítačových hrách. Zde nás velice zaujaly rekvizity, při jejichž výrobě tým musel zapracovat. Z nich se nám velice líbil křeček na provázku a notebook značky Apple. Nefungující rodina byla naznačena babičkou a maminkou, nicméně tyto postavy určitě mohly být výrazněji využity. Velice se nám líbilo sehrání sourozeneckého konfliktu v podání Katky a Pavla, do té doby jsem netušil, kolik síly hlasu je v Katce . Scénka odhalila příčiny závislosti, trošku nám chybělo naznačení východiska... Takže jsme ohodnotili 19 body.

Blonďáci se měli poprat s tématem alkoholismu. Zde nás příjemně překvapilo duchovní zpracování scénky s využitím symboliky postav. Překonat závislost na alkoholu je jako přelézt strmou překážku, není to jednoduché, ale k jejímu překonání je člověk Bohem (Pánem Ježíšem) zván. Je zde ještě jiná postava, postava pokušitele, která bere člověku odvahu a nabízí jiné, snadnější řešení v podobě sklenky alkoholu. Nám divákům byly nabídnuty dvě postavy: jedna úspěšná, která závislost překonala a pokušení odmítla a druhá, která to nezvládla. Při hodnocení jsme litovali, že právě tento klíčový moment zápasu s pokušením, který je podle našeho mínění zásadní, nebyl vytěžen a hlouběji rozpracován. V něm totiž tkví i řešení problému této závislosti. A dále divákovi nemuselo být celou dobu jasné, koho hraje ta postava, která zve k překonání překážky… Vcelku jsme scénku hodnotili jako velice krásně zahranou. Při zvážení všech pro a proti, jsme ohodnotili 18 body.

Sluníčka se zhostily závislosti na drogách. Velice se nám líbila varna pervitinu pod vedením Vojty a vtipný komentář děje od Tomáše, který se jako vypravěč opravdu osvědčil. Také pojetí formou pohádky bylo originální a vážné téma odlehčilo. Škoda, že celý tým nebyl více zapojen do celého děje, určitě by to hře dodalo na pestrosti. Také přechod od označení problému k jeho řešení se nám zdálo zkratkovité, mohlo být podrobněji zpracované a tím by celý děj získal poučné poselství. Hodnocení opět bylo pro nás těžké, nakonec jsme udělili týmu krásných 17 bodů.

Večerní program pak z větší části tvořil film Forrest Gump. V něm se obě dnešní témata propojovala. Hlavní hrdina Forrest byl vedený láskou ke krásné dívce Jane, se kterou se znal od první třídy. Bohužel sama Jane, dcera alkoholika, v průběhu života upadala do mnoha závislostí, a nebyla schopna Forrestovu lásku pochopit a opětovat. Film představuje Forrestův život jako cestu. Cestu hledání Jane i smyslu. Téma cesty vrcholí, když Jane opětuje Forrestovi lásku. Forrest to musel „rozběhat“. Cesty Jane a Forresta se opět setkají. To už je na světě plod jejich lásky – jejich syn. Film ukazuje též cesty hledání Boha. Jednou z nich je Forrestova prostá víra bez pochybností zděděná po matce. Hledání plné emocí se objevuje u jeho přítele – poručíka Dana.

Den pak zakončila společná bilance.

Sepsal o. Řehoř, doplnila s. Kateřina

Vstup do fotogalerie: 

Jak jsem včera přislíbil, nabízím zde ke stažení přihlášku k výuce náboženství.

Můžete ji vyplnit buď rovnou v Excelu nebo kompatibilním programu a odeslat mailem nebo si stáhnout verzi .pdf, tu si vytisknout a v papírové podobě odevzdat v sakristii.

Řehoř

Verze Excel

Verze pdf

Příjezd na faru a ubytování

Letošní tábor Přebomilu se konal na faře v Bernarticích, začátek byl v neděli 14. srpna. Začínali jsme společnou večeří,

do té doby jsme se sjížděli a připravovali si na faře podmínky. Uvolňovali kapli od nanesených předmětů, pak připravovali pokoje a nalepili cedulky s popisy, kdo kde bude bydlet, kde jsou záchody a kuchyně, abychom všude trefili. Také bylo potřeba přesunout kulečníkový stůl, protože na jeho místě jsme si vytvořili společnou jídelnu ze stolů přinesených z ložnice od holek. To však vůbec nebránilo jeho intenzivnímu používání...  V kuchyni nás čekalo první větší překvapení v podobě sporáku, do něhož bylo třeba připravovat dřevo a topit, aby se dal uvařit čaj a jiné dobroty…

Večer po večeři bylo první společné setkání. Hlavním bodem byla bilance. Sdíleli jsme se s tím, proč přijíždíme na tábor, co očekáváme, každý mohl říci svůj postřeh, vyjádřit svůj pocit a očekávání. Sestra Kateřina posílala dřevěnou kouli, která dávala právo v našem kruhu mluvit, takže jsme se mohli opravdu rozdělit všichni.

Dalším bodem pak bylo rozdělení do čtyř družstev: žlutí – dali si jméno sluníčka, zelení – bloňďáci, červení – gumítci a modří – kecky. Abychom se nepletli, každý tým dostal tričko odpovídající barvy s logem tábora. Jedině na Toma se tričko nedostalo. Dostal je až na konec . Dále byly určovány služby, které si jednotlivé týmy rozdělovaly každý den: prostírání, liturgie, mytí nádobí a příprava dřeva a topení v kamnech. Všechno bylo spravedlivě rozděleno a na konci každého dne byla pak aktivita jednotlivých týmů bodována…

Týmy:

Program byl někdy i flexibilní, takže všechno vždycky neprobíhalo přesně podle plánu, ale to se tak někdy stává.

Následovalo mnoho povídání a večerka. Každý den byl docela problém se dostat do sprchy, protože na nás, 21 členů a dva vedoucí, byly jen dvě. Ale vždycky vše proběhlo hladce a postupně jsme se vystřídali.

Sepsal o. Řehoř.

Vstup do fotogalerie:

V termínu 14.–20. srpna budeme mít letní tábor. Na této stránce budeme postupně zveřejňovat seznam těch, kteří se přihlásili...

Doteď jsou přihlášeni:

Jana Mašková
Bára Otrubová
Anička Otrubová
Vojta Otruba
Míša Soukupová
Martina Soukupová
Pavel Soukup
Honza Pecka
Tomáš Simandl
Marky Wudiová
Petr Wudi
Vašek Wudi
Dáda Procházková
Mirek Procházka
Katka Balabánová
Hanka Dvořáková
Bětka Pecková
Pavla Krejčová
Anička Jarolímková
Pavla Bartošová
Verča Fořtová

Určitě nepojedou:

Terezka Kahounová
Maruška Rothová
Káťa Kotápišová

Podrobnosti, prosím čtěte!

Naše společná cesta tedy začíná na faře v Bernarticích společnou večeří v 18 hodin. Kdo přijede dřív, bude očekáván s. Kateřinou a Tomášem Simandlem na faře. Vybavení na cestu spočívá ve věcech, které opravdu budete potřebovat, věci které by vás zatěžovaly, nechte doma. Spát se bude na matracích, kdo bude chtít pohodlí, ať si vezme ložní prádlo. Kdo si zapomene spacák, bude na tom opravdu zle… Možná i případná karimatka nezaškodí. To je vše. Případné dotazy pište mailem.

Pravda, hlásání a autentičnost života v digitální éře

Drazí bratři a sestry,
při příležitosti XLV. světového dne sdělovacích prostředků bych se s vámi rád rozdělil o několik úvah, motivovaných charakteristickým fenoménem naší doby:

šířením komunikace prostřednictvím internetové sítě. Stále sílí přesvědčení, že tak jako průmyslová revoluce vyvolala hlubokou změnu ve společnosti skrze novinky zavedené do výrobního procesu a života pracujících, i dnes probíhající hluboká změna v oblasti komunikace ovlivňuje velké kulturní a společenské změny. Nové technologie nemění pouze způsob komunikace, ale vlastní komunikaci, proto je možné tvrdit, že stojíme před širokou kulturní transformací. Díky takovému způsobu šíření informací a poznatků vzniká nový způsob učení a myšlení s dosud nevídanými možnostmi navázat vztah a vytvořit společenství.

Rýsují se donedávna nepředstavitelné cíle, které vzbuzují obdiv pro nabízené možnosti nových prostředků a zároveň kladou stále naléhavěji řadu úvah o smyslu komunikace v digitální éře. To je obzvlášť zřejmé, když jsme konfrontováni s mimořádnou schopností internetové sítě a s rozsahem její aplikace. Tak jako každý plod lidského génia, i nové komunikační technologie vyžadují, aby byly dány ke službě celkovému dobru člověka a celého lidstva. Pokud budou moudře využívány, mohou přispět k splnění touhy po smyslu, pravdě a jednotě, které jsou tím nejhlubším přáním lidské bytosti.

V digitálním světě znamená předávání informací stále častěji vložit je do sociální sítě, kde je poznání sdíleno v prostředí osobní výměny. Jasné odlišení mezi tím, kdo informaci poskytuje, a uživatelem je relativizováno a komunikace by měla být nejen výměnou údajů, ale stále více také sdílením. Tato dynamika přispěla k novému zhodnocení komunikace, považované především za dialog, výměnu, solidaritu a tvorbu pozitivních vztahů. Na druhé straně se toto pojetí setkává s některými typickými omezeními digitální komunikace: částečná interakce, tendence podělit se jen o některé oblasti vlastního vnitřního světa, riziko vytváření vlastního obrazu, který může vést k sebeuspokojení.

Především mladí lidé prožívají tuto změnu komunikace se všemi touhami, rozpory a vlastní tvořivostí těch, kdo se s nadšením a zvědavostí otevřou novým zkušenostem života. Stále větší zapojení do veřejného digitálního prostoru, tvořeného tzv. social network, vede k novým formám mezilidských vztahů, má vliv na sebepoznání a nezbytně vede nejen k otázce správnosti vlastního jednání, ale také autentičnosti vlastního bytí. Přítomnost mladých lidí v těchto virtuálních prostorech může být znakem autentického hledání osobního setkání s druhým člověkem, pokud se dává pozor na možné nebezpečí, jako je únik do jistého druhu paralelního světa nebo přehnaný pobyt ve virtuálním světě. Při hledání sdílení, „přátelství“, se ocitáme tváří v tvář výzvě být autentičtí, věrní sami sobě, aniž bychom podlehli iluzi uměle vytvářet vlastní veřejný „profil“.

Nové technologie umožňují lidem setkávat se za hranicemi prostoru a vlastních kultur, a vytvářet tak celý nový svět případných přátelství. Tato velká výhoda však vyžaduje i větší pozornost a uvědomění si možných rizik. Kdo je můj „bližní“ v tomto novém světě? Existuje nebezpečí, že jsme méně pozorní vůči tomu, s kým se setkáváme v našem obyčejném každodenním životě? Existuje riziko, že budeme více roztržití, protože naše pozornost je roztříštěná a ponořená do „odlišného“ světa ve srovnání s tím, ve kterém žijeme? Máme čas kriticky se zamýšlet nad našimi volbami a pěstovat mezilidské vztahy, které by byly opravdu hluboké a trvalé? Důležité je stále si připomínat, že virtuální kontakt nemůže a nesmí nahradit přímý lidský kontakt s osobami ve všech rovinách našeho života.

I v digitální éře je každý postaven před nutnost být autentickým a přemýšlivým člověkem. Ostatně dynamika sociálních sítí ukazuje, že člověka se vždy týká to, co předává. Když si lidé vyměňují informace, již sdílejí sebe sama, svůj pohled na svět, své naděje a ideály. To znamená, že existuje křesťanský styl, jak být přítomni v digitálním světě: je konkretizován čestnou, otevřenou a odpovědnou formou komunikace ohleduplnou vůči druhému. Předávat evangelium novými médii znamená nejen zařadit zjevně náboženský obsah do různých programů rozličných médií, ale také svědčit ve vlastním digitálním profilu důsledností a způsobem komunikace, volbou, prioritami a názory, které jsou zcela v souladu s evangeliem, i když se o něm explicitně nehovoří. Ostatně i v digitálním světě není možné hlásání poselství bez odpovídajícího svědectví ze strany toho, kdo hlásá. V nových podmínkách a s novými výrazovými prostředky je křesťan opět povolán, aby nabídl odpověď každému, kdo se ptá na smysl naděje, kterou má (srov. 1Petr 3,15).

Úsilí o svědectví evangelia v digitální éře ode všech vyžaduje, aby byli obzvlášť pozorní vůči aspektům poselství, které mohou čelit typické logice webu. Především si musíme uvědomovat, že pravda, kterou se snažíme sdělit, nečerpá svou hodnotu ze své „popularity“ nebo objemu pozornosti, která se jí věnuje. Spíše s ní musíme seznámit v její celistvosti, než se snažit učinit ji přijatelnou třeba „zředěním“. Musí se stát každodenním pokrmem, a ne být přitažlivá pouze na okamžik. Pravda evangelia není něco, co může být předmětem konzumu, povrchního využití, ale je to dar, který vyžaduje svobodnou odpověď. Tato pravda, i když je hlásána ve virtuálním prostoru sítí, vyžaduje vždy vtělení do reálného světa ve vztahu s konkrétními tvářemi bratří a sester, s nimiž sdílíme každodenní život. Proto budou i nadále základem při předávání víry přímé mezilidské vztahy!

Chtěl bych tedy křesťany vyzvat, aby se sjednotili s důvěrou, vědomě a s tvůrčí odpovědností v síti vztahů, kterou umožnila digitální éra. Ne pouze pro uspokojení touhy být v ní přítomni, ale proto, že tato síť je integrální součástí lidského života. Web přispívá k rozvoji nových a úplnějších forem intelektuálního i duchovního poznání a ke sdílení vědomostí. I v této oblasti jsme povoláni ke hlásání své víry, že Kristus je Bůh, Spasitel člověka a dějin, ten, v němž všechno získává své naplnění (srov. Ef 1,10). Hlásání evangelia vyžaduje ohleduplnou a citlivou formu komunikace, která povzbudí srdce a pohne svědomím; je to forma, která připomíná styl Ježíše zmrtvýchvstalého, když doprovázel učedníky cestou do Emmaus (srov. Lk 24,13-35), kteří postupně chápali tajemství díky tomu, že se k nim přiblížil, vedl s nimi dialog a nechal vyjít na povrch to, co měli ve svém srdci.

Nakonec pravda o Kristu je plnou a autentickou odpovědí na lidskou touhu po vztahu, společenství a smyslu, který vyplývá i z té masové účasti na různých sociálních sítích. Tím, že věřící svědčí o svém hlubokém přesvědčení, nabízejí vzácný příspěvek k tomu, aby se web nestal nástrojem, který redukuje člověka na kategorii, který se snaží emočně manipulovat a umožní tomu, kdo je schopný, monopolizovat mínění druhých. Naopak, věřící povzbuzují ostatní, aby udržovali živé odvěké otázky člověka, které svědčí o jeho touze po transcendentnu a nostalgii po autentické formě života, který stojí za to žít. Právě v tomto zcela lidském duchovním napětí spočívá naše žízeň po pravdě a po společenství a pobízí nás, abychom komunikovali celistvě a čestně.

Vyzývám především mladé lidi, aby správně využívali svou přítomnost v digitálním prostoru. Znovu připomínám své setkání s nimi na Světovém dnu mládeže v Madridu, jehož přípravy velmi vděčí za výhody nových technologií. Pracovníkům v komunikaci vyprošuji od Boha, na přímluvu jejich patrona sv. Františka Saleského, schopnost vždy vykonávat svou práci svědomitě a profesionálně, a všem ostatním uděluji své apoštolské požehnání.

Vatikán 24. ledna 2011, svátek sv. Františka Saleského
Benedictus PP XVI.

Zdůraznění v textu jsou naším dílem, originál bez zdůraznění najdete zde.