Setkání farní rady inicioval O. Řehoř. Proběhlo 25. března na faře v Kovářově. Připraveny měl k jednání tyto body:

1. Pastorační situace farnosti.
2. Biblická hodina, setkání víry. Využití fary na PřeBoMil.
3. Farní web.
4. Lektoři.
5. Ekonomická situace farnosti.
6. Sbírky na potřebu kostela.
7. Střecha na kostele.
8. Pořízení nového kotle na faru.

Zápis z jednání:

Zahájeno 25. března 2011 v 18.00. Přítomni: paní Marie Robová, paní Marie Wudiová, pan František Krejčí, pan Luboš Bolek, pan Jaroslav Kahoun, Řehoř J. Žáček, který jednání vedl.

ad 1. Situace v jižních Čechách je sice taková, že množství mladých lidí a rodin se odsud stěhuje a hledá si práci a živobytí jinde (ve městech nebo v Praze), ale to neznamená, že by tento trend byl definitivní záležitostí. Lze klidně očekávat, že nějaké obyvatelstvo zde vždycky bude a možná se i trend dosavadního vystěhovávání otočí.

ad 2. O. Řehoř seznámil všechny s pořádanými farními aktivitami v budově fary. Chce využívat faru jakožto dům pro farnost, protože život farnosti se nemá vyčerpávat jen účastí na liturgii. Biblická hodina je přínosná akce, která si svou životaschopnost zachovává. Setkání víry naproti tomu je akce skomírající, proto bylo navrženo O. Řehořem, že bude ukončeno, s čímž farní rada souhlasila. Poté bylo dohodnuto, že se zde bude konat pravidelné setkávání mládeže PřeBoMil. Tato nová akce, kterou přebíráme od sester ze školky v Předbořicích, byla přivítána, protože něco takového tu citelně chybí.

ad 3. Farní web je dobrá věc. Nebude zacílen nikdy k široké skupině čtenářů, ale je dobrou službou farnosti. Bylo dohodnuto, že bude jeho administrace předána někomu z farnosti, aby web nezanikl s případným přeložením kněze jinam.

ad 4. Ustanovení lektorů a vykonávání jejich služby bylo pochváleno. Je však třeba pečovat o „dorost“ a další vhodné kandidáty oslovovat. O. Řehoř chce nadále pokračovat v probíhající formaci na způsob občasných setkání.

ad 6. Sbírky na potřeby kostela: byly shledány jako velmi přínosné, protože představují podílení se věřících na společném díle farnosti. Je však třeba vylepšit: říct na co se sbírá, kolik se již sebralo a vylepšit ohlašování… O. Řehoř odmítl vyhlašovat sbírky vždy na začátku mší, s odůvodněním, že to není důstojné pro bohoslužbu. Proto bylo dohodnuto, že sbírky na potřeby kostela bude ohlašovat přede mší svatou dr. Kahoun.

Dále bylo panem Bolkem navrženo, že je dobré oslovit sponzory.

ad. 7. O. Řehoř informoval, že kostel v Kovářově má narušenou konstrukci krovu, což se projevuje praskáním obvodových zdí kostela. Na závadu se přišlo loni, kdy firma Vertigo opravovala krytinu. Krov je třeba zaměřit, odborně posoudit a navrhnout, jak bude opraven. Tuto věc si vzal na starost O. Řehoř.

ad 8. O. Řehoř navrhl pořídit na faru automatický kotel na uhlí např. od firmy Benekov, aby se budova mohla temperovat, nemuselo se na faru v zimním období neustále docházet a topit. Pan Bolek se ujal této záležitosti a byl pověřen oslovením tří dodavatelů, kteří by kotel byli schoponi dodat, namontovat a starali by se o servis. Bylo také dohodnuto, že pro provoz tohoto kotle bude nutné vyvložkovat komín fary, aby nebyl znehodnocen kondenzujícími spalinami. Tato věc bude provedena v brzké době.

Zapsal Řehoř J. Žáček.

Scéna je postavena na kontrastu světla a tmy. Celý náš příběh Uzdravení slepého navazuje na Ježíšův výrok, který pronesl ve Svátek stánků: Já jsem světlo světa.

Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života (Jan 8,12). Téma světla a přechodu ze tmy do světla je hlavním tématem 9. kapitoly Janova evangelia.

V prostřed scény je rybník Siloe, kam poslal Ježíš slepého se umýt. Ten byl při Svátcích stánků důležitý Z něj kněží čerpali vodu, a nesli ji ve zlatých konvicích do Chrámu a tam se vylévala před oltářem jako oběť. Byl to starý obřad, který měl vyprosit déšť. Podle tradice rozhoduje Bůh o budoucím dešti právě o tomto svátku. Brzy po svátku stánků začínalo v Palestině období dešťů, na kterém závisela úroda. Zvláště slavnostní byl také večer prvního dne svátku, kdy nádvoří žen bylo slavnostně ozářeno světly pochodní. Zřejmě právě zde Ježíš řekl slova: Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.

Jméno rybníka Siloe pochází z hebrejského šíloach a znamená „poslaný“ nebo „vedení“ či vodní kanál. Tento název se v prvotním smyslu vztahuje na kanál, kterým byl rybník napájen a který byl zbudován za krále Chizkijáše. V naší scéně je položen mezi světlou a tmavou polovinu scény, aby se tím naznačilo, že tento rybník sám nepatří ani do světa dobra ani zla. Uzdravení totiž přineslo slepci Ježíšovo slovo a to, že se on na něj spolehl, nikoliv samotná voda, jak by se mohlo magicky chápat. Vždyť se slepec v té vodě mohl umývat nesčetněkrát, ale teprve když se umyl na Ježíšovo slovo, dostalo se mu uzdravení.

Postavička Ježíše pomazává blátem ze sliny a prachu země oči slepce a levá ruka ukazuje gestem, aby se šel omýt ve vodách Siloe. Slepec je v postavení, jako by se zvedal právě ze země a má před sebou tápavě vztažené ruce.  Ježíšovo počínání muselo slepce překvapit. Ježíš sám bere inciativu do svých rukou, slepec totiž Ježíše o uzdravení neprosil. Smysl jeho nemoci tkví v tom, že se na něm mají zjevit skutky Boží (Jan 9,3). A skutek Boží je právě to, že přistupuje k našim nemocen a touží nás jich zbavit, abychom Ježíše mohli dokonale následovat.

Postava Ježíše stojí na okraji světlé látky. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa (Jan 9,5). Ježíš tím, co dělá, vyvádí slepého z jeho tmavé poloviny světa. Ta je tmavá jeho slepotou, ve které nic nevidí, ale důležitější než slepota očí, je to, co v průběhu evangelijního úryvku můžeme pozorovat: jak jeho víra postupně roste tím, že o Ježíšovi nejdříve prohlašuje: člověk jménem Ježíš (v. 11), pak je pro něj prorok poslaný od Boha (v. 17) a nakonec Syn člověka a Pán (vv. 35 a 38). V takovém označení jasně rozpoznáme plné křesťanské vyznání totožnosti Ježíšovy osoby. Rovněž na závěr před ním padne na kolena.

V celém evangelním úryvku jsou důležitá slova „vidět“ a „vědět“. U slepce lze vypozorovat, jak jeho slepota je postupně vystřídána viděním a jeho nevědění, kdo je to Ježíš se postupně „vyvine“ ve víru a vyznání, že Ježíš je „Syn člověka“ a „Pán“. Na druhou stranu postavy farizejů vstupují do příběhu jako vědoucí. Ale postupně se stávají těmi, kdo nevědí… (my víme, že ten člověk je hříšník … o tomhle člověku nevíme odkud je…).

Za pozornost v naší scéně stojí další postavy. Představují totiž různé reakce na Ježíšovu osobu. Vlevo stojí postavy tří farizeů. Zůstávají ve tmě a nejeví zájem o to, aby přešli do světla. Představují odmítající stranu, o kterých Ježíš v evangeliu říká: Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: 'Vidíme.' Proto váš hřích trvá. Založené ruce postaviček jsou postojem nepřijetí, uzavřenosti. Jsou sestoupeni do kruhu, tvoří uzavřenou společnost, mezi kterou je těžko vejít. Jeden z nich pozoruje, co Ježíš dělá a ostatním o tom podává zprávu. Mezi sebou pak kriticky hodnotí Ježíšovy činy

Na druhé straně, na světlé látce, jsou postavy dvou Ježíšových učedníků. Být Ježíšovým učedníkem znamená být ve světle. Jejich postoj je přijímající. Jsou obráceni k Ježíšovi a snaží se pozorovat to, co Ježíš dělá. Netvoří uzavřenou skupinu. I my jsme pozváni postavit se vedle nich a dělat totéž, co oni. Pozorovat Ježíše, být k němu otevření a pozorně naslouchat tomu, co On dělá.

V evangeliu se ze tmy ke světlu přechází postupně. Stejně postupně farizeové přecházejí od vědění k neznalosti. Proto je toto evangelium tak důležité pro dobu postní: ukazuje nám totiž, že stávání se Ježíšovým učedníkem je postupný proces, ne jednorázový úkon. Dále text chce nasměrovat čtenáře na cestu ve které, „jedná jako dospělý“. Vyznávat Krista učedníka přes názor rodičů, sousedů nebo jiných autorit a vsadit na toto své přesvědčení všechny své vztahy a postavení. Být učedníkem znamená být připraven na vyloučení ze společnosti kvůli Kristu.

Předchozí neděle je zde.

22. ledna 2011 se uskutečnil, jako již každoročně, ples občanského sdružení Rodina Předbořice.

Na ples jsme přispěly svým dílem při výzdobě sálu.  Myslím, že fotografie aspoň trošku vystihují astmosféru.

Sestry Kateřina a Pavlína

8. ledna 2011 jsme oslavili 12. výročí školky.  Letos jsme pozvaly  P. Mgr. Tomáše Cyrila HAVLA, CFSsS, představeného kongregace bratří Petrínů.

  Společně jsme slavily mši sv. Jeho slova pronesená v kázání nás povzbudila k  úsilí a chuti do dalšího školkového roku, vždyť těm prvním školkovým dětem je teď už 18 a to je už nová generace, která touto školkou prošla. Co stálo na začátku bylo nepatrné a malé, tím že to bylo dáno k dispozici vydalo plody pro dobro všech.

s. Pavlína

Po delší době je tu další píseň z křesťanského repertoáru: O, for a closer walk with God. Tady už přeložení slov této písně dalo hodně práce... Proto zde platí více než jindy:

kdo vládnete angličtinou více, než my, pomozte nám překlad doladit. Druhá sloka písně je ve videu zřejmě zpívána v irštině, proto slova uvedená pod videem nesedí s tím, co budete slyšet...

Slova písně a pokus o překlad: