Během čtyř dnů volna u příležitosti svátku svatého Václava jsme se zase my, kteří jsme byli na táboře v Horní Plané, mohli sejít ve školce v Předbořicích. Ještě před svým odjezdem do Brazílie nás provázel svým slovem, přítomností a modlitbou otec Quirín a samozřejmě sestřičky Kateřina a Pavlína. Dokonce přijela i posila z Brna, a to sestry Darie a Radima.
Program pro nás už dlouho předem připravovaly sestry a neměly toho nachystaného málo: v pátek hned po našem příjezdu nás pozvaly do kaple ke společné modlitbě večerních chval, a tak jsme mohli všichni společně poděkovat za to, že jsme se opět potkali, a vložit do rukou Pána Boha všechno, co nás čeká.
Bohužel nám nepřálo počasí. Když jsme v sobotu vyrazili na Onen Svět, začalo pršet a foukat, nicméně nálada se nám nezkazila vůbec a povídali jsme si vesele dál. Nakonec nás celé mokré mile přivítali Peckovi na své samotě a přímo v jejich obýváku jsme slavili mši svatou. Pro nás to bylo velice neobvyklé prostředí, ale zato rodinné a příjemné. Dostali jsme výborný štrúdl a čaj a mohli jsme jít ven k ohni opéct buřty, protože téměř přestalo pršet.
Neděle byla naplánovaná jako odpočinkový den, i když před přednáškou na téma Otcovství bylo potřeba trochu uklidit, abychom mohli přivítat dva milé hosty, duchovního otce P. Jindřicha Zdíka a fyzického otce pěti dětí, pana Pecku. Vykládali nám historky z otcovského života, a i když se moc dotazů z naší strany neozvalo, určitě se kluci (i holky) inspirovali, jak být správnými rodiči.
V pondělí jsme se konečně dočkali sluníčka, za což jsme byli moc vděční, protože uklízet bernartickou faru, kam jsme měli namířeno, se nám v mokru a zimě nechtělo. Po práci nás čekal skvělý bramborový guláš a odpočinek. Bavili jsme se u starého kulečníkového stolu, který jsme na faře objevili. Kolem čtvrté jsme se postupně vraceli opět do Předbořic, abychom se stihli převlíct a nachystat na mši svatou. I při mírném poprchávání se nám večer podařilo zapálit oheň, u kterého jsme chvilku poseděli a zazpívali si.
Následující den, bohužel už poslední, nám nezbylo nic jiného, než si smutně sbalit věci a začít se loučit. Moc pěkným zakončením našeho setkání bylo slůvko otce Quirína pro rodiče, kteří si pro nás do školky přijeli. Potěšila nás otevřenost a humor rodičů, když nám odpovídali na naše dotazy o manželství a Boží vůli.
Odjížděli jsme plní radosti, protože celé čtyři dny byly protkány spoustou zajímavých zážitků. V první řadě Boží přítomností, kterou jsme cítili, když jsme se i přes ošklivé počasí stále dobře bavili, když jsme chválili Pána a když jsme ráno vstávali, abychom vyšli společně do přírody pomodlit se růženec. Dále večerními bilancemi – každý večer jsme měli příležitost podělit se s ostatními o zážitky celého dne, o radosti i to, co se nám nelíbilo. Dlouhý stůl, vždy krásně vyzdobený květinami a svíčkami, nás třikrát denně v budově Boscocentra zval ke společnému jídlu. Většina z nás znala hry, kterými jsme vyplňovali volný čas, který jsme chtěli strávit společně. Nejoblíbenějšími se staly “židličky” a “Palermo”, a svíjeli jsme se smíchy, když jsme viděli výrazy ostatních při hrách “krákrákrá” a “indulona”.
Za všechno patří velký dík sestřičkám, které se o nás celou dobu staraly a které nás do Předbořic pozvaly, otci Quirínovi, který se nám maximálně věnoval, rodičům, že nás pustili, i nám všem navzájem, že jsme měli touhu vidět se a zase spolu něco zažít, protože jinak by setkání nemohlo být tak živé a radostné.
Jsme vděční hlavně Boží prozřetelnosti a lásce, díky nimž jsme se sešli a vytvořili dobrou partu, ve které vznikla, a snad budou dlouho trvat, výborná a pevná přátelství.
Vstup do fotogalerie: 
, chvíle společného posezení (příjezd otce Quirína???).
