Aktuality

V září slavíme v kapličkách poutě. Nejdříve je to pouť v Pechově Lhotě, kde slavíme Narození Panny Marie. Tradičně pak chodíme nad vesnici ke kapličce Na vinici. Letos tato pouť proběhla 6. září. Následuje pouť ve Vepicích, kde je kaplička zasvěcení Povýšení sv. Kříže. Letos jsme tuto pouť slavili 13. září. Pak následuje posvícení v Radvánově, které jsme letos slavili 20. září.

Vstup do fotogalerieTen den poznamenala průtrž mračen spojená s bouřkou, která napáchala v okolí škody, zaplavila silnice a některé domy. Nakonec jsme však mši svatou se zpožděním slavili. Poslední poutí je pak Dobrošov, kde je kaplička zasvěcená sv. Václavu. Letos jsme ji konali o týden později, 4. října. Ale výjimečnou událostí byl křest Ondry Kortana, z Dobrošova. Nabízím vám k prohlédnutí několik fotografií z těchto událostí.

Řehoř J. Žáček.

Dne 6. září se uskutečnila ve školce v Předbořicích (Domov svaté Zdislavy) akce 3v1, přičemž již šlo o čtvrtý ročník. Letos bylo téma v indiánském duchu. Děti si tvořily a malovaly čelenky, nechaly si pomalovat obličej na indiánský způsob, mohly se projet kánoí na rybníce či na hřbetě koně. Dále byla možnost si zastřílet z luku, prolézat překážky, plnit úkoly nebo šplhat po lanech.

Vstup do fotogalerieKaždoročně, tedy i letos, byl na zahradě nafouknut skákací hrad, který byl celou dobu v obležení. Během celého odpoledne pak byl otevřen dobročinný bazar a na závěr pak jsme zhlédli představení divadla herce Antonína Novotného, který nám zahrál loutkovou pohádku Kvaka Žbluňk. Počasí nám přálo, tak se celá akce vydařila.

Sepsal Řehoř

Celý příběh našeho tábora začal již v prosinci, kdy jsem začal hledat vhodné místo na uspořádání našeho letního tábora. Proč tak brzy? Důvod je prozaický: ta nejpěknější místa jsou obvykle obsazená nejdřív. Proto jsem se po dotazu u Romana Dvořáka dozvěděl, že je velice pěkná fara v Nové Cerekvi poblíž Pelhřimova. Tu jsme si zarezervovali, ale protože již byl volný poslední termín od pondělí 18. srpna, a my chtěli tábor opět na deset dní jako loni, tak nám zbyl jediný možný termín na tomto místě, totiž pondělí 18. srpna s koncem ve středu 27. srpna.

Důležitou věcí je také téma, které bude tábor propojovat, bude mu dávat charakter a náplň. Po dlouhém hledání a modlitbách jsem se nakonec rozhodl použít jako téma motiv z knihy Julese Verna Cesta kolem světa za 80 dní. Každý den tábora bude věnován jedné zemi a my se pokusíme symbolicky navštívit každý den jednu zemi. Seznam zemí uvádím níže zároveň s odkazy na články o nich.

Protože organizovat tábor je neuvěřitelné množství práce, nebylo představitelné, aby to dělal jeden člověk a navíc naše společenství je tak nadané a obdarované, že by byla velká škoda, kdyby se o to jedinec také pokoušel. Zároveň s tím, jak každý mohl uplatnit své dary ve službě společenství, vznikl program rozmanitý nejen činností, ale i charakterem podle to, co kdo dělal. Proto jsme si rozdělili úlohy a dopadlo to následovně:

Anička Otrubová si vzala na starost vyhledat na každý den typická jídla té země, vyzkoušela si je uvařit doma, a pak byla na táboře ta, která to vše koordinovala a uskutečňovala. A povedlo se jí to na jedničku.

Vojta Otruba si vzal na starosti hudbu. To znamenalo vybrat písně k bohoslužbám, k doprovodu programu, zpěv žalmů. V tom mu na táboře zdatně sekundoval Dominik, který nám sloužil hrou na varhany. Zejména píseň Učiň mě, Pane, nástrojem… byla častokrát závěrem mše svaté. Děkuji.

Hry pak organizovali Bára s Martinem. To znamenalo tyto hry podle programu najít, nastudovat, vyrobit pomůcky, na táboře je pak realizovat. Za vše moc díky, protože to bylo skvělé a pestré.

Tvoření si vzala na starosti Maruška s pomocnicí Míšou. Tyto činnosti naplňovaly časté volné chvíle a zejména pletení nárámků z gumiček, které je dnes tak populární, naplnily mnohé chvíle zájemců. Díky.

Sportování pak bylo v režii Jendy. Za což mu děkuji. Nejčastěji se hrál fotbal, no jak by ne, když jsme měli bezvadné hřiště přímo na dvoře.

Sestry Pavlína a Anna pak ovládly kuchyni. Jim patří veliký díky nejen za všechna jídla, bez nichž bychom nebyli tak spokojení, ale také i za jiné služby: sestra Pavlína vedla účetnictví, které pak předala Báře, a sestra Anna byla zdravotníkem. Jim patří další velký dík za to, že hospodařily tak úsporně, že jsme výrazně ušetřili.

A nyní již k jednotlivých dnům tábora:

  1. den: Velká Británie.
  2. den: Itálie.
  3. den: Egypt.
  4. den: Indie.
  5. den: Austrálie.
  6. den: Čína.
  7. den: Japonsko.
  8. den: Mexiko.
  9. den: USA.
  10. den: Velká Británie.

Jak vidno, program byl bohatý a naše zážitky také. Letošním táborem nás provázelo téma svátosti smíření. V několika pokračujících zamyšleních jsme se dotkli tématu pokání, smíření a také i několika biblických úryvků, která nám pomohla pochopit hloubku Božího milosrdenství. Doufám, že tak jako pro mě, byl letošní tábor povzbuzením i pro všechny ty, kdo se ho zúčastnili.

Sepsal Řehoř

Poslední den tábora byl oficiální budíček stanoven na 7 hodin. Mnozí se však probudili o dost dřív, aby se rozloučili s Terezkou, která v 7 hodin odjížděla autobusem do Prahy na schůzi skauta. To ráno nás přivítalo deštivé počasí, jež vydrželo v průběhu skoro celého dopoledne.

V půl osmé byla mše svatá s ranním slovem. Na 27. srpen připadala památka sv. Moniky, přesto bylo ranní slovo na téma sv. Tomáše Mora, jakožto světce Anglie, kam jsme se desátý den tábora vrátili – do hlavního města Londýn – a z něhož jsme první den odcestovali.

Vstup do fotogaleriePo mši svaté následovala snídaně a po ní umytí nádobí. Asi v devět hodin pak následovalo představení Velké Británie, které jsem vedl já. A po tomto představení pak následovala poslední bilance. V ní jsme tábor zhodnotili, kdo chtěl, mohl říct, co na něj zapůsobilo, co ho obohatilo, co naopak se mu nelíbilo a nepříjemně jej překvapilo… Protože nás celý tábor provázely úvahy na téma svátosti smíření, dostal každý účastník na závěr YouCat, který se věnuje právě této svátosti a který jako na zavolanou právě nedávno vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Pak už jsme se pustili do vyklízení a úklidu fary. Všechna zavazadla jsme soustředili na jednom místě, rozdělili si pracovní skupiny, které se věnovaly úklidu sociálů, dále jídelny, pokojů, vytření podkroví a všech místností a chodeb. Práce to bylo neuvěřitelné množství, nejvíce zabrat nám dalo likvidování zásob vařených jídel a zásob. Chtěli jsme, aby po nás far zůstala v lepším stavu, než jsme ji přebírali. Snad se nám to povedlo.

Po obědě se již naše společenství začalo rozdělovat: pro některé přijeli autem rodiče, mnozí odjeli vlakem z Nové Cerekve směr Tábor a Milevsko.

Vstup do fotogalerie

V 15 hodin jsme se sešli na faře s paní Hánovou, které jsme předali klíče, jež po nás také faru zkontrolovala, a po této kontrole jsme nasedli s Matějem a Dominikem do auta a odjeli směrem na Tábor, kde jsem je vyložil u vlakového nádraží. Cestou jsme si pěkně popovídali a už jsme lehce nadhodili téma, zdali by nešel udělat příští tábor někde v malebné přírodě blízko Prahy. Asi o půl páté jsem dorazil do Milevska, a tím tábor 2014 uzavřel svou historii.

Bohu díky za vše dobré, za ochranu, protože jsme neměli žádný vážný úraz a vše proběhlo více méně podle plánu. Myslím, že mohu říct, že i všichni zúčastnění se nasadili pro společenství podle svých sil a dovedností. Za to tedy díky i jim, tedy asi vám, kdo tyto řádky čtete.

Sepsal Řehoř

Budík. Boj. Zuby. Záchod. Odchod. Snídaně. Zhruba nějak takto vypadalo naše deváté ráno V Nové Cerekvi. Ranní jídlo se jako obvykle odehrávalo v jídelně, kde se odehrávala všechna ranní jídla, a tudíž zde panovala jako obvykle přátelská, i když místy unavená atmosféra. Poté si pro nás otec Řehoř připravil dopolední blok skládající se z jeho skvělé prezentace na Spojené státy americké, jelikož jsme přes noc úspěšně překonali severní hranici Mexika, a ocitli se tak na americké půdě. Součástí otcova povídání bylo i krátké zamyšlení na téma svátost smíření – poslední díl.

Vstup do fotogalerieJelikož se z nebes začaly snášet kapky nekončícího deště, rozhodli jsme se uspořádat taneční zábavu. Nejprve jsme se rozehřáli duchovními tanci, načež následoval free-style, kdy se každý z nás mohl vyřádit podle své libosti a přirozenosti. Nechyběl klasický jive či cha-cha nebo polka, avšak ke slovu se přihlásil i balet a ostatní alternativní tance. Zkrátka, každý se mohl vyřádit, jak uměl nejvíc a nejlíp.

V rámci předobědního programu nechybělo ani tvoření zástěr, které na nás čekaly už od začátku tábora a na které se tedy konečně dostala řada. Vše si na starost vzala Maruška a my si tak vyrobili divukrásné zástěry ať už pro sebe, nebo pro naše blízké. Komu nesedl styl zavázat si uzlíčky, ponořit do horké vody a takzvaně zástěry nabatikovat, ten si je mohl vyzdobit způsobem vezmi fixu a čaruj. V celém našem ležení se našlo opravdu jen pár jedinců, kteří nepodlehli zástěrové mánii a pouze přihlíželi, či se věnovali svým aktivitám.

Po tak únavném dopoledni přišel pro některé z nás šok. K obědu se totiž servírovala pouze a jedině polévka, protože ve státech to tak prý dělají. No, nedalo se s tím dělat vůbec nic, jenom se těšit na o to vydatnější večeři a ukrátit si čas další roztomilou kratochvílí.

Vstup do fotogalerie

Podle původního plánu se měl odehrát baseballový turnaj, přesně ve stylu zámořské země, avšak klimatické podmínky nám ten den opravdu nepřály. Proto jsme se chopili starých, černobílých časopisů z doby komunistické a začali s projektem takzvané recykliteratury. Jádro této hříčky spočívá v tom, že k vystřiženým obrázkům se připojí vhodné či méně vhodné, či dokonce nevhodné repliky a vytvoří se tak neopakovatelné, originální hlášky, hlody a podobné nesmysly a výmysly. A že jich věru bylo! Nakonec jsme mohli za počasí přeci jen poděkovat. A to nejlépe návštěvou mše svaté.

Poté co jsme obohatili naše duše, bylo načase obohatit i naše žaludky. A tak se taky stalo. K večeři se podával pravý americký burger s hranolky a Coca-Colou. Zkrátka jsme si USA užili se vším všudy. Dokonce jsme se dočkali i návštěvy Hollywoodu, a to během projekce filmu 16 bloků. Akorát na prohlídku Los Angeles a návštěvy nějakého kasina nezbyl čas. Jenomže když člověk cestuje kolem světa za deset dní, musí hold některé věci oželet. Tak třeba příště.

Bětka

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Aktuality