Aktuality

Nedělní ráno potěšilo nemnohé z nás především posunutým budíčkem, který limitovala pouze mše svatá o půl desáté s místními obyvateli. Bohužel jsme se nemohli přesvědčit o kvalitách cerekevského kněze, neboť na sedes opět usedl náš otec Řehoř a svým poutavým kázáním oslovil duše všech přítomných.

Ten den jsme vstávali brzo. Hodně brzo. Dokonce tak brzo, že snad ani slunce na obloze nebylo. Skoro bychom tedy mohli jít někam pěkně na kopec a pozorovat, jak zářivý kotouč vychází.  Nápad by to byl výborný a romantický, jen co je pravda, a třeba se zadaří příště. Nás ten den však čekalo něco docela jiného. Výprava na Křemešník.

Den pátý, sobota, se nesl ve znamení dobrého spánku a poněkud pozdějšího vstávání (neklame-li autora těchto řádků paměť), které bylo některými jedinci přijato velmi libě a stejně tak i (jednohlasně) schváleno. Rovněž přispěly k požitkům a vjemům příjemným sestry svou výbornou snídaní.

Byl čtvrtek. Čtvrtý táborový den, dvacátý první den srpnový. Pomalu jsme se ani nestačili převalit na druhý bok a budíky, ti nemilosrdní strážci zoufalého naříkání, svými burácivými a občas až houkajícími tóny zvěstovaly nejhorší. Ráno.

Nastalo jitro, den třetí. Ve společenské místnosti neboli obýváku jsme se sešli k ranní modlitbě a slovu na den. To bylo věnované svatému Bernardovi, velkému francouzskému řeholníkovi a kazateli 12. století. Křaplavými hlásky jsme si i zazpívali za doprovodu tří kytar a mandolíny. Otec Řehoř připomněl, že dnes jsme se probudili v Egyptě.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Aktuality