Nastalo jitro, den třetí. Ve společenské místnosti neboli obýváku jsme se sešli k ranní modlitbě a slovu na den. To bylo věnované svatému Bernardovi, velkému francouzskému řeholníkovi a kazateli 12. století. Křaplavými hlásky jsme si i zazpívali za doprovodu tří kytar a mandolíny. Otec Řehoř připomněl, že dnes jsme se probudili v Egyptě.
Po snídani jsme si poslechli prezentaci země Egypt, výborně si ji připravil Martin. Dozvěděli jsme se hodně o nejnavštěvovanějších památkách, o kterých už jsme všichni slyšeli, nebo je viděli na obrázcích. Já, která jsem nikdy neměla v božstvech pořádek (taky proto se vyplatí mít Boha jednoho), jsem ocenila povídání o panteonu Egypta.
Potom už nebyl žádný společný program. Někteří zapálení si neodpustili fotbálek, jiní se dali do společného zpívání. Skupinka modrých vzala svoji dnešní službu vážně a k úklidu nepoužila jen koště, smetáček a lopatku, ale taky rukavice, saponát, hadr a reflexní vestu! A pár lidí bylo taky potřeba na pomoc do kuchyně.
Já s Ančou jsme se docela prošly, když jsme hledaly po Nové Cerekvi řezníka, a když nám jeden pán smysluplně poradil, zjistily jsme, že otevírací doba je pro nás úplně nepoužitelná. A tak pohotová sestra Anna nastartovala auto a jelo se pro maso do Pelhřimova. K obědu se totiž chystaly káhirské špagety!
Všechno se ale stihlo včas. To bylo důležité, protože hned po obědě jsme měli vyrazit na prohlídku synagogy. Velmi mile nás překvapila slečna průvodkyně, zvlášť ve srovnání se včerejší slečnou na hradu Kámen. Vyprávěla nám osudy místních židů, synagogy a jejího vybavení poutavě a se zájmem, že jsme všichni dobře poslouchali a mohli se tak dozvědět, že synagoga je čerstvě otevřená a renovovaná byla v rámci projektu 10 hvězd. Nyní je vybavená novými lavicemi, na kterých se výborně sedělo, jiným nábytkem a ozdobeným svatostánkem, který ale neuchovává Tóru, proto nevadilo, že kluci přišli bez jarmulek či jiných pokrývek hlavy. Po celém prostoru jsou rozmístěné panely, na kterých je mnoho zajímavého povídání o architektuře českých synagog, doplněného fotografiemi.
Hned před synagogou jsme si vysvětlili odpolední hru: hráči se rozdělili se do svých týmů a chodili podle mapky po celé Cerekvi. Na stanovištích byly nachystané vzorky potravin, které měli poslepu uhádnout. Mezi jednotlivými stanovišti se pohybovali způsobem, který si vylosovali. Počasí nám výborně vyšlo, nebylo ani nesnesitelné horko, ani nepršelo, a tak se dobře hrálo. Během hry přijela Lída, takže se hned zapojila a stihla projít sice jen kousek trasy, zato si zahrála se dvěma týmy!
K večeři jsme měli jídlo typické pro Egypt, a to hummus s pita chlebem, který upekla sestra Pavlína. Na pomazánku bylo potřeba předem namočit a oloupat cizrnu, což by pro jednoho byl těžký úkol, a tak bylo dobře, že se našli ochotníci, kteří Anči s tímto pomohli.
Mši svatou jsme měli naplánovanou na večer, abychom ji zažili za tmy, jen při svíčkách. Atmosféra to byla jedinečná a Bětce se podařilo udělat několik pěkných fotek, a tak máme i památku. Na konci jsme v adoraci mohli poděkovat za uplynulý den a poprosit Ježíše, aby nám žehnal i dál ve všem, co nás trápí a co si na tábor přivážíme.
Pak jsme se rychle vystřídali v koupelnách – ještě že byly tři – a chystali se postupně spát, protože nás další den čekalo opět brzké vstávání.
Bára
května. Protože naše setkání bude na začátku měsíce května a zároveň ve velikonoční době, tak obojí se odrazí v tématech a společném programu: Panna Maria a vzkříšený Ježíš. Budeme také myslet na ty z nás, kteří budou maturovat, budeme i za ně prosit, aby vše zvládli s Boží pomocí dobře. Budu se těšit na setkání s vámi.