Kotýřina bývala známá také pod jménem Kotejřina, Chotěřina a Chotěřín. Leží mezi dvěma starými rybníky, Sadnicí a Kroupovákem. Na tomto místě bývala tvrz, vystavěná na vyvýšeném místě nad potokem. Na místě této původní tvrze dnes stojí jiná zástavba. U tvrze býval rybníček, který tvořil součást jejího opevnění.
Svým původem je Kotýřina velice starou obcí. Již roku 1291 se mezi zemskými soudci jmenuje jistý Budilov z Kotěřína. Roku 1324 pak Svojše z Kotěřína dal svůj majetek v Kotýřině, ve Vesci a Vepicích a dvůr ve Březí synovi své sestry, Marinovi z Počápel a jeho dědicům. Tři selské grunty v Záluží a selský grunt v Slavoňově dal Budilovi z Chotěřiny a jeho dědicům. Roku 1362 se připomíná Předbor Chotěřiny. Roku 1365 a 1368 se připomíná Bruno z Chotěřiny, patron na Kovářově, který byl Předborovým synem. Ten měl krom něho ještě syny Buzka, Mikuláše a Ježka, Chvala a Předbora. Jiným patronem kostela byl Přibík z Chotěřiny roku 1389. V roce 1407 poskytl Martin z Kotýřiny prostředky nezbytné ke zřízení kaplanství při kovářovském kostele. Měl ve vlastnictví Kotýřinu společně s Benešem a Hynkem. Roku 1429 je znám jistý Petřík z Kotýřiny, který byl tehdy ručitelem při sjednávání míru mezi Zmrzlíky a Oldřichem z Rožmberka.
Roku 1474 prodal pan Racek z Kočova ves Kotýřinu s poplužním dvorem, pachtovní statky v Kovářově, Vesci a ve Slavoňově za 310 kop grošů purkrabí zvíkovskému, panu Smilovi Hodějovskému z Hodějova, což byla tvrz nedaleko Volyně. Smil pak zemřel roku 1475. Zůstalo po něm pět synů. Nejstarší byl Rous, který vynikl statečností ve vojenských službách: bojoval proti uherskému králi Matyášovi v Uhrách. Po otcově smrti se pak vrátil domů a ujal se dědictví. Byl katolického vyznání a nechtěl, aby se v Kovářově konaly jiné bohoslužby než katolické. Tím si proti sobě popudil utrakvisty. Když dne 14. Června 1502 nesl ráno na pole lidem snídani, byl v lese Chotině za rybníkem přepaden a zabit. Pochován byl pak ve hrobce svého otce u kovářovského kostela. Smil měl se svou manželkou Annou Korkyňovou z Drachkova syny Jana a Smila a dceru. Protože nejstaršímu Janovi bylo teprve šest let, ujal se správy majetku bratr zemřelého, Přech, který jej pak předal svému bratrovi Mikuláši a zemřel 19. února 1519 v Kotýřině jako stařec stižený šílenstvím.
V tomto období zatím zmíněný Jan Hodějovský z Hodějova byl na studiích v Nise ve Slezsku, později ve Svidnici a Míšni. Ve věku 24 let se vrací zpět na svou rodnou tvrz. Protože byl prvorozeným synem (narozeným 6. ledna 1496), hospodařil na svém rodném statku podle všeho od roku 1519. V roce 1530 se žení s Reginou z Vratišova. Účastnil se veřejného života, a když mu bylo 41 let, roku 1537, je povolán do Prahy ke službě místosudího království českého. Tento úřad zastával se velikým úspěchem po osmnáct let. V roce 1528 prodal jeho bratr Smil část statku v Kotýřině a Slavoňově, které mu Jan předtím odkázal jako dědictví, a to panu Krištofovi ze Švamberka. Jan Hodějovský byl štědrým mecenášem spisovatelů a básníků, kteří psali v českém jazyce, jako např. Hájek z Libočan, a vedl je k tomu, aby psali více česky, nežli latinsky. U něho na Kotýřině se scházel kroužek českých spisovatelů, kteří se od 15. května 1542 směli psát „z Chotýřiny“. Byli to: Matouš Kolín (Collinus), Jan Šentygar (Dumentus), Jan Racek (Roderich) a Traján. Kotýřinu tehdy obzvláště opěvoval v jedné latinské básni nadaný Janův příbuzný, pan Bohuslav Hodějovský z Hodějova.
Jan Hodějovský, jako zemský místosudí, měl se zvíkovským purkrabím spory o patronaci fary v Kovářově a o vlastnická práva ke Kotýřině a mimoto měl též neshody s Janem a Václavem Hruškovými na Kovářově, kteří jej dokonce ohrožovali na životě. Proto roku 1541, v pondělí po předbořické pouti, prodal chotěřínskou tvrz, poplužní dvůr, ves i slavoňovský dvůr s rybníky manželce Jana Hrušky z Trkova (nebo též ze Strkova) na Kovářově. Koupil si následně tvrz a statek Borotín, později pak Řepici u Strakonic, kam se následně natrvalo odstěhoval a kde také dne 11. února 1566 zemřel ve věku 70 let. Jeho rodová větev, přestože byl čtyřikrát ženatý, vymřela již jeho dcerou Alenou, manželkou Mikuláše Dýma ze Stříteže. Jiná větev, po jeho bratranci, držela až do bitvy na Bílé Hoře Milevsko.
Václav Hruška zdědil pak statek Kotýřinu po své manželce a po jeho smrti pak jeho syna Jan mladší Hruška ji prodal roku 1568 Zikmundovi Kafuňkovi z Chlumu a na Hůrce. Roku 1584 pak Kotýřina přešla prodejem Janu Jiřímu a Janu Vilémovi ze Švamberka. Při dělení téhož roku pak Kotýřina připadla do panství orlického. Od té doby náležela Švamberkům a měla své další osudy společné s Kovářovem. Roku 1727 se dostala do držení Shwarzenberků, v jejichž držení zůstala až do zrušení poddanství roku 1848.
K této vsi náleží samota Kroupov, ke je mlýn, který roku 1727 koupil orlický kníže Adam Frant. V okolí je množství rozesetých balvanů, které tvoří zalesněné ostrůvky. 14. srpna 1938 bala na statku rolníka Vlny, který stojí na místě původní kotýřinské tvrze, na památku Jana Hodějovského odhalena pamětní deska s tímto textem: Zde na tvrzi Chotěřínské se narodil slavný humanista Jan Hodějovský z Hodějova (1496–1566), místosudí království Českého a později pán na Řepici, štědrý podporovatel humanistického básnictví. Věnovali rodáci z kovářovského okolí r. 1938.
Na návsti v Kotýřině stojí kaplička zasvěcená sv. Janu Nepomuckému. Byla postavena roku 1906 na soukromém pozemku pana Josefa Kotašky, malíře, který ji uvnitř také vyzdobil malbami. Roku 1907 byl pak v ní pověšen zvonek. V devadesátých letech byla kaplička opravena. Stavba se nese v novorománském slohu. Ve spodní části věžičky je okénko, ve kterém je umístěna soška Matky Boží. Boční stěny kaple jsou uvnitř zdobeny krásnými nástěnnými malbami. V závěru kapličky je umístěn dřevěný vyřezávaný zlacený oltřář, jehož štít zdobí motiv Božího oka, oltářní obraz od Sylvy Zbořila představuje sv. Jana Nepomuckého.
Roku 1848 měla Kotýřina 138 obyvatel, 1940 pak 124 obyvatel.
Další fotografie: