První zmínka o ní je z roku 1421, kdy byla králem Zikmundem zastavena Matějovi Brusovi z Kovářova. Později, roku 1461 byla prodána Janu z Rožmberka a tím přešla do orlického panství. Později Jindřich ze Švamberka postoupil tuto vesnici roku 1569 milevskému klášteru.

V jeho vlastnictví však nezůstala dlouho, protože roku 1584 opět připadla do orlického panství, v držení tehdy pana Jana Viléma ze Švamberka. Obec měla v roce 1940 376 obyvatel a 68 popisných čísel.

Na území Pechovy Lhoty se nachází celkem čtyři kapličky. na návsi kaple Narození Panny Marie, na vrchu „Na vinicích“ pak dvojitá kaple zasvěcená Panně Marii Lurdské a Svatým andělům strážným a konečně v plotě u Matušků se nachází kaple sv. Jana Nepomuckého, kterou zbudoval pan Ladislav Štván v roce 1946.

Kaple Narození Panny Marie

Kaple Narození Panny Marie je vystavěna na místě původní barokní kapličky z roku 1788 zasvěcené sv. Janu Nepomuckému. Tato původní kaple byla malých rozměrů (půdorys 4×4 m), vysoká 5 metrů a zastřešená slámou. V roce 1923 byl stav této kapličky již tak špatný, že se obecní zastupitelstvo rozhodlo postavit novou, na realizaci tohoto plánu však chyběly peníze. Ty byly získány o rok později peněžní sbírkou, která vynesla 9 420 korun. Stará kaple byla tedy zbořena a v jejím sousedství byla postavena kaple nová. Stavba byla zahájena 4. dubna 1926 a dokončena 23. září 1927, vysvěcena pak 25. září 1927.

Kaple je postavena v novogotickém stylu, což byl běžný stavební styl 19. a počátku 20. století, který byl určitým pokusem návratu k sakrálnímu stavebnímu stylu, který byl velmi oceňován pro svoji duchovnost.

Kaple byla poprvé opravena roku 1969, kdy byla nabílena a kříž před kaplí vyspraven. Další oprava pak byla provedena v roce 2006 k 80. výročí stavby a stému výročí posvěcení kapličky „Na vinici“.

Na vrcholu věžičky je umístěn kovový kříž z původní barokní kaple a taktéž původní zvon z roku 1889, který byl pořízen jako náhrada původního zvonu, který praskl.

Na čelní stěně u vchodu je mramorová deska se jmény padlých občanů v první světové válce. Pod touto deskou je v podezdívce zabudován podstavec, na kterém v původní kapli stávala socha Jana Nepomuckého; je na něm vyryt letopočet 1788, což je pravděpodobně datum založení původní kaple. K tomuto letopočtu je připsán rok 1926, jako rok založení kaple nové.

Oltář v kapli je vyroben ze dvou druhů dřeva v novogotickém stylu, oltářní obraz představuje Pannu Marii s Ježíškem.

Kaple Na vinici

Dvojitá kaple „Na vinici“ zasvěcená Panně Marii Lurdské a Svatým andělům strážným stojí na místě, kde se dříve měla pěstovat vinná réva.

Kapli zde postavil místní krejčí Čeněk Zítek v souvislosti s velikým požárem, který vypukl v Pechově Lhotě dne 19. května roku 1906. Tehdy do domu č. p. 31 uhodil blesk a dům následně vyhořel, avšak plameny se začaly šířit i na okolní domy.

Jmenovaný Čeněk Zítek si tehdy klekl na návsi na kolena a prosel Pannu Marii a anděly strážné o pomoc a slíbil postavit kapličku na památku Božího zásahu. Jakmile vyslovil svoji modlitbu, spustil se tak hustý déšť, že požár byl uhašen.

Na likvidace tohoto požáru se podílelo 18 hasičských sborů z okolí.

Čeněk Zítek pak postavil kapličku z milodarů obyvatel obce. Byla vysvěcena 2. září 1906 a při té příležitosti se obyvatelé zavázali, že sem budou dvakrát ročně putovat procesí – druhou neděli v říjnu a neděli po 19. květnu.

Čeněk Zítek pak po dobu svého života kapličku udržoval v pořádku, v roce 1907 k ni přistavěl zezadu druhou kapličku (výklenek) připomínající jeskyni Panny Marie Lurdské a před kapli nechal zhotovit cementové sousoší Kalvárie, které však bylo rozbito za druhé světové války.

Kaple pak byla ze sbírky občanů opravena roku 1969 a pak na náklady Obecního úřadu v Hrejkovicích roku 2008.

Necelý kilometr jižně od Dobrošova leží vesnice Klisinec. Patříval Předborovi z Radešína, který získal několik vsí, jež původně patřívali milevskému klášteru, od své tety Machny z Kovářova.

Roku 1461 je prodal Rožmberkům a podržel si obce Klisín, Klisinec a Jetětice, které mu zapsal císař Zikmund, ale roku 1463 je prodává rovněž, Janovi z Rožmberka. Jestliže hrazanská rychta patřívala do orlického panství, Klisinec patříval hraběnkám z Petrovic. Poslední majitelé už jen lesů byly hraběnka Odona Zhorská a baronka Dohalská. V roce 1964 byl pak Klisinec připojen do svazku obcí Hrazany a tento stav trvá dodnes. V roce 1930 zde žilo 133 obyvatel, dnes 63.

Fotografie:

Další fotografie na výšku:

Dobrošov leží asi 1 km jihozápadně od Hrazan. O historii obce se můžete dočíst v článku o Hrazanech. Uprostřed obce stojí kaple zasvěcená sv. Václavovi, která byla postavena v roce 1932 nákladem obce.

V roce 1930 zde žilo 110 obyvatel, dnes 44.

Další fotografie:

Hrazánky leží asi 0,5km jižně od Hrazan. Je položena na mírném východním svahu. O historii obce je psáno v článku o Hrazanech.

V roce 1930 zde žilo 132 obyvatel. Západně od Hrazánek leží vyvýšenina Oupeřice, která se postupně sklání k Dobrošovu. Je zde množství žulových balvanů, ale hlavně rozvodí, odkud vody tečou jednak do Milevského potoka, ale také na sever do potoka Mastníku a na západ do Hrejkovického potoka. Tento vršek je ve výšce 564 m nad mořem.

Z Hrazánek pochází otec válečného prezidenta Emila Háchy, jehož děd byl v Hrazánkách sedlákem a rychtářem.

Další fotografie:

Ačkoliv Hrazany nepatří do naší farnosti, přesto, pokud chceme mluvit o Hrazánkách a Dobrošovu které do naší farnosti patří, musíme začít Hrazanami.

Hrazany mají velice blízkou historii  krom jmenovaných ještě s Mašovem a Kojetínem. Dnes tvoří Hrazany jednu obec s částmi Hrazany, Hrazánky, Dobrošov a Klisinec. Žije zde celkem 290 obyvatel.

Původ těchto obcí je velmi starý, sahá možná do 10., určitě však do 11. století. Nedaleko vsi byly objeveny dokonce nálezy z období laténské kultury, tj. 4. stol. př. Kr. a zbytky hradiště z 10. stol. O Kojetíně je první listinná zmínka z roku 1220, kdy jej prodal milevskému klášteru Vítek z Prčic, který sám ji zdědil po svém otci. O Dobrošovu byla uzravřena smlouva 20. června roku 1216. Tou se potvrzuje dohoda z roku 1184 mezi panem Jiřím z Milevska (zakladatelem tamějšího kláštera) a Ondřejem, biskupem pražským, o vzájemné směně obcí vzdálených Milevsku za obce bližší. Tehdy již zmíněné osady musely existovat. První písemná zmínka o Hrazanech i Hrazánkách se nachází v listině z roku 1373, kterou se stanoví hranice panství Jaroslava z Vepic vůči majetku milevského kláštera. Další písemná zmínka o osadách je v zemských deskách datována 14. září 1575, kdy císař Maxmilián odevzdává Krištofovi ze Švamberka vesnice Hrazany, Hrazánky, Kojetín, Dobrošov a další. Uspořádání obce se měnilo v roce 1954, kdy byla obec rozdělena na Hrazany, Hrazánky a Dobrošov, jako obec Hrazany. Zbývající osady Kojetín a Mašov utvořily s osadou Porešín novou obec. V roce 1964 byla další změna: k hrazanské obci byla připojena obec Klisinec. Tento stav trvá do dnešních dnů.

Vesnice Hrazánky je mladší, než Hrazany, což také potvrzuje její jméno, které je jako Malé Hrazany = Hrazánky od Hrazan zcela jistě odvozeno.

Jména dalších vesnic jsou odvozena od osob. Kojetín má jméno od Kojaty, Mašov (dříve Mášov) od Máši, Dobrošov pak od Dobroše. Hrazany vzaly své jméno buď z toho faktu, že byly postaveny na – od přírody – hrazeném místě, mezi dvěma zalesněnými vrchy na severu a jihu a mezi bažinami na východě. Anebo se její původ dá odvodit od staročeského jména Hrzan, které je uvedeno i mezi nápisy pánů z Hodějova na klenbě presbytáře milevského kostela sv. Jiljí (zde je jmenována jistá Dorota Hrzanka z Harasova).

Dříve tyto vsi patřily ke kovářovské rychtě, která byla později rozdělena na rychtu kovářovskou a hrazanskou. K hrazanské rychtě pak patřila i obec Klisín. Tyto rychty trvaly až do zrušení poddanství v roce 1848 a náležely nejdříve k panství zvíkovskému a později orlickému. Usedlíci vykonávali svou robotu buď na Orlíku nebo na dvoře Slavoňově. Ve vsích se ještě výjimečně uchovaly zbytky roubenek.

Hrazany měly v roce 1930 140 obyvatel a 25 popisných čísel. Uprostřed obce stojí kaple zasvěcená Svatému Duchu, která byla v roce 2003 krásně zrekonstruována. O její postavení se zasloužil místní rodák, senátor, člen Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Jan Jiří Krejčí.