Přebomil

Toto víkendové setkání čekali mnozí z nás s napětím. Už dopředu jsme věděli, že bude mít co do činění s kurzem animátorů, že budeme mít návštěvu, která se výrazným způsobem bude podílet na přípravě programu. Navíc byla akce plánována pro celý písecký vikariát, takže se dalo očekávat, že se nás na kovářovské faře bude mačkat nejméně třicet. Tušili jsme, že vše bude asi probíhat jinak, než jsme tomu byli doposud zvyklí.

Vstup do fotogalerieNevím, jak na tom byli ostatní, ale moje nejistoty se začaly rozplývat hned v pátek na večerní mši, kterou jsme víkendové setkání zahajovali. Sešli jsme se na ní v celkem obvyklé sestavě, přibyly jen čtyři nové tváře v podobě Janči, Jendy a otců Romana a Petra, takže zasvitla naděje, že to s nedostatkem místa na faře nebude přece jen tak žhavé. Navíc když jsme se pak před večeří všichni vzájemně představili a během večeře a následujících her trochu blíže poznali, zjistili jsme, že společně strávený víkend bude mít určitě co do sebe.

Při prvním povídání jsme uvažovali nad tím, kdo vlastně jsme a kdo je Bůh. Otec Roman si posloužil známým obrazem Návrat marnotratného syna od Rembrandta, na němž je jedna ruka otce – Boha – vyobrazena jako ženská a druhá jako mužská. To má symbolizovat, že Bůh je zároveň jako otec (tedy náročný) i jako matka (tedy ten, kdo ochraňuje, opatruje). Zároveň je to někdo, kdo nás povolává do vztahu. Tyto dvě skutečnosti se staly východiskem celého setkání. Den jsme završili společnou modlitbou.

V sobotu jsme si dopřáli o něco více spánku než obvykle – vstávali jsme až o půl osmé. Po snídani a modlitbě nám otec Řehoř přiblížil, jaké různé karikatury Boha (nebo zavádějící představy o Bohu) si člověk někdy vytváří. A ty mohou být různé – přísný Bůh, který nám nic neodpustí, nebo naopak Bůh „pohodář“, u něhož všechno „projde“, Bůh zastaralý, který nám nerozumí, Bůh, který stvořil svět, ale už se o něj dále nezajímá a je kdesi daleko, a další. Zároveň jsme se ale seznámili s úryvky z Bible, které nám říkají o Bohu něco jiného – že je Bůh dobrý, milující, milosrdný, ale také svým způsobem Bůh náročný, který nám důvěřuje, a proto nám svěřuje někdy obtížné úkoly.

Vstup do fotogalerieHonza se nás snažil přimět k tak trochu jinému pohledu na hřích, než jsme možná byli zvyklí. Hřích totiž není jen nějaký „špatný skutek“, ale především životní postoj, kdy se stavíme proti Bohu a odmítáme jej, myslíme si, že „bez Boha to bude lepší“. Je to podobné jako na nějaké cestě. Víme, kde je cíl a kudy bychom k němu měli dojít. Najednou se nám ale zdá, že víme o lepší cestě, a opouštíme cestu dosavadní. Naše domnění je ale mylné – námi zvolená cesta vede někam úplně jinam a jdeme zcela mimo původní cíl. Uvědomění si vlastní chyby a obrácení se pak podobá opětovnému nasměrování naší cesty k cíli – k Bohu. Za vzor jsme si vzali podobenství o marnotratném synu. Ten si myslel, že mimo domov bez otce mu bude líp. Odešel, ale záhy zjistil, že je na špatné cestě. Když si svůj omyl uvědomil, vydal se znovu správným směrem – ke svému otci. Zamýšleli jsme se i nad postavou otce – Boha. Stojí za povšimnutí, že otec je postava, která jedná (objal, políbil, vystrojil hostinu apod.). A stejně tak jedná i Bůh. Čeká jen na naši lítost a obrácení.

Po vynikajícím obědě a snad všemi uvítané siestě jsme si dopřáli skvělou hru. Ve skupinkách bylo třeba napsat SMS zprávu o 160 znacích do čtverečkové sítě. Každé písmeno a znak měly svoji „bodovou dotaci“. Pak jsme běhali k dalšímu, totožnému listu papíru, na který jsme museli zprávu přepsat, každý přepisoval znaky, které měl určeny. Hodnotil se pak jednak bodový zisk za písmena (za každá chybně přepsaný znak se body ubíraly) a jednak rychlost.

Následovala další úvaha vedená otcem Romanem, tentokrát o modlitbě, která pak měla pokračování ještě po mši a po večeři. Přemýšleli jsme, jaké různé druhy a formy modlitby máme a co vlastně modlitba je. I zde nám otec Roman nabídl možná trochu nový pohled – že modlitba není vlastně nic jiného než „aktivovaný vztah s Bohem“. Tedy naše obrácení se k Bohu ve všech situacích našeho života – v radosti, ve smutku, v nejistotě, v bolesti apod. Zde nám může být velkým pomocníkem třeba Bible, zvláště kniha Žalmů, které zachycují rozpoložení člověka právě v nejrůznějších životních situacích.

Vstup do fotogalerieKolem deváté hodiny jsme se sešli v kostele k adoraci, která měla poměrně nezvyklou podobu. Znovu jsme si připomněli různé karikatury Boha, kterých se chceme vzdát – to bylo symbolizováno položením kamene před oltář. Na druhou stranu zapálená svíce symbolizovala pravý opak karikatury, tedy představu o Bohu, kterou nám nabízí Písmo a kterou se snažíme přijmout za vlastní. Následovala chvíle, kdy jsme mohli vyslovit své chvály, díky a prosby, a pak každý z nás dostal osobní požehnání od jednoho z otců a také kartičku se dvěma biblickými citáty, na které jsme se v úvahách během dne zvlášť zaměřovali (odkazy... Iz 43, Iz 49).

Prvním důležitým bodem neděle byla společná ranní modlitba a pak o půl desáté svatováclavská mše. Podobně jako během soboty i v neděli po mši odjelo několik lidí (včetně našich hostu ze Ktiše), takže nás na faře zbylo poměrně málo. I tak jsme ale společnými silami zvládli úklid. Před obědem jsme se sešli k závěrečné bilanci a reflexi. Názory se občas různily – někomu nahuštěný a možná trochu náročný program vyhovoval, někdo by uvítal víc přestávek a volného času a nějaké oživení „přednášek“. Na jedné věci jsme se (alespoň my, kteří jsme zbyli) přece jen shodli. Totiž že uplynulý víkend jsme nejen nepromarnili, ale dokonce smysluplně využili a načerpali jsme v něm nové zkušenosti, nápady a podněty pro rozvíjení svého vztahu k Bohu. A to byl, myslím, hlavní účel víkendu Christ Life.

Závěrem patří dík všem, kteří se nějakým způsobem podíleli na přípravě programu – otcům Řehořovi, Romanovi a Petrovi, Janče a Jendovi. Děkujeme i paní Němečkové za to, že za nás na sebe vzala starost o sobotní a nedělní oběd a umožnila nám tak intenzivněji se účastnit programu. A Bohu vděčíme za to, že jsme se vůbec mohli opět ve zdraví sejít a společně vytvářet něco krásného a smysluplného.

Sepsal Vojta


Celý příběh našeho tábora začal již v prosinci, kdy jsem začal hledat vhodné místo na uspořádání našeho letního tábora. Proč tak brzy? Důvod je prozaický: ta nejpěknější místa jsou obvykle obsazená nejdřív. Proto jsem se po dotazu u Romana Dvořáka dozvěděl, že je velice pěkná fara v Nové Cerekvi poblíž Pelhřimova. Tu jsme si zarezervovali, ale protože již byl volný poslední termín od pondělí 18. srpna, a my chtěli tábor opět na deset dní jako loni, tak nám zbyl jediný možný termín na tomto místě, totiž pondělí 18. srpna s koncem ve středu 27. srpna.

Důležitou věcí je také téma, které bude tábor propojovat, bude mu dávat charakter a náplň. Po dlouhém hledání a modlitbách jsem se nakonec rozhodl použít jako téma motiv z knihy Julese Verna Cesta kolem světa za 80 dní. Každý den tábora bude věnován jedné zemi a my se pokusíme symbolicky navštívit každý den jednu zemi. Seznam zemí uvádím níže zároveň s odkazy na články o nich.

Protože organizovat tábor je neuvěřitelné množství práce, nebylo představitelné, aby to dělal jeden člověk a navíc naše společenství je tak nadané a obdarované, že by byla velká škoda, kdyby se o to jedinec také pokoušel. Zároveň s tím, jak každý mohl uplatnit své dary ve službě společenství, vznikl program rozmanitý nejen činností, ale i charakterem podle to, co kdo dělal. Proto jsme si rozdělili úlohy a dopadlo to následovně:

Anička Otrubová si vzala na starost vyhledat na každý den typická jídla té země, vyzkoušela si je uvařit doma, a pak byla na táboře ta, která to vše koordinovala a uskutečňovala. A povedlo se jí to na jedničku.

Vojta Otruba si vzal na starosti hudbu. To znamenalo vybrat písně k bohoslužbám, k doprovodu programu, zpěv žalmů. V tom mu na táboře zdatně sekundoval Dominik, který nám sloužil hrou na varhany. Zejména píseň Učiň mě, Pane, nástrojem… byla častokrát závěrem mše svaté. Děkuji.

Hry pak organizovali Bára s Martinem. To znamenalo tyto hry podle programu najít, nastudovat, vyrobit pomůcky, na táboře je pak realizovat. Za vše moc díky, protože to bylo skvělé a pestré.

Tvoření si vzala na starosti Maruška s pomocnicí Míšou. Tyto činnosti naplňovaly časté volné chvíle a zejména pletení nárámků z gumiček, které je dnes tak populární, naplnily mnohé chvíle zájemců. Díky.

Sportování pak bylo v režii Jendy. Za což mu děkuji. Nejčastěji se hrál fotbal, no jak by ne, když jsme měli bezvadné hřiště přímo na dvoře.

Sestry Pavlína a Anna pak ovládly kuchyni. Jim patří veliký díky nejen za všechna jídla, bez nichž bychom nebyli tak spokojení, ale také i za jiné služby: sestra Pavlína vedla účetnictví, které pak předala Báře, a sestra Anna byla zdravotníkem. Jim patří další velký dík za to, že hospodařily tak úsporně, že jsme výrazně ušetřili.

A nyní již k jednotlivých dnům tábora:

  1. den: Velká Británie.
  2. den: Itálie.
  3. den: Egypt.
  4. den: Indie.
  5. den: Austrálie.
  6. den: Čína.
  7. den: Japonsko.
  8. den: Mexiko.
  9. den: USA.
  10. den: Velká Británie.

Jak vidno, program byl bohatý a naše zážitky také. Letošním táborem nás provázelo téma svátosti smíření. V několika pokračujících zamyšleních jsme se dotkli tématu pokání, smíření a také i několika biblických úryvků, která nám pomohla pochopit hloubku Božího milosrdenství. Doufám, že tak jako pro mě, byl letošní tábor povzbuzením i pro všechny ty, kdo se ho zúčastnili.

Sepsal Řehoř

Poslední den tábora byl oficiální budíček stanoven na 7 hodin. Mnozí se však probudili o dost dřív, aby se rozloučili s Terezkou, která v 7 hodin odjížděla autobusem do Prahy na schůzi skauta. To ráno nás přivítalo deštivé počasí, jež vydrželo v průběhu skoro celého dopoledne.

V půl osmé byla mše svatá s ranním slovem. Na 27. srpen připadala památka sv. Moniky, přesto bylo ranní slovo na téma sv. Tomáše Mora, jakožto světce Anglie, kam jsme se desátý den tábora vrátili – do hlavního města Londýn – a z něhož jsme první den odcestovali.

Vstup do fotogaleriePo mši svaté následovala snídaně a po ní umytí nádobí. Asi v devět hodin pak následovalo představení Velké Británie, které jsem vedl já. A po tomto představení pak následovala poslední bilance. V ní jsme tábor zhodnotili, kdo chtěl, mohl říct, co na něj zapůsobilo, co ho obohatilo, co naopak se mu nelíbilo a nepříjemně jej překvapilo… Protože nás celý tábor provázely úvahy na téma svátosti smíření, dostal každý účastník na závěr YouCat, který se věnuje právě této svátosti a který jako na zavolanou právě nedávno vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Pak už jsme se pustili do vyklízení a úklidu fary. Všechna zavazadla jsme soustředili na jednom místě, rozdělili si pracovní skupiny, které se věnovaly úklidu sociálů, dále jídelny, pokojů, vytření podkroví a všech místností a chodeb. Práce to bylo neuvěřitelné množství, nejvíce zabrat nám dalo likvidování zásob vařených jídel a zásob. Chtěli jsme, aby po nás far zůstala v lepším stavu, než jsme ji přebírali. Snad se nám to povedlo.

Po obědě se již naše společenství začalo rozdělovat: pro některé přijeli autem rodiče, mnozí odjeli vlakem z Nové Cerekve směr Tábor a Milevsko.

Vstup do fotogalerie

V 15 hodin jsme se sešli na faře s paní Hánovou, které jsme předali klíče, jež po nás také faru zkontrolovala, a po této kontrole jsme nasedli s Matějem a Dominikem do auta a odjeli směrem na Tábor, kde jsem je vyložil u vlakového nádraží. Cestou jsme si pěkně popovídali a už jsme lehce nadhodili téma, zdali by nešel udělat příští tábor někde v malebné přírodě blízko Prahy. Asi o půl páté jsem dorazil do Milevska, a tím tábor 2014 uzavřel svou historii.

Bohu díky za vše dobré, za ochranu, protože jsme neměli žádný vážný úraz a vše proběhlo více méně podle plánu. Myslím, že mohu říct, že i všichni zúčastnění se nasadili pro společenství podle svých sil a dovedností. Za to tedy díky i jim, tedy asi vám, kdo tyto řádky čtete.

Sepsal Řehoř

Budík. Boj. Zuby. Záchod. Odchod. Snídaně. Zhruba nějak takto vypadalo naše deváté ráno V Nové Cerekvi. Ranní jídlo se jako obvykle odehrávalo v jídelně, kde se odehrávala všechna ranní jídla, a tudíž zde panovala jako obvykle přátelská, i když místy unavená atmosféra. Poté si pro nás otec Řehoř připravil dopolední blok skládající se z jeho skvělé prezentace na Spojené státy americké, jelikož jsme přes noc úspěšně překonali severní hranici Mexika, a ocitli se tak na americké půdě. Součástí otcova povídání bylo i krátké zamyšlení na téma svátost smíření – poslední díl.

Vstup do fotogalerieJelikož se z nebes začaly snášet kapky nekončícího deště, rozhodli jsme se uspořádat taneční zábavu. Nejprve jsme se rozehřáli duchovními tanci, načež následoval free-style, kdy se každý z nás mohl vyřádit podle své libosti a přirozenosti. Nechyběl klasický jive či cha-cha nebo polka, avšak ke slovu se přihlásil i balet a ostatní alternativní tance. Zkrátka, každý se mohl vyřádit, jak uměl nejvíc a nejlíp.

V rámci předobědního programu nechybělo ani tvoření zástěr, které na nás čekaly už od začátku tábora a na které se tedy konečně dostala řada. Vše si na starost vzala Maruška a my si tak vyrobili divukrásné zástěry ať už pro sebe, nebo pro naše blízké. Komu nesedl styl zavázat si uzlíčky, ponořit do horké vody a takzvaně zástěry nabatikovat, ten si je mohl vyzdobit způsobem vezmi fixu a čaruj. V celém našem ležení se našlo opravdu jen pár jedinců, kteří nepodlehli zástěrové mánii a pouze přihlíželi, či se věnovali svým aktivitám.

Po tak únavném dopoledni přišel pro některé z nás šok. K obědu se totiž servírovala pouze a jedině polévka, protože ve státech to tak prý dělají. No, nedalo se s tím dělat vůbec nic, jenom se těšit na o to vydatnější večeři a ukrátit si čas další roztomilou kratochvílí.

Vstup do fotogalerie

Podle původního plánu se měl odehrát baseballový turnaj, přesně ve stylu zámořské země, avšak klimatické podmínky nám ten den opravdu nepřály. Proto jsme se chopili starých, černobílých časopisů z doby komunistické a začali s projektem takzvané recykliteratury. Jádro této hříčky spočívá v tom, že k vystřiženým obrázkům se připojí vhodné či méně vhodné, či dokonce nevhodné repliky a vytvoří se tak neopakovatelné, originální hlášky, hlody a podobné nesmysly a výmysly. A že jich věru bylo! Nakonec jsme mohli za počasí přeci jen poděkovat. A to nejlépe návštěvou mše svaté.

Poté co jsme obohatili naše duše, bylo načase obohatit i naše žaludky. A tak se taky stalo. K večeři se podával pravý americký burger s hranolky a Coca-Colou. Zkrátka jsme si USA užili se vším všudy. Dokonce jsme se dočkali i návštěvy Hollywoodu, a to během projekce filmu 16 bloků. Akorát na prohlídku Los Angeles a návštěvy nějakého kasina nezbyl čas. Jenomže když člověk cestuje kolem světa za deset dní, musí hold některé věci oželet. Tak třeba příště.

Bětka

Ráno byl budíček v 6.30. Mně osobně se moc vstávat nechtělo, vstával jsem až v 7.00. Potom jsem se vydal ministrovat do kostela. V kostele jsme měli kázání s ranním slovem. Po skončení mše svaté jsme ještě chvíli zpívali.

Vstup do fotogaleriePo dokončení zpěvu jsme se vydali na snídani, která byla velice dobrá.  Ze snídaně jsme šli do společenské místnosti, kde byla představovaná země Mexiko.  Já si z toho moc nepamatuji, protože jsem pomáhal v kuchyni s vařením. Po dovaření jsme si společně ještě zazpívali a pomalu se vypravovali k obědu. V 12.00 jsme se společně pomodlili a usedli k jídlu.  Po vydatném obědě jsme se začali vypravovat na výlet do Pelhřimova.

V 13.00 jsme odjeli autobusem do Pelhřimova. Cesta trvala asi půl hodiny. Po příjezdu jsme se vydali do muzea Lipských. Velice se mi tam líbilo. Po prohlídce jsme se dohodli, že si dáme na hodinu rozchod. Já s pár dalšími lidmi jsme se šli podívat do knihkupectví. Měli tam spoustu zajímavých knih. Bohužel jsem si žádnou nekoupil. Po prohlídce knih jsme se vydali z knihkupectví a rozhodli se, že se zastavíme na zmrzlinu. Já se svým bratrem a dalším kamarádem jsme se vydali to velice tajemného obchůdku, kde byly moc příjemné paní, které tam měly velikou spoustu dobrých zmrzlin. Já osobně jsem si koupil 4 kopečky karamelové zmrzliny. Bylo opravdu velice dobrá. Po zmrzlině jsme se sešli u kašny v centru Pelhřimova.

Nakonec jsme se vydali z Pelhřimova pěšky po modré turistické stezce. Cesta byla opravdu skvělá. Skvěle jsme si s kamarády povídali a cestu si užívali.  Po příchodu na faru jsme se se usadili k večeři. Po večeři jsme se opět přesunuli do společenské místnosti, kde jsme si zazpívali a ukončili den bilancí. Po bilanci jsme se postupně odebírali spát.

Mirek

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Přebomil