V tomto článku si můžete prohlédnout videa, která se nám v průběhu tábora ve Slivici podařilo natočit:

Z cesty na památník Vojna, hra Bomba:

Hra Polní nemocnice, přesun nemocných:

Hra vedoucích:

Sedmý den jsme zahajovali snídaní, protože se spalo až do osmi kvůli předcházející noční hře. Přesto to pro většinu bylo málo, vzhledem k tomu, že poslední noc většinou využili na popovídání…

Po snídani pak následovala pokladovka. V lese bylo po vyznačené trase roztroušeno několik tvarů, které bylo nutno sesbírat a na konci trasy pak sloužily jako klíč do zámku, kterým se pak soutěžící dostal k pokladu. Všichni to zvládli, jen v ojedinělých případech se museli soutěžící vracet, protože nějaký tvar nenašli či ho při cestě k cíli ztratili…

Pak jsme se sešli k společnému tématu, věnovanému daru bázně před Bohem. Dozvěděli jsme se, že se nejedná o strach z Boha, ale o obavu z toho, abychom jeho lásku něčím nezranili… Hned pak následovala závěrečná bilance. V ní mohl každý přehlédnout uplynulý týden a sám před sebou, před Bohem a ostatními se zamyslet, kam ho tento týden posunul, co v něm odkryl, čím ho obohatil. Někteří se vyjádřili i tak, že jim bude tato bilance docházet až později, proto se těším, že některé reflexe si ještě řekneme…

Po bilanci jsme se naposledy sešli v kapli ke mši svaté a po ní byl oběd a závěrečné vyhodnocení týmů. První místo obsadili Smetáčci, následovaní Pé-plechovkami a ty následoval tým Minimální trvanlivosti. Všem gratulujeme, byli jste skvělí. Po obědě jsme se začínali rozjíždět. Někde se uronila slza, loučení bylo smutné… Hned pak večer začala čilá aktivita na facebooku, která vydržela řadu dní. Super!

My realizátoři jsme pak setrvali na faře k závěrečnému úklidu a předání. Odjížděli jsme pak kolem půl šesté večer. Děkujeme za tuto možnost, prožít na tomto kouzelném místě pěkné dny. Co říkáte, neuděláme zde nějaký PřeBoMil? Třeba v zimě, či jindy?

Myslím, že se všichni už těšíme na další víkendovku PřeBoMilu, kterou jsme zatím předběžně naplánovali na konec září 27.–30. září.

sepsal o. Řehoř.

Šestý den tábora začal netradičně. Budíček byl ve znamení další hry – Polní nemocnice. Všichni byli vytaženi ze spacáků křikem, že se událo bombardování, že jsme všichni nemocnice, ať se všichni shromáždí na chodbě a tam dostanou další pokyny.

Ty pokyny byly vlastně jen losováním, co kdo dostal za úraz či nemoc. Byly tu ještě tři ošetřovatelé a jeden lékař. Nemoci a úrazy: siamská dvojčata, upadená ruka, vypadený jazyk, ekzém, zimnice, upadená noha, upadené obě ruce… Všichni se patřičně vymódili (můžete se mrknout do fotogalerie) a šlo se na snídani. Tam si museli jedni druhým pomáhat, protože najíst se bez rukou nešlo moc dobře. Pak po snídani byl zadán přesun polní nemocnice na určité místo. Zde bylo také nutné si pomáhat. Ukázalo se, že jsme skvělá skupina, která si pomoci dokáže.

Následovala katecheze na téma zbožnosti. Opět jsme si charakteristiky tohoto daru napsali na klíč, který jsme pak přinesli na mši svatou do kaple.

Mše svatá byla posunuta o půl hodiny déle, z důvodu smažení sýru, který jsme pak měli na oběd...

Po obědě toužili všichni jít na koupání, zlákáni zkušeností včerejší party. A tak se šlo. Návrat byl stanovený do půl páté, protože tehdy nás v kostele čekal netradiční růženec. Skládali jsme ho z kuliček na zemi kostela a každý si na jednu kuličku (Zdrávas Maria) mohl napsat úmysl, na který chce tuto modlitbu obětovat. Všichni si tuto formu modlitby při bilanci pochvalovali…

Po večeři následovala bilance a pak: dlouho očekávaná noční hra: Hledání svatého Grálu. Hra byla inspirována legendární zprávou, která nás zpravuje o zachování kalicha Pána Ježíše z Poslední večeře – grálu – který byl dlouhá staletí střídavě vyhledáván různými věhlasnými bojovníky, např. anglickým králem Artušem. V lese poblíž Slivice byla nachystána cesta označená svíčkami a šipkami, kterou bylo nutno absolvovat. Např. první disciplína dávala za úkol objevit heslo v lahvích s pavouky, červy a žábami, toto heslo si zapamatovat a donést ho až na závěr hry. Pak byl úkol projít jedovatou pavučinou, plnit různé logické úkoly, projít bludištěm bez dotknutí se jedovatých stěn či projít bez otevření očí chodbou Medúz za pomoci Ariadniny nitě. Na konci cesty pak čekal soutěžící moudrý mnich, který měl pro každého moudrou radu do života. A samozřejmě i svatý Grál. Po této hře se šlo hned spát.

sepsal o. Řehoř.

Ve čtvrtek jsme zahájili den hned mší svatou. Byl to den věnovaný daru síly. Po mši svaté jsme měli snídani a po ní se připravili na cestu. Byl slunečný a teplý den, my jsme se v něm vydali směrem na Lešetice, kde je zachován komunistický lágr na nepohodlné lidi – památník Vojna.

Cestou jsme si zahráli dvě hry. První spočívala v tom, že hráč měl nenápadně umístit kolíček někam na oblečení někoho jiného. Prohrával ten, kdo kolíček měl v cíli… Druhá hra spočívala v tom, že na daný povel se všichni do sedmi sekund museli schovat v lese nebo podél cesty tak, aby nebyl vidět. Koho hledající uviděl prvního, hledal v dalším kole.

Takto jsme došli k památníku Vojna. Koupili jsme si vstupenky a nechali se provést lágrem. Nejdříve jsme si ho prohlédli shora a poslechli si výklad o jeho uspořádání, denním režimu jak se sem člověk vůbec dostal. Zajímavé bylo, že k tomu vůbec nemuselo dojít soudním rozhodnutím, ale třeba i na základě posudku jakési lidové komise. Pak jsme vyzkoušeli pobyt v nízkém betonovém bunkru, což byla skupinová korekce. Dozorci tu měli vy zvyku zavírat až 35 lidí na max. 5 hodin, protože v tomto prostoru chyběl vzduch. Následoval barák, který sloužil jako kulturní dům a pak marodka. Podmínky na ní byly primitivní a lékaře dělal někdo z vězňů, lhostejno jaké specializace. Tak se mohlo stát, že se o celý tábor staral zubař. Odtud jsme se přesunuli do baráku, kde byli již ubytováni sami vězni. Jako poslední jsme navštívili barák dozorců, ve kterém byla nainstalována expozice, věnovaná vězeňství a obětem komunistické zvůle, zejména v padesátých letech.

Z tohoto baráku jsme si hned vyšli odpočinout na trávu. Snědli svačinu a vraceli se domů na Slivici. Tam nás již čekal otec Mikuláš s manžely Vackovými. Dal si u nás oběd, po něm jsme návštěvě zazpívali některé písně z Taizé. K obědu nám sestra Pavlína udělala vepřo-knedlo-zelo. Bylo vynikající a tímto jí za ně děkujeme! Po obědě pak zájemci odešli do Ostrova na koupaliště. Tím udělali předběžný průzkum pro partu následujícího dne. Ostatní zůstali doma a bavili se např. tvořením, odpočinkem a sportem. Po návratu pak byla zajímavé hra: Puding. Byly čtyři stanoviště, kde byl umístěn hrnec pudingu hlídaný kuchařem. Koho chytil při ujídání, tomu zabavil lžici a dostal od něj úkol, po jehož splnění mu byla lžíce vrácena. Nakonec byla vyhlášena anarchie, která znamenala, že se už nehlídá a každý mohl jíst, kde se mu zlíbilo…

Pak jsme si zahráli některé hry na ověření síly. Jednak to bylo přetahování lanem, při němž se vystřídaly všechny týmy, a pak skákání přes rotující lano. Vše bylo bodované.

Po večeři následovala bilance a krátká katecheze na téma daru síly. Den jsme pak zakončili společným táborákem. Někteří vytrvalci u něj vydrželi do pozdní noci, ale většina šla spát včas.

sepsal o. Řehoř.

Čtvrtý den jsme začali opět růžencem. Ale protože bylo nepříznivé počasí, šli jsme se ho pomodlit do kostela. Tam od pondělka byla vyndaná okna, protože je bylo třeba natřít, takže jsme v kostele byli na čerstvém vzduchu.

Následovala snídaně a po ní pak téma dne, totiž krátká katecheze na téma rozumu. Pak jsme si po verších přečetli příběh z knihy proroka Daniela o Zuzaně. Ten jsme pak rozdělili na tři části a každou část jsme přidělili jinému týmu, který se tento text pokusil zpracovat formou bibliodramatu. To je forma hry, ve které se snažíme pod vedením Božího slova co nejvíce ztotožnit s biblickými postavami a prožít tak s nimi příběh, který se četl. Cílem je tedy uvědomit si co nejvíce věrným způsobem, co postavy biblického příběhu prožívaly a jak se cítily. Je to zase jiná metoda, jak se pokusit biblický text přisvojit.

Poté pak následovala mše svatá v kapli. Byl zrovna svátek sv. Prokopa. Po obědě pak se dala většina do hraní kopané. Úmyslně píši kopané a ne fotbal, protože na malém prostoru hřiště se zúčastnilo velké množství hráčů a hra tím dostala nezaměnitelný charakter, zkrátka: bylo to skutečné maso!

Od 14 hodin byly na programu workshopy. Bylo možno tvořit smaltováním klíčů, křížků či dokonce koňských hlav či jsme se pokusili vytvářet nějaké výrobky z hlíny… Vznikly zajímavé a i pěkné výrobky, jak se můžete podívat v naší fotogalerii.

Od půl páté se pak soutěžilo v disciplínách zaměřených na rozum a znalosti. Týmy dostaly za úkol nasbírat co nejvíce známých rostlin, ověřily si znalosti vlajek, luštily kvíz či si vyzkoušely, nakolik znají naše ptáky. Úrovní znalostí jsme byli velmi příjemně překvapeni!

Po večeři se pak dohrával turnaj v přehazované z pondělka, ve kterém nakonec zvítězili Pé-plechovky, následované Smetáčky a na konci se pak umístil tým Minimální trvanlivosti. Po oslavě pak následovala bilance a spánek.

sepsal o. Řehoř.