Třetí den se nesl ve znamení likvidace následků nočního dobrodružství, ale také byl věnován daru Ducha Svatého, daru rady. Začali jsme den mší svatou v kapli, pak následovala snídaně a pak jsme natahovali provazy a věšeli prádlo.

To už s námi byla i sestra Pavlína. Pak jsme se dlouho rozhodovali, co dál. Počasí se netvářilo zvláště přívětivě, ale přece jsme se rozhodli pokračovat v programu a absolvovat cestu na Makovou horu. Tam nás totiž ten den čekal bratr Anděl, původně jsme tam také měli mít mši svatou.

Nicméně, mši svatou jsme neměli, ale pouť měli. O cestě nemohu napsat nic bližšího, protože jsem na ní nebyl. (pokud by se někdo našel, kdo by chtěl toto bílé místo zaplnit, tak nechť tak učiní v komentáři pod článkem, děkuji). Na Makové už jsme se sešli. Posvačili řízky a nechali se pozvat do svatyně. Tam jsme se nejdříve pomodlili litanie k Panně Marii za všechny postižené krupobitím a následně si vyslechli velice zajímavý výklad bratra Anděla, který nás nechal také nahlédnout do nebe (svého příbytku). Po průzkumu kůru, kde Pája vyzkoušela místní varhany a věží jsme se pak rozloučili a dostali požehnání na cestu. Zpáteční cesta se pak odehrála pomocí kyvadlové dopravy mé a sestry Pavlíny, protože již pršelo.

Po příchodu na faru jsme zjistili, že naše veliká starost, totiž rozbité střechy, se řeší. Nuslovi a jiní dobří mužové pilně jako včelky opravili střechu na kostele, na faře a na stodole, vzhledem k jejímu stavu natáhli plachty. Mezitím nás bavila jejich Eliška, která uměla bezvadně recitovat a vůbec se nestyděla. Odměnili jsme ji potleskem.

Večerní bilance pak byla spojena s tématem povolání. Při ní nám vypnuli elektřinu, proto jsme měli možnost navodit tajemnou atmosféru pomocí svíček do tvaru kříže. A pak jsme již se připravovali ke spánku a před tím jsme si ještě zazpívali s velikou chutí čtyřhlasy. Bylo to super.

sepsal otec Řehoř.

Druhý den jsme zahájili podle programu ráno v 7 hodin modlitbou růžence. Na cestě nás provázelo sluníčko a mokrá tráva z deště předešlého dne. V 8 pak byla snídaně a pak jsme se v devět hodin sešli v klubovně na biblické soutěže a kvízy.

Den byl totiž věnován daru umění, přičemž dar umění nás především vede k poznání Hospodina, Pána Ježíše. Proto jsme si mohli v testech ověřit, jak na tom jsme. Na závěr si pak jednotlivé týmy vybraly úryvek, který pak zpracují formou představení pro všechny. Pak už následovala mše svatá v kapli a oběd, který nám uvařila paní Pecková. Bylo to výtečné kuře s bramborami. Přijely se za námi také podívat Anička a Dorotka, takže to bylo o pěkné setkání navíc. Po obědě pak byla volná zábava, většinou vyplněná sportováním, a od dvou hodin se mohlo tvořit. Někteří se dali spolu se sestrou Kateřinou do smaltování křížků a klíčů, přičemž vznikly opravdu pěkné výrobky. Již během odpoledne se týmy začaly vytrácet a postupně se zabývaly přípravou zadaných úkolů.

Od půl páté pak nastala prezentace jejich práce. První chtěly začít Minimální trvanlivost. Jejich představení se odehrálo na hřišti, přičemž i využili otevřeného okna v druhém patře fary, odkud mluvila Pája coby anděl Gabriel. Velice se nám líbily použité rekvizity, kostým sv. Jana Křtitele v podání Vojty, opravdický křest u Jordánu a také vyrovnávání stezek. Družstvo bylo odměněno zaslouženým potleskem.

Následovali Smetáčci. Ty nás zavedli k ohništi a tam jsme mohli sledovat bitvu Izraelitů s Amalečany. Chvíle bitvy byla vtipně zaplněna komerčními pauzami, kde jsme viděli i reklamu na střešní krytinu. Smetáčci neužívali přímého čtení z Bible a tak byla divákovi dána příležitost, aby on sám se snažil přijít na to, o čem ta scéna je. Velmi se nám líbil také souboj Marky s Bětkou. Nakonec vše dobře dopadlo, Izraelité zvítězili a Smetáčci sklidili zasloužený aplaus.

Poslední pak vystoupilo družstvo Pé-plechovek. Ti měli za úkol předvést to, jak Mojžíš pod horou Chorebem roztříštil kamenné desky, které předtím Hospodin popsal textem Desatera. Pěkný byl Mojžíšův výstup na horu v podání Honzy a Mirkova role Hospodina. To, že na hoře Chorebu dal Hospodin vybrat Mojžíšovi, zdali chce kávu raději turka nebo rozpustnou, bylo zajímavé rozvedení toho, co v Bibli nemáme. Zlaté tele vyrobené z plastových brýlí také nevypadalo vůbec špatně. Opět si potlesk zasloužili po právu.

Po večeři pak následovala bilance a po ní pak turnaj mezi družstvy v přehazované. Ten se, bohužel, nedohrál, protože k nám přišla od jihozápadu bouřka s velikými kroupami, které rozbily totálně střechu na stodole, kde byla naše jídelna a také na faře a kostele. Spacáky, osobní věci a vše, co měly holky pod střechou, bylo promáčené. Ještě že kluci byli natolik obětaví a ochotní, že holkám pomohli, ochotně jim nabídli své spacáky a deky a pomohli se stěhováním na faru do prostor klubovny, která se od té doby stala ložnicí. Všem vám díky! I vaší zásluhou jsme tuto závažnou událost překonali v pohodě. Na faře jsme vše rozmočené rozvěsili k uschnutí a pak se pomalu uložili ke spánku. Ještě jedna bouřka přišla v noci o půl druhé a trvala do dvou, ale už se nestalo nic vážného, jen to, že nám opět vyplavila jídelnu.

sepsal o. Řehoř.

Chěl bych pozvat všechny, a to zejména Přebomiláky, na celostátní setkání mládeže, které se koná ve dnech 14. až 19. srpna ve Žďáře nad Sázavou. Věková skupina je

přibližně +/- 14-30 let, ale nebude vadit, když to bude trošku i kolem této hranice. Protože je výhodné se přihlásit do konce května, tak bych rád, kdybychom už nějaké přihlášky dali dohromady co nejdříve. Vytvořím pro Přebomiláky i událost na Facebooku. Nechte si to projít hlavou, a pak napište, případně se rovnou přihlašte na stránce věnované této akci, kde si také můžete přečíst všechny potřebné podrobnosti. Do komentáře pod článek můžete i napsat případné dotazy a připomínky.

Řehoř. 

Zveme vás na letní tábor Klíče k plnosti do Slivice, který se bude konat v termínu od 1. do 7. července, to je od neděle do soboty prvního prázdninového týdne. Příjezd na faru během odpoledne, nejpozději do 16 hodin, kdy začínáme program, konec v sobotu po poledni. Do Milína (sousední vesnice) lze dojet autobusem, odtud vás pak můžeme vyzvednout autem.

O vaření se postará vedení týmu, pokud však máte doma přebytek ovoce, zeleniny či jiných surovin budou vděčně přijaty. Na faře jsou k dispozici matrace, spát se bude ve spacácích. Doporučený účastnický příspěvek na celý týden je 1000 Kč. Tato finanční částka se nemá stát překážkou účasti, lze se individuálně dohodnout i na jiné částce podle vašich možností.

Plánujeme skončit mší svatou, takže pokud by se rodiče, kteří si v ten de přijedou pro své dítě, chtěli této mše zúčastnit, budou přivítáni...

Táborový tým je složen z otce Řehoře, sester Kateřiny a Pavlíny.

Informační dokument se seznamem doporučených věcí.

Přihláška je ke stažení zde. 

otec Řehoř, sestra Kateřina a sestra Pavlína

Naše setkání začalo v pátek 27 dubna. První přijela na faru v Kovářově Pája Krejčová, která ač původně neměla přijet, tak nakonec mohla. Chvilku musela čekat, ale pak přijela Hanka Dvořáková

a pak Soukupovi, Pavel a Michalka, Marťa se k nám přidala až v sobotu ráno. Myslím, že také přijela Bětka, ale to si nejsem jistý. V 18 hodin byla mše svatá a po ní pak večeře. Na cestě ze mše se k nám přidala Terka a Bára Vlnová. Po večeři přišli Wudiovi.

O půl deváté jsme pak měli biblickou práci na téma Emauzských učedníků. Nejdříve jsme si uvědomili, že na věci, na lidi a události se můžeme dívat z různých úhlů. Mohli jsme si v kruhu přesednout a vyzkoušet si to… Ale důležité je si také uvědomit, že jsou tu druzí lidé, kteří nám takový pohled „z jiného úhlu“ mohou zprostředkovat. Míša se postavila do středu a my jsme se mohli přesvědčit, že ze svého místa jí nikdo z nás nevidí zcela. Když se však podělíme o své vjemy, obraz se nám složí a přiblížíme se pravdě. Stejně tak se dá dívat z různých úhlů i na naše těžkosti (ty jsme si připomenuli pomocí velkého kamenu). Názorně nám to připomenul příběh Emauzských učedníků. I ti viděli smrt Pána Ježíše jen jako tragédii, která se dotýkala i jich, protože oni v něj složili svou naději a ta jim s Ježíšem umřela. Ale Ježíš se k nim na cestě připojil a na základě Písma jim otevřel oči pro druhý pohled na svou smrt, totiž na to, že ona není krachem, ale naopak obrovskou výhrou. Protože smrt neměla mít poslední slovo, po ní následovalo vzkříšení. V domě, kdy Ježíš lámal chléb, se jim otevřeli oči víry, a oni ho poznali. Ježíš jim sice v tu chvíli zmizel, ale zůstal v jejich srdcích a také v rozlomeném chlebě, který jim zanechal jako památku na svou smrt a vzkříšení. Připomenuli jsme si, že i my se v každé mši svaté takto s Ježíšem setkáváme a on nám chce otvírat oči pro „jiný pohled“ na to, co prožíváme…

Po biblické práci následovala bilance. Reflektovali jsme při ní, proč jsme přijeli, jaká jsou naše očekávání, co si s sebou přinášíme… Po ní pak byly hry: tichá pošta, na detektiva, s židlemi atd… Já už jsem pak šel spát, takže dál už nevím… 

V sobotu jsme začali den růžencem. Šli jsme na Záluží a obdivovali při něm i rozkvetlé stromy. Po růženci následovala mše svatá, které se s námi zúčastnila i s. Kateřina. Po snídani jsme se pustili o půl desáté do práce. Byla brigáda na zahradě. Bylo třeba zrušit kus plotu a odtahat větve ke garáži. Ale pak jsem přišel na to, že dělat z těchto větví palivové dříví by bylo naprosto neefektivní, bylo by to příliš mnoho práce, tak jsem poprosil o přetahání větší zase zpět k ohništi… Větve jsme spálili, ač byla již docela vysoká teplota. Bohužel naši vatru odnesl i jeden stromek, doufám, že se z toho vzpamatuje a zase obrazí... Všichni se již těšili na oběd, který v podání paní Peckové znamenal výbornou drůbeží polévku a pečená kuřata s bramborem. Všichni jsme si tedy pochutnali a nabrali sil na to, co následovalo odpoledne...

Po odpočinku jsme pak vyrazili asi v půl třetí. Byla připravená hra, která se zakládala na příběhu jednoho trosečníka, který při pohybu krajinou zanechával za sebou pokladničky. Naším úkolem je bylo objevit a vyplnit úkoly v nich obsažené. Rozdělili jsme se na dvě družstva, každé družstvo dostalo GPS přístroj, ve kterém byly již uloženy pozice pokladniček. Asi ve vzdálenosti 150m od cíle se mohlo začít s hledáním. Za nález pokladničky bylo 5 bodů a za správně zodpovězenou otázku v ní, bylo dalších 5 bodů. První pokladnička byla za mlýnem směrem na Hostín, další na Machově, další u jezera na louce a pak další u paty Koňského vrchu. Nahoře na Koňském vrchu byla další, ale tam už jsme udělali přestávku na svačinu, protože už jsme byli zničení z toho horka, které ten den vládlo. Dali jsme si chleba s paštikou případně i s hermelínem a vydali se na cestu dál. Tady se k nám přidali i Jenda Pecků, který pak šel další cestu s námi. Další pokladnička byla u Pelech a poslední pak na nás čekala za Radvánovem v lese. Poslední osmou už jsme vzdali, protože už to bylo moc daleko. Proto jsme zamířili na Radvánov a nejkratší cestou po silnici došli na faru. Hned jsme si šli dát zmrzlinu, protože si jí každý plným právem zasloužil. Ušli jsme asi 15 km, takže i jako vzpruha přišla vhod. Pana hostinského jsme při nabírání porcí zmrzliny trošku uvedli do nesnází, když jsme se zeptali, jak chutná ta dinosaurová zmrzlina. Načež on se nám snažil vysvětlovat, že je to prostě smetanová zmrzlina ve které jsou figurky dinosaurů atd. Vtom někdo z nás poznamenal, že chutná po dinosaurech a problém byl vyřešený.

Po příchodu na faru jsme měli sílu tak na večeři a bilanci. Pak už se jen hrály hry, následoval spánek.

V neděli byl program volný. Většina vstala na mši svatou. Po ní následovala volná zábava, kterou většina strávila na schodech před farou… Oběd nám vařila paní Wudiová a byl vynikající: rýže, maso a omáčka. Nadchl nás.

Po obědě jsme udělali společné foto, protože Terka už musela jít. Dopoledne odešly Káťa s Bárou a po mši i Hanka.

Odpoledne jsme pouklízeli faru, zametli, vytřeli a porovnali věci. Pak odjeli Peckovi. Šli jsme na zmrzlinu, načež Wudiovi pokračovali cestou domů a pro Soukupovi pak přijela maminka.

Tím skončil osmý PřeBoMil… Těšíme se již na letní tábor. Všem chci poděkovat za účast, ale také za nasazení ve společném programu, trpělivost a ochotu při práci a hlavně za odvahu a nasazení, se kterou jste nesli sobotní pochod v úmorném horku. Určitě budeme všichni dlouho vzpomínat!

Sepsal o. Řehoř.

P. S.: Když dáte pod článek „lajka“, budu velice rád. Ještě šťastnější budu, když pod článek přidáte komentář, co se vám líbilo, co naopak ne, když dáte nějakou reakci na to, co jsem napsal, případně pokud vás něco napadne co byste chtěli příště atd…

Kliknutím na obrázky se dostanete do příšlušné fotogalerie.