Přestože 3. února začínaly pololetní prázdniny, bylo ten den večer ve školce dost rušno. Opět jsme se tu totiž sešli my, kteří jsme se poznali na táboře v Horní Plané, abychom spolu již potřetí strávili prodloužený víkend.

Po večeři dorazily sestry Františka a Terezka z Brna a také duchovní otec celého setkání, o. Řehoř. Při večerní bilanci jsme si povídali o tom, co se od našeho posledního  setkání změnilo.

V pátek ráno jsme skoro všichni vstali na modlitbu růžence. Po snídani nám věnoval svůj čas otec Řehoř a pěknými slovy nám připomněl a zdůraznil výjimečné postavení muže a ženy v Božím stvoření. Uvedl nás tak do hlavního tématu setkání – mateřství, které mělo být doplněním zářijového PřeBoMilu, kdy jsme se zamýšleli nad otcovstvím. Odpoledne jsme se  pod vedením o. Řehoře seznámili s prostorami a historií milevského kláštera. V pět hodin byla sloužena mše svatá v Lašovicích, odkud jsme se pak, někteří autem, někteří pěšky, odebrali zpět do Předbořic na večeři. Následoval film Mrtvý muž přichází, film natočený podle skutečné události, který se zamýšlí nad otázkami odpuštění, nenávisti a trestu smrti.

I v sobotu zazvonil budík v 5.35, ale nikdo z nás na růženec nevstal, protože venku foukal silný vítr. Během snídaně za námi přijel o. František z Prahy. Sešli jsme se v kapli k ranní modlitbě, po které si s námi otec povídal o mateřství. Potom nás čekala slabá hodinka práce – pomohli jsme sestřičkám nanosit dřevo z kůlny do kotelny. Jako odměna na nás čekal (jak jinak) vynikající oběd sestry Pavlíny, po kterém jsme měli možnost dělat, co jsme chtěli, takže se povídalo, zpívalo, hrály se hry, zkrátka nenudili jsme se .

Večer pak přišlo to, na co se asi většina z nás nejvíc těšila: kulatý stůl se dvěma maminkami – paní Peckovou a Jarolímkovou (jako zástupkyněmi fyzického mateřství) a sestrami Františkou a Terezkou coby matkami duchovními .- Povídaly nám o svých zkušenostech a ochotně odpovídaly na naše otázky.

Neděli, poslední den našeho setkání, jsme zahájili mší svatou. Pomohli jsme sestrám ve školce uklidit a nezbylo nám nic jiného, než se začít loučit. Bylo to o to smutnější, že nevíme, kdy se znovu uvidíme, ale na druhou stranu nadějnější, protože všichni cítíme, že nějaké setkání, ať už v jakékoli podobě přijít musí.

Děkujeme všem, kteří se nám věnovali, hlavně sestrám z Předbořic i Brna, maminkám a kněžím.

Vstup do fotogalerie:

Setkání bude o prodlouženém víkendu v termínu 3.–6. února 2011. Začne večeří ve čtvrtek a končí obědem v neděli.

Ve čtvrtek večer se bude skupina sjíždět, večer asi bude „bilancia“. Určitě bude co vykládat....

Program v pátek 4. února začíná v 6:00 růžencem do přírody (ke kapličce nebo k obrázku) pak ranní chvály v kapli (růženec i ranní chvály jsou dobrovolné, jak víte  ), 7:00 příprava snídaně, 7:15 snídaně, 8:00 umývání nádobí, příprava prostoru ve školce na program, 8:45 1. program ve školce – asi přednáška otce Řehoře Muž a žena v Písmu svatém. 10:00 svačina, 10:30–12:00 volná hra, tvoření nebo procházka po krásné přírodě, 12:00 oběd, 13:00 umývání nádobí, 13:30 odjezd do Milevska, 14:00 prohlídka Milevského kláštera, 16:00 odjezd na mši svatou do Předbořic nebo Lašovic, 18:00 příprava večeře, 18:30 večeře, 19:30 umývání nádobí a úklid ve školce, 20:00 2. program ve školce – adorace v kostele spolu s rodinami ze společenství, které se na faře scházejí a které znáte, pak možná dobrý film nebo přednáška otce Řehoře pro všechny; asi 22:00 společná „bilancia“ ve školce.

V sobotu 5. února 6:00 růženec do přírody (ke kapličce nebo k obrázku), pak ranní chvály v kapli, 7:00 příprava snídaně, 7:15 snídaně, 8:00 umývání nádobí, příprava prostoru ve školce na program,  8:20 krátká ranní modlitba pro všechny „Tu jsem, volal jsi mě“, 8:45 3. program ve školce nebo mše svatá. Slíbil být s námi provinciál jezuitů František Hylmar z Prahy. Něco nám řekne, bude s námi asi slavit mši svatou, je možné ho využít k rozhovoru o tématech, která vás trápí a též přijmout svátost smíření. 10:00 svačina, 10:30–12:00 volná hra, tvoření nebo procházka po krásné přírodě, 12:00 oběd, 13:00 umývání nádobí a úklid školky, 14:00 4. program ve školce,  16:00 svačina  (volná hra) 18:00 večeře, 18:30 umývání nádobí a úklid ve školce, 19:00 nebo 20:00 5. program ve školce – kulatý stůl na téma mateřství – dá-li Pán, přijedou sestry z Brna – Františka a Terezka a odsud paní Jarolímková, teta Verunky Jarolímkové, kterou všichni znáte. 22:00 společná „bilancia“ ve školce.

V neděli je možnost pomodlit se s námi ranní chvály v kapli v 6:45, v 7:30 začíná růženec v kostele, v 8:00 je mše svatá v kostele v Předbořicích, po 9 hod. snídaně, pak balení se, focení, loučení, závěrečná „bilancia“, odjezdy po obědě.

Můžete využít poslední možnost setkat se s mladými i s rodinami odsud.

Přeji požehnané dny.

Prosím o informaci o tom, zda vás máme čekat, nebo ne.

S Wudiovými počítáme, ti jsou od vánoc přihlášení

s. Kateřina

Jako na každé setkání s úžasnými lidmi, které jsem mohla poznat díky sestře Kateřině na křesťanském táboře v Horní Plané, i na toto jsem se obzvlášť těšila. Hlavně proto, že po skoro 5–ti měsících jsem zase všechny mohla vidět. A tentokrát ve školce v Předbořicích.

Já bydlím v Brně, takže do školky nás ochotně odvezla sestřička Terezka se svým velkým „auťákem“ .Vyjeli jsme za světla a bez jakýchkoliv komplikacích jsme kolem 6. hodiny dorazily do Předbořic. Zaparkovali jsme před Bosco centrem a očekávali první známou tvář, kterou určitě za krátko uvidíme. Jako první přišla sestřička Kateřina se svým až obdivuhodným veselým výrazem na tváři, který ji neopustí ani v pozdních večerních až ranních hodinách. Samozřejmě jsme se přivítali i se sestřičkou Pavlínou, která se výborně starala o naše žaludky. Přijely jsme jako první, tak jsme zasedly ke stolu a vychutnaly si vyhlášené pomazánky sestry Pavlíny. Poté hodinu po hodince postupně přijížděli všichni, kvůli komu stálo za to ujet těch 200 km. A už to bylo tu: 2. PřeBoMil mohl začít. Jako první jsme si se všemi museli popovídat, protože když se s někým skoro půl roku nevidíte, je toho tolik nového, že se člověk až nestačí divit. Asi kolem 10 hodiny šli někteří z nás na krátkou procházku po nádherně zasněžených Předbořicích. V 11 hodin bylo naše setkání oficiálně zahájeno bilancí. A den byl u konce.Většina z nás si tedy povídala až do 2 hodin, ale zanedlouho všichni postupně usínali, až nastalo ticho. Myslím, že nejen já, ale i ostatní byli plní očekávání, co přinese další den. 

Ráno ti silnější a odhodlanější z nás vstaly na modlitbu růžence a  ranních chval, ti poněkud ospalejší a unavenější se k nim připojili až u snídaně . Po snídani si pro nás sestřička Pavlína nachystala velmi zajímavou hru s krátkým příběhem, poté následovalo vyrábění adventních věnců. Sestřička přinesla velmi mnoho ozdob a možných dekorací, aby si každý mohl přijít na chuť. Na výběr byly různé svíčky, mašličky, barevné kuličky, usušené lístky květin, skořice, badyán a spousta dalších věcí na zkrášlení našich věnců, ať už jsme je vyráběli z klasických větviček jehličnanů nebo z březové kůry. Asi kolem 12 dorazilo několik dalších dětí, které si přišli do školky nacvičit velmi zajímavé divadlo o sv. Mikuláši, které zahrály v kostele na jeho svátek. Po jak jinak než výtečném obědě jsme začali hrát celodenní hru asassíny, což je velmi zábavná a zajímavá hra, která ovšem některým z nás dala pořádně zabrat. Cílem hry totiž bylo pomyslně zabít brčkem osobu, kterou jsme měli určenou. No a kdo přežil poslední, ten vyhrál . Kolem 4. hodiny začala zajímavá přednáška s vojenským kaplanem – otcem Jindřichem Zdíkem. Otec Jindřich nám promítal videa a fotografie z jeho působení v Afghánistánu a vykládal nám různé příhody, které zažil, a o zdejším způsobu života. V 6 hodin jsme společně oslavili mši svatou, po které nám sestřička připravila večeři. A od 7 hodin se každý zabavil, jak mu bylo nejvíc milé… někteří z nás šli ven, jiní si jen tak povídali nebo hráli nejrůznější hry. Každopádně jsme všichni spokojeně usnuli až v ranních hodinách .

V neděli jsme ráno oslavili mši svatou (samozřejmě ti zdatnější opět vstali na modlitbu růžence... ). Po příchodu do školky jsme se nasnídali a pomalu jsme si začali balit své věci. Ještě jsme si zahrát nějaké hry,ale po úžasném obědě nastaly ty nejhorší okamžiky… Loučení… To byla pro nás pro všechny ta nejtěžší část – rozloučit se se všemi, se kterými jsme se za ty 3 dny ještě více sblížili… Ale naštěstí jsme se začali bavit o dalším společném setkání, takže když už čas tlačil a museli jsme odjet, hřála nás myšlenka, že se za 4 měsíce snad opět uvidíme.

Sepsala Anežka Balabánová, Brno

Fotogalerie zde:

V partě mladých lidí jsme Silvestr slavili již dvakrát, a tak jsme se po troše rozmýšlení rozhodli, že v podobném duchu chceme strávit i přelom roku 2010 a 2011.

Místem, kde jsme měli prožít poslední dny roku starého a první dny roku nového, se stala fara v Předbořicích. S láskou nás tu přivítaly sestra Kateřina a sestra Pavlína.

Naše silvestrovské setkání vypuklo 31. prosince dopoledne, kdy se začali sjíždět první účastníci.

Když se nás sešlo už víc, seznámili jsme se mezi sebou a poté byla vyhlášena celovíkendová hra „Na vraha“. Každý, kromě pořadatele, obdržel papírek se jménem toho, koho má zabít. Pak si svou oběť musel vyhlídnout, když byla sama nebo ji musel nalákat a pomocí dřevěné japonské hůlky na jídlo ji zabít. Samozřejmě jsme tuto hru nebrali doslovně . Zabití oběti spočívalo pouze v naznačení vraždy hůlkou a oznámení dotyčnému, že je mrtvý.

Po vyhlášení hry se začal připravovat oběd – brambory na loupačku s mlékem, solí a máslem. Ti, kdo nebyli zapojeni do přípravy oběda si povídali, hráli hry nebo tančili, někdy spíše dováděli, za zvuku místního rádia.

Některým přišly vhod i různé hračky a hudební nástroje pro děti, které byly v místnosti k dispozici. Pobývali jsme totiž ve zdejší školce, kterou měly sestřičky na starost.

Když jsme se posilnili dobrým jídlem, vyrazili jsme ven. Sáňky, boby ani talíře nesměly na naší vycházce chybět. Měli jsme s sebou dokonce i jednu duši z pneumatiky.

Ti, kteří lačnili po dobrodružství nenechali bez povšimnutí ani místní stoh sena.

Večer nás navštívili Pat s Matem, kteří se pokoušeli vyrobit lampión. No, řekněme, že se jim to celkem povedlo . Poté se ale zájemci z publika mohli pustit do výroby vlastních skleněných lampiónů, ty nám pak krásně posloužily jako osvětlení a ozdoba při silvestrovském přípitku v zahradním altánku.

Nechyběla ani soutěž o nejchutnější chlebíček. Hlavními degustátory byly samozřejmě Pat s Matem .

Před půlnocí jsme se přesunuli do farní kaple, abychom před Bohem zrekapitulovali již končící rok. Děkovali jsme, prosili a také zpívali písně.

Následoval přípitek a „ohňostrojení“ na silnici před farou.

Po těchto oslavách se ti, kdo chtěli, dívali na filmy a ostatní většinou spali.

Do sobotního dne jsme vstoupili mší svatou. Po snídani jsme se na farní zahradě rozproudili venkovní verzí hry „Člověče nezlob se!“.

Novoroční oběd pro nás připravily sestřičky. S plnými žaludky jsme si pak odpočinuli u pohádky Anděl Páně.

Když jsme takto nabrali síly, vyrazili jsme opět ven dovádět na sněhu. Někteří jsme se oddělili a vyšli si na procházku. I skupina dovádějících se na ni později vydala.

Nás, kteří jsme šli cestou do lesa a pak po polích, čekalo boření se do sněhu, někdy až po kolena, a zdolávání hlubokých struh. Ale provětrali jsme se a popovídali jsme, takže procházka svůj účel splnila .

Večer jsme se ztišili v kapli. Sestřičky nám ukázaly způsob, jak pracovat s biblickým úryvkem a jak vytvářet jeho příběh pomocí biblických postaviček.

Dole ve školce jsme se společně pomodlili a později následovalo promítání pohádky Král sokolů a příběhů Pata a Mata.

Neděle by nebyla správnou nedělí, kdyby se neslavila mše svatá, a proto jsme na ni také ráno vyrazili.

No a po snídani se balilo, uklízelo, rozdělovaly se nevyužité zásoby jídla a nesmělo chybět ani společné vyfocení u vánočního stromečku s Ježíškem v jesličkách a s ovečkami.

Rozloučili jsme se a do svých domovů jsme se snad všichni rozjížděli, sice ne úplně vyspalí, ale s radostí ze společného setkání.

Fotky ze společného setkání:

Pokud chcete opět zažít společenství skvělých mladých lidí, máte odvahu k dobrodružství pobytu v Předbořicích, chcete netradičně vstoupit do adventu,... pak vás zveme, jak jsme slíbili, na faru do Předbořic.

Termín: 26.– 28. 11. 2010

Plánovaný program 2. setkání:

Pátek 26. listopadu

• příjezd (možná opět autem z Brna se sestrou Radimou - není ještě úplně domluveno!!!)
• ubytování se (spacáky  a teplé oblečení s sebou – nutné!!!)
• večeře
• společné posezení spojené s „bilanciou“

Sobota 27. listopadu

• ranní růženec ke kapličce – za každého počasí
  
• v sobotu dopoledne je možné:
  •  hrát si spolu
  • projít se po krásném okolí školky
  • pro nadšence nabízíme možnost:
    • pomáhat s přípravou oběda
    • malovat hrnečky
    • vyrobit si adventní věnec...
• v sobotu odpoledne setkání s vojenským kaplanem, členem komunity premonstrátů z Milevska a knězem –  otcem Jindřichem Zdíkem:
  •  přednáška o Afghanistánu a duchovní službě vojákům
  • mše svatá v kostele
• večeře
• společný večer

Neděle 28. listopadu

• v neděli ráno mše svatá
• dopoledne společné setkání
• odpoledne odjezd (Do Brna to jde z Předbořic v 15:36. V Brně by to bylo v 21:30).

Příspěvek na stravu a energie za den: 50 Kč

Sestry Kateřina a Pavlína OF, Domov Svaté Zdislavy, Předbořice 51, Kontakt na mobil:  733 755 851, e-mail: predborice@frantiskanky.cz