Nedělní ráno potěšilo nemnohé z nás především posunutým budíčkem, který limitovala pouze mše svatá o půl desáté s místními obyvateli. Bohužel jsme se nemohli přesvědčit o kvalitách cerekevského kněze, neboť na sedes opět usedl náš otec Řehoř a svým poutavým kázáním oslovil duše všech přítomných.
I přes časový posun, kdy jsme se během noci přesunuli z Indie do Japonska, z nás vyzařovalo nadšení a velká bojovnost. V Japonsku totiž byla na programu dne Velká cena Formule 1! A tudíž na zahálení nezbýal čas. Ihned po mši svaté si skupinky vylosovaly svoji stáj – Ferrari, Red Bull, Mercedez a McLaren – a za účasti prezidenta F1 bylo týmům oznámeno, že kvůli finančním potížím budou muset shánět sponzory mezi bohatými japonskými podnikateli. Všichni se s vervou pustili do práce. A že jí bylo potřeba pořádný kopec. Cílem každé stáje bylo vytvořit pojízdnou formuli a navíc umě prezentovat její jedinečnost před šikmookými papaláši.
Naštěstí se nezahálelo ani v kuchyni, a tak jsme se všichni společně sešli na oběd, který se nesl, jak jinak, ve znamení Japonska. Měli jsme tu čest totiž okusit kuře Teryaki, znamenitý to počin naší kuchařky Anči. A spřádání plánů, jak přetáhnout sponzory na tu či onu stranu, navíc pokračovalo i u jídla. Změna zasedacího pořádku, kdy každá stáj zaujala svůj stůl, vnesla do našeho kolektivu vlnu zdravého soupeření a touhy zvítězit.
Mezitím již japonští boháči netrpělivě svírali v dlaních své bankovky a prezentace jednotlivých týmů tak po vydatném obědě mohla začít. Jako první odhalilo svůj výtvor Ferrari – plně funkční, plně bezpečností a plně kolečkoidní prototyp formule budoucnosti. Následovala ji stáj Mercedesu, která poukázala na skvělé technické provedení svého modelu. Podobnou cestou se vydal i Red Bull, který si mimo Macha a Šebestové ke své prezentaci přizval i půvabné asistentky. Nakonec světlo světa spatřil vůz McLarenu. Jednoznačně zazářil se svou největší a nejtěžší formulí a navíc se o komentář postaral známý maďarský mafián. Japončíci si dlouho lámali hlavy, komu vlastně přispět nejvyšší částkou. Tu přisoudili červenému Ferrari a tým vyznávající vraného hřebce si tak vydobyl nejvýhodnější pozici do odpolední hry.
Ta se odehrávala v nedalekém lese hned za vsí, takže po krátkém odpočinku, kdy jsme si doplnili síly, se mohlo pokračovat. Start Velké ceny se kvapem blížil, a i když každá ze stájí již disponovala určitým kapitálem, chybělo všem to nejhlavnější, opravdové formule, schopné zajet na jednom z nejtěžších okruhů světa čas hodný vítězů. Proto se předmětem následujících dvou hodin stala honba za ziskem co největšího počtu vozů. A jak každý ví, smontovat takovou formuli není jako vymalovat omalovánky. Je potřeba sehnat určité díly a bezpečně dopravit chloubu své stáje až do depa. I proto si nemnozí z nás sáhli až na dno svých sil. Nicméně všechno to snažení přineslo kýžený výsledek, formule se podařilo získat!
Po večeři jsme s vděkem přijali promítání filmu Rivalové, který vypráví právě příběh dvou známých pilotů F1, Nikiho Laudy a Jamese Hunta. Snímek nás nejenom obohatil, ale především dokonale unavil a uspal, takže po vzoru Nikiho Laudy jsme noční Velkou cenu zrušili a odebrali se na lůžka. Holt někdy bývá spánek to nejsladší, co nám může nabídnout tento svět. Ten večer byl dokonce sladší než pachuť vítězství vznášející se ve vzduchu. Koneckonců vítězi jsme se stali všichni.
Jenda