Přebomil

Den začal asi o sedmé hodině budíčkem, pak následovala výborná snídaně, opět z kuchyně našich hostitelů: ještě jednou děkujeme! Pak už jsme vyklidili naše nocležiště a přesunuli vše zpět do auta sestry Pavlíny. Mnozí z nás tam přidali věci, bez kterých se běžně neobejdeme, ale vzhledem k nebezpečí ztráty a utonutí jsme je Vstup do fotogalerierádi uložili do úschovy (mobily, klíče, hodinky, peněženky atd.) No a pak každý nafasoval záchrannou vestu a pádlo. O deváté hodině jsme naložili lodě na vozík a vydali se směrem dolů, do kempu u řeky. Tady došlo na dofouknutí lodí, jejich úpravu a rozdělení posádek. Následovala krátká instruktáž, jak se na raftech plave, a byla vznesena nabídka, že jeden může plout na kánoi. Po této nabídce jsem skočil já, protože od svých šestnácti jsem po něčem takovém toužil a po čtyřiadvaceti letech se dočkal. Jako první jsme spustili loď do vln Otavy a pokusili se zaujmout místo v plavidle. Ale ukázalo se, že kánoe je velmi vratká záležitost, takže hned jsme to otočili a zkusili jsme, jaká je voda v Otavě – a byla mokrá! Takže všechno bylo v pořádku a mohli jsme loď vylít a učinit druhý pokus. V té chvíli jsem trochu zalitoval, že jsem přece jen nezvolil stabilnější plavidlo – raft – a že jsem přece jen na tu vodu neměl volit příliš optimistické bermudy, které byly odsouzeny k celodennímu máčení. Ostatní kupodivu všechno zvládli bez vážnějších závad a tak se naše kolona lodí, čítající tři rafty, kánoi, kajak našeho nejzkušenějšího vodáka Ládi a nafukovací kánoi obsazenou sestrou Kateřinou a manželkou Míry Čapka, vydala na cestu. Paní Čapková však evidentně na místě kormidelníka seděla poprvé. Poté co obě začaly na řece opisovat kruhy, byla sestrou Kateřinou dotázána, co má dělat, aby pluli rovně: odpověď byla jednoduchá, ale nečekaná: „nevím“. Všichni jsme s vodáckým řemeslem bojovali. Nicméně po jistém čase se situace ustálila: rafty ožily pravidelným pohybem veslařů a texty písní, které byly Vstup do fotogalerieskládány „ad hoc“ a vypadalo to, že den bude velmi zábavnou záležitostí. Takto jsme směle vypluli směr Strakonice. Tam jsme dostali kolem jedenácté či půl dvanácté – podle polohy slunce. Naše loď byla první, tak jsme ji vytáhli na břeh a začali sušit svršky. Postupně přijížděly ostatní lodě, které jsme pomáhali vytahovat na břeh.

Během pár desítek minut k nám přijelo z Katovic auto naložené různými nádobami, várnicemi a potřebami a začal oběd. Vařené brambory s kuřecím řízkem a spoustou domácí zeleniny byly velmi rychle spořádány. Po chvilce odpočinku pak jsme se jali přenášet jez a spouštět lodě na vodu. Pak už jednotlivé lodě začaly vyplouvat a měli jsme namířeno do Štěkně. Tam jsme měli domluvenou přestávku na adoraci. Zde jsme poděkovali za Boží řízení, protože sestry měly právě v ten den adoraci v plánu a tak mimo jiné jsme taky zpěvem písní z Taizé i vyjádřili svůj dík za bezvadné počasí a to, že cesta probíhala tak dobře.

Vstup do fotogalerieZdržet v kapli jsme se mohli jen asi tak čtvrt či půl hodiny. Pak už bylo třeba jít, spustit lodě na vodu a zamířit na Kestřany. Cestou nás trošku pokropil deštíček, ale asi tak kolem osmé už jsme přistáli za mostem v Kestřanech. Zde jsme vytáhli lodě z vody a pomohli je složit do auta. Naše dobrodince jsme pozvali na večeři na oplátku my, ale ti měli velmi naspěch, a tak s námi pobyli jen asi tak půl hodiny. Den pak pokračoval bilancí a po ní byla možnost účastnit se ještě mše svaté. Protože byla tma, využili jsme příležitosti a mši uspořádali při svíčkách. Myslím, že to pro každého z nás byl veliký zážitek. Po tak naplněném dni se spalo jedna báseň!

Nový den jsme zahájili růžencem, který se stal takovou stálicí po celý tábor. Následovala mše svatá a snídaně. Po úklidu jsme se pak opět sešli v horním sále a následovalo zamyšlení o budoucnosti, Nové nebe, nová země… Na konci zamyšlení jsme pak vytvářeli koláž z obrázků oblohy, která zobrazovala současnou situaci a pak také to, co čekáme. Potom už byl oběd, který byl ten den dříve, a krom toho usmažila Vstup do fotogaleriesestra Pavlína pro každého řízek, který si každý vzal s sebou, protože v 13.13 nám odjížděl autobus do Strakonic. Na autobusové zastávce nás všechny pobavil Vojtěch, který nás naučil bezvadnou ukazovačku pro zkrácení chvíle. Cesta autobusem pak byla krátká, vystoupili jsme blízko náměstí a začali organizovat hru Co je štěstí? Úkolem bylo rozdělit se do dvojic či trojic a náhodných kolemjdoucích nebo jiných důvěryhodných lidí se ptát, v čem oni vidí štěstí. Nalezené odpovědi a zážitky při získávání těchto výpovědí jsme pak reflektovali večer před bilancí. Asi ve tři čtvrtě na pět jsme se pak sešli na dohodnutém místě a vcelku rychle se přesouvali na autobusové nádraží, protože na Strakonice mířila docela slušná bouřka. Pán Bůh nám to zařídil tak, že jsme okusili cestou jen pár kapek a hned, jak jsme byli pod střechou autobusáku, to rozjel naplno. Po měsíci nepršení přišla taková sprcha k duhu přírodě, ale i nám protože se příjemně vyčistil vzduch. To už přijížděl autobus, jímž jsme se přepravili do Katovic, kde nás čekali bezvadní lidé, Míra Čapek s manželkou a místní pan farář, otec Petr Misař.

Vstup do fotogalerie Krátce nato přijela sestra Pavlína s naloženým autem našich věcí na spaní a my utvořili řetěz a všechno přesunuli na faru. Pak většina využila čas a začala hrát fotbal, někteří přehazovanou a jiní si prostě jen povídali na houpačce. Když bylo vše v nejlepším, naši hostitelé pro nás přivezli skvělou večeři a hlavně párky, které jsme se jali hbitě proměňovat nad ohněm v opékané, a tím byla večeře dovršena. Po ní bylo pak odhaleno tajemství: druhý den se bude cestovat zpátky na raftech. Bylo však dobré je předem připravit, tedy nafouknout a uložit tak, aby nás ráno nic nezdržovalo. To jsme dobře zvládli a pak následovala reflexe hry Co je štěstí a závěrečná bilance dne. Pak už se většina šla uložit na svá provizorní lůžka a usnula spánkem spravedlivých. Při této příležitosti nemohu smlčet jednu velmi legrační událost: když jsem byl v nejsladších snech, probudilo mě světlo baterky mířící mi do očí a hlas Petra, který se ostatních tázal: „kdo to tady je?“ Zřejmě byl zaskočený tím, že jsem spal spolu s kluky a on mě ještě neviděl spícího a bez brýlí. Druhý den ráno jsme to dali k dobru ostatním a byla další legrace.

Videa:

Momentky dne...


Dopolední program, vystoupení politiků...

Protože jsem absolvoval obvyklé kolečko tří mší svatých, tak přepisuji z denního programu, že den začal až snídaní o půl deváté, protože neděle je dnem odpočinku. Následovala mše svatá a po ní pak různé kvízy a soutěžní otázky, jež měly prověřit znalosti, které si přichystala s. Kateřina. Po výborném obědě následovala soutěž, Vstup do fotogaleriejejímž smyslem bylo především projít určenou trasu a přenést po ní co největší množství vody. To se pak bodovalo a tvořilo pořadí týmů. Bočním efektem bylo však to, že tuto hru nešlo absolvovat bez polití a tak účast byla zároveň osvěžením. Na závěr pak se hry zúčastnili také vedoucí, které polévali všichni táborníci. Ohromná legrace.

Následně jsme se vydali na cestu v souladu s tématem dne. Protože bylo úmorné vedro a teplota dosahovala 38 stupňů, museli jsme s sebou mít dostatek vody a pokrývku hlavy. Cesta však vedla přes Zátaví a za touto vesnicí pak přes řeku Otavu brodem. Brod byl vynikající příležitostí ke koupání, čehož skoro všichni využili. Pak jsme pokračovali v cestě a na ní se společně pomodlili růženec. Dobrý nápad. Tak jsme došli k rezervaci Řežabinec. Zde týmy obdržely arch s otázkami, na něž měly najít odpovědi. Smyslem bylo prověřit postřeh, ale také se o rezervaci a jejím Vstup do fotogalerieprostředí co nejvíce dozvědět. Bohužel nám zde radost kazilo množství komárů a ovádů, které jsme se snažili zahnat repelenty, ale ty se ukázaly být pouhým vyhazováním peněz. Ač nastříkaní, přece jsme jim chutnali. Rádi jsme tedy Řežabinec opustili a vydali se na cestu domů. Naproti nám vyjela sestra Pavlína s autem naloženým večeří. Cestou v nás vyvolala úžas kadibudka Toi Toi, která stála osamocená na poli. Tady jsme se na chvilku zastavili, ale pak unavení pokračovali přes Lhotu pod most, kde byla ona večeře. Někteří si skočili do řeky, ale protože i tady štípali komáři, přesunuli jsme se domů.

Večer následovala bilance a závěr dne.

Videa:

Momentky dne...

Hra, když nám bylo hodně horko...

Den začal opět růžencem a pak mší svatou. Po snídani a úklidu jsme se pustili do společného zamyšlení, které nyní bylo rozděleno na čtyři skupiny a každá skupina dostala za úkol vytvořit scénku na téma evangelizace. Prostředí, v němž hlásání Vstup do fotogalerieevangelia mělo proběhnout, si každá skupina vylosovala. Na výběr byla: rodina, studentské prostředí, město či obec, skupina přátel. Výsledné scénky pak byly ohodnoceny a obodovány.

Po obědě následovalo odpoledne zamyšlení na téma internetu. Studium materiálů probíhalo po skupinkách. Večer jsem pak já odjížděl do Milevska, abych sloužil nedělní bohoslužby, ale na táboře se pak konala Křížová cesta, jejíž organizace se ujal Vojtěch. Měla za cíl modlitbu, ale také i vydat svědectví před okolím o naší víře. Všichni si ji pak velmi pochvalovali… Po večerní bilanci pak den opět skončil.

Video:

Z dopoledního zamyšlení na téma: evangelizace...

Den jsme opět zahájili růžencem, po němž následovala mše svatá. Ten den byl sv. Jáchyma a Anny, rodičů Panny Marie. Dopolední program jsme zahájili tanci, které nás provázely po zbytek tábora. Následné zamyšlení pak připravila s. Kateřina a smyslem bylo udělat takovou sebereflexi, jak sám sebe vidím: na papír světlé barvy jsme si každý obkreslili svou ruku a zapsali tam to, co na sobě oceňujeme, za co Vstup do fotogaleriebychom dokázali poděkovat. Na papír tmavé barvy jsme pak psali to, co se nám na sobě nelíbí, za co se stydíme, co bychom rádi, abychom neměli. Na závěr práce jsme pak světlé papíry umístili na zelené plátno a nechali ho tam po zbytek dne, aby každý mohl druhému připsat to, na co dotyčný zapomněl nebo čeho si sám nevšiml…

Po obědě a odpočinku pak měl Petr připravenou hru Stroj času. Hra byla náročná na pochopení pravidel, ale vycházela z jednoduchého scénáře, při kterém byla družstva zasvěcena do fiktivního příběhu, ve kterém šlo o to, že Zemi zanedlouho čeká Vstup do fotogaleriekatastrofa a jedinou možností je zachránit se přesunem do jiného času. Takový přesun umožní tzv. Stroj času, jehož sestrojení je sice možné, ale nikdo neví, jak to udělat a kde hledat materiál a plány. To vše měla za úkol družstva. Petr jako hlavní rozhodčí vše bedlivě sledoval a ve chvíli, kdy se některé družstvo posunulo dál, zapískal na píšťalku, a tím se ukončil věk a družstva se vracela zpět do počátečního času a vše si musela vyslechnout a absolvovat od začátku. Ale postupem času se stávala zkušenějšími, až na závěr se to podařilo a Stroj času vítězné družstvo sestrojilo.

Po večeři pak následovalo večerní zamyšlení na téma: Hledám sám sebe. Na příkladu čtyř světových celebrit jsme si mohli uvědomit, že každá slavná osobnost je člověkem jako my, a když jsou pro nás hvězdami a dávají nám tedy orientaci, jací můžeme být i my, přece je každý z nás originál a máme jím být. Takovým originálem, jakým nás zamýšlí Bůh.

Následovala opět bilance a závěr dne.

Videa:

Momentky dne...

Hra Stroj času, pár momentů...


Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Přebomil