Přebomil

Pátek 1. 3. 2013

Naše setkání začalo 1. března. Když jsme přijeli na faru, byla tam jen Lída s Jendou. Po mši se začali sjíždět i ostatní. Také nás navštívila Terka Kahounová. Začali jsme večeří, kde byla již všemi oblíbená a známá rybičková pomazánka.

Vstup do fotogalerieVečer jsme zahájili písněmi a tématem postní doby. Posedali jsme si do kruhu a posílali si tajuplný předmět, který byl zabalený v látce, a my jsme museli uhádnout, co to je. Když se začal odhalovat tento tajuplný předmět, zjistili jsme, že je to mísa s popelem. Jediný odhodlanec Míra si do té mísy sáhl. Poté jsme zapálili svíčku a posílali jsme si ji v kruhu a každý musel při posílání svíčky vstát a říct sousedovi co mu přeje. Pak jsme si povídali, z čeho se vůbec popel, kterým jsme pomazáni na popeleční středu, dělá. Pak si každý z nás vybral barevný šátek podle toho, jakou barvu má rád, a dal si ho před sebe. Kdo chtěl, mohl nakreslit popelem to, co v poslední době ovlivnilo nebo co už se nedá nikdy vrátit. Když jsme skončili, každý si vzal šátek s popelem a ten popel vyhodil buď ze dveří, nebo z okna.

Následovala bilance, kdy jsme zhodnotili den a také, jak jsme se těšili a co od toho očekáváme. Pak jsme hráli hry. Hra, která se nám nejvíce líbila, byla Pád důvěry, při které bylo slyšet, „běž“, „neboj se“, „spadni jako prkno, ne jako záchod“. A proto se hra pro velký úspěch opakovala i v sobotu. Poté jsme si jen tak povídali a hráli hry a prostě byli jsme rádi, že tam můžeme být a strávit s druhými svůj volný čas. A takto skončil náš první den v dobrém kolektivu bezva lidí.

Marťa

Sobota 2. 3. 2013 

Vstup do fotogaleriePro čtyři šťastlivce začal sobotní den již za svítání na ranním růženci. Cesta na Záluží představovala nejen duchovní zážitek, ale také potěšení nad nádherným východem oranžového slunce. Už takhle zrána bylo jasné, že se rýsuje den jako vymalovaný…

Po mši svaté byl čas na velkolepou snídani sestávající se z nepřeberného množství laskominek (z kuchařského umění našich rodičů a pana Krejčího). Kromě buchet, perníků a ovocných koláčů mohli zájemci okusit také müsli s lyofilizovanými jahodami a nabírat je značkovou lopatkou Bona Vita.

Vstup do fotogalerieDopolední program se nesl ve znamení stromů. Každý si z košíčku vybral tu část borovice, která mu byla nejsympatičtější. Důvody naší volby byly rozmanitého rázu – větvička vypadá jako žebřík pro veverky, do šišky vkládá strom to nejlepší, co v sobě má, kůra strom chrání a uschlý klacík je chudák, protože si ho nikdo nebere. Následovalo zamyšlení, jakým stromem a kde bychom chtěli být, jakou bychom chtěli mít funkci. Sdílení pocitů bylo zajímavé a leckdy překvapující. Dozvěděli jsme se například, že jeden by byl rád dominantou v krajině, druhý útočištěm pro ptáčky a jiný by svůj osud vložil do rukou Lesů ČR. Pokračování programu – legenda o třech stromech a jejich touhách, doprovázená písničkami – nám poskytla mnoho podnětů k přemýšlení.

K obědu se podávala výborná rýže, ta nejlepší na českém trhu, a dietní kuře se zeleninou. Pokrm vskutku lahodný. Na to, že je půst, nás možná milé sestřičky Pavlína a Kateřina až moc rozmazlily.

Polední siesta posloužila ke všem možným aktivitám. Někteří jedinci přišli na novou taktiku boje proti tradiční přebomilovské únavě a na několik desítek minut se oddali sladkému spánku.

Vstup do fotogaleriePříjemně odpočatí jsme se ve dvě hodiny vypravili na výlet. Cestu nám zpříjemnily hry s tenisákem a špagátama, ale taky s čísly. Postupně zapadající slunce přímo vybízelo pohrát si se stíny, a tak jsme vytvářeli nápis Přebomil. Některá písmenka nás pozlobila, ale nic přeci nemůže být dokonalé, a tak jsme po kreativní půlhodince, spokojení se svou prácí, pokračovali v túře. Z posledního úseku se zážitky účastníků různí, poněvadž si, tuším, tři skupinky plánovaně i neplánovaně zvolily odlišné cesty. Podle úsměvů při shledání na faře se dá soudit, že všechny zažily nějakou tu legraci. Nepokazilo ji ani všudepřítomné bláto, ba naopak.

Před večeří každý povinně absolvoval pád důvěry, včetně otce Řehoře a sestřiček. Nejspolehlivějším stylem byl pád á la prkno, někteří však zvolili metodu ,,záchod“ a taky nespadli vedle.

K večeři se padávaly párečky. Po nich jsme si společně s Vojtou Frýdlem, který  přišel večer na návštěvu, poslechli povídání hosta otce Zdíka na téma křesťanská hudba. Zhlédli jsme spoustu zajímavých klipů. Texty písniček byly tak silné, že některé z nás dojaly a jiné uspaly.

Po bilanci a modlitbě začli ve společenské místnosti řádit upíři. Když byli všichni zneškodněni a ubohé oběti se opět vzchopily k životu, prakticky jsem otestovali, jak snadno můžeme poznat kamaráda pouze podle stisku ruky. Pak nás ještě zabavila Verča a její kdovínakoho koukající se mobil, posílání ,,s“ a ,,bez“ a Bětušky tužky.

Dříve či později se všichni odebrali zachumlat se do spacáčků…

Terka

Neděle 3. 3. 2013

Kolem půl deváté začalo být v kuchyni rušno, protože každého probudilo kručení břicha, a tak se začal shánět po něčem k jídlu. Ve čtvrt na deset jsme začali pomalu vyrážet na mši svatou. Po mši svaté v Kovářově odjel otec Řehoř na mši svatou do Kostelce, a tak jsme na faře osiřeli. Postupně jsme se začali rozdělovat do skupinek na přípravu oběda. Jedna skupinka škrabala brambory na terase venku, druhá skupinka vařila polévku, třetí dělala Vstup do fotogaleriebramborovou kaši a ostatní prostírali. Kolem dvanácté přijely sestry Kateřina a Pavlína, které nám přivezly důležitou věc, a to vepřové maso na šalvěji. A to už také přijel otec Řehoř a mohli jsme začít s obědem. K obědu byla slepičí polévka a bramborová kaše s vepřovým masem na šalvěji. 

Po obědě začala panovat ponurá nálada, protože jsme věděli, že se blíží konec. Na řadu přišlo také již tradiční uklízení. Všichni jsme si užívali poslední chvíle spolu, i když jsme věděli, že za chvíli budeme muset domů. Ale všechno hezké jednou končí, a tak skončil i náš 12. PřeBoMil.

Marťa 

Videa

Pád důvěry

Hra Vratké břemeno

Hra Na zvědavce

Zvu všechny na další víkendové setkání na faru v Kovářově v termínu pátek 1. března do neděle 3. března. Protože se již nacházíme v době postní, dovolím si přerušit cyklus našich úvah na téma Desatera Božích přikázání a vložíme sem téma: doba postní.

Pokání Protože pozvánku dávám z důvodu časové tísně opravdu na poslední chvíli, prosím o rychlé přihlašování. Tento článek bude, jak jste zvyklí, průběžně doplňován, proto ho, prosím, sledujte. Zároveň bych měl jednu velkou prosbu. Kdo víte, že budete moct být na faře již v průběhu pátečního odpoledne, tak se nabídněte, že budete přijímat příchozí. Já budu na mších v Předbořicích a Kovářově, protože je první pátek.

Program:

Pátek

Během odpoledne příjezd
18.00 možnost účasti na mši svaté
19.00 Společná večeře
20.30 Společné zamyšlení, po něm bilance
22.30 Večerka

Sobota

6.30 ranní růženec (dobrovolně)
7.30 mše svatá
8.15 snídaně
9.30 společné zamyšlení
pak příprava oběda a společná činnost
12.00 tak jak se povede: oběd a po něm úklid a odpočinek
14.00  společná aktivita venku (procházka a hra)
17.30 příprava večeře
18.00 večeře
19.30 host: otec Jindřích Zdík, téma: křesťanská hudba a zpěv worship
22.00 bilance a pak večerka

Neděle

6.30 ranní růženec (dobrovolně)
pak snídaně a volný program
9.30 mše svatá
pak příprava oběda
12.00 oběd
pak úklid, a během odpoledne rozjezd domů

Pokud budete mít nápady, připomínky nebo náměty ke zlepšení programu, samozřejmě napište.

Důležité poznámky:
vezměte si s sebou věci na spaní a to teplé, věci na ven na sport, příspěvek na stravu na celé setkání bude 150 Kč, neuškodí psací potřeby a hlavně dobrá nálada. Pokud budete moct přivézt i něco na jídlo, bude to vděčně přijato... Jo a ještě jsem si vzpomněl, že ty přezůvky na feře už za nic nestojí, tak si vezměte, prosím, své...

Zúčastní se:

Verča Jarolímková
Peťa Wudi
Marťa Soukupová
Terka Jirsová
Maruška Soukupová
Dáda Procházková
Jenda Pecka
Pepa Fořt
Míra Procházka
Líďa Rozhoňová
Pavel Soukup
Marky Wudiová
Míša Soukupová 

otec Řehoř.

Už ani nevím, v kolik měl být oficiální začátek, ale na faru jsme se začali sjíždět okolo šesté večerní. Jakmile kdokoliv vstoupil do společenské místnosti, okamžitě zaregistroval dva "tábory", které se postupem času zvětšovaly, až do rozměrů nedýchatelna . Postupem času začali dobrovolníci připravovat večeři, která na první pohled nevypadala moc lákavě, ale po prvním soustu bylo jasné, že nás náš zrak klame.

Vstup do fotogalerieSpolečný program začal hrou, kde jsme museli nasbírat podpisy účastníků. Při této hře jsme se ani moc neseznámili, ale měli jsme alespoň důvod se oslovit a poprosit daného člověka o podpis. V této disciplíně jsme se trochu zahanbili, protože vyhrála zástupkyně hostů, ale Jenda s Mirkem udrželi naši čest na druhém a třetím místě.

Po hrách některé zklidnila přednáška otce Řehoře, kde si každý vybral kámen, který ho zaujal pro svůj tvar, barvu, materiál, ... Musím se přiznat, že jsem si toho moc neodnesla, protože mě někteří upoutali svou nepozorností.

Vstup do fotogalerieČas zbyl i na filozofickou skupinu, ale jejich myšlenky usměrnila společná modlitba. Najednou se začali někteří připravovat k odjezdu, jen někdo se rozhodl pomoct s mytím nádobí a musím říct, že jsme si i docela popovídali .

Večer jsme ukončili bilancií a hrou. Pak byly ještě nějaké debaty, ale postupně začala fara usínat.

Sepsala Anička.

Vstup do fotogalerieSobota pro některé začínala tradičním růžencem o půl sedmé. Šlo se do Zaluží a zpět. Ostatní, kteří neměli sílu vstát a byli vyčerpaní po dlouhém povídání do noci, stejně zanedlouho vyhnala ze spacáků zima. A tak jsme se už v plném počtu sešli na mši svaté, která se konala o půl osmé. Přijely se na nás podívat také sestřičky z Brna se sestrou Kateřinou, a tak jsme snimi oslavili mši svatou a poté je pozvali na společnou snídani. Vojta s Jendou, Petrem a otcem Řehořem šli nakoupit čerstvé pečivo do pekárny, někdo připravoval snídani a někteří měli v plánu rozmrazit své zmrzlé tělo u topení. 

Když bylo všechno nachystané, nic nám nebránilo v tom, abychom mohli společně zasednout a po duchovním pokrmu mohli přijmout také ten tělesný. Po výborné snídani, po umytí nádobí a po rozloučení se setřičkami jsme se konečně dostali ke Vstup do fotogaleriespolečnému, velmi zajímavému programu. Bylo to zamyšlení nad Postní dobou a navazovalo na program z pátku. Sedli jsme si do kruhu a každý si vzal nějaký kámen, který se mu líbil. Nejdříve jsme měli přemýšlet nad tím, jaký je střed dne, práce, života atd. Poté jsme udělali z našich kamínků uprostřed kruh, a to tak, že začal jeden a postupně každý přidal svůj kamínek. Musely se vždycky dva vedle sebe dotýkat, a tak jsme napjati čekali, jestli nám z toho opravdu kruh vyjde. Ano, vyšel. Byl to opravdu kruh a ve středu byla svíce jako znamení Boha. A co tedy bylo jako ponaučení z tohoto zamyšlení? Podle mého šlo o to, že v postní době bychom se měli více soustředit na Boha, věnovat mu více času a nehledět tolik na své záležitosti, kterým často dáváme přednost. 

Po tomto obohacujícím programu se někteří znás vrhl na přípravu oběda, někteří si našli svého kamaráda na pokec a jiní hráli nějaké hry. A tak když se z kuchyně začala rozléhat ta krásná vůně, prostřeli jsme, poděkovali Pánu za toto jídlo a hladoví se pustili do výborné polévky. Měli jsme na výběr podle toho, jestli máte raději slepičí anebo hovězí polévku dohromady s Frankfurtskou. Poté jsme měli sekanou s bramborem. Byl to výborný oběd a myslím, že všem, co ho připravovali, bychom měli poděkovat. Smile Po obědě jsme měli všichni plné žaludky, a tak jsme se rozhodli jen tak odpočívat a nic Vstup do fotogalerienedělat. Bohužel Honza Liška musel odjet, a tak jsme se s ním rozloučili a pokračovali v povalování. Myslím, že spoustě lidem bylo líto, že už je konec. A tak jsme tam jen čekali, než zaťukala Anička Jarolímková s Adélkou a my věděli, že se budeme muset rozloučit s Aničkou a Standou. To nás tak nějak rozhýbalo, a tak si někteří znás zahráli nějaké hry, Maruška s Lídou a Marťou šly dělat pudink a ostatní si šli poslechnout Dády koncert. Po úžasném koncertě jsme došli na výborný pudink a pak jsme se rozloučili s Dádou a Mirkem. 

Poté jsme začali uklízet faru a nadešel čas se rozloučit i s Vojtou. Otec Řehoř Vojtu odvezl na autobus do Petrovic a už byl konec i pro mě, Jendu, Matěje a Terku. Rozloučili jsme se s lidmi, co na faře ještě byli, farou a otcem Řehořem. Byl tu konec toho skvěle stráveného víkendu se super lidmi, ale ne na dlouho. Doufám, že za čtrnáct dní se s Vámi všemi zas uvidím.

sepsala Bětka

Videa

Hra na Lordy: Kačka

Hra na Lordy: Lída

Hra na Lordy: Terka

Zvu všechny mladé, zejména ty, kdo patří do společenství PřeBoMilu, na Večer mladých na faru v Kovářově v pátek 15. února 2013. Začátek je stanoven na 18. hodinu a na programu jsou:

  • diskuse nad zajímavými tématy
  • prožitek společenství
  • modlitba
  • a samozřejmě zajímavé hry

Pozvánka na večer mladýchVíce informací můžete zjistit zde (informace budou postupně doplňovány. Na požádání je možné zajistit na faře také přespání. Pro naše společenství je zde možnost pobýt do sobotního večera. Program budeme mít v tom případě vlastní. Prosím, kdo víte, že budete chtít přijít, tak se už teď přihlašujte. Velmi nám to pomůže v organizaci. Děkuji.

Program setkání

Pátek

17.00 možnost účasti mše svaté v kostele
18.00 přivítání, lehčí úvod
18.15– 18.45 seznamovačky, icebreakery, atd.
18.45
–19.15 občerstvení
19.30 –20.45 katecheze na téma doby postní (Řehoř Žáček)
20.45
–21.30 společná modlitba (Jenda Mikeš)
21.30 oficiální ukončení
dále pro ty, kdo zůstávají volný program, hry (Honza Liška) 

Sobota

6.30 možnost účasti na ranním růženci
7.30 mše svatá
8.15 snídaně
10.00 společné zamyšlení na téma postní doby
12.00 společný oběd
pak volný program (hra buď venku nebo vevnitř, procházka po zasněženém okolí atd.)
kolem 17 hodin ukončení

Důležité pokyny

Prosím, vezměte si s sebou teplé věci na spaní, hygienické potřeby, věci na psaní a hodí se i bible. Kdo zůstane až do soboty, tak prosím o příspěvek na potraviny 50 Kč/osobu.  

Řehoř

zúčastní se nezúčastní se

Marťa Soukupová
Standa Kubíček
Maruška Soukupová
Dáda Procházková
Míra Procházka
Bětka Pecková
Anička Jarolímková
Jenda Pecka
Marky Wudiová
Míša Soukupová
Pája Krejčová
Kuba Fořt
Peťa Wudi
Marky Wudiová
Kačka Soukupová
Pavel Soukup
Terka Jirsová
Matěj Jirsa 
Vojta Otruba
Katka Mošanská

Katka Balabánová
Marek Schmeller
Hanka Dvořáková

 

Po chvilce úsilí a námahy je tu další článek o našem setkání na faře v Kovářově, tentokrát ve dnech od 27. do 30. prosince:

1. den – čtvrtek 27. 12.

Ačkoliv oficiální začátek našeho setkání byl naplánován až na 18 hodin, já a Bára jsme přijeli už po desáté dopoledne. Od paní sousedky Maříkové jsme si vyzvedli klíče a šli jsme na faru. Před druhou hodinou přijel otec Řehoř, se kterým jsme se vydali na půl třetí do Kostelce na mši svatou.

Vstup do fotogalerieTam nás čekalo překvapivé a velice příjemné setkání s Peckovými, za něž byla u příležitosti svátku sv. Jana Evangelisty sloužena mše. Po ní nás varhaník pan Jaroslav Tůma (mimochodem velice sympatický pán), který spolu s manželkou příležitostně bydlí na místní faře, pozval na malou prohlídku fary a na občerstvení. Zjistili jsme, že fara je krásné starobylé stavení se spoustou dobového nábytku. Asi půl hodiny jsme poseděli ve vyhřáté kuchyni u vynikajícího zázvorového čaje.

Před pátou nás otec Řehoř zavezl zpět do Kovářova a sám odjel sloužit mši do Předbořic. Těsně před pátou pak přijely Anča a Terka a po nich postupně ostatní. Do večeře (to znamená kolem 18 hod.) už nás bylo hodně: Otrubovi, Maruška, Marťa, Míša a Pavel Soukupovi, Procházkovi, Anička Jarolímková, kluci Fořtovi, všichni tři Wudiovi, Terka, Lída a Marek. Fara pomalu začínala praskat ve švech...

Po večeři a umytí nádobí (ke kterému se ku překvapení některých našlo víc dobrovolníku než obvykle) jsme se sešli k prvnímu společnému povídání. Pokoušeli jsme se zamyslet nad tím, co je čas, k čemuž nám mohl posloužit obraz amerického umělce Marca Chagalla znázorňující okřídlenou rybu nesoucí nástěnné hodiny. Došli jsme k závěru, že čas je něco, co prostě je a v čem žijeme, ačkoliv to nedokážeme zcela pojmenovat nebo definovat. Důležité je i to, že čas je pro nás především velmi dobrý dar od Boha.

Na bilanci jsme už byli všichni (dorazili Peckovi se Standou, Markéta Dvořáková, Bára Vlnová a Terka Kahounová). Bilance měla tentokrát jinou podobu než obvykle, což bylo řadou lidí přivítáno jako příjemná změna (a změna je život, ne?). Každý si vybral kámen, který symbolizoval dík nebo prosbu. Ty jsme mohli přinést před ikonu Krista, podělit se s ostatními a uzavřít či zhodnotit uplynulý den.

Po bilanci jsme využili toho, že otec Řehoř šel spát, a sešli jsme se nahoře v pokoji holek, abychom vyrobili oplatkový dort. Chtěli jsme totiž společně oslavit otcovy 40. narozeniny a 10. výročí jeho kněžského svěcení. Holky ze zadního pokoje v čele s Maruškou připravovaly další součást překvapení. Byl to velký arch balicího papíru, na němž byly přilepeny fotky každého z nás okolo fotky otce Řehoře. Kdo chtěl, mohl mu tam připsat osobní přání.

Vojta

Pátek – 28. 12.

Druhý den začínal v půl sedmé ráno tradičním, všemi oblíbeným ranním růžencem. Po skončení modlitby, řekl bych ještě s velkou účastí, se někteří šli ještě ponořit do říše snů a pokračovat v tom až do osmi hodin, kdy byla Vstup do fotogaleriesnídaně, ostatní to už vydrželi. Po snídani, kdy už byli všichni probuzení a plní energie, jsme každý dostali papír, na kterém byl kruh rozdělený na sedm částí značící týden před Vánocemi (17. - 23. 12.). Každý měl napsat, co dělal, a barvami označit, jakou činnost považuje za povinnost a jakou za slavnost. Po ujasnění povinností a slavností jsme se rozdělili do dvou skupin. Každá měla zpracovat jedno téma: judaismus a islám, a to dvěma metodami. První, že ostatním řeknou o daném náboženství to nejdůležitější, poté druhou formou, formou televizního pořadu. První skupina vytvořila soutěž Staňte se muslimem, kde soutěžící soutěžili o poctu stát se muslimem. Druhé skupině posloužila jako vzor Pošta pro tebe.

V pátek se všichni těšili na oběd, protože jsme si vařili sami. Ty nejšikovnější kuchařky se pustily do díla tzv. špagety alla PřeBoMil a hrachová polívka. Vstup do fotogalerieOstatní začali tvořit nástěnku. Během přípravy oběda jsme využili čas a dokončovali jsme dort. S obědem to vypadalo dobře, ale náladu pak pěkně srazila připálená hrachovka. Mnozí si říkali, co se dá zkazit na špagetách, ale ono nic není tak jednoduché, jak se zdá. Špagety se sice lepily (staly se z nich takové špalky), ale jíst se to dalo – a co víc si přát. S jistou dávkou fantazie to bylo opravdu i výborné.

Po obědě jsme vyrazili na dobrodružnou výpravu. No, asi víc na procházku než na výpravu. Vůdce Řehoř nás bezpečně provedl okolím Kovářova, což bylo velice příjemné. Osobně si myslím, že to bylo lepší než tvrdnout uvnitř. Museli jsme se vrátit do 17:00, protože to začínala mše. A tak jsme nadýcháni čerstvého vzduchu vyrazili na mši do kovářského kostela. Někteří šli ministrovat, jiní ne. Byla pěkná zima a v domněnce, že teplý vzduch jde nahoru, jsme šli na kůr. Nebylo to tak.

Trošku promrzlí, ale pozitivně nabití duševním pokrmem jsme začali připravovat večeři. Byla to pořádná hostina, hermelín byl přesně takový, jaký by měl být. I správný smrádek měl. Organizátor prací Bára, poté co všem rozdělila role v předávání dortu, zahájila akci Předání. Mělo to pěkný scénář i pěkné kulisy a myslím si, že otec byl dojat, ale jako správný kněz to na sobě nedal znát a elegantně přijmul dary a gratulace. Po velmi zajímavém filmu In nomine patris proběhla bilance na závěr podle mě velmi vydařeného dne. Poté se někteří opět položili do oblíbené říše snů, a jiní opět povídali možná až do dalšího dne. Ale jedno je jisté: spát šli všichni…

Standa

3. den – sobota 29.12.

Ráno o půl sedmé se jako vždy konal růženec. Samozřejmě ne sám, ale opět s poměrně slušnou účastí. Následovala brzká ranní mše už o půl osmé, která zaručeně probudila i ty nejzatvrdlejší spáče. Obdařeni duchovním pokrmem jsme spěchali zpět na faru, abychom nasytili i naše kručící břicha. Poté si pro nás otec Řehoř připravil zamyšlení na téma neděle. Zjistili jsme, že dodržování neděle jako dne odpočinku je v nás hluboce zakořeněno – vlastně již od počátku světa. O tom jsme se koneckonců sami přesvědčili, když jsme ve dvou skupinkách museli argumentovat pro a proti neděli. Nutno dodat, že argumenty pro postrádaly určitou dávku fantazie. Nakonec jsme se však shodli na tom, že bez neděle to zkrátka nejde.

Oběd tentokrát chystala paní Pecková, takže zbyl čas na jiné aktivity. Holky se Vstup do fotogaleriestatečně vrhly do výroby nástěnek a my kluci se s nesmírnou bojovností a kuráží pustili do rozebírání starých křesel. Už od začátku bylo jasné, že půjde o skutečnou válku. Lítý boj, kdy lítalo téměř vše, jsme ale nakonec vyhráli. A tak všichni mohli zasednout k prostřenému stolu a vychutnat si pečené kuře s bramborem nebo rýží.

Polední siesta bohužel nenaskýtala dlouhý odpočinek, zvláště pro umývače nádobí, neboť nás čekala odpolední vycházka. A jelikož nás nelimitoval čas mše svaté, trasa se oproti včerejšku nápadně protáhla. I přesto jsme ale cestu Hostín – Řenkov – Samoty – Zaluží – Kovářov zdárně absolvovali. Čas jsme si navíc krátili duchaplnými dialogy o církevních restitucích, umělecké tvorbě, hrou na bombu a bez povšimnutí jsme nezanechali ani elektrický ohradník.

K prahu fary a kýženého tepla naše výprava dorazila asi kolem půl šesté. Bohužel jsme se hned po česnekové večeři museli rozloučit s Jirsovými. Loučení nám ale usnadnily Vojtovy prskavky a příslib dalších setkání. Vstup do fotogalerieS plnými žaludky jsme následně zakončili den klasicky neklasickou bilancí a otec Řehoř nás naučil novému vnímání modlitby. Následovala Cimrmanova hra Dobytí Severního pólu, při které jsme se zasmáli a zjistili, že bychom přeci jen měli být hrdi na své češství. Večerní klid o půl jedenácté poslal mnohé z nás do postelí. My, kteří jsme statečně odolávali pokušení zavřít oči, jsme se ještě nějaký čas bavili strašidelnými historkami a příhodami. Kolem jedné však fara definitivně utichla a my tak načerpali síly do nového dne.

Jenda

4. den Neděle 30. 12.

„…a spali a spali a spali. Dobře se jim to spalo.“ – Tak takto nějak by se dal charakterizovat začátek neděle. Pouze několik nejsilnějších dokázalo vyhrát boj se sebou samým a dopravit se na tradiční ranní růženec. Po jeho skončení se otec Řehoř vydal sloužit mši svatou do Předbořic a ostatní „hrdinové“ zase zalezli do spacáků.

A zase spali… když tu jeden po druhém začal zjišťovat, že má hlad. A tak lidé postupně vyráželi do kuchyně, na rozdíl od ostatních dnů, kdy se jedlo zásadně společně v hlavní místnosti. Zkrátka – pro celé nedělní ráno mě nenapadá jiné slovo než „úpadek.“ A opravdu – Přebomil byl u konce.

Ranní mše svatá však všechny probudila, a pokud ne, volný čas po jejím skončení naskýtal mnoho času pro odpočinek. Ostatní mohli využít času do oběda, jak chtěli. Jedna skupinka například pomáhala vařit paní Wudiové oběd, jiní se balili, další se spolu bavili a jánevimcoještě.

Po obědě následovalo mytí nádobí a všeobecná „debordelizace.“ Té bylo opravdu třeba, ale protože jsme si všichni jednotlivé úkoly rozdělili a každý udělal něco, nebyl problém vše zvládnout. A dál… a dál už nic… Lidí ubývalo a jako jeden z posledních jsem ubyl i já. A se mnou cestou domů (kromě mých sourozenců) šla spousta myšlenek, vzpomínek (a námětů na povídky).

Peťa

pečlivé korektury celého článku Bára 

Fotogalerie z noční přípravy dortu a pátečního vaření je zde.

Scénka z pátečního zamyšlení, téma Islám

Scénka z pátečního zamyšlení, téma Judaismus

Předávání darů otci Řehořovi...

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Přebomil