Tábor 2014, 6. den

Ten den jsme vstávali brzo. Hodně brzo. Dokonce tak brzo, že snad ani slunce na obloze nebylo. Skoro bychom tedy mohli jít někam pěkně na kopec a pozorovat, jak zářivý kotouč vychází.  Nápad by to byl výborný a romantický, jen co je pravda, a třeba se zadaří příště. Nás ten den však čekalo něco docela jiného. Výprava na Křemešník.

Vstup do fotogalerieTakováhle celodenní túra, to není jen tak.  Stačilo by podcenit přípravy, a taky bychom mohli zkolabovat, nebo vůbec nedojít.  Ještě štěstí, že jsme si závažnost situace uvědomili již předchozí den - každý si zabalil svůj balíček s řízkem a uložil na noc do lednice.  Ráno si tak každý jen vyzvedl, co mu náleží.  Nikdo se ani náznakem nesnažil si vzít něco, co by mu nepatřilo, a to byla potěšující okolnost. Spokojení a se svými balíčky, trošku rozespalí a trošku nasnídaní, jsme si to pak šupajdili na vlak, který nás popovezl a pak zastavil a my vystoupili.

Cesta krajinou plnou polí a luk a lesů byla přenádherná. Kromě krásných scenérií nás těšila i skutečnost, že si to štrádujem pěkně pospolu a máme se rádi. Ono to člověka vždycky povzbudí, když putuje s někým, koho má rád, a taky když do toho svítí sluníčko a občas uvidíte srnečka. A protože máme rádi i ostatní, nejenom členy našeho Přebomilu, potěšil nás skautský tábor vedle cesty. Jenže milí skauti možná ani skauty nebyli, protože se s námi odmítali kamarádit. Z toho jsme byli trošku sklíčení, ale né zas tak docela. Prudké stoupání totiž signalizovalo blížící se cíl, a tak naše černé myšlenky rychle vzaly za své. Na jejich místo nastoupilo nadšení ze zdolávání posledních překážek. Teda aspoň co se tak pamatuju, všichni byli nadšení.

Vstup do fotogalerie

Na Křemešníku se nám moc líbilo. Dokonce za námi přijeli kamarádi pajdáčci a ti, co trošku stonali. A přivezli s sebou nástroje, což nás potěšilo skoro stejně tolik, jako že přijeli oni. Naše poutní mše svatá v kostelíku s trojbokým oltářem tak byla doprovázena hrou na kytaru. A byla krásná.

Po mši se šupky dupky chystala svatba. Jakože někdo jiný ji chystal. My jsme žádnou svatbu nechystali, my jsme se uchýlili do nedaleké hospůdky. Možná proto, že jsme v našem vandráckém vzezření nechtěli kazit svatební fotky, možná jsme jen měli žízeň na něco dobrého.

Strávili jsme příjemné chvíle jak v oné hospůdce, tak na cestě zpět. Večerní opékání buřtů na farní zahradě bylo završením dne, který stál za to.

Terezka

Články: