Tábor 2014, 10. den

Poslední den tábora byl oficiální budíček stanoven na 7 hodin. Mnozí se však probudili o dost dřív, aby se rozloučili s Terezkou, která v 7 hodin odjížděla autobusem do Prahy na schůzi skauta. To ráno nás přivítalo deštivé počasí, jež vydrželo v průběhu skoro celého dopoledne.

V půl osmé byla mše svatá s ranním slovem. Na 27. srpen připadala památka sv. Moniky, přesto bylo ranní slovo na téma sv. Tomáše Mora, jakožto světce Anglie, kam jsme se desátý den tábora vrátili – do hlavního města Londýn – a z něhož jsme první den odcestovali.

Vstup do fotogaleriePo mši svaté následovala snídaně a po ní umytí nádobí. Asi v devět hodin pak následovalo představení Velké Británie, které jsem vedl já. A po tomto představení pak následovala poslední bilance. V ní jsme tábor zhodnotili, kdo chtěl, mohl říct, co na něj zapůsobilo, co ho obohatilo, co naopak se mu nelíbilo a nepříjemně jej překvapilo… Protože nás celý tábor provázely úvahy na téma svátosti smíření, dostal každý účastník na závěr YouCat, který se věnuje právě této svátosti a který jako na zavolanou právě nedávno vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Pak už jsme se pustili do vyklízení a úklidu fary. Všechna zavazadla jsme soustředili na jednom místě, rozdělili si pracovní skupiny, které se věnovaly úklidu sociálů, dále jídelny, pokojů, vytření podkroví a všech místností a chodeb. Práce to bylo neuvěřitelné množství, nejvíce zabrat nám dalo likvidování zásob vařených jídel a zásob. Chtěli jsme, aby po nás far zůstala v lepším stavu, než jsme ji přebírali. Snad se nám to povedlo.

Po obědě se již naše společenství začalo rozdělovat: pro některé přijeli autem rodiče, mnozí odjeli vlakem z Nové Cerekve směr Tábor a Milevsko.

Vstup do fotogalerie

V 15 hodin jsme se sešli na faře s paní Hánovou, které jsme předali klíče, jež po nás také faru zkontrolovala, a po této kontrole jsme nasedli s Matějem a Dominikem do auta a odjeli směrem na Tábor, kde jsem je vyložil u vlakového nádraží. Cestou jsme si pěkně popovídali a už jsme lehce nadhodili téma, zdali by nešel udělat příští tábor někde v malebné přírodě blízko Prahy. Asi o půl páté jsem dorazil do Milevska, a tím tábor 2014 uzavřel svou historii.

Bohu díky za vše dobré, za ochranu, protože jsme neměli žádný vážný úraz a vše proběhlo více méně podle plánu. Myslím, že mohu říct, že i všichni zúčastnění se nasadili pro společenství podle svých sil a dovedností. Za to tedy díky i jim, tedy asi vám, kdo tyto řádky čtete.

Sepsal Řehoř