3. neděle adventní

O začátku adventní doby jsem vám nabídl duchovní program, který spočívá v tom, že se učíme správně prožívat čas, své čekání. První neděli jsme se mohli více soustředit na prožívání života tím, že zpomalíme a pokusíme se žít přítomnost. Minulou neděli pak šlo o to si uvědomit, že jsou některé věci, které prostě urychlit nikdy nejde, a tím jsou především vztahy.

Dnešní čtení nás směrují k dalšímu prohloubení tohoto tématu. V prvním čtení jsme slyšeli o bezejmenném služebníku, jehož Bůh vybavil duchem (což je ve SZ Boží síla) k tomu, aby hlásal radostnou zprávu těm, kdo jsou připraveni ji slyšet (chudí, ubozí, pukajícího srdce = ti, kteří mají ve svém nitru žal). Je to vlastně ohlášení milostivého léta, ve kterém se dluhy a závazky promíjejí, aby tak člověk mohl začít nový život. Tento úkol v Novém zákoně převzal Jan Křtitel, o němž bylo evangelium, který bezprostředně ukázal na přicházejícího Krista, který takové milostivé léto umožní lidem ne tak odpuštěním peněžních dluhů, ale tím, co dluží Bohu – tedy odpuštěním hříchů. Podle druhého čtení je to veliký důvod radosti. Proto také se dnešní neděle nazývá nedělí Gaudete (latinsky „radujte se“).

Úsilí objevit svá obdarování umožňuje objevit to, k čemu jsme v životě povoláni. Mám-li k něčemu nadání, pak v dané oblasti dosahuji snadněji úspěchů. Pokaždé, když prožijeme úspěch, zakoušíme i štěstí a vlastní hodnotu. Postupně tak objevujeme, jací jsme a že můžeme být užiteční. Objevujeme tím i svou důstojnost. I sebenadanější člověk však musí svá nadání rozvíjet. Každý virtuóz vám řekne, že k jeho výjimečné dovednosti vedla velmi dlouhá cesta provázená dlouhými hodinami poctivé dřiny a tréninku. A tady bych viděl pro nás program na následující období. Mohli bychom se zaměřit na to, co je naším nadáním. Klidně si to můžeme sepsat, poděkovat za to před Bohem, a pak si říci, jaké jsou moje cíle, čeho bych rád ještě dosáhl. K dosažení velikých cílů vedou dílčí kroky. Zaměřme pozornost na ně. Je třeba být realistický a stanovovat si cíle, které mohu v dílčích krocích dosahovat. Následující týden bychom tak mohli strávit v děkování za to, co mi Bůh daroval jako nadání a dále prosbami a objevováním toho, k čemu mě Bůh podle mého poznání vede. Věřím, že když budeme denně pracovat na svém povolání, radost bude to, co nejen je přikázáno v druhém čtení, ale hlavně to, co budeme prožívat jako ovoce svého života s Bohem.