19. PřeBoMil ve dnech 27.–31. prosince 2014

Další setkání naší skupiny PřeBoMil se usktečnilo ve dnech od soboty 27. prosince do středy 31. Na programu tohoto vánočního setkání bylo mnoho věcí: společné téma Ježíš jako světlo světa, dále rozebírání nábytku a instalace nového, dále hlavní bod programu: návštěva Prahy a hlavně Celoevropského setkání mladých s komunitou Taizé.

Jednotlivé dny pak zpracovali níže uvedení pisatelé:

Sobota 27. prosince

Na faru do Kovářova jsme se začali všichni pomalu sjíždět v sobotu 27. prosince od tří hodin odpoledne. Kolem 17. hodiny jsme šli do kostela na mši. V kostele se žehnalo víno, které jsme měli druhý den u oběda.

Vstup do fotogaleriePo večeři byl program na téma „Boží láska je jako světlo“. Toto téma nás provázelo celým Přebomilem. Program spočíval v tom, že si každý z nás vybral jakýkoliv šátek té barvy, která se mu líbila. Společnými silami jsme vytvořili kruh. Potom nám otec Řehoř ukázal velmi pečlivě zabalený „dáreček“ a my jsme měli uhádnout, co v něm je. Byla v něm jeruzalémská bible, kterou jsme si všichni poslali a vytáhli si obrázek.  Na druhé straně byl žalm. Tento žalm každý z nás všem přečetl. Program pokračoval tím, že si každý z nás svůj obrázek na šátku ozdobil, čím chtěl. Po programu jsme se pomalu ukládali do postelí.  Šli jsme spát, abychom měli hodně sil na další skvělé dny.

Lída Rozhoňová

Neděle 28. prosince

Začala neděle a s ní další den. Několik odvážlivců se zúčastnilo růžence, ostatní se přidali až na mši. Poté nastal čas uvařit oběd, po obědě zase umýt nádobí. Takže zatímco někteří pracovali, ostatní čerpali síly. Čekala nás totiž velká událost, tradiční vánoční procházka.

Všichni se nejprve pečlivě nabalili, protože venku bylo opravdu chladno a vyrazili jsme. Cestou jsme se kochali nádhernou kovářovskou krajinou a vidinou teplého čaje. Obvyklou trasu jsme úspěšně zdolali a o to šťastněji jsme si uvařili večeři – míchaná vajíčka. Den jsme zakončili večerním programem o lidech, kteří byli sobě lhostejní, ale poutník jim přinesl světlo. Příběh jsme doprovázeli tvorbou domků z kusů látky, tvořením cest mezi domky a díky svíčkám za „horami“ z látek měl celý večer krásnou atmosféru.

Vstup do fotogalerieÚplný závěr dne jsme vyšperkovali (také tradičním) zapalováním prskavek.

Marky Wudiová

Pondělí 29. prosince

Mrzlo, až praštělo, padal sníh a my si užívali klasický zimní den. Jeho obvyklý začátek v podobě ranního růžence sice nevylákal z tepla spacáků příliš účastníků, avšak ti, kteří se rozhodli podstoupit v ono nehostinné ráno pouť ke křížku a zpátky, rozhodně nelitovali a svou obětí jistě pomohli dobré věci, ať už byla podle jejich přání jakákoli.

Na druhou stranu snídani si nenechal ujít vůbec nikdo a to zcela správně, neboť dopoledne bylo nabité jen a jen prací, prací a zase prací. Ve stručnosti zrekapituluji, co všechno jsme zvládli a s čím jsme se statečně popasovali.

Za prvé uvaření skvělého oběda. Kuchyňská parta se opravdu činila a milé je, že do součinnosti kuchyně se během celého setkání zapojil snad každý.

Za druhé demontáž obývací stěny, její odstranění a následné zabudování stěny nové, hezčí, větší, stabilnější a bezpochyby útulnější. Opět skvělá práce celého týmu, který si poradil s grácií a umem hodným skutečné pochvaly.

Za třetí vytvoření filmového pásu fotek ze všech našich dosavadních PřeBoMilů. Nutno dodat, že tato práce, zprvu vyhlížející jako nenáročná až relaxační, se přehoupla do té vůbec nejtěžší a zabírající nejvíce času. Zvláště nevhodně zvolená barva podkladového papíru stála tvořící skupinku spoustu sil navíc. Nicméně finální výsledek rozhodně bude stát za to.

Vstup do fotogalerieZa čtvrté celkový úklid. Například odnesení nepotřeného stolu, zabírajícího na chodbě zbytečné místo, prohrnutí sněhu před farou, vynesení a přetřídění veškerého odpadu nahromaděného za celé dopoledne. Vskutku nezbytná práce, která učinila výsledný dojem celého pracovního bloku ještě vyšperkovanějším.

U oběda jsme se tedy sešli rádi a příjemně vyhladovělí. Dokázali jsme si, že když chceme, tak dokážeme být samostatní i ve vaření jídla dokonce pro více osob, což přišlo všem zúčastněným jako velice pěkné zjištění a jakoby se potvrdila slova Ježíšova: „Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.“

A tudíž abychom upokojili také své duchovní potřeby a vzdali dík tomu, který je v našem společenství nejdůležitější, vypravili jsme se do kostela předat naše starosti a radosti Bohu.

Rozhodně se ale nejednalo o poslední štaci krásného pondělního dne. Po rychlé večeři nás ochotní rodiče společnými silami všechny převezli do Milevska, kde jsme shlédli poutavý film Příběh Marie, jehož dozvuk rezonuje v mnohých z nás ještě nyní. Příběh Marie, hluchoslepé dívenky, jež pomocí své obětavé přítelkyně řeholní setry dokázala čelit krutému osudu a přijala svůj život radostí, je především pro nás povzbuzením k tomu, abychom ty své životy prožili hlavně s láskou a pokorou.

Po příjezdu domů se fara opět rozzářila světlem a my všichni se již pomalu chystali ke spánku, nabrat síly na cestu do Prahy, kde nás čekalo celosvětové setkání s Taizé. Mrzlo, až praštělo, padal sníh a my si užívali krásnou zimní noc. Každý možná trošku jinak, ale každý si jí užil. A to bylo dobře.

Honza Pecka

Úterý 30. prosince

Náš další den – to jest úterý – začal velmi brzy. Na takové brzké vstávání jsme nebyli moc připraveni, a proto se to také odrazilo na našem výletě do Prahy.

Vstup do fotogalerieAutobus, kterým jsme měli absolvovat cestu na evropské setkání Taizé, na nás čekal krátce po půl osmé. Krátce poté, co jsme usedli na svá místa v autobuse, se nám začalo v hlavě honit spousta myšlenek: Jak to dopadne? Neztratím se tam? Neusnu? A kdy se vrátíme? Tyto myšlenky ale zahnala představa, že zažijeme jedinečné setkání s tolika mladými lidmi, prožijeme společnou modlitbu a uvidíme něco, co pro nás dosud nebylo známé.

Naše první zastávka se uskutečnila nedaleko Strahovského kláštera, kam jsme se odebrali, abychom mohli prožít jedinečnou mši svatou v kapli svatého Norberta za zvuků známých koled na varhanní pozitiv v podání Dominika. Po mši Dominik rozezněl varhany známými i méně známými skladbami v hlavní lodi strahovského kostela. Poté jsme se přemístili do refektáře, kde pro nás byl nachystán teplý čaj a něco k zakousnutí. Potom, co jsme se občerstvili, posunuli jsme se o pár zdí Strahovského kláštera dál, dokonce až ven na zahradu, odkud byl jedinečný výhled na Prahu. Zde jsme nafotili spoustu fotek, dokonce i naši společnou.

Po dvanácté hodině už jsme museli jít do kostela sv Mikuláše na Malostranském náměstí, kde se konala společná modlitba. Byl to ohromný zážitek, ale zima byla tak velká, že pro některé z nás to bylo dlouhé, ba – dokonce nekonečné, ale i společná modlitba měla svůj konec, po kterém následovala velké tlačenice u dveří. Jako další na programu byly workshopy. A tak jsme se rozdělily do menších skupinek a šli na workshop, jaký jsme chtěli. Naše instrukce byly jasné, sejít se na večerní modlitbu do jedné z mnoha obrovských hal v Letňanech. Zde se konala závěrečná modlitba dne. Zážitek to byl ohromný, byly zde tisíce lidí, teplo, hudba, modlitby... Modlitba skončila krátce po osmé hodině. Nám se tam moc líbilo, a tak jsme tam ještě chvíli pobyli.

Kolem deváté hodiny se zavelelo „nasedat a odjezd!“ My jsme poslechli a plní nádherných zážitků se vydali na cestu k našim domovům. Vlastně na faru.

Dáda Procházková

Středa 31. prosince

Konec 19. PřeBoMilu jsme zakončili společnou snídaní, a potom úklidem fary. V letošním roce nás fara očekává 6. února na dalším, už 20. PřeBoMilu.

Dáda Procházková

A to je vše. Těšíme se na další setkání, které se má uskutečnit ve dnech od 6. do 8. února a bude mít opět přídomek: Christ-Life...