6. neděle v mezidobí

Slavíme poslední neděli před začátkem doby postní a ve čtení Markova evangelia jsme došli k vyprávění o malomocném. První čtení ukazuje, jak se na kožní choroby díval Starý zákon. Člověk, který byl postižen nakažlivou kožní nemocí, byl neschopný bohoslužby – nebyl totiž tělesně v pořádku. Pokud byl naopak závažně nemocen, byl tzv. nečistý, to znamená neschopen kontaktu s Bohem a tedy žil v izolaci.

Nás malomocný Ježíše vyhledává a klade všechno do jeho rukou: pokud chceš, můžeš mě očistit. A Ježíš chce! Dokonce vztahuje ruku a dotýká se ho – tedy porušuje Zákon a malomocný je uzdravený. Uzdravení se děje okamžitě, to je důležitý detail. Zatímco všechna ostatní podobná uzdravení na stránkách Starého zákona jsou výsledkem nějakého procesu trvající určitý čas, zde Ježíš odhaluje svou velikou moc.

Proto také přísně nařizuje malomocnému, aby o svém uzdravení před veřejností mlčel, ale měl tuto zprávu donést do Chrámu, kde by se stal prvním, kdo hlásá radostnou zvěst. Bohužel se tak nestalo. Jeho porušení Ježíšova příkazu má za následek, že si oba musí vyměnit role: zatímco dříve to byl malomocný, kdo se musel zdržovat mimo města, nyní je to Ježíš. Ale lidé ho následují i tam, do pouště a samoty.

Ježíš nepřišel jako David Copperfield – jeho cílem nebylo dělat divy před zraky lidí, ale zvěstovat Boží království. To, že udělal div na malomocném, bylo z toho důvodu, že u něj zpozoroval velikou víru a bylo mu ho líto.

Podobnou lítost má nad námi Ježíš i vůči nám, protože nejhorší malomocenství je nákaza hříchem. Hřích nás vylučuje ze společenství druhých lidí a společenství s Bohem. V době postní chceme více pronikat do smyslu této skutečnosti a také se připravit opět na to, přijmout Boží slitování.

Články: