Velikonoční vigilie 2015

Dnešní noc leží na rozhraní Bílé soboty a neděle Zmrtvýchvstání. Bílá sobota je dnem Božího mlčení. Minulý papež píše: Bílá sobota je den Božího mlčení. Bůh není jen srozumitelné slovo, které k nám přichází, on je i mlčenlivý a nepřístupný, nepochopený a nesrozumitelný základ, který nám uniká... Ano, Bůh je Slovo. Při tom však nesmíme zapomínat na pravdu o neustálé skrytosti Boží. Jen, když jsme ho zakusili jako mlčení, můžeme doufat, že zachytíme i jeho řeč, která vychází z mlčení.

V 1. listu sv. apoštola Petra čteme tato slova (3,18-22): Sám Kristus jedenkrát zemřel za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen podle těla a pak oživen podle ducha. A právě v něm dokonce odešel kázat duchům ve vězení, těm kteří kdysi odmítli uvěřit, když vyčkávala Boží shovívavost, ve dnech, kdy Noe stavěl archu, v níž byl skrze vodu zachráněn malý počet, celkem osm osob. A tomu odpovídá právě křest, který vás zachraňuje nyní a který není odstraněním nějaké tělesné špíny, ale závazkem dobrého svědomí vůči Bohu skrze vzkříšení Ježíše Krista, jenž přešel do nebe a je po Boží pravici poté, co si podrobil Anděly, Panstva a Mocnosti.

Toto je velmi starobylé vyznání křesťanské víry: vyznává Kristovu smrt, sestup do pekel, zmrtvýchvstání, usednutí po Boží pravici a soud nad živými i mrtvými. Všechny tyto prvky dávají pochopit sebe navzájem. Ježíšova smrt je pochopitelná ve světle jeho vzkříšení. Jeho pobyt v hrobě je pochopitelný z hlediska jeho smrti a zmrtvýchvstání.

Ježíš svou univerzální smrtí za všechny odešel dokonce kázat mezi zemřelé, aby tak i oni dostali podíl na spáse. Ti, kteří kdysi odmítli dát zapravdu Bohu, když měly přijít vody potopy, byli touto vodou spláchnuti. Ve smrti a hříchu se ocitli v naprosté samotě, byli odděleni od Boha a nemohli na něj patřit. Čekali na svého Vykupitele v místě, které Písmo nazývá šeól nebo hádés. Ježíš mezi ně přišel a kázal jim spásu, sestoupil do této krajní samoty člověka. Jeho slova na kříži Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? nabývají smyslu právě v tomto. Ježíš svou smrtí dokázal sestoupit až do krajní samoty člověka, odděleného od Boha hříchem a smrtí. A zde káže, ohlašuje evangelium. Tito zemřelí smí také doufat a jsou tak vykoupeni.

Noemova Archa záchrany, kterou zmiňuje naše starobylé vyznání víry, je předobrazem křtu. Ve křtu jsme převezeni na vodách potopy, ve kterých hyne hřích do přístavu spásy. Předtím však bylo nutné zaslechnout Boží slovo a podřídit se mu. Jako Noé, tak i my jsme toto Boží slovo slyšeli. Dneska jsme slyšeli celkem devět čtení. Vždy jsme odpovídali Bohu díky! Nyní je tedy čas opět obnovit naše nastoupení do Archy záchrany – křtu. V ní držíme naší odpovědí víry. Obnovme tedy nyní své křestní vyznání, jak jsme se na to připravovali celou dobu postní.

Články: