Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se (nejen) smíme nazývat Božími dětmi, ale (že jimi) také jsme! Milí bratři a sestry, toto zvolání, které vytrysklo z hloubky poznání pisatele, jsme přečetli v druhém čtení. Jak velikou lásku nám Otec projevil! Co se tím má konkrétně na mysli? Sv. Pavel píše do Efesu tato slova, která charakterizují duchovní proměnu, které se jim jako bývalým pohanům dostalo: Proto pamatujte, že kdysi vy, původem pohané a „neobřezanci“ … jste v té době žili bez Krista, nepatřili jste k Izraelově obci, neměli jste nic společného se smlouvami Zaslíbení, byli jste bez naděje a žili jste bez Boha v tomto světě. Nyní však, v Kristu Ježíši, jste se vy vzdálení stali blízkými Kristovou krví (Ef 2,12n). Tato blízkost Bohu je natolik blízká, že již nemůže být bližší. Smíme se nejen nazývat Božími dětmi, ale také jimi jsme! Čím však budeme, to ještě není zřejmé. Být Božími dětmi je skutečnost tajemná, kterou jsme schopni popisovat jen v obrazech. Mnozí světci se této skutečnosti přibližovali ve svém prožívání a úvahách. Boží dětství je dar, který předtím nebyl a nyní je realitou. Takže tato proměna je důvodem neustálé vděčnosti, jsme nesmírnými dlužníky Boha, ale Bůh nás vede dál: abychom objevovali, co znamená to, že Bůh je naším Otcem. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je! Bůh k nám nepřichází jen zvnějšku. Ano, v něm žijeme, pohybujeme se a jsme (Skutky apoštolů). Ale toto slovo znamená daleko spíše také to, že Bůh je uvnitř nás. Je naším životem, tzn. že náš život tryská z Jeho života, je naším bytím, protože jsme jen proto, že on nám naší existenci trvale, ale také v každém okamžiku daruje, a také veškerá naše činnost vychází z jeho činnosti, z jeho plnosti uskutečnění všech možností.

Toto dětství, tajemný Boží dar je skutečnost, ze které jsme pozváni žít. Můžeme čerpat z jiných zdrojů, ale uvědomme si, že uvnitř sebe, v nejniternějším nitru máme pramen, který můžeme odkrývat modlitbou, setkáváním s Bohem ve svátostech, Božím slově a snášení kříže životního povolání. Pak se stane to, co Pavel nazývá: nežiji už já, ale žije ve mně Kristus!