Milí bratři a sestry, v této velikonoční době nás provází sv. Jan, jehož 1. list si čteme při liturgii každé neděle. Všimli jsme si zajisté toho, že Janovi jde o to nejpodstatnější, totiž o lásku. Ovšem málokteré slovo je zahaleno takovým množstvím nepochopení jako právě láska. Co o ní čteme zde? V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Sy-na jako smírnou oběť za naše hříchy (1Jan 4,10). Jednou z důležitých vlastností lásky je to, že se nedá nijak zasloužit, nedá se koupit, nezáleží také v nějaké dohodě (když ty mně, já tobě) – předpokládá spravedlnosti, ale jde mnohem dál, za ni. Pramenem veškeré lásky je Bůh a její největší zjevení je v Ježíši Kristu a to ve všem, co byl (Ješuah), co konal a co i nyní je a co i nyní koná.

Dar života: jsme na světě z lásky – z lásky rodičů, ale také z lásky Boha Otce, který této lásce požehnal. Protože však veškerá

Povolání: Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek bude trvalý. Ježíš na rozdíl od židovských rabínů si učedníky volil sám.

To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. – Radost je jedním z plodů Ducha Svatého – Gal 5,21. Duch Svatý je definitivním darem Otce tomuto světu, jeho příchod odpovídá příchodu Ježíše Krista. Každá přirozená radost a dobro v tomto světě je posvěceno a přijímáno.