Bratři a sestry, opět začneme druhým čtením z 1. listu Janova. Jestliže nás Bůh takto miloval, máme se i my navzájem milovat… Jak nás Bůh miloval? To bylo řečeno minulý týden: totiž že poslal svého Syna, aby byl smírnou obětí za naše hříchy, ale i celého světa. Láska, která je Božím přikázáním žije z již předem prokázané lásky Boha nám. Pak Jan polemizuje s některými v obci, kteří tvrdili, že mají přímé zakoušení Boha a přímo tvrdí, že Boha nikdo nikdy neviděl. Je velmi útěšné, jak realistický Jan je. Možná vám připadá, že jeho listy a evangelium je příliš vznešené: ano, ale také velmi realistické, zakotvené ve zdravém rozumu… Člověk získává jistotu o Boží náklonnosti úplně jiným způsobem: to, že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal. Duch dává vnitřní jistotu, že jsme v Bohu. Dalším důležitým kritériem je to, že konáme skutky lásky, které směřují do společenství. – Bůh je láska a kdo zůstává v lásce, ten zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm…

O tom hodně mluvilo evangelium: Ježíšova velekněžská modlitba. Ježíš prosí za JEDNOTU. Jednota je totiž tím, co dělá komunitu učedníků podobnou samotnému Bohu. Tato jednota vychází jako ze svého vzoru ze samotné Boží Trojice a také je Božím Duchem působena.

Ale má překážky, které je nutné mít na zřeteli:

1. Svět: tzn. svět svobodných bytostí, které se rozhodli na Boha nedbat a žít podle svého. A tam říká Jan v 1. listě, abychom svět nemilovali, protože vše, co je ve světě je 1. žádost očí (chtivost), žádost těla (neovládané pudy) a pýcha života (žít si nad to, co člověk potřebuje a je pro něj dobré).
2. Zlý: nepřítel spásy a člověka. Je třeba o něm vědět a prosit o ochranu před ním.

Ale Ježíš se zasvěcuje, abychom my byli posvěceni v něm: Zde se dostáváme tam, odkud jsme vyšli: Bůh nám předem prokázal lásku. Je nutné se nechat pozvat a žít z ní…