Problémem je odpověď na otázku: co ve skutečnosti člověka před Bohem znečišťuje?

Nejdříve je třeba si zodpovědět otázku: o jakou čistotu zde jde? My máme čistotu spojenou s hygienou a nepřítomností bacilů či cizopasníků. Ale o tu zde nejde. Ve SZ je čistota spojena s možností objevit se bez obav před Bohem či možnost zacházet se svatými věcmi. Svaté věci člověka odjakživa sváděly k tomu, že skrze ně se člověk pokoušel manipulovat s Bohem. (Proto např. bylo zakázáno namíchat si stejnou směs kadidla, která se používala při bohoslužbách v chrámě.) Velmi známé je SZ dělení zvířat na čisté a nečisté (košer a ne-košer): jejich nečistota plynula z toho, že tato zvířata byla často zneužívána v pohanských náboženských obřadech. Většinu poskvrnění mohl člověk odstranit omytím, smírnými obětmi nebo zmizela sama po uplynutí určité (předepsané doby).

Už proroci ve SZ však lidi varovali, že omývání nečistoty nemá o sobě žádnou cenu, pokud člověk neusiluje očistit před Bohem své srdce – tzn. oddělit se od hříchu, který je skutečným zdrojem znečištění člověka. Předpisy SZ, které rozlišují to, co je čisté a nečisté, vycházejí vždy z předpokladu, že nečisté věci se staly nečistými tím, že s nimi bylo či mohlo být nečistě – tzn. hříšně – manipulováno, s cílem manipulovat s Bohem či jednat proti němu a jeho zájmům. Pozdní SZ pak dospívá k názoru, že člověk sám je před Bohem od základu nečistý. Ježíš dnes v evangeliu říká, že to, co člověka znečišťuje před Boží tváří je to, co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Proto jsou zlí duchové nazýváni „nečistí duchové“.

Avšak ani to, že se člověk bude snažit oddělovat od znečištění hříchem, ho ještě nečiní před Boží tváří očištěným. Člověk se totiž sám není schopen svými vlastními silami sám očistit. Je třeba, aby sám Bůh se člověka ujal a srdce mu očistil. Toto říká také Ježíš svým apoštolům: vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil (Jan 15,3). Nebo Petrovi: ten, kdo je vykoupán, potřebuje si umýt jen nohy a je celý čistý. I vy jste čistí (Jan 13,10).

První církev překonala z Božího pokynu rozlišování mezi čistým a nečistým. Již neexistují nečisté pokrmy, protože neoddělují od Boha. To, že Ježíš zemřel jak za Židy, tak i za pohany znamená, že již neexistují čistí a nečistí lidé (pohané), protože i pohanům Bůh odpustil a daroval jim Svatého Ducha. Tím také ztrácejí význam SZ očistné předpisy a obřady, protože je naplnila jediná univerzální oběť Ježíše Krista na kříži. V listu Ef (5,26) čteme: Kristus si zamiloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil očistnou koupelí vodou a slovem. SZ oběti dosahovaly čistoty vnějším omytím, NZ křest je také omytí, ale jeho účelem je omytí nitra člověka – to je ale možné jen proto, že křestní omytí bere svoji sílu ze smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Jako křesťané jsme pak pozváni, abychom toto očištění dovršovali: když máme milovaní tato zaslíbení, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a stále více s Boží bázní pokračujme ve svatosti. Protikladem nečistoty je v učení církve svatost. A k té jsme povoláni všichni, ne jen vyvolení.