Příběh o zásahu Urny v domě drogového krále: Myslím si, že žádný člověk se nerodí jako neřád. Slyšel jsem skutečný příběh o zásahu jednotky rychlého nasazení v domě drogového krále. Honosný dům byl obkroužený vysokou zdí, uvnitř přepychově zařízený, ale lidé v něm nebyli šťastní. Na každém patře byla skříňka a v ní pro každého neprůstřelná vesta, dokonce i pro malé dítě. Když policie těsně nad ránem vnikla do domu, našla překvapeného a ulekaného drogového krále jeho ženu a malé dítě: jejich první slova byla: „to se mi ulevilo, že jste od policie, myslel jsem, že mě jdou zastřelit moji protivníci!“

Král Šalomoun v 7. kapitola Knihy Moudrosti nejdříve vyznává, že je sice králem, ale je člověk stejný jako každý jiný člověk. Králem se nenarodil, ale do této služby musí dorůst, když už se jím stal. Proto prosí o ducha moudrosti. A jak víme z Písma, Bůh ho jí obdaroval v té míře, že se stala příslovečnou (Šalamounova moudrost…) a nad to dostal i bohatství, které nežádal.

V evangeliu bohatý mladík vyhledává Ježíše, chce dojít do nebe. Měl dost peněz, dokonce i přikázání Boží dodržoval. Možná si řekl, že se ozdobí ještě tím, že bude žákem Mistra z Nazareta. Ale jaké bylo jeho překvapení, když Ježíš zamířil přesně do jeho slabého místa a řekl mu, že se má všeho vzdát a následovat ho – přesně tak, jak to pak říká Petr Ježíšovi: Pane, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou… Mladík byl bohatý před Bohem nejen v penězích, ale zdá se mi, že i ve svých skutcích: Pane, tohle všechno jsem dodržoval už od mládí! Ale na cestě lásky se nemůžeme zastavit s myšlenkou, že už jsme dokonalí, že už nám nic nechybí. Kdo z nás může říct, že miluje jako Ježíš? A přitom je to jeho přikázání: milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás! Láska však není z nás, ale z Boha (1Jan 1,7: milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha), protože nikdo z nás si nebe nezaslouží, nikdo z nás se nevykoupí sám, ale všechno dostaneme od Boha darem.

Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč… říká druhé čtení. Ono má totiž skvělou schopnost: probouzet v nás touhu po Bohu, žízeň po jeho království, po tom, co si nelze koupit za peníze, ale co má v Božích očích velikou cenu. Sv. Pavel píše Timotejovi tato slova: od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo. A v Žalmu 1 stojí tato slova: Blaze člověku, který nechodí, jak mu radí bezbožní, nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, a ve shromáždění rouhačů nezasedá. Ale má zalíbení v Hospodinově zákoně a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí. Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, ve svůj čas přináší ovoce… Jak přijímat Boží slovo? Jakkoliv, nikde není předepsána metoda. 5 minut s Písmem denně, půl hodiny, chodit na mši a pozorně naslouchat, knížky s citáty na každý den…