Když navštívíme nějakou starou katedrálu, tak při odchodu můžeme často nad vstupními dveřmi vidět vymalovaný výjev posledního soudu. Lidé, kteří přicházeli na bohoslužby, se zde setkávali s živým Kristem v podobě Božího slova a eucharistie. Prožívali předchuť nebeské slávy, blízké společenství s Bohem, který se jim dával zakusit v lidsky postižitelných znameních slova a obyčejného pokrmu. Toto setkání s Bohem, pokud ho člověk prožívá vědomě, je pro člověka vždy velikým dobrodiním. Dozvídá se mnoho o Bohu, o sobě a o tomto světě, když se čte Boží slovo a dostává posilu v pokrmu eucharistie, aby mohl po této cestě kráčet. Při odchodu z chrámu mu zrak spočinul právě na výjevu posledního soudu – připomínka, že tento svět jednou pomine a nastane plnost a definitivní setkání s Kristem. Křesťané se na to těšili.

Tento přítomný svět je místem bolestného zápasu. Musíme pracovat, abychom si zaopatřili živobytí, je třeba řešit spousty úkolů. To vše je určitým způsobem nám Bohem dáno jako naše zodpovědnost a prožívání našeho lidství. Můžeme a máme spolupracovat s Bohem na vybudování lepšího světa tady na zemi pro sebe, ale i pro druhé. Jako lidé víry však víme, že tento svět nebude nikdy ideální, že se ho sice k ideálu máme snažit přibližovat, ale nikdy se nám to nepodaří beze zbytku. To neznamená, že bychom to měli vzdávat. Bůh je zde, je blízko, můžeme a máme se s ním setkávat a nechávat se tím setkáváním proměňovat. Bděte a modlete se v každé době, slyšíme v dnešním evangeliu. Bůh přichází a touží přijít každou chvíli do našeho života. Jako dobrý program na advent může být obnova naší modlitby. Modlíme se denně? Jsme při modlitbě pozorní? Neodbýváme modlitbu nebo neodsouváme jí až na dobu, kdy jsme unavení? Navrhuji, zkusme do každého dne v tomto týdnu zařadit chvíli (např. 10 minut) soukromé nebo společné modlitby v rodině. Pokud se nám to povede, může se taková chvíle stát trvalou součástí našeho denního programu.