Tento rok je věnován tématu milosrdenství. V této první postní neděli vás zvu k zamyšlení se nad tématem rozhodnutí. Protože i v dnešním evangeliu šlo především o toto. Rozhodování se patří k našemu lidství. Souvisí se svobodou. Svoboda znamená možnost se rozhodovat, být pánem svých skutků. Samozřejmě, že jako lidé nemáme absolutní svobodu. Nemůžeme všechno, co si vzpomeneme, jednak z důvodu našich omezení, ale také z důvodu různých vnitřních nesvobod, do kterých jsme upadli v průběhu života.

Není lhostejné, jak se rozhodujeme. Z psychologie víme, že každé rozhodnutí nás nějakým způsobem ovlivňují. Každé rozhodnutí totiž volá po svém opakování. Jsou rozhodnutí, která nás činí lepšími a jsou rozhodnutí, která nás ničí. Když se podíváme do Písma, tak lidské skutky jsou hodnoceny podle toho, nakolik nás přibližují nebo staví do konfliktů s Bohem.

Dnešní čtení nám nabízejí příklady různých rozhodnutí, která proměňují člověka: v prvním čtení jsou izraelité pozvání, aby stvrzovali svou víru tím, že ji každoročně vyznávají před Hospodinem v době obětování prvotin plodin země. V druhém čtení se toto vyznávání týká Ježíše, kdy je věřící pozván, aby vyznával, že Ježíš je Pán, neboli jinými slovy: Ježíš je ten Bůh, který v knihách SZ byl nazýván Hospodinem a který vysvobodil národ z Egyptského otroctví.

Evangelium nám připomíná, že do našeho rozhodování se zaznívají různé hlasy, kromě našich vnitřních hlasů (touhy, emoce, rozum, svědomí) je tu i hlas Božího a našeho nepřítele. Jeho přítomnost ve světě a v našem životě je tajemnou skutečností, ale Písmo nám zdůrazňuje, že Bůh ho připouští proto, že z jeho působení může vytěžit dobro.

Evangelium nám zároveň ukazuje, co naše rozhodování může velmi pozitivně ovlivnit: Boží slovo. V něm se setkáváme s Božím myšlením, s hodnotami, které si máme osvojit, abychom se rozhodovali zdařile. Aby nás taková opakovaná rozhodování vedla ke stále větší svobodě a tedy i možnosti lásky a nakonec do Boží náruče.