Tato dnešní mše upomíná na několik důležitých událostí. Za prvé je to ustanovení eucharistie, s tím souvisí i ustanovení svátosti svátosti kněžství. Dále se připomíná umytí nohou apoštolům a pak Ježíšova modlitba v Getsemane. Vidíme, že události, které se blíží Kříži se jakoby zhušťují a všechno najednou nabývá ohromného významu.

To, co Ježíš dělá pro nás, nás má především povzbudit, abychom žili a jednali ve smyslu toho, co Ježíš dnes dělá. To, co s Ním dnes prožíváme, nás má zasáhnout ve všech rozměrech bytí: máme si jeho slova připomínat, rozjímat nad těmito událostmi, ale především žít ve smyslu toho, co dnes slavíme.

Gesto mytí nohou zřetelně ukazuje, kdo je člověk: bytost vzdálená od Boha, vysoko zrozená a hluboko spadlá. Smyslem otrocké služby umýváni nohou je připravit člověka ke stolování neboli připravit ho pro přebývání s Bohem. Pán nám myje nohy – tím, že se necháme ponořit do jeho lásky. Jeho láska znamená, že nás bez jakýchkoli podmínek přijímá, i když ho nejsme hodni a schopní přijmout, a že nás proměňuje, když se stává naším bratrem. Toto přijetí se uskutečňuje ve svátosti smíření.

Zelený čtvrtek symbolicky předjímá Velký pátek. Tím, že Pán podává učedníkům své tělo, tajemným způsobem je přijímá do své tělesnosti, takže s ním budou před Pilátem i na kříži, tedy i v době, kdy ho už dávno opustili. V přijímání eucharistie nám Pán dává podíl na své spásné oběti. Protože je v něm všechno eucharistické, rozděluje v lásce tajemství svého utrpení těm, které chce pro sebe. Zakládá tak v církvi zvláštní následování kříže. Nejsme pouze těmi, kteří mají užitek z cizí oběti; Pán nám dává účast na své oběti, aby se stala i mou a tvou obětí. Pán nám myje nohy, aby nás připravil ke stolování, to jest učinil nás připravenými k přebývání s Bohem.

Ať nás prožití těchto skutečností naplní vděčností a především láskou, abychom žili jako Jeho učedníci a k sobě navzájem jako bratři a sestry.