Zajímavé momenty:

• Evangelium se odehrává první a osmý den. Ježíš přichází k ustrašeným učedníkům a staví se doprostřed nich. Pokoj vám! Strach (zavřené dveře) + Ježíš (ruce a bok) + POKOJ VÁM! = radost.
• Ježíš na ně dechl ≈ první stvoření Gn 2,7, kdy Bůh utvořil z prachu země člověka a vdechl mu do tváře dech života. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny… Tzn. nyní začíná nové stvoření (mzdou hříchu je smrt) === odpuštění hříchů je předpoklad trvalého života s Bohem.
• Osmý den Ježíš přichází znovu (při zavřených dveřích) = zavřené dveře již nejsou znamením strachu, ale oddělení učedníků. Text neřeší to, zda Ježíš přišel „zavřenými dveřmi“ jak to má lit. překlad, ale spíše „ač byly dveře zavřeny“.
• Pán můj a Bůh můj – toto je přechod od nevíry k víře. Tomáš je totiž ten, o kterém Ježíš říká: z těch které jsi mi dal, neztratil jsem nikoho… Ježíš pokorně vychází Tomášovi vstříc a ukazuje se jen pro něj.
• Blahoslavení, kdo neviděli, přesto však uvěřili. Tito apoštolové jsou ti, kteří viděli a uvěřili. A jejich svědectví zaznamenané ve slovech evangelia jsou podkladem pro naši víru. Pán zemřel i pro nás a vstal z mrtvých. Naší blažeností není setkat se s ním v mimořádnosti znamení, ale díky poslouchání jeho slova vést nový život v lásce a kráčet tak, jak kráčel on.

I my vidíme Ježíše. Vidíme ho ve znameních, která od svého vzkříšení zanechává uprostřed nás, v komunitě jeho učedníků. Vidíme ho a dotýkáme se ho duchovně skrze slovo, které nás uvádí do jeho ran a on nás zve na svou hostinu, aby nás živil jím samým a my abychom z něho žili.

Janovo evangelium nemá zprávu o jeho odcházení od učedníků. On se od nás neodlučuje. Je v nás stále přítomný, skrze památku svého umučení, skrze eucharistii, ve které nám dává svou lásku, svého Ducha.