Tématem, které, zdá se mi, proniká dnešní čtení je kontinuita a stále hlubší pronikání do tajemství.

1. čtení: raná církev udělala nesmírně odvážný krok: obřízka jakožto viditelný znak příslušnosti k vyvolení Izraele je nahrazena vírou. Sama o sobě neměla obřízka význam, jen ve spojení s vírou a vyznáním víry. Raná církev pochopila, že toto znamení, která viditelně odlišovalo obřezané a neobřezané je v Ježíši Kristu překonáno. Ježíš tím, co učinil sjednotil lidstvo s Bohem. → evangelium: Bůh touží přebývat v srdcích věřících jako ve svém domě.

2. čtení: Vize nebeského města Jeruzaléma:

Jde o nevěstu Ježíšovu (Beránkovu) a je zvláštní, že touto nevěstou je město. (Ale to navazuje na SZ, Ezechiel: vize nového Jeruzaléma v závěru jeho knihy). Tady je to město vyrobeno z drahokamů = to nejlepší, co je dostupné na této zemi. Město je průhledné, dokonce i zlato = zde v tomto novém světě se nic neskrývá, a materiál zlato = je to něco, co je velmi hodnotné, co má nevyjádřitelnou cenu.

Město je postaveno na 12 kamenech, se jmény 12 izraelských kmenů, dále jména 12 beránkových apoštolů = je tu naznačeno hluboké propojení mezi starozákonním Izraelem a Ježíšovou církví, která nastoupila do dějin jako nový Izrael.

!!! V tomto světě je neustále přítomen Izrael, který si vyvolil Bůh, jehož přítomnost garantuje dostupnost Božích darů pro celé lidstvo. !!!

Není zde chrám, ani slunce ani měsíc = protože je zde Boží sláva. Sláva v biblickém smyslu je totéž co „váha, závažnost“. Národy mu dají svou slávu. To nejlepší z dědictví národů bude integrováno do nového Jeruzaléma, ze všeho, co se objevilo v dějinách.

Zdá se, že tu vidíme postupné pronikání Boží přítomnosti do tohoto světa. Tato přítomnost, která byla vytlačena z tohoto světa hříchem, se přesto prosadí, i když to vypadá, jako by Bůh byl stále méně přítomen.

Kniha končí přáním: milost našeho Pána se všemi! Tato kniha končí velkým zaslíbením pro všechny, kdo jsou této Boží milosti otevření. Ať tedy jsme to i my, kdo budeme mít tuto neskonalou radost v Boží přítomnosti.