1. neděle adventní

Milí bratři a sestry, období adventu má dvojí smysl: je připomínkou Ježíšova prvního příchodu k lidem – kdy se narodil jako dítě Ježíš v Betlémě – a zároveň vedeni tímto vzpomínáním vyhlížíme jeho příchod druhý. Není to čekání ve strachu, ale těšení se. Vždyť o něm říkáme, že nás přišel zachránit z lásky.

Dnešní den nám čtení kladou otázku. Čekáme vůbec? Izaiáš slibuje, že určitě nastane jednou doba, kdy všechny národy na světě poznají Hospodina, protože Hospodin vyvýší svůj lid, a že to bude doba obrácení a usmíření, kdy přestanou spory a války. Evangelium říká, že můžeme být Ježíšovým příchodem zastiženi nepřipravení: když se necháme pohltit všedním životem, jeho starostmi a povinnostmi a najednou přijde konec… Totéž říká sv. Pavel ve 2. čtení.

Bděte, to je výzva dnešní neděle. Tak co? Spíme? Ježíš může přijít každou dobu, může přijít i zítra, jsme připraveni? Zkuste si představit, že teď přichází smrt: byla by to pro mě chvíle radostného setkání s Pánem nebo chvíle bolestného vytržení hluboko zakořeněného stromu?

Co to znamená bdít? Myslím si, že je to: každý den prožít zaměřený na věčnost. Žít tak, abych až večer uléhám, se nemusel stydět před Bohem a sám před sebou, co jsem dnes myslel, mluvil a dělal. Že ho teď můžu odevzdat do Božích rukou. Samozřejmě, vždycky tam budou skvrny a nedokonalost, jinak to nepůjde, ale můžu říct: jsem neužitečný služebník. Málo jsem na tebe myslel, příště chci myslet líp, málo jsem s tebou a o tobě mluvil, chci to zlepšit, mé jednání nebylo dokonalé, chci to zlepšit. Daruj mi k tomu sílu. Amen.