Evangelium = lidsky prostá událost, která se týká většiny rodin. Radost, kterou přináší narození dítěte. Ale přece zde je krom zázraku narození dítěte, ještě nekonečně větší zázrak – narození Božího Syna. My už jsme si zvykli, už nás to nějak neudivuje.

Žena je matkou ve chvíli, kdy počíná nový život, kdy ho nosí pod srdcem, pak ho porodí, stará se o něj, vychovává ho… Tak i Panna Maria se učila žít lidské mateřství, ale i mateřství Božího Syna. Proto se v tom dnešním evangeliu říká, že to všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom. Protože ona věděla, že to co dělá, ji bytostně přesahuje. Ona nás tedy učí tomuto rozjímavému pohledu na život. My jsme si možná tak často jistí, že víme, co máme dělat, že se nikoho nepotřebujeme ptát. Ale ona taková nebyla.

Ona nás učí rozumět Boží přítomnosti v našich životech. Ona se učila od začátku věřit a ve své víře rostla. Když přišli pastýři, jak jsme to dnes slyšeli, tak jí to bylo další příležitostí se posunut zase dopředu ve své víře. Být matkou Syna se učila celý život. Ale pak se stává i matkou nás všech.

Proto si jí na Nový rok staví církev před oči a svěřuje jí svůj život do přímluvy a duchovní péče. Učí nás jak žít Ježíšovo tajemství uprostřed všednodenního života. A to základní, co nás učí je to, jak postavit svůj život na Božím slově. Ona nás učí nechat se vést Bohem. Právě toto je cesta víry: věrnost Kristu, který je přítomen v našem životě. Prosme právě dnes o dar: naslouchat, rozvažovat, podřizovat se a žít Boží slovo. Amen.