Dnešní evangelium o vzkříšení Lazara je velice obsažné a otevírá důležité otázky o tom, kdo je Ježíš a také trochu i napovídá k těžkému tématu bolesti a smrti v životě člověka.

Ježíš se dozvídá o těžké nemoci svého přítele Lazara ve chvíli, když je hodně daleko a přesto se ještě zdrží a nechá Lazara umřít. Pro nás něco nepochopitelného – a také i pro přítomné židy – cožpak nemohl ten, který otevřel oči slepému způsobit, aby Lazar nezemřel… Ale Ježíš ukazuje, že  v tuto chvíli je důležitější zjevení Boží slávy, více než lidské potřeby. My lidé bychom rádi, aby Lazar neumřel a určitě i Ježíš, ale přesto ho nechá umřít. Řeknu to trochu krutě, ale Lazar neměl nárok, aby ho Ježíš uzdravil. Ale on to přesto udělal…

Podle židovského pojetí ještě duše tři dny hledá tělo zemřelého, čtvrtým dnem začíná nezadržitelný rozklad: Lazar je jinými slovy definitivně mrtvý a tím i jakákoliv lidská naděje ho zachránit. Ježíš přichází v situaci, kdy se lidsky viděno nedalo už nic dělat…

Normálně by se čekalo, že Ježíš bude chvátat a rovnou půjde ke hrobu mrtvého ho zachránit. Místo toho je zde ještě rozhovor s Martou a s Marií, který interpretuje následující zázrak. Rozhovor začíná 1. Martinou výčitkou: (Pane, kdybys tu byl, Lazar by byl neumřel…) a Ježíšovým ujištěním, že její bratr vstane. Na to 2. Marta vyznává víru prvních křesťanů, společnou se Židy, že Lazar vstane v poslední den při skonání světa. Na to reaguje Ježíš 3. vrcholným tvrzením evangelia, když říká: Já (Ježíš) jsem vzkříšení a život, kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Ježíš tady myslí na dvou rovinách. Život pozemský a duchovní: Každý, kdo žije v tomto pomíjivém světě, ale věří v Ježíše, sice zemře přirozenou smrtí, přesto však neumře duchovně. Ježíš tedy odvádí pozornost od událostí na konci světa a soustředí se na přítomnost. Pravé rozhodnutí pro život, nepadne až v „poslední den“, ale dochází k němu již nyní, a sice v aktu víry každého člověka, který se setká s Ježíšem.

Ježíš zde ukazuje moc, ale i lásku k člověku. Pro nás možná nepochopitelným způsobem.