V pátek jsme slavili slavnost Zjevení Páně. Do této slavnosti patří tři události, které ukazují Boží synovství Ježíše: klanění tří pohanských mudrců novorozenému Ježíši, dále událost proměnění vody ve víno a konečně křest Ježíšův v řece Jordánu z rukou Jana Křtitele. Smyslem této slavnosti je připomínka skutečnosti, že Ježíš je spasitel všech lidí ze všech národů a jeho zjevení je především velkým světlem pro pohanské národy.

Evangelium = lidsky prostá událost, která se týká většiny rodin. Radost, kterou přináší narození dítěte. Ale přece zde je krom zázraku narození dítěte, ještě nekonečně větší zázrak – narození Božího Syna. My už jsme si zvykli, už nás to nějak neudivuje.

Čtení ze Skutků apoštolů (7,51-8,1) podává rozsudek velerady proti Štěpánovi a jeho ukamenování. Jeho svědectví je takové, že jeho žalobci »nemohli obstát před jeho moudrosti a Duchem, který z něho mluvil. Stejně jako Ježíš musí Štěpán čelit falešným svědkům a rozjitřenému lidu, který jej odsuzuje. Štěpán jim připomíná, kolik proroků bylo zabito, protože byli věrni Božímu Slovu, a když vyzná, že má vidění Ježíše, pronásledovatelé se pohoršují, zacpávají si uši, aby ho neslyšeli a vlečou ho za město, aby jej ukamenovali.

Stránky