Myslím si, že v dnešním evangeliu nás hodně burcuje Ježíšovo slovo: nestarejte se… Možná před ním stojíme tak trochu bezradně, jak ho pochopit?
Ježíš v této části horského kázání především mluví o tom, co člověku zabezpečuje život. Nemějte starosti o život, co budete jíst, ani o své tělo, co budete mít na sebe… Což není život víc než pokrm a tělo víc, než oděv? Tento výrok nám připomíná úplně jednoduchou věc, se kterou budeme určitě všichni souhlasit: jíme kvůli tomu, abychom žili ne naopak: nežijeme pro to, abychom jedli. Podobně s odíváním: nemáme tělo k tomu, abychom na ně mohli navléct šaty, ale naopak: máme šaty, aby nám nebylo zima. Klíčové je ale zde slovo: starat se… v češtině máme slovo: postarat se a dělat si starosti. Použité slovo v řeckém originálu se blíží tomu druhému: netrapte se, nepanikařte… Ježíš nás tímto slovem vede k tomu, abychom se spolehli s důvěrou na Boha, že nás nenechá padnout a že svůj denní chléb (chléb vezdejší) nám bude dán.
Ježíš nás určitě nevede k fatalismu (stejně nic nezmůžu…), ale spíš k uklidnění před panikou a uštvaností: starostí si život stejně neprodloužíte, proto si starosti přestaňte dělat… Když nám dává příklad ptáků a lilií, tak si z nich můžeme vzít příklad: takoví ptáci se hodně nahoní, než seženou nějaké to jídlo pro sebe a svá mláďata, ale starosti nemají – tak podobně i my jsme vyzváni tímto slovem: netrapte se starostmi pro něco, co se bez starostí klidně obejde…
Co máme tedy dělat? Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost… tedy: učte se dívat na život Božíma očima, učte se vidět jeho přítomnost ve světě. Ono už zde je, ale skryté a tajemné: v každém skutku lásky, úsměvu a podání ruky, v každé lidské dobrotě a ochotě pomoci. Myslím, že je to krásný program na postní dobu: učit se dívat na svět Božíma očima, hledat v tomto světě stopy Boží přítomnosti…