Jak jsem již při mších svatých v kapličkách avizoval, připravil jsem z fotografií pořízených při poutích galerii, ve které si tyto okamžiky můžete znovu připomenout. Děkuji ještě jednou všem obětavým farníkům za přípravu, péči o kapličky a za účast na těchto akcích.

Vstup do galerie je zde: Vstup do galerie

V neděli 18. června 2017 jsme spolu s celou církví slavili slavnost Těla a Krve Páně. Během mše svaté také deset dětí v Kovářově a tři v Předbořicích poprvé přijali svátost Těla a Krve Pána Ježíše. Uzavřeli tak několikaměsíční přípravu na přijetí této svátosti a udělali další krok ke své křesťanské dospělosti. Touto radostnou událostí je také doprovodili rodiče, jejich přátelé a celá naše farní rodina.

Po mši svaté jsme vyšli na náves, kde již obětovaví farníci připravili oltáře k průvodu. Veřejným průvodem jsme vyznali víru ve skutečnou přítomnost Pána Ježíše v eucharistii, ale také jsme za tento Boží dar poděkovali. Tyto slavnostní chvíle si můžete připomenout v následující fotogelerii. Vstup do galerie

Letošní Noc kostelů připadla na pátek 9. června 2017. V tomto roce, bohužel, tato akce kolidovala s folklórním festivalem, takže množství farníků, kteří by mohli s programem pomoci, již byla zaměstnána na návsi.

I tak jsme noc kostelů uspořádali od 20 hodin do zhruba 21:45. Zúčastnilo se asi 10 lidí, někteří i z daleka. Myslím si, že z reakcí návštěvníků můžeme soudit, že se jim program líbil a byli rádi, že náš kostel byl otevřen. Děkuji všem, kdo s programeme a organizací pomohli a mohu jen dodat: Těšíme se na příští rok!

Plakát noci kostelů

Zde si můžete prohlédnout několik fotografií, za jejichž pořízení děkuji Petře Baštýřové.

Řehoř J. Žáček.

Dnešní den, milí bratři a sestry, je 50. od Ježíšova vzkříšení. U Židů byly Letnice počítány od svátku Pesach. Na druhý den měly být Hospodinu přineseny prvotiny úrody (omer) a od té doby mělo být odpočítáno 50 dní a měl se slavit Svátek týdnů (Chag ha-šavu'ot) jako poděkování za úrodu. Zároveň tento svátek získal i duchovní smysl připomínkou odchodu z Egypta (Pesach), kdy 50. dne po odchodu byl Mojžíšovi na hoře Sinaj darován Zákon na kamenných deskách.

Podobně jako ve SZ přijal Mojžíš desky Zákona od Hospodina za zemětřesení, zvuku hromů a blesků, i nyní přicházející Boží Duch vyvolává velký hukot – jako když zavane silný vítr. Podle jedné židovské tradice se oheň zjevoval nad hlavami těch, kdo studovali Zákon, podobně jako při vyhlášení zákona na hoře Sinaji: „každé slovo z úst Nejvyššího se rozdělilo do 70 jazyků“. Tyto detaily vyprávění nám říkají to, že s příchodem Ducha Svatého se mění Zákon, Smlouva mezi Bohem a lidmi. Seznam národů postupuje od těch, kdo žili na východě u Tigridu až po ty, kdo připutovali do Jeruzaléma z Říma, včetně krajů Arábie. To je náznak budoucího působení církve, která lidem všech jazyků bude zprostředkovávat setkání s Ježíšem.

K tomu byli apoštolové Ježíšem vybaveni Duchem Svatým, podle evangelia sv. Jana, hned v den jeho Zmrtvýchvstání. Podobně jako ve SZ Bůh dechl do tváře Adama vytvořeného z nesoudržné hlíny, nyní Ježíš dechne na společenství učedníků ze strachu zavřených a „oživí“ i toto zmírající společenství. A jako je rozdíl mezi mrtvým člověkem a živým, takový je rozdíl mezi společenstvím apoštolů před Letnicemi a po nich.

Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán!“ To je zásadní věc našeho křesťanského života. Bez Ducha Svatého tato věta vyslovena je pouhá fráze nebo prázdná slova. Ale pokud je to řečeno z Ducha Svatého, stojí za tím nejen rozum, ale i srdce a celý život. Protože Duch Svatý nám otvírá duchovní zrak, abychom ve svém životě „viděli“ živého vzkříšeného Ježíše, jako našeho Pána a Boha. A pak toto vyznání plní svůj úkol, jak píše svatý Pavel v listu Římanům: vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen (Řím 10,9).

Evangelium, které jsme právě vyslechli je určitým shrnutím všeho, co Ježíš konal a učil. Ježíš podle vyprávění evangelia ještě sedí u stolu se svými učedníky a po dlouhé řeči na rozloučenou, obrací oči k nebi a modlí se… V této modlitbě mluví o svém odchodu k Otci, proto čteme toto evangelium právě v době Ježíšova nanebevstoupení, ale také mluví o poslání učedníků, které se uskuteční v moci Ducha Svatého, který jim bude dán.

První část modlitby, kterou jsme vyslechli, mluví o oslavení. Ježíš říká Otci, že ho oslavil tím, že vyplnil své poslání, které mu Otec svěřil. V Božím zájmu je dávat věčný život lidem. Věčný život je tak trochu metafora: věčný se myslí buď ve vztahu k Věčnému (tedy Boží život) anebo život trvalý, který nekončí. Podle evangelisty onen věčný život spočívá v tom, že lidé poznají Boha. „Poznat“ znamená v Bibli získat k Němu hluboký životní vztah. A skrze něj Bůh lidi obdarovává životem. – Jan mluví o tom, že lidem zjevil Boží jméno, což znamená asi tolik, jako že dal lidem Boha zakusit, lidé skrze Ježíše mohli učinit zkušenost s tím, kdo a jaký je Bůh. Toto Ježíš vykonal. Podle náhledu Janova evangelia tedy člověk takovým věčným životem žije ne až po smrti, ale tady a teď, když žije v důvěrném vztahu k Bohu.

A nyní tedy Ježíš prosí, aby ho Otec oslavil, a toto oslavení spočívá v tom, že ho Otec vezme k sobě – tím ho oslaví, že ho obdaří tou slávou, kterou měl u Boha od věčnosti. Ježíš se tedy hodlá vrátit tam, odkud vyšel.

A nyní tedy prosí za ty, které ponechává prozatím ve světě. Pojem „svět“ má negativní vyznění – na tomto místě zahrnuje všechny ty, kteří nevstoupili do vztahu k Bohu, jsou to lidé zajatí ve strukturách lži, ze kterých může vysvobodit jen Ježíš tím, že dá poznat pravdu o Bohu, o sobě a o světě. Ježíš tedy prosí za své učedníky, aby je Otec zachoval ve svém jménu – což znamená, ve svém společenství, ve spojení s ním.

A to je i naše touha: být v Bohu, v hlubokém důvěrném vztahu s Ním. A to je velký dar Ducha Svatého. Přeji nám všem, abychom ho mohli zakusit právě o letošních Velikonocích.

Stránky