V úterý 13. dubna večer bylo setkání s vedením sdružení Rodina Předbořice. Tam jsme probrali hodně věcí a hodně jich i naplánovali. Nejbližší naplánovnou akcí byla pak sobotní brigáda, 17. dubna, na přesun průlezek z obecního pozemku na školkovou zahradu.

Natírání domečku...Kovářovský starosta tento přesun dovolil. Na to, aby se však průlezky mohly přesunout bylo potřeba mužských rukou a hlav, krumpáčů, lopat a hlavně traktoru...  Otec Řehoř byl ve školce – vzorně v 8 hodin – na kole. Za ním následovali Peckovi s traktorem, paní Mošničková s Josífkem a Michalkou, pan Marešovský. Háchovi se hned pustili do práce s krompáčem pod kostelem. Postupně přišli pánové Jarolímek a Holan. Z žen přišly ještě paní Fořtová a paní Pecková se všemi dětmi (Jožkou, Vítkem a Janinkou). Do 9 hodin se už školková zahrada hemžila pracovníky velkými i malými. Ženy a děti se věnovaly natírání domečku, průlezek a houpaček. Protože pan Škoch dovezl materiál na nové pískoviště, mohlo se i pískoviště dočkat obnovení. Díky panu Marešovskému a jeho truhlářskému umu se vše obrousilo, dalo dohromady, natřelo. Teď zbývá vyměnit písek a zajistit sítě – a bude jedna dlouhodobá starost vyřešená. Velkým zážitkem zvlášť pro děti byly ještěrky. Pan Pecka je objevil při vytahování průlezek. Daly se i pohladit Smile. S paní Peckovou jsme se pustily do zušlechtění hlavní místnosti Bosco centra. Sestra Pavlína si tam už představuje přednášky pro sestřičky do 50 let. Pokud bude teplo, tak tam může vzniknout příjemný prostor na různá setkání i na práci s dětmi.

Sestra Pavlína skoro celý den chystala a vařila a pak hostila a umývala nádobí.

Děkujeme všem, kteří se brigády zúčastnili nebo zprostředkovali materiál.

Vstup do fotogalerie zde: Vstup do fotogalerie

Čeněk Habart se narodil 21. září 1863 v Předbořicích v tehdejším milevském okrese. Vystudoval učitelský ústav v Praze. Ještě jako student se stýkal s rodákem z blízkého Hostína, profesorem Čeňkem Holanem, sběratelem a vydavatelem lidových písní, který v mladém Habartovi vzbudil zájem o folklór.

Čeněk HabartS velkým zápalem začal sbírat lidové písně, pořekadla, zvyky i obyčeje. V roce 1895 byl již tak známý ve vlasteneckých a národopisných kruzích, že byl vyzván, aby byl spolupořadatelem národopisné vesnice na velké Národopisné výstavě v Praze. S elánem a důkladností se pustil do práce. S architektem Makovcem z Prahy vypracoval plán vesnického stavení a na pěti fůrách přivezl do Prahy i veškeré jeho vnitřní zařízení, nábytek a nářadí.

Dlouhou dobu byl dopisovatelem několika regionálních časopisů a pražského Národopisného věstníku. Napsal a vydal tři dětské divadelní hry: Tajemný dub, Lesní ženka, Princezna Zlatohvězdka. Fotografie a popisy těchto her byly v katalogu Světové výstavy v Petrohradě. Hry byly provedeny nejen u nás, ale i v Porýní, Jugoslávii a v Americe.

Jeho práce však nesporně vyvrcholila napsáním rozsáhlého čtyřdílného vlastivědného díla Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Jen první tři díly, vydané přd II. světovou válkou, mají 1246 stran velkého formátu.

Jeho pedagogická dráha začala roku 1883. Působil 13 let jako podučitel v Petrovicích, pak přes rok jako učitel v Jesenici, pět let byl řídícím učitelem v Odlochovicích, čtrnáct let v Jetřichovicích a posledních deset let vedl obecnou školu ve Voticích, kde mu byl udělen za zásluhy titul ředitel školy, který tehdy náležel pouze ředitelům měšťanských škol. Dne 1. února 1927 jako čtyřiašedesátiletý odešel do důchodu a cele se věnoval dokončení svého díla. Až do své smrti, 24. května 1942, žil ve Voticích, kde je také na městském hřbitově pochován.

Česká biskupská konference se rozhodla aktivně zapojit do budování dobré společnosti tím, že vyzývá věřící k aktivní modlitbě za náš národ a jeho představitele. V době předvolební kampaně jde o vysoce důležitou věc. K tomu nám posílá předseda České biskupské konference Mosn. Jan Graubner krátký dopis tohoto znění:

Drazí bratři a sestry,
všiModlitba za  politikychni zakoušíme vážnost doby, která v posledních letech zaznamenala: nadšení ze svobody, ale podcenila řád duchovních hodnot; oslnění hospodářskými výsledky a zvedající se životní úroveň, ale i hospodářskou krizi; nadšení pro novou společnost a spoléhání na předvolební sliby, ale i zklamání a nechuť angažovat se. Nikdo nás však nezbaví zodpovědnosti před Bohem a dalšími generacemi.

Proto Vás všechny jako předseda České biskupské konference vyzývám a prosím, abyste se zapojili pravidelnou modlitbou, kterou vám předkládáme, za náš národ a jeho představitele. V dějinách spásy se mnohokrát ukázalo, že právě vnější a společenské problémy často způsobené odklonem od Boha, které tlačily lid, bylyl impulsem k novému obrácení, věrnějšímu přilnutí k Bohu a k modlitbám plných důvěry, které Bůh vyslyšel. Bůh je připraven i dnes nás vyslyšet.

Všem, kteří přijmou tuto výzvu, upřímně děkuji a každému ze srdce žehnám.

+ Mons. Jan Graubner                        
předseda České biskupské konference

Text modlitby:

Všemohoucí, věčný Bože,
na přímluvu svatého Václava,
dědice české země,
přijmi naše prosby za ty,
kteří nám vládnou: dej jim
ducha moudrosti a prozíravosti;
ať respektují Tvůj spravedlivý řád,
hájí lidskou důstojnost
a život každého člověka
od početí až do přirozené smrti;
ať podporují zdravou rodinu
založenou na celoživotním
věrném svazku muže a ženy;
ať poctivě spravují svěřený majetek
a svým jednáním dávají
dobrý příklad celé společnosti;
ať jsou zodpovědní vůči dalším generacím,
probouzení touhu po dětech
a jejich dobré výchově.
Nás pak naplňuj Svatým Duchem
a veď ke svědomitosti,
abychom svým životem přispívali
ke šťastné budoucnosti národa
a zodpovědně rozhodovali.
O to prosíme skrze Krista,
našeho Pána.
Amen.

nbsp;

Čeněk Holas se narodil 10. února 1855 v Hostíně. Studoval na písecké reálce a pak na technice v Praze. Pak se věnoval studiu hudby a tělesné výchovy. Podnikl několik cest do ciziny, především do Ruska, kde strávil delší čas a naučil se rusky. Pak působil jako profesor na reálce v Praze na Malé Straně, přičemž se horlivě věnoval sbírání českých národních písní.

V letech 1908–1910 vydával postupně své stěžejní dílo České národní písně a tance o šesti svazcích, které doplňuje Erbenovu sbírku. Zemřel 8. února 1939 v Písku a je zde pochován na lesním hřbitově. Více si můžete přečíst zde.

Socha sv. Jana Nepomuckého

je před vchodem na hřbitov. Stojí na kamenném římsovaném hranolu, ohrazena kamenným zábradlím. Chronogramy na podstavci udávají za dobu vzniku rok 1722.

Budova bývalé fary

byla vystavěna v letech 1739–1740. Tvoří ji rozložitá hranolovitá stavba, zakrytá pěknou mansardovou střechou. Okna zdobeny profilovanými římsami. V horním patře je místnost zdobená ornamentální malbou na omítce z roku 1763. Zde také stála zeleně polévaná rokoková kamna.

Kalvárie

u bývalé fary pochází z roku 1732. U kamenného kříže stojí pískovcové sochy Panny Marie a sv. Jana v životní velikosti.

Stránky