(Kateřina Lachmanová)

Co nám Pán určitě neslíbil:

  • Neslíbil nám, že po obrácení už nikdy nezhřešíme.
  • Neslíbil nám, že nikdy neonemocníme.
  • Neslíbil nám, že se nám zdaří všechno, do čeho se pustíme.
  • Neslíbil nám, že nikdy nebudeme mít finanční problémy.
  • Neslíbil nám, že nikdo z našich blízkých nepropadne žádné závislosti.
  • Neslíbil nám, že nás všichni lidé budou mít rádi.
  • Neslíbil nám ani, že alespoň vztahy s věřícími budou vždycky bez problémů.
  • Neslíbil nám, že nebudeme muset prožít pronásledování nebo ústrky pro svou víru v něho.
  • Neslíbil nám, že vždycky budeme mít v naší farnosti svatého kněze. (Atd. atd.)

 

Ale co nám tedy vlastně slíbil?

  • Slíbil nám, že naše hříchy nám budou odpuštěny, jakmile je vyznáme (srov. 1 Jan 1,9; Iz 1,18 apod.).
  • Slíbil nám, že uslyší a bude vyslýchat naše modlitby, pronášené s důvěrou (srov. Mt 7,11).
  • Slíbil nám, že nezahyneme na věky a nikdo nás nevytrhne z jeho ruky (srov. Jan 10,28).
  • Slíbil nám, že bude s námi po všechny dny až do skonání tohoto věku (srov. Mt 28,20).
  • Slíbil, že tomu, kdo bude hledat na prvním místě Boží království, bude on sám pomáhat pečovat o jeho každodenní starosti; nemusí se strachovat o zítřek (srov. Mt 6,25–34).
  • Slíbil nám svůj pokoj i uprostřed soužení, která nám svět připraví (srov. Jan 16,33).
  • Slíbil nám, že všechno bude napomáhat k dobrému těm, kdo ho milují (srov. Řím 8,28).

Převzato z webu Pastorace.

Osada Jalovčí leží severně asi 2km od Předbořic. V obci se nachází kaplička zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie. Byla postavena roku 1931 se sbírek mezi místními občany a členy Kroužku rodáků předbořických v Praze.

Kaplička Nanebevzetí Panny Marie Zvonek do kaple koupil pan farář Josef Fiala za 600 Kč. První mše svatá se zde slavila 15. srpna 1931, právě na slavnost Nanebevzetí Panny Marie.

V kapličce je umístěna listina, kde je psáno: „Na věčnou památku. Tuto kapličku vystavěli s velikými oběťmi zdejší občané pro duchovní potřebu svoji i svých potomků k poctě a oslavě Blahoslavené Panny Marie:

František Hácha z čp. 52
František Kotápiš z čp. 32
František Máša z čp. 53
František Michálek z čp. 57
Josef Dolista z čp. 36

Kaplička vysvěcena byla dne 15. srpna 1931 veledůstojným pánem Jos. Fialou, arcibiskupským radou v. v. a t. č. duchovním správcem v Předbořicích, jímž byl také zdejší zvon darován, za přítomnosti faráře P. Čermáka z Klučenic.

Peněžitými dary přispěli: kroužek rodáků předbořických a okolí se sídlem v Praze částkou Kč 400 a sl. Josefa Kuchtová Kč 400, obec Předbořice darovala pozemek a Kč 100, řád křižovníků s červenou hvězdou daroval veškeré řezivo. Stavební dříví darovala býv. Hraběnka Dahnalová – Kožmínová. Starosta v Předbořicích.“

Při rekvizici zvonů za druhé světové války bylo nutno odevzdat i zvonek z této kaple. Ovšem místní občané zvonek, který byl opatřen číslem, zakopali v polích a místo něj dali k odevzdání do pytle obyčejné železné vědro, které ani na sběrné místo nedopravili. Vyšetřování „ztráty“ zvonku se vleklo celou válku, ale k ničemu nedospělo. A tak po jejím skončení mohl být vykopán a zavěšen zpět na své místo…

Další fotografie:

Příjezd do Jalovčí od PředbořicJalovčí...Pohled na Jalovčí shoraDalší pohled na JalovčíJalovčí, výjezd k LašovicímDalší pohled na Jalovčí...Zvon v jalovecké kapli

V úterý 13. dubna večer bylo setkání s vedením sdružení Rodina Předbořice. Tam jsme probrali hodně věcí a hodně jich i naplánovali. Nejbližší naplánovnou akcí byla pak sobotní brigáda, 17. dubna, na přesun průlezek z obecního pozemku na školkovou zahradu.

Natírání domečku...Kovářovský starosta tento přesun dovolil. Na to, aby se však průlezky mohly přesunout bylo potřeba mužských rukou a hlav, krumpáčů, lopat a hlavně traktoru...  Otec Řehoř byl ve školce – vzorně v 8 hodin – na kole. Za ním následovali Peckovi s traktorem, paní Mošničková s Josífkem a Michalkou, pan Marešovský. Háchovi se hned pustili do práce s krompáčem pod kostelem. Postupně přišli pánové Jarolímek a Holan. Z žen přišly ještě paní Fořtová a paní Pecková se všemi dětmi (Jožkou, Vítkem a Janinkou). Do 9 hodin se už školková zahrada hemžila pracovníky velkými i malými. Ženy a děti se věnovaly natírání domečku, průlezek a houpaček. Protože pan Škoch dovezl materiál na nové pískoviště, mohlo se i pískoviště dočkat obnovení. Díky panu Marešovskému a jeho truhlářskému umu se vše obrousilo, dalo dohromady, natřelo. Teď zbývá vyměnit písek a zajistit sítě – a bude jedna dlouhodobá starost vyřešená. Velkým zážitkem zvlášť pro děti byly ještěrky. Pan Pecka je objevil při vytahování průlezek. Daly se i pohladit Smile. S paní Peckovou jsme se pustily do zušlechtění hlavní místnosti Bosco centra. Sestra Pavlína si tam už představuje přednášky pro sestřičky do 50 let. Pokud bude teplo, tak tam může vzniknout příjemný prostor na různá setkání i na práci s dětmi.

Sestra Pavlína skoro celý den chystala a vařila a pak hostila a umývala nádobí.

Děkujeme všem, kteří se brigády zúčastnili nebo zprostředkovali materiál.

Vstup do fotogalerie zde: Vstup do fotogalerie

Čeněk Habart se narodil 21. září 1863 v Předbořicích v tehdejším milevském okrese. Vystudoval učitelský ústav v Praze. Ještě jako student se stýkal s rodákem z blízkého Hostína, profesorem Čeňkem Holanem, sběratelem a vydavatelem lidových písní, který v mladém Habartovi vzbudil zájem o folklór.

Čeněk HabartS velkým zápalem začal sbírat lidové písně, pořekadla, zvyky i obyčeje. V roce 1895 byl již tak známý ve vlasteneckých a národopisných kruzích, že byl vyzván, aby byl spolupořadatelem národopisné vesnice na velké Národopisné výstavě v Praze. S elánem a důkladností se pustil do práce. S architektem Makovcem z Prahy vypracoval plán vesnického stavení a na pěti fůrách přivezl do Prahy i veškeré jeho vnitřní zařízení, nábytek a nářadí.

Dlouhou dobu byl dopisovatelem několika regionálních časopisů a pražského Národopisného věstníku. Napsal a vydal tři dětské divadelní hry: Tajemný dub, Lesní ženka, Princezna Zlatohvězdka. Fotografie a popisy těchto her byly v katalogu Světové výstavy v Petrohradě. Hry byly provedeny nejen u nás, ale i v Porýní, Jugoslávii a v Americe.

Jeho práce však nesporně vyvrcholila napsáním rozsáhlého čtyřdílného vlastivědného díla Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Jen první tři díly, vydané přd II. světovou válkou, mají 1246 stran velkého formátu.

Jeho pedagogická dráha začala roku 1883. Působil 13 let jako podučitel v Petrovicích, pak přes rok jako učitel v Jesenici, pět let byl řídícím učitelem v Odlochovicích, čtrnáct let v Jetřichovicích a posledních deset let vedl obecnou školu ve Voticích, kde mu byl udělen za zásluhy titul ředitel školy, který tehdy náležel pouze ředitelům měšťanských škol. Dne 1. února 1927 jako čtyřiašedesátiletý odešel do důchodu a cele se věnoval dokončení svého díla. Až do své smrti, 24. května 1942, žil ve Voticích, kde je také na městském hřbitově pochován.

Česká biskupská konference se rozhodla aktivně zapojit do budování dobré společnosti tím, že vyzývá věřící k aktivní modlitbě za náš národ a jeho představitele. V době předvolební kampaně jde o vysoce důležitou věc. K tomu nám posílá předseda České biskupské konference Mosn. Jan Graubner krátký dopis tohoto znění:

Drazí bratři a sestry,
všiModlitba za  politikychni zakoušíme vážnost doby, která v posledních letech zaznamenala: nadšení ze svobody, ale podcenila řád duchovních hodnot; oslnění hospodářskými výsledky a zvedající se životní úroveň, ale i hospodářskou krizi; nadšení pro novou společnost a spoléhání na předvolební sliby, ale i zklamání a nechuť angažovat se. Nikdo nás však nezbaví zodpovědnosti před Bohem a dalšími generacemi.

Proto Vás všechny jako předseda České biskupské konference vyzývám a prosím, abyste se zapojili pravidelnou modlitbou, kterou vám předkládáme, za náš národ a jeho představitele. V dějinách spásy se mnohokrát ukázalo, že právě vnější a společenské problémy často způsobené odklonem od Boha, které tlačily lid, bylyl impulsem k novému obrácení, věrnějšímu přilnutí k Bohu a k modlitbám plných důvěry, které Bůh vyslyšel. Bůh je připraven i dnes nás vyslyšet.

Všem, kteří přijmou tuto výzvu, upřímně děkuji a každému ze srdce žehnám.

+ Mons. Jan Graubner                        
předseda České biskupské konference

Text modlitby:

Všemohoucí, věčný Bože,
na přímluvu svatého Václava,
dědice české země,
přijmi naše prosby za ty,
kteří nám vládnou: dej jim
ducha moudrosti a prozíravosti;
ať respektují Tvůj spravedlivý řád,
hájí lidskou důstojnost
a život každého člověka
od početí až do přirozené smrti;
ať podporují zdravou rodinu
založenou na celoživotním
věrném svazku muže a ženy;
ať poctivě spravují svěřený majetek
a svým jednáním dávají
dobrý příklad celé společnosti;
ať jsou zodpovědní vůči dalším generacím,
probouzení touhu po dětech
a jejich dobré výchově.
Nás pak naplňuj Svatým Duchem
a veď ke svědomitosti,
abychom svým životem přispívali
ke šťastné budoucnosti národa
a zodpovědně rozhodovali.
O to prosíme skrze Krista,
našeho Pána.
Amen.

nbsp;

Stránky