Kovářov, Předbořice a Kostelec nad Vltavou | Informační nástěnka katolických farností

Co je křest...

Svátost křtu patří mezi tři tzv. iniciační svátosti, tedy svátosti, které uvádějí do křesťanského života. Jejich účinkem je:

Osvobozují z moci temnot a to tím, že křest odpouští jednak dědičný hřích, tzn. stav viny, se kterým se každý člověk rodí (nejde o osobní vinu člověka, ale o chybění Boží milosti posvěcující) a dále odpouští všechny osobní viny do křtu spáchané (což v případě malého dítěte nepadá v úvahu). Křest dává účast na Boží přirozenosti, tedy na Božím životě (2Petr 1,4).
Přivtělují ke Kristově smrti, pohřbu a zmrtvýchvstání a to tím, že křest vtiskuje do duše člověka znamení křesťana (tomu se říká svátostná pečeť, což je určitá kvalita pevně lpící na duši pokřtěného), a toto připodobnění Kristu je nesmazatelné. Křest tedy není možné zrušit. Pokud se někdo nechá tzv. „vypsat z církve“, jde jen o právní úkon, kterým se vyčleňuje ze společenství církve, ale křesťanem takový člověk zůstává stále…
Udělují Ducha adoptivních dětí Božích. Každé přijetí svátostí má za následek vzrůst Boží milosti posvěcující v člověku. Křest je branou ke všem ostatním svátostem, a tedy jako první vlévá do duše pokřtěného Ducha Svatého. Ostatní svátosti již na tomto prvotním vlití Ducha stavějí a Boží přítomnost v pokřtěném zintenzivňují.
Dávají účast na slavení památky smrti a zmrtvýchvstání Páně ve společenství s veškerým lidem Božím. Teprve po křtu je člověk schopen slavit křesťanskou bohoslužbu, neboli liturgii. Do té doby je pro něj liturgie určitou formou osobní modlitby ve společenství věřících, ale od chvíle křtu se jeho účast na bohoslužbě stává „slavením křesťanského mystéria“, tzn. naprosto jinou formou úcty k Bohu.

Křest tedy přivtěluje člověka ke Kristu a začleňuje do společenství Božího lidu, tedy církve. Samotný křest je vnitřně zaměřen k Eucharistii, tedy k památce Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání slavenými v bohoslužbě mše svaté. Uvedení do křesťanského života pak završuje biřmování, které plně uvádí do křesťanského života tím, že člověka novým způsobem naplňuje Duchem Svatým, aby tak mohl opravdově vydávat svědectví Kristu a tak účinně přispíval k budování církve.

Co je to křest?

Křest je branou k životu a k Božímu království. Je první svátostí, kterou Kristus nabídl všem, aby měli věčný život a svěřil jej spolu s hlásáním evangelia své církvi, když přikázal apoštolům: Jděte, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého! (Mt 28,19). Křest je především svátostí víry, kterou člověk odpovídá na přijetí Kristova evangelia. Proto patří k prvořadým úkolům církve předávání a výchova ve víře a udílení křtu. Proto církev dbá o to, aby každý nově křtěný člověk byl ve víře náležitě vyučen a aby měl kmotra, který mu bude pomáhat postupně vrůstat do plného křesťanského života.

Křest je natolik závažná svátost, že může být krom obvyklého obřadu, udílen také v nouzi kterýmkoliv člověkem, byť nepokřtěným či nevěřícím, jen když má úmysl vykonat to, co konají křesťané. Proto by každý křesťan měl vědět, jak se křest udílí.

Křest se v katolické církvi udílí buď ponořením nebo litím obyčejné vody na hlavu křtěnce a toto lití či ponoření je doprovázeno slovy: Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.

Obvyklý obřad křtu je doplněn obřady, které připravují k jeho co nejplodnějšímu přijetí, případně vysvětlují jeho význam.

Křest malých dětí

Je v katolické církvi odůvodněn dvěma výroky Pána Ježíše: Nenarodí-li se kdo znovu z vody a Ducha Svatého, nemůže vstoupit do Božího království (Jan 3,5) a Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží (Mk 10,14). Z pochopení těchto dvou výroků Páně katolická církev vždy vyvozovala, že ani děti nemají být vyloučeny z možnosti přijmout křest, když jej přijmou ve víře církve, kterou za ně dosvědčí rodiče a kmotrové i ostatní přítomní. K pravdivému dovršení svátosti je však třeba, aby dítě bylo ve víře vychováno. Základem této výchovy je totiž svátost, kterou dítě již napřed přijalo.

Rodiče dítěte mají při křtu důležité úkoly:

Oni veřejně žádají o křest dítěte
Po knězi i oni žehnají dítě na čele znamením kříže
Zříkají se satana a vyznávají víru
Přinášejí dítě ke křestnímu prameni (zvláště matka)
Drží rozžatou svíci
Dostávají požehnání, které je určeno zvlášť matce i otci.

Rodiče pak jsou vázáni z vděčnosti Bohu i z věrnosti k úkolu, který přijali, přivádět dítě k poznání Boha, jehož adoptivním dítětem se stalo. Rovněž mají připravovat dítě k biřmování a přijetí Eucharistie.

Jak začít?

Pokud rodiče chtějí, aby jejich dítě bylo pokřtěno, je nutné, aby oni osobně kontaktovali kněze. A to buď prostřednictvím e-mailu, telefonem, osobní schůzkou… Doporučuje se a je dobrým zvykem, aby křest byl udílen v prvních týdnech po narození dítěte, a proto je dobré, pokud se domluva a budoucím křtu odehraje ještě před narozením dítěte, aby mohla proběhnout příprava rodičů ke křtu a také aby se všechny záležitosti dopředu domluvily.

V našich farnostech jsou obvyklé čtyři přípravy ke křtu, ale vše záleží na individuální dispozici rodičů a na osobní domluvě s knězem. Těchto příprav může být méně nebo i více, opět podle individuální dispozice rodičů, jejich zájmu a vzájemné domluvě. Předpokladem křtu dítěte je totiž víra rodičů. Malé děti je možné křtít jen tehdy, „když se za ně církev zaručí svou vírou“, jak se praví v Křestních obřadech. A tuto víru církve zde před Bohem a společenstvím církve zaručují právě rodiče. Rodiče sami tedy mají mít předpoklady pro to, aby ve víře své dítě vychovali. Ne vždy však rodiče svou víru žijí do všech důsledků, zejména co se týče přijímání svátostí, proto křest dítěte představuje dobrou příležitost pro prohloubení jejich víry. To znamená, že během přípravy ke křtu svého dítěte, je velmi vhodné, když třeba po letech rodiče znovu obnoví život ze svátostí, zejména Eucharistie.

V případě, že rodiče dítěte nejsou dosud sezdáni, je narození dítěte a jeho křest velmi naléhavou výzvou k tomu, aby rodiče tento dluh dali do pořádku. Dítě má právo, aby se narodilo a bylo vychováváno v úplné rodině. To znamená, že pokud toto rodiče svému dítěti nedopřejí, dopouštějí se na něm nespravedlnosti. Na tuto situaci budou v takovém případě rodiče upozorněni a bude jim nabídnuta forma řešení.

Příprava na křest dítěte probíhá formou osobních setkání kněze a rodičů. Místo setkávání je možné buď v rodině dítěte nebo na faře v Kovářově, či v klášteře v Milevsku. Příprava si neklade za cíl doplnit případné chybějící náboženské vzdělání rodičů, na to je počet setkání příliš malý. Jde spíše o vzájemné poznání rodiny a místního kněze, uvědomění si závažnosti závazku, který křtem svého dítěte na sebe rodiče berou a zejména povzbuzení k prohloubení a oživení vlastního vztahu k Bohu.

Tradičním dnem křtu je zejména neděle, protože je to den Zmrtvýchvstání Pána Ježíše. Proto je nejvhodnější udílet křest zejména v tento den. Protože křest začleňuje do společenství církve, je vhodné ho v našich podmínkách, kde je křtů velmi málo, udílet v průběhu mše svaté, aby společenství věřících bylo u toho, kdy se jejich počet rozrůstá o dalšího křesťana. Pokud se jeví jako vhodnější udílet křest mimo mši svatou, je namístě tak učinit tímto způsobem. V našich podmínkách se takto udílí většina křtů malých dětí právě z obavy, že by rušily průběh mešní bohoslužby.

Co se týče kmotra nebo kmotrů, může jím být křesťan, který přijal křest a biřmování a řádně žije z víry, aby byl schopen pomáhat rodičům ve výchově dítěte. Může to být muž nebo žena, nebo dva kmotři a to muž a žena. Pokud by toužil vykonávat kmotrovství nebiřmovaný křesťan, který však žije z víry a chce pro to něco udělat, doplní si biřmování. Vše opět záleží na domluvě s knězem.

Řehoř J. Žáček

Co nám Pán Ježíš neslíbil...

(Kateřina Lachmanová)

Co nám Pán určitě neslíbil:

Neslíbil nám, že po obrácení už nikdy nezhřešíme.
Neslíbil nám, že nikdy neonemocníme.
Neslíbil nám, že se nám zdaří všechno, do čeho se pustíme.
Neslíbil nám, že nikdy nebudeme mít finanční problémy.
Neslíbil nám, že nikdo z našich blízkých nepropadne žádné závislosti.
Neslíbil nám, že nás všichni lidé budou mít rádi.
Neslíbil nám ani, že alespoň vztahy s věřícími budou vždycky bez problémů.
Neslíbil nám, že nebudeme muset prožít pronásledování nebo ústrky pro svou víru v něho.
Neslíbil nám, že vždycky budeme mít v naší farnosti svatého kněze. (Atd. atd.)

Ale co nám tedy vlastně slíbil?

Slíbil nám, že naše hříchy nám budou odpuštěny, jakmile je vyznáme (srov. 1 Jan 1,9; Iz 1,18 apod.).
Slíbil nám, že uslyší a bude vyslýchat naše modlitby, pronášené s důvěrou (srov. Mt 7,11).
Slíbil nám, že nezahyneme na věky a nikdo nás nevytrhne z jeho ruky (srov. Jan 10,28).
Slíbil nám, že bude s námi po všechny dny až do skonání tohoto věku (srov. Mt 28,20).
Slíbil, že tomu, kdo bude hledat na prvním místě Boží království, bude on sám pomáhat pečovat o jeho každodenní starosti; nemusí se strachovat o zítřek (srov. Mt 6,25–34).
Slíbil nám svůj pokoj i uprostřed soužení, která nám svět připraví (srov. Jan 16,33).
Slíbil nám, že všechno bude napomáhat k dobrému těm, kdo ho milují (srov. Řím 8,28).

Převzato z webu Pastorace.

Jalovčí

Osada Jalovčí leží severně asi 2km od Předbořic. V obci se nachází kaplička zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie. Byla postavena roku 1931 se sbírek mezi místními občany a členy Kroužku rodáků předbořických v Praze.

Zvonek do kaple koupil pan farář Josef Fiala za 600 Kč. První mše svatá se zde slavila 15. srpna 1931, právě na slavnost Nanebevzetí Panny Marie.

V kapličce je umístěna listina, kde je psáno: „Na věčnou památku. Tuto kapličku vystavěli s velikými oběťmi zdejší občané pro duchovní potřebu svoji i svých potomků k poctě a oslavě Blahoslavené Panny Marie:

František Hácha z čp. 52
František Kotápiš z čp. 32
František Máša z čp. 53
František Michálek z čp. 57
Josef Dolista z čp. 36

Kaplička vysvěcena byla dne 15. srpna 1931 veledůstojným pánem Jos. Fialou, arcibiskupským radou v. v. a t. č. duchovním správcem v Předbořicích, jímž byl také zdejší zvon darován, za přítomnosti faráře P. Čermáka z Klučenic.

Peněžitými dary přispěli: kroužek rodáků předbořických a okolí se sídlem v Praze částkou Kč 400 a sl. Josefa Kuchtová Kč 400, obec Předbořice darovala pozemek a Kč 100, řád křižovníků s červenou hvězdou daroval veškeré řezivo. Stavební dříví darovala býv. Hraběnka Dahnalová – Kožmínová. Starosta v Předbořicích.“

Při rekvizici zvonů za druhé světové války bylo nutno odevzdat i zvonek z této kaple. Ovšem místní občané zvonek, který byl opatřen číslem, zakopali v polích a místo něj dali k odevzdání do pytle obyčejné železné vědro, které ani na sběrné místo nedopravili. Vyšetřování „ztráty“ zvonku se vleklo celou válku, ale k ničemu nedospělo. A tak po jejím skončení mohl být vykopán a zavěšen zpět na své místo…

Další fotografie:

Brigáda 17. dubna 2010

V úterý 13. dubna večer bylo setkání s vedením sdružení Rodina Předbořice. Tam jsme probrali hodně věcí a hodně jich i naplánovali. Nejbližší naplánovnou akcí byla pak sobotní brigáda, 17. dubna, na přesun průlezek z obecního pozemku na školkovou zahradu.

Kovářovský starosta tento přesun dovolil. Na to, aby se však průlezky mohly přesunout bylo potřeba mužských rukou a hlav, krumpáčů, lopat a hlavně traktoru... Otec Řehoř byl ve školce – vzorně v 8 hodin – na kole. Za ním následovali Peckovi s traktorem, paní Mošničková s Josífkem a Michalkou, pan Marešovský. Háchovi se hned pustili do práce s krompáčem pod kostelem. Postupně přišli pánové Jarolímek a Holan. Z žen přišly ještě paní Fořtová a paní Pecková se všemi dětmi (Jožkou, Vítkem a Janinkou). Do 9 hodin se už školková zahrada hemžila pracovníky velkými i malými. Ženy a děti se věnovaly natírání domečku, průlezek a houpaček. Protože pan Škoch dovezl materiál na nové pískoviště, mohlo se i pískoviště dočkat obnovení. Díky panu Marešovskému a jeho truhlářskému umu se vše obrousilo, dalo dohromady, natřelo. Teď zbývá vyměnit písek a zajistit sítě – a bude jedna dlouhodobá starost vyřešená. Velkým zážitkem zvlášť pro děti byly ještěrky. Pan Pecka je objevil při vytahování průlezek. Daly se i pohladit . S paní Peckovou jsme se pustily do zušlechtění hlavní místnosti Bosco centra. Sestra Pavlína si tam už představuje přednášky pro sestřičky do 50 let. Pokud bude teplo, tak tam může vzniknout příjemný prostor na různá setkání i na práci s dětmi.

Sestra Pavlína skoro celý den chystala a vařila a pak hostila a umývala nádobí.

Děkujeme všem, kteří se brigády zúčastnili nebo zprostředkovali materiál.

Vstup do fotogalerie zde:

Co je to křest?

Křest malých dětí

Stránky