Kovářov, Předbořice a Kostelec nad Vltavou

Čeněk Habart se narodil 21. září 1863 v Předbořicích v tehdejším milevském okrese. Vystudoval učitelský ústav v Praze. Ještě jako student se stýkal s rodákem z blízkého Hostína, profesorem Čeňkem Holanem, sběratelem a vydavatelem lidových písní, který v mladém Habartovi vzbudil zájem o folklór.

S velkým zápalem začal sbírat lidové písně, pořekadla, zvyky i obyčeje. V roce 1895 byl již tak známý ve vlasteneckých a národopisných kruzích, že byl vyzván, aby byl spolupořadatelem národopisné vesnice na velké Národopisné výstavě v Praze. S elánem a důkladností se pustil do práce. S architektem Makovcem z Prahy vypracoval plán vesnického stavení a na pěti fůrách přivezl do Prahy i veškeré jeho vnitřní zařízení, nábytek a nářadí.

Dlouhou dobu byl dopisovatelem několika regionálních časopisů a pražského Národopisného věstníku. Napsal a vydal tři dětské divadelní hry: Tajemný dub, Lesní ženka, Princezna Zlatohvězdka. Fotografie a popisy těchto her byly v katalogu Světové výstavy v Petrohradě. Hry byly provedeny nejen u nás, ale i v Porýní, Jugoslávii a v Americe.

Jeho práce však nesporně vyvrcholila napsáním rozsáhlého čtyřdílného vlastivědného díla Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Jen první tři díly, vydané přd II. světovou válkou, mají 1246 stran velkého formátu.

Jeho pedagogická dráha začala roku 1883. Působil 13 let jako podučitel v Petrovicích, pak přes rok jako učitel v Jesenici, pět let byl řídícím učitelem v Odlochovicích, čtrnáct let v Jetřichovicích a posledních deset let vedl obecnou školu ve Voticích, kde mu byl udělen za zásluhy titul ředitel školy, který tehdy náležel pouze ředitelům měšťanských škol. Dne 1. února 1927 jako čtyřiašedesátiletý odešel do důchodu a cele se věnoval dokončení svého díla. Až do své smrti, 24. května 1942, žil ve Voticích, kde je také na městském hřbitově pochován.

Čeněk Holas se narodil 10. února 1855 v Hostíně. Studoval na písecké reálce a pak na technice v Praze. Pak se věnoval studiu hudby a tělesné výchovy. Podnikl několik cest do ciziny, především do Ruska, kde strávil delší čas a naučil se rusky. Pak působil jako profesor na reálce v Praze na Malé Straně, přičemž se horlivě věnoval sbírání českých národních písní.

V letech 1908–1910 vydával postupně své stěžejní dílo České národní písně a tance o šesti svazcích, které doplňuje Erbenovu sbírku. Zemřel 8. února 1939 v Písku a je zde pochován na lesním hřbitově. Více si můžete přečíst zde.